Osobní dojmy z etapáku Světového poháru juniorů Trofeo Karlsberg mám smíšené.
První etapa, 100 km
Ze začátku se jelo celkem pozvolně. Jely se 3 okruhy. První dvě kola se spíš teamy navzájem otukávaly. Já jsem to zkoušel na dvou vrchařských prémiích ze tří, nakonec z toho bylo 5. a 6. místo, čili bez bodu. V posledním kole za to na poslední vrchařské vzali Brit a Švéd, tak jsem se chytil za nimi. Bohužel po kopci následoval hned sjezd, tak se to sjelo.. Já ke konci chytil křeče, tak jsem to dojel jenom v balíku na 51. místě v čase vítěze.
Druhá etapa, 100 km
Etapa propršela. Opět se jely 3 okruhy. Od startu se jelo vysoké tempo. Na okruhu byly opět 3 vrchařské. Mates byl na jedné 3. Já jsem se soustředil na to, aby nikdo neujel, a kdyby náhodou odjel, abych tam byl. Bohužel opět po vrchařských prémiích následoval sjezd, takže se to vždy sjelo. Mně bohužel v půlce posledního okruhu postihl defekt. Ztráta už byla tak veliká, že jsem si myslel, že to nesjedu. Naštěstí jsem zachoval klidnou hlavu a furt jsem jel. Balík jsem dostihl na poslední vrchařské 6 km před cílem. Cítil jsem se dobře. Tak jsem si dojel dopředu a připravil se na spurt. Bohužel jsem si v tom spurtu musel poradit sám, a bohužel mě zavřel Američan a bylo z toho jen 10. místo. Nebýt toho defektu a toho zavření, věřil jsem si i na 5.
Časovka, ta mi moc nevyšla, pocity smíšené. Výsledné 81. místo. V tréninku jsme se hlavně zaměřili na to, abych byl schopný se udržet v kopcích ve špičce. Nemůžu mít všechno. V Chebu máme dost mladých, ale hlavně žáků, já trénuji převážně sám nebo s nadějným kadetem Mírou Svatkem. Byl jsem jen čtrnáct dní v „teple“ s oddílem SKC TUFO Prostějov v Chorvatsku. V letošních podmínkách u nás je to značný handicap proti ostatním cizincům, kteří mají řadu reprezentačních příležitostí, soustředění a hlavně závodů. Osobně mi nejvíce pomohla možnost účasti v ČP mužů a závody na Giantlize v Plzni s muži, pár kriterií v Německu. Válce a několik tréninků za motorkou jsou na časovku málo.
Odpolední etapa sice jen 80 km, ale na trati byl 2,5km kopec, kde se každé kolo nastupovalo, opět se to v každém kole trhalo, pokaždé jsem byl na vrcholu se špičkou. Bohužel následoval dlouhý sjezd a opět se to sjelo. Tak jsem se připravil na spurt, ale opět jsem doplatil na to, že jsem tam byl sám. Bylo z toho 31. místo.
Královská etapa
Poslední královská etapa. Jely se 4 okruhy. Na okruhu dva kopce. První hned po startu 3 km dlouhý a druhý 8 km před cílem, kde byla i vrchařská premie, 2,5 km dlouhý. Opět se jelo od startu vysoké tempo. Američani se snažili vysvléci Dána ze žluťáka. Peloton se nedařilo roztrhat. Dánové si to hlídali. V posledním kole v tom kopci po startu si vlezli 3 Američané na špic a udělali z pelotonu trhací kalendář. Na kopci zůstalo 9 lidí (2 Američané, mistr Evropy Wachr, žluťák Pedersen, Brit, Rus, já, Ital), spolupracovali jsme až na druhou vrchařskou. První půlku kopce se jelo tempo, ve druhé půlce začal Pedersen nastupovat. Všichni jsme tyto ataky ustáli. Bohužel Pedersen dostal zprávu, že zezadu nás začínají dojíždět, tak přestal střídat a s ním i Ameřičané, a tímto se spolupráce rozpadla a sjeli nás 5 km před cílem. Začal jsem se připravovat na spurt, bohužel opět (už mě nebaví se opakovat) mi chyběl někdo, kdo by mi ve spurtu pomohl. 500 m před cílem jsem byl na zhruba 15. pozici. Bohužel to těsně přede mnou spadlo. To mě zbrzdilo a bylo z toho až 21. místo.
Celkový výsledek je pro mě zklamání. Cítil jsem se velice dobře. Bohužel po každé vrchařské byl i tak dlouhý sjezd, aby se to sjelo. Tentokrát si troufám říct, že nebýt časovky, tak v první 20 jsem určitě.
Mates (Matyáš Hynek – odílový kolega z SKC TUFO Prostějov) měl hloupý pád a bolela jej ruka, tak zabalil. Nebýt toho, určitě bychom spolu na nějaký ten světový bod dosáhli. Také škoda, že nebyl nominován Adam Ťoupalík, s tím jsem si dobře rozuměl na Istrii. Tam jsem bohužel přijel ze zimy do třicítek a nebyl schopný ten přechod zvládnout. Navíc jsem ještě neměl žádné pořádné závodní kilometry.
Koukám dopředu, jak bychom se mohli připravit dál. Možná by nám před Evropou pomohly společné závody juniorské reprezentace, například v několika závodech Giantligy.
