Jarní soustředění 2005: Lloret de Mar @ Spain

7.3.2005 pondělí 160 (310)

Sem docela unavenej. Po 2 dnech. Trenink jsem byl rád, že jsem ho dojel. Konce jsou tady obzvlášť náročné. Kilometrové stoupání, ale velmi výživné. 12 procent určitě. Něco jako brdek nad Krásnem směr Sokolov. Ale výrazně delší. Počasí opět špičkové. Tedy až na vítr. Dnes fučel obzvlášť silně a občas jsme museli dávat hodně pozor.

Stále se nemohu ubránit srovnání s loňským Chorvatskem. Silnice jsou tu lepší. Terény jsou srovnatelný. Rozhopadně bych vyzdvihl vedení traséra Tomíka Eberlíka. Tady jsou na určování trasy 3 lidi a občas to skřípe. Musím přiznat, že raděj jezdím v terénu, který znám, takže možná příští týden budu mluvit jinak.

Najeli jsme 160 km. První třetina „motorky“, tj. podél pobřeží nahoru – dolu – doleva – doprava, prostředek nejdřív welmi proti větru po rovině. Nepříjemný. Hodně. I když když jedu doma na Frantovky a fouká míň, tak mi to je víc nepříjemný. Tady s tím ček tak ňák počítá. Zpátky zase „motorky“, ale obráceně. Pávis měl už dost – po nemoci a ujeli jsme mu. Já musím přiznat, že jsem byl další kandidát na řadě. Díky bohu doma. Dobře se mi nejelo. Záda a zkraje sem si 2x nastoupil na čurání a na focení a rozdejchával jsem to hodně dlouho. Směna většinou v 6. Kraťas to otočil asi na 40-tym a Karel s Jindrou jeli solo. Ráno kupovali duše. Byl jsem docela překvapeném když jsem je potkal s triatlonistama v protisměru asi 60 km od domova. Po návratu nás – Míšu čekal telefon od bratra a posel Vláďa Malý skoro současně donesl zvěst že Kája ve sjezdu lehnul a asi někde čeká. Michal s Ondrou tedy pro něj vyrazili. Před chvíli dorazili. Na pravoboku krvavej biftek. Kolo zdá se dobrý. Jindra měl to štěstí, že byl svědkem dopravni nehody. Asi 2 mrtví. Blbé. Dorazil za tmy a taky si dal. Taky 150 a sám. Obdivuhodné. Sem zvědav jak budou oba vypadat dál.

Teď už jsem najezeném a odpočatej a zítřek vidím zase v růžovém. Jo, našla se tu osobní váha. Další bič na shazování.

Když odpo kluci vypadli (Žatec na nákup a Páv a Bať pro Karla) tak jsem trochu pouklidil. Sem bordelář – celý život to slýchávám, ale zdá se že si tu jedinej stelu a mám nejvíc keců na udržování pořádku. Bátisovi se dal „díl“ – drobí mi chleba do postele, a v noci mě to bude štípat. Dement. 8-) Škoda, že tu ten Vaňous není. A Fishi a Oťas. I Tibora či Jeníka Jiříčka bych tu rád měl.

Rozbil se zámek na 2-hém WC. Musím se pochváli, že jsem inicioval a společně s Jirkou Říhou ho spravil. Vidina ranní tlačenice (na jednom WC a mezi půlkami) zafungovala.

8.3.2005 úterý 200 (510)

„Cítíš ten mile páchnoucí paludiální vzduch?“
„Ten paludiální necítím, protože nevím co to je,“ odpověděl jsem.
„Pro tebe teda hnilobný, kamaráde.“
„Proč to proboha neřekneš rovnou?“
Znechuceně nade mnou kroutil hlavou. „Ty do nejdelší smrti nic nepochopíš. Nikdy nepoužij obyčejného slova, může-li slovo známé jen zasvěcencům udeřit hřebíček na hlavičku. Japa si myslíš, že se z tebe stane pán?“

Dnes se má jet k jakési přehradě. Karel a Jindra jedou asi sólo. Traťovka: jabko, krajíc s marmeládou, 2 muesli tyčky. Včera mě musel Zelí dát perník.. Díky Ádo. Jdu si odlehčit, připravit hadry a oholit nohy.

200 km. Nádherné počasí. Modrá obloha a vítr jen slabounký odvar toho včerejšího. Jeli jsme v 5-ti. Kraťas to obrátil asi na 50 km a Jiřík Říha po 20 pro bolest v koleni (k nasrání – tu teda nepřeju). Dobrá práce. Hezky se mi jelo. Asi proto, že jsem si udělal výrazně sladší Isostar. Trasa podel Pyrenejských kopců, tam a zpět s jednou odbočkou do kopce k přehradě. Pěkný kopec. 4 km nájezd jen mírně a pak 2 km hooodně do kopce. Sundával jsem bundu a fotil a hochy jsem dojel až v půli toho prďáku. Ale ve dvou, pač na mě čekal Míša. Sem si letos poprve připadal jako závodník když jsme se asi 3x prostřídali na špici. Z přehrady na hlavní a dál asi na 95 km objetí pruháče a stejnou cestou zpět. Vítr malinko proti, ale sem měl chuť si trochu dát, takže sem trochu kurvil tempo rychlejšíma špicema. Doma pod naší haciendou jsme měli na racháči 170 km a si řikal, že takhle v pohodě nemužu přijet taxem si přidal abych zaokrouhlil na 200 a dohnal manko z prvního dne, kdy jsem nešel kvuli blinkání. Potvora Šuplik, hamoun jeden jel se mnou. By nesnes kdyby měl někdo víc než on, určitě…horší než já. 8-)

Po 3 dnech mám 510 najeto. To je dobrý. Spokojenost. Klidně bych dal i volnější den, ale mám strach, že po dni volna bude hnusně pršet a 2 dny nečinnosti by bylo teda HROZNÝÝÝ.

K véče 2 talíře těstovin. S tuňákem jeden a mákem druhej jako dolče. A 2 pifka z plechu. Už nemám žádny. Aspoň mě to nebude lákat. Bude to tu ještě dlouhé. Zítra je teprve úterý…???…nebo středa? Začíná mi to splívat. Jo úterý.

Cyklistů tu sice pár potkáváme, je tu jeden Bike-hotel s klientelou germánského národa. Takže se tady šmrdlaj po 2 většinou. V pěknejch hadrech a na pěknejch kolech. Akorat včera jsme potkali v protisměru grupo cca. 15- 20 lidi s helvétským křížem. Pávis řikal (neověřeno), že je to juniorském nároďák MTB a že vloni je tu potkali s Tom-Boyem Frischknechtem. Zajimovostí bylo, že všichni jeli na bajkách, ale s tenkejma a hladkejme pláštěma a v motodromu s kopce a v zatáčkách pěkně nalepený na sobě. Kdo umí umí, kdo neumí musí mít vodlepa. A Lance „Silnápracka“ Armstrong má prej v Gironě (asi 40 km odtud jeden ze svých mnoha baráků a loni ho tady brňáci viděli. K mým oblubencům nepatří. Když se kousnu do představce a srdce začne básnit tak myslím jak jezdi Andrea T., Johan M., Peter van P., Frank van der B. ….. už abych byl trochu ve figuře abych si mohl zkoušet na obětích „Tafiho metodu opakovaných nástupu“.

Jindra zase přijel ze solovýletu za tmy. A zase si dal dardu. Kopec k baráku prej nemůže vyjet a sere ho. Je fakt, že vycucne i poslední znytky sil i když ček jede pomalu, taxi musí dávat aby se z kola nesvalil. Má bajkerský podrážky a tak se ani nedivim, že při rozhodovaní šlapat – tlačit volí druhou možnost.

Tuky se zatím moc nevypařujou. Snad to příjde. Loni na Istrii to taky bylo celkem nenápadný. A taky jsem neměl pocit, že trpím hlady. Největší vepříci jsme tu s Adou. Nenápadně kontroluju co jí. Třeba na snídani měl o 2 krajíce víc než já. Ja měl ale zase misku cornuflakesu.

V telce fotbal. Kluci se těšili na Barcelonu a Chelsea s Čechem a chytnem akorát Manžestr s italama.
Do uší mi hraje Should I stay or should I go od punkerů Clash.. Výborný.

Technika zatím fachá. Měl jsem trochu obavy z řazení GrifShift na konci řidítek, ale je to v pohodě. I když není nad Dual nebo Ergo. Je to jen treninkový kolo tak ho nebudu zas moc hýčkat. Sedlo jsem si posunul trochu dopředu. Včera jsem cítil záda a dnes výrazně lepší.

Dnes jízda jsem se špunty v uších. Bylo to dobré ale….hodně se mluví – španělsky, nedobrej příjem a song dobrej jeden ze 4. Až budu velkej chlapec a mít hodně škváry, kupím si MP3 player. Aspoň 512 megovej. Už mám jeden vyhlídnutej.

Bueno noche.

9.3.2005 středa 110 (620)

Odpočinkový den. Maloval jsem si to zase aspoň na 200, ale se nemíním zničit, žejo. 110 a byl jsem rád, že jsem ve 14,30 doma.

Špatně se mi tu usíná. Včera jsem musel usínaní přerušit a skousnout poslední čoko na vaření. Když jsem konečně zabral, tak mě probil šramot. Už jsem viděl myš nebo aspoň potkana, jak řádí v tom binci v kuchyni, všechny smysly napnul a poslouchal …. Ale najednou se otevřela mikrovlnka a začala hučet. To žádnej potkan neumí. Byl to Karel. Bolela ho noha – odřenina. Byl jsem na něj lehce nepříjemnej, alebrž opruzen, že jsem zase vzhůru. No snad bude mít pochopení, možná se mu ještě omluvím … že mě vzbudil. 8-)

Na švih jen s Ádou a stěhovákem Šuplíkem směr gigasport Decathlon v Gironě a odpo jsem chtěl ješte s triatlonistama. Vyjížděli ve 13 ale my se vrátili až v 1 3-tí. Počasí ideální. Vařil jsem v dluhasech a bunde s membránou.

V Decathlonu pro cyklisty – odborníky nic na výběr. Pěkné tenké neoprenové návleky za 9,90 Eur ale jen malá čísla.

Po pástě s tuňákem výlet. Na korsu kolem pláže a v okolních obchůdcích jak kdyby se konal sjezd domovů důchodců. Brutálně jsme zvyšovali věkový průměr a to i já s Ádou.

Bral jsem si vodu do bidonů na kloktání a opláchl si nohy. Příští týden se ožbrndnu. V březnu jsem se ještě venku nekoupal. Padne další osobák.. Ve měste do 18. Cestou do kopce jsme potkali vracející se elitu KV kraje v triatlonu a 2 „dementy“ Pavise a Michala – maj dneska 2-sta curvy. Michal už má min. o 100 víc než já. Mluví občas jako Renata Kajdžas. Stupidní ale mě to vždycky pobaví. Umí to dobře.

Binec v kuchyni. Né tragický, ale občas někdo něco zapomene umýt, paxe spěchá a bezprizorní hrnky a talíře se kupí.

V krámcích na corse prodávají indové. A celkemdost černochů je tady. Potkáváme je buď při nějaké míň kvalifikované práci (cestář, přidavač na stavbě) a nebo na cyklorachotinách.

Váhám jestli provést mázu řetězu. Už trochu ševeli, ale jak na něj něco kápnu tak bude mé nové 8-mi kolo od šmíru.