Giant Tour 2005

RudaO tom, že bych se chtěl zúčastnit celého závodu Giant-tour 2005, jsem začal přemýšlet po odjetí dvou samostatných etap v minulém roce. Líbila se mi atmosféra, silnice, celková organizace a ani jsem si nevedl špatně. Minulý rok jsem byl v etapě na Fichtelberg druhý, ale jak jsem později zjistil, celý závod je úplně o něčem jiném!

Dá se říci, že tomuto závodu jsem podřídil celou sezonu, jak tréninkově, tak i co se týká účasti na jiných závodech, takže jsem na startovní čáru nastupoval mnohokrát z plného tréninku. Jediná komplikace, které se v přípravě vyskytla, byl zánět achil. šlachy a tudíž i několik týdnů bez tréninku, ale do závodu zbývalo mnoho času, takže jsem se snažil nepodlehnout depresi.

Vzhledem k délce etap jsme upravili trénink spolu s trenérem M. Víchem a zaměřili se na opakované výjezdy kopců, tempové tréninky za skútrem, ale hlavně na silovou vytrvalost v kopcích. Poslední dva měsíce před závodem se dá říci, že jsem opravdu nedělal nic jiného než trénoval…

Ještě než jsme odjeli na start letošní Giant-tour do Neuottingu, měl jsem ještě absolvovat test, což znamenalo vyjet na čas kopec z Merklína do Abertamské zatáčky. Výsledek byl povzbuzující, svůj nejlepší čas jsem zlepšil o minutu a půl, což mě trochu uklidnilo, ale stále jsem byl dost nervozní, moc dobře jsem nespal a celkově jsem se necítil úplně dobře.

Jako dopravní prostředek nám sloužilo obytné Iveco, řízené mým tátou a navigátorkou se stala mamča, za což jim patří obrovský dík, že to se mnou vydrželi! A vše zvládli na jedničku. Často to opravdu nebylo jednoduché, hledat ulici xy někde v Innsbrucku v noci není opravdu lehké! Ještě jednou moc děkuji!

Ale už k průběhu závodu. Na start jsem šel s jednoducho taktikou, na rovinách se vyhnout pádu,což se později ukázalo jako úkol číslo jedna, a dojíždět v první skupině! V kopcích nezmatkovat, držet své tempo a myslet na techniku.

První etapa se zdála docela jednoduchá, co se profilu týkalo, a s délkou 105km. Na startu v první řadě, ale po prvním kruhovém objezdu tak na stém místě, a za celou etapu jsem se na čelo už nepodíval. Několik hromadných pádů, které se mi naštěstí vyhnuly! Po kontrolované fázi cca deset km bylo odstartováno, a už to začalo, takové kule jsem ještě nazažil. Říkal jsem si, no to tedy, Rudo, nevím, jak ten týden přežiješ. Dvacet kilometrů před cíle první kopec třetí kategorie, pod který jsem najížděl na své oblíbené pozici okolo stého místa, ale nahoře jsem si podstatně polepšil a byl ve druhé skupině která se dotáhla do první. V cíli se ztrátou dvě minuty dvacet na pozdějšího vítěze, který dokázal z tý šílenosti ještě sám ujet!

Druhá etapa vedla přes kopec Horse kategorie (mimo veškeré kategorie) se startem v Innsbrucku a cílem v Soldenu. Takže první horská etapa, extrémně náročná! Bohužel jsem měl na startu teplotu a cítil se špatně. Krátká zahřívací fáze a už jsme pod kopcem, který měl 25 km a místy i 17%soupaní! Do půlky v první skupině o počtu tak dvacet lidí, ale pak to začalo, hlava třeštila a doslova jsem na tom kole visel, takže jsem jel své tempo a skupina se začala vzdalovat…Na vrcholu to nebylo tak hrozné, ztráta byla minuta třicet, to mě opravdu překvapilo! Bohužel do cíle ještě čtyřicet kilometrů mírného stoupání. Jeli jsme ve skupině tři a nikdo pořádně nestřídal, takže jsem jel celou dobu sám a ztrácel čas na čelo. V cíli tedy ztráta na vítěze nepříjemných sedm minut.

Ale na třetí místo ztráta nebyla tak hrozná a cíl je až v Bonnu!

Třetí a čtvrtá etapa byla rovinatá a ve stejném scénáři jako první, spousty pádů, neustále někdo ujížděl a když se nejelo padesát začínal jsem se divit, co se děje! Já jsem se však cítil stále lépe! Začínal jsem si zvykat na vysoké tempo a už jsem se pohyboval poblíž čela. Začalo nás provázet špatné počasí, lilo celou etapu jako z konve a závod se stával nebezpečnějsím. V těchto etapách jsem vždy dojel v první skupině a začínal jsem si i více věřit.

Královská etepa nás čekala pátý den.S dojezdem na vrchol Feldbergu. Když předtím jsme projeli dva kopce okolo dvanáctiset metrů nad mořem. Zase pršelo a byla zima! Mně to však nevadilo, božídarské počasí mě zocelilo dostatečně :)). Ráno jsem si říkal, tak a je to tady, to, na co jsi se celý rok připravoval. Tady jsem chtěl prodat vše, co ve mně bylo, a možná i trochu více! První kopec jsem se cítil skvěle, bez problému vepředu. Druhý a nejnáročnější z celého dne, co se převýšení týče, jsem jel celý na absolutní hraně svých možností a stále v první dvacítce. S minimální ztrátou na top three. Tak a před námi je poslední kopec celého závodu, předjíždíme skupinu před námi, ze které už nikdo nevydržel naše tempo. Jedu ve skupině s vítězem minulého ročníku, který tento rok skončí třetí. Nikdo nenastupuje a jede se stálé tempo, což mi vyhovuje, čtyři kilometry před cilem zrychluji, už jsme jen tři. Stoupám, a každý kilometr je čím dál težší. Poslední zatáčka před cílem a oba hrdinové mi nastupují, nereaguji, získají deset sekund, ale to je mi v tu chvíli jedno. Všechny své soupeře jsem nechal roztroušené po kopci a polepšil si celkově na jedenácté místo, když v etapě jsem skončil šestý.

Předposlední etapa časovka na třicet jedna kilometrů, a já vím, že dnes ztratím spoustu času. Na normálním kole jsem tak trochu exot. První dvacítka má speciály tak okolo sta tisíce korun. Na startu vedle mne stojí Abram Olano na speciálu Giant-Once, který startuje za mnou. Já mám obyčejnou helmu, ani disk, ani řídítka, no prostě nic. Tak vyrážím na trať a šlapu, co to jde, a cítím jak ztácím čas! Po časovce jsem klesl na šetnácté místo…

Táák a konečně poslední etapa s cílem v Bonnu s dýlkou 113 km, nejdelší v celém závodě. Zase se jede hrozně rychle a o odpočinkové etapě ani řeč, zase několik pádů. Přejíždím cílovou čáru s obrovskou úlevou a radostí zároveň! Podávám si ruce se soupeřema a teším se na pořádné jídlo:)). Celkově jsem se umístil na čtrnáctém místě, a hlavně s pátou etapu jsem byl obrovsky spokojen!!

Ještě patří velký dík všem, kteří mi opravdu moc pomohli – hlavně tátovi, mámě, H. Kubíčkovi a trenérovi Mírovi Víchovi!!

Nějaké foto je na www.finisherphoto.com, startovní číslo 176.

Rád zodpovím všechny dotazy v komentářích!

Sportu zdar, Ruda Chlad!


One thought on “Giant Tour 2005”

  • Mike napsal/a:

    Dobrej clanek. :) A jeste lepsi vykon. Pristi rok si nekde pujc casovkarsky special, neco malo natrenuj a se ziskanym sebevedomim a zkusenostmi mas sanci na bednu. :) Zavidim.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>