Přejezd z města k místu ostrého startu za kolejemi ve Vintířově proběhl v klidu a po odmávnutí z černého doprovodného Peugeotu jsme se vydali k Vřesové. Na špici se protočili Tomáš Viktorin a Martin Benešovský a poté si slovo až do Tatrovic vzal Radek Fišer. Jelikož ale Fiši přijel na závod pozdě a ještě rovnou z práce autem, měl nohy jako oteklé kameny. Přesto to na většinu startovního pole stačilo. V Tatrovicích v prvním kopci jel vpředu v lehkém kmitu Martin Benešovský a ostatní se, naštěstí úspěšně, drželi jeho tempa. Byli to: Tomáš Viktorin, Radek Fišer, Jan Děbnár a Martin Suchopár, Pavel Kněžický. Na vlnách mezi Tatrovicemi a Nejdkem se na špici protočilo pár závodníků, před skupinkou jel chvíli sólo Honza Děbnár. Z kopečka do Nejdku svezl skupinku Tomáš Viktorin. Směr Nové Hamry zavelel Radek Fišer: „Postupně jsem se snažil stupňovat tempo, aby odpadli ideálně všichni kromě Vikiho a chomutovského Martina Benešovského, kteréžto jsem pasoval na své největší soupeře. Neodpadl ale nikdo :-).“ Následovala projížďka Hamry, na jejichž konci se kopec zdvihnul. Ostatní nechali Radka jet na špici, nechali vzniknout mezírku, jež se zvětšila… sjet se to pokusil Viki, neúspěšně. Zezadu jej dojel Pavel Kněžický, nastoupil a Vikimu ujel. V rozbitém sjezdu ale Viki Pavla dojel, jenže ten své dovednosti v kopci znovu předvedl hned na začátku Horní Blatné a do cíle přijel zhruba minutu a čtvrt za Radkem. Nahoře na kopci na nás čekalo pití, teplý čaj (i od Ivy – děkuji).

Výsledky

Pohled do minulosti do r. 1996 na závod Peklo severu

Přesto, že se Míra Handlíř, Pavel Kozlík a Tomáš Viktorin snažili dostihnout špic, ztráta se neustále zvětšovala. Co by chtěli, když místo ďábelského šklebu (který jasně znamená ždímání držky) se v největším stoupání smějí?

Zdroj

A ještě jednu perlu jsem na stránkách GdKV našel: „Blateňák vulgo Smrti v tvář“.

Jiří Folvarčík, Petr Ontko

Nedělní, v pořadí třetí měřený trénink v rámci Gira Chodov (Habartovské okruhy), nabídl pro pár přihlížejících diváků docela pěknou podívanou na pestrobarevný balík cyklistů, který pravidelným tempem a průměrnou rychlostí přes 36 km za hodinu kroužil po okruhu. Ze čtyřiceti borců, kteří se zaregistrovali na startu, se 28 přihlásilo na nejdelší 54 km dlouhou trať a přesto, že se zde sešli vedle sebe borci rozdílných věkových kategorií od 18 do 50 let, na výkonu to vůbec nebylo vidět. Na špici se často ukazoval Viky a borci z Chomutova (Sweep cykling), kteří si přijeli poměřit síly s místními známými silničáři. A jak to dopadlo? „Sweepáci“ měli navrch, ale i naši borci na tom byli dobře, Pavel Kodl, Viki, junioři Fiala, Kubík i další drželi krok a tak si to v závěru rozdali na férovku. Rozhodčí v cíli pak měli co dělat s rozpoznáním jednotlivých závodníků, kteří byli ze známého důvodu bez čísel. V nejmladších kategoriích předvedl pěkný výkon desetiletý Kája Macán (Plamen Chodov), který s omezenými převody dosáhl průměrné rychlosti 25 km za hodinu. Měřený trénink se obešel bez pádů, defekt snad byl pouze jeden, jenom několik borců přecenilo svoje síly a závod nedokončilo.

Nedělní Giro bylo zatím z hlediska konkurence a počtu zúčastněných závodníků nejlepší a to dává naději na oživení silniční cyklistiky v našem kraji.

Výsledky
Fotky: Miroslav Meruna

Ve středu 16. 5. začíná v 16:00 v Chodově horská projížďka na Horní Blatnou! Bude to krátké, rychlé a hodně kopcovité.

Výjezd k hradu: zleva Laura Rotter, Nicole Paulusch a hlavně Sophia Panzer

Letošní Chebské kašny se potkaly s nižší než obvyklou účastí závodníků. Jednak se mnozí báli hrozícího deště a mokrých kostek, jednak si někteří tradiční účastníci v době, kdy byly Kašny zrušené, dojednali jiné akce (Team Bike Březová – soustředění) a jednak mnozí byli v Novém Městě na Moravě na světovém poháru. Málo Čechů ovšem doplnilo dost Němců, a tak se nakonec bylo na co dívat ve všech kategoriích! Zlaté medaile přitom brali spíš sousedé zpoza hranic… Cube Cup a s ním účast Němců na místních závodech pro letošek skončily (pokračuje se již jen v Německu). Mnozí z nás mají v Cube Cupu našlápnuto k celkovému umístění! Takže neváhejme zavítat do Německa.

David Kopačka (muži, start)

Stručně k trati. Ta myslím byla očesaná na dřeň, zůstalo jen to podstatné. Podle vítěze kategorie muži, Andiho Weinholda, se ujet dalo pouze v prudkém stoupáku k hradu. A také že ano… Rád bych se zastavil u taktiky. Andi za to v onom kopci v půlce závodu vzal, všem ujel, pak ještě zrychloval a celkově vyhrál. Na špici se předtím přitom neukázal. Za sebe mohu říct, že já se tam objevoval dost a v kopci jsem Andimu nestačil… špatná taktika…? Trochu určitě. Ale být vzadu, zrovna v jeden blbý moment, má nevýhody, což si naneštěstí okusili Péťa Fiala a Pepa Blažek, kteří byli na schodech zablokováni jezdcem o kolo zpět a Andi měl v nástupu o dost lehčí práci, protože zrovna Fiky v kopci k hradu předtím vždy nastupoval velice dobře. Závod byl velice rychlý, tempařský. A ten stoupák k hradu, to byla taková feferonka. Kdo v něm ze sebe vydá nejvíc, je na nejlepší cestě k vítězství.

Andi Weinhold. Foto: D. Blažek

Pro zajímavost k Andimu. Na univerzitě v Chemnitz studuje češtinu (a česky umí celkem dobře), v elitě pěkně zajel Český pohár v Teplicích (výsledky) a na Mistrovství světa 2004 v XCO ve Francii byl v juniorech čtvrtý! Zde foto.

V závodě, jako tradičně, byly velice pěkné ceny za vítězství. K tomu klobása, koncert, posezení, výsledky měřené pomocí čipů. Za mě plná spokojenost.

Výsledky
Foto: Karel Rous (foto v článku), Iva Rousová, Dalibor Blažek, Radek Franck, CZervajs

Video Míla Luxík:

Video CZervajs:

Vítěz kategorie mužů do 39 let Václav Vajc (CK Sport Blažek )

Chodovské Giro pokračovalo v sobotu 12. 5. druhým měřeným tréninkem – Chodovskou časovkou. „Časovka se jela za chladného a větrného počasí, ale nepršelo. Na startu se sešlo 17 borců. Výborným časem (15:40) překvapil junior Martin Kubík, odchovanec TJ Plamen Chodov,“ okomentoval průběh František Nádvorník z pořádajícího oddílu. Účast byla poznamenána ještě více než u Chebských kašen.

Výsledky
Fotografie: Miroslav Meruna

V neděli 13. května se konal další díl Gira, a to Habartovské okruhy. V posledním okruhu v hlavním závodě nastoupili Píno a Pavel Kodl (s úrazem ramene – statečný bojovník) a skupině ujeli a do cíle přijeli bok po boku. Bronz získal ve spurtu Petr Prokeš (Sweep), protože porazil bramborového Tomáše Viktorina. O páté místo se také spurtovalo – Martina Kubíka porazil Petr Fiala. Reportáž zde.

Habartovské okruhy: Pavel Kodl a Petr Hennlich ostatním ujeli v posledním kole a společně přijeli do cíle pro 1.-2. místo. Foto: M. Meruna

Ve středu 16. 5. začíná v 16:00 v Chodově horská projížďka na Horní Blatnou! Bude to krátké, rychlé a hodně kopcovité.

Tím, že se v Praze startuje v 9:00, se z toho stala slušná bojovka. Nebudu vás trápit čtením a přeskočím k závěru. Dopadlo to dobře, na kole průměr 30,2 km/h, 150 km na kraj Prahy, maraton za 3:37:10 ve dvojici s Pavlem Altschulem a žádný rozpad těla únavou se v cíli nekonal, čili ještě se naučit plavat a můžu pomýšlet na … se uvidí. Za asistenci na trati děkuji Martinu Pánkovi a Evičce.

Směr Praha jsem vyjel ve 2:00. Původní plán byl do Žlutic přes Bečov a Toužim, ale strach z děr a touha si to trochu zjednodušit mě zavála na šestku. Takže Loket – Karlovy Vary – panorámka – I/6 – Bochov – nad Lubencem doprava – Chýše – Blatno – Jesenice. Po šestce se jelo krásně, vítr v zádech (celou cestu!), auta na prstech ruky. Nejnebezpečnější byla zvěř číhající na kraji polí. Dalo by se dojet až na začátek dálnice… Z Jesenice do Rakovníka přes vesničky Oráčov, Senomaty a podobné. Tady se projevil jediný problém cyklistické části – postupně jsem přestal cítit nohy v tretrách. Dvoje ponožky zimu nepřemohly. Muselo být několik málo stupňů nad nulou. Ještě že jsem měl zimní rukavice. Z Rakovníka se jede do mírného táhlého stoupání do Nového Strašecí – a tady už jsem jel pomalu. Rychleji to nešlo :-) Buď tou zimou na nohy, podvědomou obavou z běhu… No a pak po staré šestce do Velké Dobré, Unhošti a přes kdysi věčně automobily zamořené obce Jeneč a Hostivice do Prahy. Měl jsme víc než hodinu času do srazu s Martinem, takže jsem si prohlédl Prahu 6 (baráky), sjel na Dejvickou (cyklopruhy fajn, ale nejsem na to zvyklý), v Letenských sadech krásný rozhled po Praze a pak k Rudolfinu se převléct (všechno oblečení se vměstnalo do malého baťůžku). Martin vzal bágly, kolo, odvedl mě na start a za zvuků Smetanovy Vltavy jsme se vydali na trať.

K jídlu… v sobotu po Kašnách jsem si dal pořádně do nosu. Nejdřív hovězí s houbami a pěti kousky, k tomu cca 20 svatebních koláčků a jiné pečené sladkosti. Pak doma 0,5 kg jogurt zajídaný sladkými houstičkami. a netuším, kam se to všechno podělo, protože na záchod jsem v podstatě nešel :-). Spánek cca 4 hodiny. Na kole asi čtyři energetické tyčinky Galaxy, dvě energo tablety Nutrend, koncentrovaný ionťák, v Praze baňku proti křečím. Před během zase tablety. Při běhu banány, ionťák, půlku tyčinky (chyba!), tabletu, gel. Břicho mě při běhu nakonec docela trápilo, jednak tam bylo dost materiálu ze včera, jednak jsem do něho házel asi moc (různých) věcí.

A běh. Na Cooperově testu Pavel říkal, že poběží na 3:45, a já že bych tedy rád s ním. A co se nestalo, na trati jsem na něj po 1 km narazil. Prvních 15 km byla naprostá pohoda, kecačka, tempo pár sekund nad 5 min/km. Pak ale začala tahat a tuhnout lýtka a ožilo břicho. A bylo to už jenom horší :-). Časem jsem se za Pavla schoval, na 30. km se mi vzdálil, ale to už mě netankovalo, snažil jsem se dostat do cíle v nějakém tempu. Krok se postupně zkracoval a zpomaloval. Ale problém byl jen v nohách, v bolavých svalech. Musel jsem se smát – na začátku jsme byl přesvědčen, že při takové pohodě tu druhou půlku osolím a posledních 10 km poběžím jako ostrou desítku. Tak nějak mě začali iritovat běžci štafet, a že jich tam bylo. Pavla chytaly opakovaně křeče, zastavoval, a tak nakonec doběhl kousek za mnou. Na posledních cca 15 km bych býval potřeboval vypnout mozek, popř. se stoprocentně koncentrovat – jenom běžet a neřešit nic okolo, netěšit se do cíle, nemyslet na bolest nohou. A že ty nohy bolely. Pavlovi ještě jednou dík za společnost.

No a v cíli obligátní slzička dojetí. Zaplatil jsem si ke startovnému masáž – tu ale poskytovali bez kontroly zaplacení! A celou akci završilo posezení v McDonaldu.

Ještě dodám, že cestu do Prahy na kole znám nazpaměť, takže potmě to nebyl větší problém.

Pražský maraton není levná záležitost, ve startovném 1.000 Kč letos nebylo ani tričko (a neměla tam být ani masáž za 150 Kč).

PS: maratonu se účastnil i Vašek Sinkule a další borci (běžci) – více na ACESu.