Bikeři.cz

Zde jste: Úvod > Rozhovor s Vikim

Rozhovor s Vikim

Radek Fišer 19. 12. 2007 Rozhovory 6

Viki lokomotiva

Uznáváš, že cyklistika v sobě nese jisté prvky homosexuality?
Rozhodně ne a kdo to bude tvrdit toho vezmu po hlavě svoji kabelkou a ať si mě nežádá jestli si o něj při tom rozmlátim rtěnky nebo zrcátko.

Jaká je tvá oblíbená silniční tréninková trasa?
San Benedetto – Ascoli Piceno – San Giacommo a zpět….. horší varianta je Sokolov – Loket – Doubí – Bečov – Krásno nebo Mnichov a dom.

Jak psychicky zvládáš to, že na tréninku jezdíš prakticky po pořád stejných trasách?
Nijak mne to neunavuje. Každý den je jiný, jiná je i účast na švihu nebo nakonec přehrávač do uší hraje rozdílnou muziku.

Co byl letos tvůj největší závodní úspěch? A neúspěch?
Za úspěch považuju že: kolena celkem sloužila, nelehl jsempři závodě a dokonce ani nedefektil a vždycky dojížděl řádně unaven. Vyloženě libé pocity jsem měl po závodech v Březně kde jsem v rovinatém taktickém dojezdu udolal Tibora, který má spurt v genech a pak v těch pár akcích s Pínem Hennlichem. No a pak taky, že jsem si konečně úspěšně vyzkoušel středeční Lopatárnu v Plzni. V závodě neúspěch byl jen mistrák SALu v časovce. Jelo se mi pocitově výborně, nic mě nebolelo, sluníčko svítilo … a výsledek tomu odpovídal. Martin Růžička startující 2 min za mnou mě sjel už na obrátce.

Jaké jsou tvé vyzkoušené tréninkové metody? Jak vlastně trénuješ?
Zakládám si na tom, že trénuju živelně … systémem „co nejdál a co nejrychleji“. I když teď co jezdím hodně s mým Vaškem a po problémech s koleny to taky už tolik nehrotím. Jinak bezmezně věřím na sacharidovou superkompenzační dietu.

Co se ti líbí na jízdě na kole, když opomenu sedlo masírující kulky?
Potréninkový pohled na komp, na kterém svítí AVS 34 a více.

Jak často chodíš na Bikery?
Denně.

Jaké jsou tvé jiné oblíbené webové stránky?
www.freevideo.cz

Nosíš rád elasťáky? Cítíš se v nich sexy?
Rozhodně jo, pod podmínkou že moje hmotnost je menší než 80 kg.

Jaký je tvůj vysněný silničkiho stroj?
De Rosa Idol, Willier Cento a od doby kdy jsem si koupil první lepší kolo mám slabost pro značku Daccordi a po mistráku světa ve Stuttgartu mi je sympatická i značka Guerciotti (a hlavně pod dojmem výkonu Alessandra Bertoliniho).

Měl jsi na jaře i minulý tok nemocné koleno, popiš to trochu.
No, 3 roky po sobě jsem najel po 25 000 kma v podstatě na rohlíky. Takže tohle je dle mne hlavní příčina problému. Rok jsem si pak pořádně nezajezdil. Letos na jaře mi před soustředěním v Chorvatsku do kloubů obou kolen střelil MUDr. Míra Švec 6 injekcí a od té doby to bylo jen lepší. Snad to ještě vydrží, protože ty injekce byly dost drahé a navíc i dost kousaly.

Pod tvýma rukama kvete omladina, tvůj syn, Robert Vokáč – jaké to je?
Je to s nimi docela zábava, protože jim to (zatím) dokážu „znechutit“. A o tom to je, že jo?! 8-) Jediné z čeho mi kape studený pot po zádech je, že potkáme na silnici nějakou opilou, bezohlednou nebo jen nepozornou „plechovou havěť“. 8-/

Máš nějaké zážitky s úrazem pindíka o štangli či jinou část kola? Bylo to vzrušující? Popiš.
Žádný zlomený úd jsem si ještě nezpůsobil.

Jsi zám jako silniční tahoun, jednak teda tím, že jezdíš děsně rychle, a jednak tím, že jezdíš pravidelně a jsi motivací pro ostatní. Že jo?
…. nebo odstrašující příklad! Měl jsem a mám rád, když je na švihu co nejvíc lidí, takže jsem vás rád svolával na „Giro di ETI“ a snad to bude znovu fungovat.

A jak se v současné době máš?
Mám se dobře. Až moc dobře. 90-ti kilově. A moc se těším na jarní najíždění na Istrii.

Otázky kladli: RF a Eva Roudnická