Boj o vedení světové cyklistiky leží u zrodu série ProTour

Gilberto Simoni vítězí v 5. etapě závodu Paris-Nice.  Eurosport.comTento týden se odehrávají dvě velkolepé soutěže: světová cyklistická série Pro Tour debutuje na závodě Paris-Nice.

Zaprvé je tu „Závod ke Slunci“, který s mnoha fanfárami tuto neděli v Paříži slavnostně zahájil sérii ProTour obsahující celkem 27 závodů. Kromě toho je na scéně také těžká šarvátka odehrávající se za zavřenými dveřmi, a to mezi UCI a týmy na jedné straně a organizátory velkých tour (Tour de France, Giro d’Italia, Vuelta) na straně druhé. Budoucnost série ProTour (iniciované UCI) visí na vlásku.

Jádrem pudla v konfliktu o ProTour je boj o vedení světové cyklistiky v dalších deseti letech.

Organizátoři závodů stále zuří kvůli snaze UCI vnutit jim princip ProTour.

Týmy nevidí rády nové zvýšení platů jezdců a vyšší rozpočtové požadavky a jezdci si stěžují, že s příchodem nově zajištěných smluv bude neočekávaně mnoho z nich platit více ze svých výplat bernímu úřadu.

Cyklistická asociace mezitím nevítá navržené striktní dopingové tresty (které by v podstatě zdvojnásobily délku nezpůsobnosti, než by se potrestaný jezdec mohl vrátit do týmu ProTour) a kontinentální týmy se diví, že se náhle staly obyvateli druhé kategorie.

Vypadá to, že nikdo kromě prezidenta UCI Heina Verbruggena není šťasten, natož spokojen.

Na závěr jeho tvrdohlavé zaměřenosti pouze k jednomu cíli se tento týden uskutečňuje Verbruggenova mnohdy samotářská vize „nejlepších týmů v nejlepších závodech“ proti touhám mnoha klíčových cyklistických hráčů.

Verbruggen trvá na svém, že zmodernizovaný, lehčeji stavitelný kalendář ProTour, zlepší cyklistiku „po sportovní, finanční, etické a marketingové stránce“.

Verbruggen rád poukazuje na to, že striktní direktiva ProTour ohledně smluv znamená, že jezdci budou placeni včas a budou mít zdravotní pojištění, čemuž tak v minulosti nebylo.

Po nějaké počáteční neochotě, většina cyklistických velkých hráčů přistoupila k ProTour.

Velké tour se s ProTour nicméně perou zuby nehty.

Minulý říjen otevřeně rebelovaly během mistrovství světa, kdy společnosti za Tour de France, Giro d’Italia a Vueltou a Espana veřejně vyjádřily své obavy před formátem ProTour.

Po dlouhé zimě nespokojeností přerušované občasnými setkáními za očištěním vzduchu bylo chvatně dosaženo gentlemanské dohody těsně před Paris-Nice a bylo zajištěno, že ProTour začne i s velkými tour, aspoň pro tuto sezónu.

Takže, kvůli čemu si velké tour stěžují?

Probíhá intenzivní přetahovaná mezi pořadateli závodů na jedné straně, zejména rodičovskou společností Tour de France — Amaury Sports Organization, a týmy a UCI na straně druhé.

Za velkými etapovými závody jsou vlivné mediální konglomeráty, které se cítí ohroženy honbou za mocí.

ASO nevlastní pouze Tour, Paris-Roubaix a Paris-Nice mezi ostatními závody, ale zároveň kontroluje největší francouzský sportovní deník l’Équipe a vrcholný francouzský cyklistický magazín Vélo. Giro vlastní RCS, která zároveň vlastní deník La Gazzetta dello Sport, zatímco Unipublic vlastní Vueltu, stejně tak jako má televizní zájmy.

Od svého počátku jsou velké závody skálou, na které byla moderní cyklistika zrozena. A s tímto úspěchem přišel vliv a velké peníze z prodávání všeho, od televizních práv po místa v propagačních karavanech pro noviny.

Během posledních 15 let, kdy rostla mezinárodní popularita Tour de France rychleji než zbytku sportu, týmy byly ponechány vrtochům ASO a organizaci Tour. Dokonce ani snaha UCI zbudovat Světový pohár jako protiváhu monstru Tour de France nemohla zmařit narůstající moc Tour.

Tour se stala tak velkou, že místo mezi přibližně 21 týmy na startovní čáře grande boucle bylo absolutně nezbytné k vydělání multimiliónových sponzorských kontraktů.

ProTour odebírá moc ASO a ostatním velkým organizátorům závodů a vkládá ji do rukou týmů a UCI.

V novém systému má 20 týmů účinkujících v ProTour jistotu, že se zúčastní Tour, a tudíž může tuto garanci prodat sponzorům. Jakožto výsledek má 16 z 20 ProTour týmů smlouvy do sezóny 2008, tedy dlouhodobou stabilitu, kterou moderní cyklistické stáje nikdy nepoznali.
Sportovní ředitel Liberty Seguros Manolo Saiz, který také slouží jako prezident asociace profesionálních týmů, napadá velké tour jako jednoduše sebestředné v čase, kdy se cyklistika snaží vybudovat novou sílu pro týmy a jezdce.

„Co je velice je velice jasné, je fakt, že se snaží ochránit své zájmy, ne tolik cyklistiku. Měli by ukázat nějakou solidaritu se sportem, který je tolik obohatil,“ řekl Saiz. „ProTour nezemře. ProTour má vlastní identitu a byla zrozena, aby byla přínosem pro každého v cyklistice. Každý by se kolem ní měl sjednotit.“

Saiz připouští, že je stále mnoho nevyřízených detailů, ale trvá na tom, že ProTour je „práce ve vývoji“, která otevřená návrhům od všech stran.

Je jasné, že ne každý souhlasí s vizí ProTour, ale pouze velké konglomeráty jsou dost silné na to, aby se postavili týmům a UCI.

Pořadatelé závodů se cítí ohroženi ProTour na několika frontách.

Zaprvé se bojí ztráty kontroly nad svými soutěžemi. Závody jsou navyklé „pozváním“ týmů do svých soutěží, ne aby jim někdo říkal, kdo přijede.

Zadruhé, existuje obava o budoucnost jejich soutěží v ProTour. Již teď bylo zrušeno několik závodů, včetně tak úctyhodných podniků jako GP de Nations, jednoduše proto, že nebyly zahrnuty v kalendáři 27 závodů ProTour.

Giro a Vuelta se strachují, že jejich závody budou zkráceny, nebo vypuštěny z ProTour docela (nápad, že by povýšená Vuelta mohla být nahrazena na média bohatou Tour Německa už cyklistikou obcí obchází).

Závody se taktéž obávají dlouhodobého poškození, které dělá cyklistice boj proti dopingu, a v závislosti na tom o image svých soutěží. Bombasticky vychvalovaná Etická charta je stále práce ve vývoji, protože se UCI, týmy a jezdci hašteří, jak sankcionovat jezdce, kteří neprojdou dopingovým testem.

Velké tour zároveň nejsou přesvědčeny, že jim automatická sestava dvaceti ProTour týmů zaručuje kvalitu pole, která nejlépe vyhovuje jejim potřebám. Přes svůj vlastní mezinárodní úspěch se Tour tvrdě prala, aby obhájila svou francouzskou příchuť a vždy prokazovala silnou zaujatost pro francouzské týmy ve svých výběrech na divoké karty. Stejný příběh se odehrával i na Vueltě a Giru.

Podle pravidel ProTour mají velké tour možnost dát přinejlepším dvě divoké karty, aby svým závodům dodaly národní aroma.

Poslední, hlubší obava panuje nad tím, že ProTour je pouze prvním krokem k vytvoření honby za lukrativními televizními právy. Týmy a UCI důrazně tvrdily, že se nesnaží o vytvoření takového honu, ale organizátoři závodů si nejsou tak jisti.

Ve zkratce, velké tour cítí, že více ztrácejí, než získávají, pokud jsou součástí ProTour. Organizace stojící za závody si připravují svojí trumfovou kartu, něco, čemu říkají „historická práva“, což v právnické řeči znamená: „Jsem tu déle než vy, takže mě nemáte co buzerovat.“

Přes radostné podávání rukou v Paříži minulý víkend očekávají někteří, že se celá věc bude dohrávat u soudu.

Tou dobou už ale bude Verbruggen dávno pryč. Očekává se, že koncem sezóny opustí UCI a přenechá tak někomu jinému, aby jeho business ve šlamastyce dotáhl od miminka do dospělosti.

Autorem tohoto článku z 9.března 2005 – Continental Drift with Andrew Hood: Old-fashioned power struggle underlies ProTour birth – je Andrew Hood, VeloNews.com European correspondent. Překlad Martin Pánek.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>