Redaktor cyclingnews.com hovořil Shane Stokes s tréninkovým poradcem Floyda landise Allenem Limem o jeho famózním návratu do závodu v 17. etapě.
V 17.34 ve středu večer se zdálo, že veškeré Landisovy naděje na Tour jdou pryč. Ten den ráno startoval s 10 sekundami na Oskara Pereira (Caisse d’Epargne-Illes Balears) a dvouminutovým náskokem na Cyrila Dessela (AG2R-Prevoyance) a všichni čekali, že náskok ještě zvýší. Nakonec však Landis zažil fyzický kolaps během stoupání do cíle etapy na vrchol La Toussuire (1690 m.n.m.). Na své soupeře ztratil přes 8 minut.
Konec hry. Žluťák pryč. Je konec.
Tak to viděla veřejnost.Ne však Landis. Vyvstala otázka, co se vlastně stalo: hlad, únava horko, jeho nemocná kyčel. Floyd tomu dal jméno „špatný den“ (jev, který je noční můrou všech jezdců s ambicemi na Tour) a slíbil, že bude bojovat. Ve čtvrtek vyjel v plné zbroji, zaútočil 72 km po startu, utrhal všech 11 jezdců, co ujeli s ním a dojel do cíle v Morzine s náskokem 5:40 min na Carlose Sastra (CSC) a 7:08 min na žlutého Pereira. Po započtení časových bonifikací za prémie a vítězství v etapě byl najednou pouhých 30 sekund za žlutým trikotem. Úžasný obrat.
„Floyd šel spát s tím, že věděl, je na celé TdF nejlepší, a zlobil se na sebe za ten propadák,“ řekl Cyclingnews jeho tréninkový poradce a fyziolog Allen Lim. „Potom ráno vstal, stále naštvaný a cítil, že musí něco dokázat.“
„I kdyby měl Tour ztratit, chtěl ostatním ukázat, jak se jezdí, a donutit je pro to něco udělat. Říkal: můžu ztratit Tour, ale ostatní si to budou muset odpracovat.“
Landis později řekl, že při stoupání na poslední kopec mu nefungovalo rádio, asi kvůli vodě, kterou na sebe při cestě za prvním etapovým vítězstvím neustále lil. Na cestě do cíle tedy nevěděl, jak obrovský má náskok.
Lim byl hodně dojat: „Byl to neuvěřitelný výkon. Landis překročil cyklistiku. Byl to pro mě jeden z největších lidských výkonů a nejhezčích sporotvních momentů, co jsem kdy viděl.“
Lidem v hlavě utkvělo, že Landis se velmi často poléval vodou z bidonu. Co pár minut na sebe vyprázdnmil bidon a řekl si o nový. Lim odhadl, že Landis jich na sebe vylil sedmdesát. Navíc pravidelně pil a jedl. Díky osamocené jízdě vepředu měl výhodu v okamžité a nejlepší podpoře z týmového vozu. „Ráno jsme mu řekl, ať se zváží. Jeho váha byla poněkud nižší, než by měla být. [To ukazuje na dehydrataci, pozn. red.] Řekl jsem mu, ať si dá pozor, aby z té váhy dnes neztratil ani gram. Pochopil to, chytrej chlapík to je.“
Landis měl díky polévání neustále vlhkou hlavu i triko, a to byla dle Lima výhoda: „Důležité je nejen pít, co jen to jde, ale, pokud to jde, také se snažit udržovat tělo mokré, jako kdybyste se snažili srazit tělesnou teplotu. Landisova voda byla ledově studená, mimochodem.“
„Pijete, protože se potíte. vylučujete pot a to vás ochlazuje. To stejné ale umí i studená voda na těle, a to je velký funkční rozdíl. Na úrovni výkonů jezdců TdF je limitujícím faktorem číslo jedna právě termoregulace, unikání tepla. Krev je v těle totiž na dvě věci: doručuje kyslík, kam je třeba, a ochlazuje tělo. Když tělo zchladíte vodou, více krve může dodávat kyslík do nohou.”
Následuej tedy otázka, jestli kolaps na La Toussuire měl co dělat s horkem. „Je to možné, ale nikdy to nebudeme vědět najisto,“ odpovídá Lim. „Můžete najít 30 různých příčin, které jsou ale nakonec všechyn jedny, jakmile se průser stal. Důležité je, aby se chyby už neopakovaly. A také to, že se s tím srovnáte a poučíte se.“
Ve středu večer si Landis dal pivo (‚jen jedno,‘ řekl) a připravoval se na druhý den. Také dovolil, aby data z jeho Pwertapu byly zveřejněna.
Když se Landis rozjel na Col des Saisies, měl prvních 30 sekund průměr 544 wattů, pak pět minut 451 wattů a pak 10 minut 431 wattů. Průměr za 30 minut byl 401 wattů.
Bohužel nemůžeme srovnat dnešní výkony s výkony jezdců jako Coppi, Gaul, Merckx nebo Hinault, ale moderní technika a milost jezdců umožňují laikům nahlédnout, jak to vypadá pod kapotou.
Lim dodal další detaily. “Floyd měl za celou etapu průměr 280 wattů, posldní dvě hodiny ale 318. Přitom ale strávil 13% etapy neboli 43 minut ve sjezdech. Pokud tedy vezmeme je nodbu šlapání, měl az celou dobu etapy průměrný výkon 324 wattů a 364 wattů poslední dvě hodiny. Dohromady 5456 KJ energie s průměrnou kadencí 89. Tyto výkony nejsou nijak výjimečné, ale jde o to, jak to udělal. S vervou, bravurou a odvahou.“
„Osobně si myslím, že toto byl velký milník cyklistiky a návrat do dnů Hinaulta a Merckxe. Armstrongova éra byla jiná. Ale i Floyd tak jel, první část Tour. Jsem skoro šťastý, že měl ten svůj špatný den a že ho to naučilo, že má na mnohem víc.”