Autor: Štafle

V sobotu se konal snad nejdiskutovanější a taky nejfotografovanější závod poslední doby. A u takové mediální akce nemůžu nebýt. Takže jaké že to bylo tentokrát?

Původně jsem se po této, dle mého názoru těžké trati, chtěla pohybovat pouze jako divák, ale bylo to jinak. A tak jsem se svým oblíbeným číslem 23 vyrazila na trať. Novou zkušenost získala hned při startu, kde jsem stála hned v první řadě vedle závoďačky Dády. První řada není fakt moc příjemná a Dádu jsem viděla opravdu jen asi 5 sekund a pak už jen oblak prachu.

Pokračování článku →

Špunti na startu

Z důvodu nepříznivých klimatických podmínek, prostě bylo vedro, a taky proto že jsem se v sobotu projížděla do Chodový Planý a zpět, jsem tento závod prožila pouze jako maskot a tak trochu fotograf. Takže jaké to bylo? [Fotky]

Trať vedla více méně po louce, kterou závoďáci křižovali sem a tam. Kopce byly dva. Jeden kratší a druhý dlouhý. Hnusný byly myslím oba, hlavně z důvodu horka, které panovalo. Někteří borci přísahali, že v kopci vedro sálalo i zespodu. Já jsem si za tu chvilku, než jsem pořídila fotky trpících, pěkně přismahla ruce a dekolt :). Trochu záludná mi přišla otočka kolem špalku hned při startu a pak taky nenaznačený cíl, který jsme všichni pochopili trochu jinde, než byl. Moc se mi nelíbila poslední rovinka,kde se procházeli cyklisti, kteří už dojeli, a tím se tak trochu pletli těm, kterých ještě pár metrů do konce utrpení zbývalo. Ale jinak si myslím,že trať nebyla nijak technicky náročná a byla dobře značená. Dle mého osobního názoru mohli pořadatelé z důvodu obrovského vedra snížit počet kol, holky jely 4x a kluci 5x a všichni toho měli plný zuby. Pokračování článku →

Děti byly nadšené

V sobotu se závodilo pro změnu na Březové. A jaké že to bylo očima hobíka? Už jsem se povýšila z největšího hobíka na jen hobíka, protože po Králi Šumavy si říkám, že je to zasloužené. Přiznávám, že článek mi trval trochu déle než obvykle, protože jsem si lámala hlavu nějakou tou kritikou. Protože hlavně od ní tady jsem. Takže jaké to bylo?

Hned ráno mě překvapila obrovská účast dětí a dětiček všeho věku. Pravda velkou část tvořili růžoví bajkeři z Aše, ale bylo tam i spousta dětí tzv. obyčejných. Pokračování článku →

Štafle v cíli

Tak jsem se vydala na nejmasovější maratón této republiky, na Krále Šumavy. A když už jedu takovou dálku, tak přeci nepojedu krátkou trasu! Hurá na dlouhou… A jaké že to teda bylo?

O trati snad nelze diskutovat. Bylo tam vše, co si biker může jen vymyslet. Bahno, prudké sjezdy, kořeny i dlouhá stoupání. Jen rovinky mi nějak chyběly. Tady bych chtěla poděkovat pořadatelům Bahna i Kořenovky, protože jejich závody mě důkladně připravily na to, co mě včera potkalo. I přes vedro, které panovalo, se jelo pěkně. Bohužel jsem na tom byla lépe než loni, a tak jsem se pohybovala pořád v nějakém chumlu, což mi nedělá moc dobře. Ono taky motat se mezi stejnýma jako jsem já, je docela pakárna a docela o nervy. Pravdou je , že většina trasy byla dostatečně široká pro pohodlné předjíždění . Stoupání často vedla po posekaném poli nebo polní cestě. Čím větší bylo stoupání, tím užší ale byla cestička.Taky jsem hned dostala nápad, který by se třeba mohl uchytit: zavést nějaké pravidlo v kopci. myslím tím třeba tlačící vlevo a jedoucí vpravo, nebo naopak :). Bylo dost náročný šlapat v malé rychlosti v kopci, který má 8 km, a objíždět chudáky, co momentálně nemůžou.

Pokračování článku →