Mistrovství na Havaji – dáme to?

Vážení sportovní přátelé a fandové, vím, že každým rokem říkám, že teď už opravdu sportuji pro radost, ale zdá se, že čím více radosti do toho vkládám, tím více se to propisuje do výsledků :-).

Letos jsem se na závodu Xterra Czech kvalifikovala na Mistrovství světa v terénním triatlonu – Xterra World Championship 2018. Závod se ale koná na druhé straně planety na havajském ostrove Maui a to vyžaduje nemalé investice. Pojďte mi pomoci sesbírat část peněz, které pokryjí peníze na letenku, pojďte mě poslat na MS!

Příspěvky jsou shromažďovány na Startovači, kde najdete i další podrobné informace.

Předem děkuji i za sebemenší příspěvek!

Zdraví Irena Klingorová

Pozn.: článek vytvořil správce webu podle textů na Startovači.


Král Šumavy 2013

Příkladná výrazová ambivalence Irči Klingorové po dojezdu do cíle ultrabahnitého Krále Šumavy.
Příkladná výrazová ambivalence Irči Klingorové po dojezdu do cíle ultrahabnitého Krále Šumavy.

Má letošní účast na tradičním, již 20. ročníku, závodu Král Šumavy byla okořeněna přívaly vody. Sice jsem se několik dní dopředu už nějak smířila s tím, že suchá nedojedu, ale že to bude téměř boj o přežití, to nečekal asi nikdo. Když jsme se ráno v 9.00 vydávali na trať 70 kilometrového závodu, vše ještě vypadalo celkem v pohodě, bylo sice pod mrakem, ale silnice byly relativně suché. Rychlé vystřízlivění ale přišlo hned na desátém kilometru, kdy nás trasa závodu svedla na rozbahněné pole, které si s kolem zabořeným po ráfky v blátě hrálo jako s loutkou. Okolo dvanácté hodiny se navíc spustil slušný liják. Často jsem měla pocit, že prší i zespodu. V tom mě utvrdily i dva brody, kde byl celkem slušný proud (před závodem jsem ještě vtipkovala,že si vezmu šnorchl – všichni jsme ale naštěstí stačili :-). Nebudu se tajit tím, že jsem byla nejšťastnější člověk na světě,když jsem před sebou viděla cíl.

start

bahnak

Podmínky závodu byly nestandardní a všechny tratě závodu Krále Šumavy posunuly do jiné dimenze. Všichni ale měli stejné podmínky a každý, kdo se s tratí, s počasím i sám se sebou dokázal poprat a dorazit do cíle, je zaslouženým vítězem. I přes nepříznivé podmínky se na startu našli reprezentanti Karlovarského kraje, kteří určitě nezklamali – viz doplněný předchozí článek.

Fotky ze závodu – F. Klingora

Článek na webu Hnízdil Team

Foto v článku: F. Klingora


Irča na Havaji, IV.

Ozývám se po dvou dnech, protože jen z dneška by nebylo co psát, měli jsme den volna před závodem. Včera jsme šli opět dopoledne běhat. Tentokrát jsem nechala kluky běhat samotný a šla jsem si svoje tempo. Vyběhla jsem a zase mě začalo sžírat to vedro a slunce jen pálilo. Po chvíli běhání v uličkách jsem se cítila líp než minulý běh. Rozhodla jsem se vyrazit do písku na pláž. Bylo právě po odlivu,tak byl písek zpevněný a běželo se celkem pěkně. Protáhla jsem se, dala si pár krátkých rovinek a klusala jsem podél pobřeží zpět k domu. Kluci už se váleli u bazénu a opalovali se. Když jsem za nimi přišla,tak říkali, že to vůbec neopaluje a nemazali se :-).

Po obědě jsme vyrazili na pláž zaplavat si a pak si trochu odpočinout. Vlny byly menší a plavalo se mnohem lépe. Dokonce jsme potkali i želvu, se kterou jsme chvilku plavali. Naprostá nádhera. Kluci se běhěm dvou hodinek začali lehce červenat. Samozřejmě že večer byli všichni úplně spálení a ještě teď tu hekají, jak je to bolí :-) Nevím, proč mi nikdo nevěří, když říkám, že by se měl namazat opalovacím krémem :-D.

Dnes jsme si udělali volno. Dopoledne jsme se šli podívat do zdejších krámků a obchůdků, nakoupili další zásoby na jídlo a odpoledne jsme ztrávili ve stínu. Venku bylo opět nesnesitelné vedro. Teď si jdem házet s lítacím talířem, tak snad nám v tom větru, který venku je, neulítne na palmu :-).


Irča na Havaji, III.

Den třetí :-) 20. 10. 2010. Dneska jsem měli v plánu vyrazit na kolo, dojet do hotelu na prezentaci a pak na tréninkový okruh projet pár kol a zjistit, jaký je tu asi terén. Vašek a Jirka, už ostřílení z předchozích návštěv, věděli co a kde je, co a jak dělat, což je k nezaplacení. Místo hodin bloudění jsme jeli rovnou na místo przentace asi 10 kilometrů od našeho bydlení. Kluci to jako klasicky valili a já za nima vlála :-D.

Do hotelu jsme dorazili něco po deváté, ale už se to tam hemžilo závodníky a jejich doprovody. Dokonce jsme potkali pár nám známých českých tváří. Prezentace proběhla v pohodě, až nečekaně rychle. Řekla bych, že rychlejší prezentaci jsem ani nezažila :-). Dostali jsme čísla a pár dalších věcí.

Teď už jen vyrazit na trať a najíždět kilometry. Pro vstup na tréninkovou trať, která je i zároveň kusem tratě běžecké, jsme si museli nandat startovní číslo, aby nás tam vůbec pustili. Hned na začátku nás přepadlo prudké stoupání po asfaltu, které se změnilo ve štěrkovou cestu. Na kopci trať zahýbala ostře do prava, mezi keře a stromy. Tato část, která se převážně sjížděla, byla prý nejpodobnější trati kola. Malé i velké kameny v prachu, na kterých kolo plave, a navíc ještě schované trny přímo na cestě. Všicni kluci chytli do plášťů trny, ale naštěstí se jim to zalepilo a mohli jet dál.

Mně (musím zaklepat) se zatím nic nestalo nebo aspoň o žádném trnu nevím. Kolo jsem objela ještě dvakrát. Mezitím začalo pršet a trať namokla. Déšť nás všechny překvapil, kluci říkali, že to tu ještě nezažili. Aspoň se neprášilo :-).

Cesta domů proti větru byla taky výživná. Tak už jsme se jen naobědvali a šli odpočívat. Na večer ještě protažení a je tu konec dne. To nám to zase rychle uteklo.


Irča na Havaji, II.

ALOHA! Tak je tu za námi další den. Ráno začalo fackou teplého vzduchu. V sedm hodin ráno bylo už 26 stupňů. Dnes jsme měli na plánu běh a plavčo. Jelikož ráno „nebylo“ tak horko, tak jsme vyrazili běhat na osmou. Běželi jsme podél pobřeží, já napřed s klukama, ale pak jsem se oddělila, abych se úplně nezničila. Běžela jsem necelou hodinku, z čehož jsem musela dvakrát zastavit a chvilku jít, protože žár slunce, který se mi opíral neustále do těla, už jsem nemohla snést. Připadala jsem si tak nějak spomalená, jak když si slunce ze mě bere všechnu energii. Tak jsem se nějak doplazila zpět na pokoj. Kluci přišli kousek po mě, tak jsme všichni vyrazili do bazénu, který máme v rezortu. Musím říct, že mě strašně šokovala teplota výřivky. Má snad 45 stupňů, měla jsem problém tam vlézt, natož vydržet nějakou dobu.

A co až vás na noze pošimrá nějaká havajská písková potvůrka?

Po obědě jsme vzali auto a jeli na pláž plavat.Hodně foukalo a nad sopkou byl obrovský černý mrak, ze kterého pršelo. Tak jsme se vrhli do vln. Mně ta první přiutopila, když mi šplouchla do obličeje a propláchla dutiny. Dál od břehu už se to jen houpalo. Ale tak hodně, až mi z toho bylo blbě. Plavat jako o život, nikam se skoro nehnout, a ještě zabírat naprázdno do vzduchu za vlnou je fakt hrozný. Je fakt, že tady neplatí, že kdo má hodně naplaváno v bazénu, tak bude tady dobrý. Já sama nevím, jak se mám s vlnama poprat.

Když jsem se konečně doplácla na břeh, odpočinula si, tak jsme se s klukama rozhodli ještě chvíli zůstat a blbnout. Mezi tím se zatáhlo a začlo být chladněji. K večeru se ale zase vyčasilo. Když jsme odcházeli, minuli jsme dva páry, které si řekli své ano přímo na pláži. Teď všichni odpočíváme a nabíráme síly na zítřejší den.

Zdravím, Irča


Irča na Havaji, I.

Irče Klingorové se podařilo dát do kupy peníze potřebné na účast na Mistrovství světa v xteře na Havaji. Toto je první ze série článků, které Irča posílá přímo z místa činu. Sledujete tedy přímý přenos! Držíme Ireně palce! — Radek

Na cestu jsem se domluvila s klukama Vaškem Klakurkou a Jirkou Klímou, připojil se k nám i Ondra Pipek. Tak jsme si v neděli 17. 10. ve 4:00 dali sraz na Ruzyni a vyrazili jsme na cestu – letecky s baťohem a kolama v krabicích.

Přiletěli jsme včera (17. 10.) v devět hodin místního času (mínus 12 hodin = našeho času). Let byl cekem bez problémů, všchno jsme stihli i kontroly nám nedělaly problém. Kola dorazila taky v pohodě, jen krabice trochu rozpáraný od kontroly v Americe.

Chytají bronz... snad i zlato! ... Pobřežní hlídka

Po 26 hodinách v letadle, všichni rozlámaný, jsme si vyrazili půjčit auto. S menšími problémy při domlouvání to nakonec vyšlo a vyrazili jsme SantaFéčkem do cílové stanice. Při dojezdu jsme ale zjistili, že na recepci už nikdo není. Tak jsme se vydali hledat telefonní budku s tím, že zavoláme na číslo, kde by nám měli pomoci. Ale nikdo to nebral…
Tak jsme se pomalu začali smiřovat s tím, že budeme muset přespat venku. Bylo teplo, tak aspoň něco… Pak nás napadlo zajít za někým, kdo vypadal, že v resortu bydlí déle. Naštěstí nám otevřel pán, který nám všechno obvolal a nakonec nás zavedl i k pokoji. Naštěstí.

Tak jsme všichni vysílení zalehli do postelí a spali jsme. Druhý jsme si udělali aklimatizační den – byli jsme se podívat ve městě, v pár obchodech a pak odpočívat na pláž. Slunce úplně nepařilo, bylo jen 32 stupňů a sem tam i mraky, což pro nás bylo úplně supr. Zítra jdeme zkusit běh v tomhle vedru, pak i plavání ve vlnách.

Další fotky na Picase a na Facebooku.


Xterra France 2010

Franta, Irena a Karel Zadák

Další ze série závodů světového poháru v xteře ve Francii jsme spojili s rodinnou dovolenou. Tak jsme vyrazili do horského městečka ,i s naším psem, o týden dříve. Spali jsme v kempu v malém bungalovu, úplně odstrčení od světa v krásné horské přírodě, která byla netknutá turisty z východu :-). Sem tam se objevil nějaký ten Holanďan, jinak samí Francouzi. Majitelé kempu nás přivítali v podělí večer, naštěstí paní domácí mluvila anglicky. Fotky příprav a závodu, fotky tratě.

Xterra France byla jen pro drsňáky!

Pokračování článku