Běžecké tréninkové deníky

Maratonský deník aerobního tragéda

Ve svých sedmatřiceti jsem se v říjnu 2004 rozhodl začít běhat z úplné běhací nuly s tím, že se pokusím uběhnout pražský maraton v květnu 2005. Tento blog shrnuje pocity, bolest, radost i zklamání (nejen) během tisíce naběhaných kilometrů nově vznikajícího běžce.

Aerobní tragéd strikes back

Volné pokračování Maratonského deníku aerobního tragéda aneb tentokrát o sportu v životě nesportovce poněkud šířeji… Další díl tragédí odysei.

Nějakým zázrakem se mi dařilo držet sám sebe na uzdě, střídmější strava (ale žádné kruté odříkání) řekněme čtyři pět dní, pak jsem to vždy nevydržel a jeden dva dny se cpal. A v tom je ten podstatný rozdíl. Kolo tyto prohřešky daleko víc odpouští, sedíte totiž na kole hodiny a zátěž je směřovaná na nohy, přičemž vám díky délce zátěže docela vyhládne. U běhání to neplatí. Běh nemilosrdně trestá jakékoli obžerství, a to přirozeně nemám na mysli jen obžerství v řádu hodin před během, ale organismus se mstí i v případě debužírování např. před dvěma dny(!).

Kam až mě nohy donesou…

… o vášni k běhání, o přípravě na marathon, o přírodě a snad trochu i o lidech – sobě i jiným pro radost

Po bezecke strance se posledni tyden opravdu povedl. S malym preskupenim patecniho behu na sobotu vse dopadlo podle planu a predsevzeti, i kdyz ten nedelni beh tedy bolel. Dal jsem poprve ve svem zivote 30km v kuse, a jsem rad ze pristi nedeli se dlouhe behy opet zacinaji zkracovat. Pro tentokrat jsem si vymeril 3 desetikilometrova kolecka, neb krouzeni do zblbnuti na prudivem jednokilometrovem okruhu uz mne po posledni blative apokalypse preci jen netahlo.

Běžící Tučňák

The marathon is not a finish line; it is a journey that for some never ends.

Po nedělní „skoro povinném“ výklusu, kdy jsem odšoural cca 4,5 kilometru opět v nepříjemném dusnu, už bylo zase dobře. Jen jsem cítil v neděli ještě trochu ztuhlé nohy. V pondělí jsem mohl normálně chodit, schody se daly vyjít v klidu a kromě problémů s nehty, nic nenasvědčovalo, že jsem uběhl maraton.

Jak to vidí Spermophilus

Vidím to slabě pod 4:00 a s křečema v lítkách:) a to ještě budeli mi přáno.

Zooza

Běhací postřehy úplné začátečnice a další a další alegorické vozy…

Tak konečně nastal ten den a já plánuju, že se půjdu trochu proběhnout. Břicho je zahojený, noha nebolí-je odpočinutá, tak to půjdu pošolichat. Myslim, že dráždim hada bosou nohou a zítra budu zase pajdat, ale mně to prostě nedá.


Časovka na MS v Madridu

Výsledky jakžtakž potěšivé:

1 Michael Rogers (Australia) 53.34.49 (49.939 km/h)
2 José Ivan Gutierrez Palacios (Spain) 0.23.77
3 Fabian Cancellara (Switzerland) 0.23.89
4 Ruben Plaza Molina (Spain) 0.44.06
5 Alexandr Vinokourov (Kazakhstan) 1.20.24
6 Andrey Kashechkin (Kazakhstan) 1.29.00
7 Bradley Wiggins (Great Britain) 1.31.60
8 Sebastian Lang (Germany) 1.35.32
9 Matias Medici (Argentina) 1.37.07
10 Victor Hugo Pena Grisales (Colombia) 1.41.27
11 Bobby Julich (United States Of America) 1.45.37
12 Ondrej Sosenka (Czech Republic) 1.55.49
13 Ben Day (Australia) 2.05.46
14 Marzio Bruseghin (Italy) 2.11.68
15 Michael Rich (Germany) 2.13.96
16 Raivis Belohvosciks (Latvia) 2.16.75
17 Marco Pinotti (Italy) 2.22.78
18 Vasil Kiryienka (Belarus) 2.26.00
19 Janez Brajkovic (Slovenia) 2.29.61
20 Jan Hruska (Czech Republic) 2.37.59

A na fotkách Jan Hruška 1 a 2 a Ondřej Sosenka a všichni.


Viki 19. – 25. 9. 2005

Gap 1972 a Basso se stáva mistrem světa
Ohlášené slunečné počáso, mistrák světa v televizi, blížící se časovka na Andělku, ale i pěkné Pávisovo výsledky mezi českou silničářskou elitou jsou motivací pro tento týden!
Za tento týden: 530 km
Celkový počet: 19540 km

Neděle 0 km. Ani toho Boonena jsem neviděl. 8-/

Sobota 90 km….du mrknout na Fanouše a Romana…a pak to dopíšu…. no nejeli zle naši, byli vidět, ale ke konci už moc ne. Ten ukrajinec Grabovskij na to kurefsky měl. Gratulace Valentynovi Pylypenkovy.
Ráno obloukem přes panoramku ke svatýmu a tam Wiťáci, Mára Radnej a Víťa Hanuš. V 6-ti lidech už jsem nejel ani nepamatuju a znovu si připoměl a uvědomil, jak takovej švih rychle uteče a jak je zábavnej. Chvíli se jede svižnejc, na rovince si pohovoříš a i se ček cítí bezpečněji. Za chvíli jsme byli přes Krásno v Soko a já musel hochy opustit. Průměr 32 a přitom se cítil svěží. Škoda, že té místní chase se nechce jezdit víc ve skupině i v týdnu.

Pátek 90 km. Sem jel naproti Pavisovi a Michalovi na Plzeň, ale praskali to tak (jižní vítr), že jsme se minuli. Kousek sem jel Tomíkem Eberlíkem (má potenciál bejt na kole výýýbornej) a následně s Renčou 15 km.

Čtvrtek 100 km. Trasa zase přes Bečov pomalu (i když jsem planoval si do kopce dávat, ale se mi fakt nechce a k lepšímu tempu mě donutí leda když před sebou vidím nějakou oběť … třeba zemědělce v rádiovce s holinkama a na ukrajině) a navrch 30 km s klukem ještě pomaleji.
Váhal jsem jesi raděj nemám doma koukat na časovku na MS. Těm dvěma našim borcům jsem docela věřil. Hrůša jel dobře v Polsku, Sosna zase weltrekordler. No dobře jsem udělal, že jsem šel ven. Ty výsledky mě nepříjdou vůbec potěšivé. Není to jednoduché, tj. jasný, konkurence veliká, ale rozhodně měli oba naši na to, dostat se do 10-ky. Světovej rekordman na hodinovku a prohraje s mě neznámým argentincem jehož jméno jsem ještě neslyšel a kterej snad byl poprvé v Evropě…..nebo Hruška dostane od nějakýho bělorusa Kiryienka. Tak snad příští rok v Solnohradu. Tam si na ně dojedu zařvat osobně.
Na triatletu.cz je Conconiho 9-ero. To je přesně ono!!!

Středa 60 km. Jódlovačka na malou placku chebskou pánví přes Frantovky a Cheb. Nikde nikdo, jen Mirka na biku v protisměru v Citicích.
Fanda Raboň ani Roman Kreuziger nic nezajeli v čase U23.
Včera za tím Blážou jsem si uvědomil, jak jsem rád, že nemusím letos s Pávisem na tu časovku družstev do Mnichova. Větší peklo jsem asi nezažil na kole. I když na a po klasickým dlouhým triatlonu v Benešově a prvním ročníku Medica-maratonu mi taky nebylo zrovna 2x.

Úterý 90 km. Na srazu jen Bláža. Chtěl být v 17 doma a tak jsme měli co dělat na klasickém okruhu Soko-Loket-Doubí-Bečov-Krásno. U hřbitova na kopci na Krásně jsme měli průměr přes 34. Dost mě to bolelo a když mi začal ujíždět v tom 12% stoupání za Krásnem taxem se na to vykašlal a obrátil to sjel zpátky dolů před Bečov a dal si to ještě jednou sám a v klidu. Pak už AVS jen klesalo takže doma jen 31,2.

Pondělí 100 km. Okruh přes Nebanice, Kynžvart, M. Lázně. Chtěl jsem jet alespoň 30-kou, ale bolely nohy po Loketských kostkách a fičel nepříjemnej vítr a i zima. Sem byl rád, že jsem doma. Když ček jede sám a malou AVS tak mu i pouhá 100-ka příjde dlouhá a utahá.


Viki 12. – 18. 9. 2005

Fausto Coppi
20.000 v dohledu!
Za tento: 500 km
Celkový počet: 19010 km

Neděle 110 km. Tak sem na ty Loketský kostky nakonec jel. I když bylo ideální cyklistické moc se mi nechtělo. Do peří ve 23 ale snad vlivem úplňku jsem nemohl usnout a tak jsem se o půlnoci zvedl a šel si číst a samozřejmě u toho jedl sušenky a sladkosti. Celou hodinu až do 01,00. Takže tělo místo aby regenerovalo, tak muselo trávit. Ráno jsem to také cítil, takže k snídku 1/2 rohlíku a šel jsem se rozjet na silničku. 60 km přes Bečov a Krásno. Doma se převlík, vzal bika a jel do Lokte. Projel si okruh, pozdravil se s kamarády a šel se tedy nameldovat pod kontrolou Zbyňka. Pak si dal ještě 3 kolečka se Zbyňou a Tibym a ten se po prvním šel zase odhlásit. Start i když z první lajny, tak totální propad, nicméně jsem se po 2 kolech dotáhl na Blážu a před Máru s Hanzíkem J. Takže asi 5 kol (z 15-ti) jsem jezdil za Jirkou Blažkem. Celkem dobrý tempo a řikal si, že pojedu s ním páč už jsem si ho jako tempomakera na tomhle závodě vyzkoušel. Na to aby sem mu ujel jsem neměl a pak se najednou ve mě něco zlomilo, i když mi spousta lidí fandila a křičela (díky Renčo, díky Pepo Andrle, díky všem ….. ) na mě ať jako že si dávám, a nechal jsem ho jet. Když jsem viděl Pávise, Batistona a Vaňouse jaxe tam sluněj, tak jsem měl tisíc chutí podjet mlíko a sednout si k nim. Ale, že jsem jezdil v kategorii na 3-tí figuře, tak hamounství bylo silnější a jel jsem dál, ale kolo od kola jsem vadnul a i když měl na tváři ďábelský škleb, měl jsem v úsilí a snaze velkou rezervu. No nakonec mi ještě předjetí vrátili Mára a Honzik, ale to už naštěstí byly 3 kola do cíle a konkurence v kategorii za mnou nebyla vidět. No pocit ze závodu a závodění žádnej. Letos to v C-kách bylo hodně oslabený a přesto až 3. Kdyby byl Pedro, Víťa Hanuš, Honza Mádl, Palinko tak jsem až hluboko za „bednou“. Takhle 2 kilča si vykoledoval za bronz a za výborně jedoucím Sanťákem a Blážou. Ale je to bída. S celou druhou půlkou sezóny jsem nespokojen.
Eliťáky vyhrál Fába a demonstroval svou sílu. Filip Eberlik s odstupem za ním a na záda mu dýchal tuším Radek Layer a za stupni Luboš Oubrecht, Tom Eberlík, Míra Brill, Karel Brabec. V B tuším Tomáš Kozák, před Tomíkem Makoněm a Márou. Holky vyhrála Mirka a D-kaře Zdeněk Bartoš před Pepou Andrlem doktorem a Oldou Růžičkou.

Sobota 90 km. Z polomaratonu v Rokycanech jen 90-ti km švih. Mraky se stále honily, a tak start až odpoledne. Mrknout na bajkovej závod Kynžvartský podzim. Když jsem viděl na jak zabahněnejch kolech rideři dojížděli, tak jsem si znovu uvědomil, že k horskýmu kolu nikdy nemůžu mít tak hezkej a vřelej vztah jako k silničnímu. Celkově to tam vyhrál Tomík Eberlík, v mý kategorii Bláža před Sanťákem. Ve Spainu Heras potvrdil, že druhou času v dlouhým etapáku zajede vždycky líp, Hruška má celkem pěkně rozjetou Polskou Tůru a zítra jedou časovkou tak se těším co předvede i s ohledem na mistrák světa co se jede příští týden, na lize Pávis potvrdil, že na to dost má, páč v konkurenci i Modrejch šípů dojel na 6-tý fleku.
Bych asi měl zítra jet do toho Lokete. Se mi zdá že začínám zarůstat mechem.

Pátek 30 km. Jen přesuny z místa na místo. Nemít na sobě cyklistický hadry, tak si to ani nepíšu.
Rokycany vypouštím. Jsem neforemnej, má být hnusně, drahej beňoš, nechce se mi a tak. A do ČeLípy na poslední race a vyhlášení SAL taky ne.
Pomalu abych začal dávat do kupy na jaře opuštěnýho zimáka. Problem je hlavně v naraženým zadním ráfku a ani u brzd si nejsem jistej.

Čtvrtek 0 km.

Středa 70 km. AVS 30 km/h. Sólo chebskou pánví, abych nezapoměl jaxe točí. Večer jsem si početl ve Veluo meřičích výkonu PowerTap a CycleOps . Škoda, že to je tak drahý. Myslím, že by mi tyhle stroječky potvrdily to, proč jsem byl letos o tolik slabší v časovkách. Moje zdůvodnění je, že jsem podvědomě vlivem některých výkonných jedinců ze zemí s malou cyklistickou tradicí experimentoval a jezdil lehčí převody a snažil se o točky, což mi není vlastní a pro mé objemné „sequoje“ přirozený. Sem si teď docela jistej, že dlouhodobě největší „Wattáž“ dokážu utočit a je pro mě nejméně únavné s frekvencí cca. 75 – 80 ot./min. a že mi jsou i fyziologicky bližší typy jako Sergei Gončar, Andrea Tafi, Johan Museeuw, Sergei Suchoručenko a nebo nakonec Jenda Ulrich. Je jasný, že každej je jinej a někomu „kafemlejnek“((c) Bakalář 8-)) nedělá dobře. Dost bylo Amstronga. Příští rok jezdím pořádný pily a malá placka bude jen parkovací.

Úterý 120 km. Průměr 32,5. Těšil jsem se na Tibiho, Joinťase, Honzíka a ostatní, ale přijel jen Mára Radný. Zlomil si před časem klíček a co znovu začal má najeto pouze 500 km a měl starost aby vydržel. Naplánoval jsem to přes Marjánky a nakázal mu jet mi v háku. Jenže už v Šabiňáku šel přeze mě a i pak dál to hroti, střídal mi víc než regulerně a vždycky jsem měl starost mu zahákovat, takže průměrná rychlost stoupala a já byl akorát nasranej, že se mnou zametá „zlomenina“ 8-) . No nakonec mi před M.Lázněma škubnul. V golfáku jsem mu to sice vrátil – jel jsem to na velkou – a nahoře ho podezíral z toho, že mi to schválně nechal a že se nesnažil, ale ho v půli kopce chytla křeč takže mi stejně zkazil radost. No ale od té chvíle už byl hodnej a jel už celou dobu jen za mnou. Z Mnichova na Prameny a v Krásně chtěl dokonce zastavit a že si dá pivo. Taxem se mu to snažil rozmluvit, ale slyšel až na to, když jsem argumentoval, že bude mít jen „20-ti %-ní regeneráci“. 8-) V Bečově u Benzínky ISO Drink a pak 40-kou na Vary a já pak sólo přes I/6, kde ty pomníčky a kříže se svíčkama nechutně přibejvaj.

Pondělí 80 km. Průměr 31. Čekal na mě Ondra před fabrikou a to bylo dobrý. Jeli jsme směr Luby a na Kraslice. Na 50-ém začlo chcát a taxe mi jel i špatně hák. Pávis jel zadržovaně, rozladěn z víkendu, zato já měl za ním naloženo 90 – 95% TF hodně často. Ve stoupání na Jindřichovice jsme dojeli nějakého cyklistu s blatniky a že prej jede do práce. Ale držel se proklatě dlouho za námi. Skoro až do poloviny kopce a to už jsem si musel opravdu docela dávat. Nemám rád když se mě při tréninku držej blatníkáři co jedou jenom do práce. 8-)
Víkend asi pojedu po dlouhé době nějaký race. Je toho na výběr docela dost a já nejsem rozhodnut co jo a co ne. V sobotu je v Rokycanech závod na 100km, ze kterýho jsem měl loni docela dobrej pocit, páč jsem jel ve skupině se 4-ma Sparťanama Bečkou, Pučelíkem, Pečenkou a Šlajchrtem, bikerem Tomášem Kozákem a Pávisem a navíc (víceméně omylem 8-)) vyhrál flašku ferneta a rumu na rychlostní prémii. V neděli pak městské MTB Loketské kostky, kde se mi docela daří. I když letošní mé bajkové výsledky jsou žalostný. A v Český Lípě je poslední závod SAL. Tam bych asi měl ject, jelikož je i celkové vyhlášení a mi se zadařilo v C-kách vyhrát, ale je to tak neskutečně daleko a ropná krize vrcholí, že to snad oželím. Tím spíš, že můj kamarád a soupeř a celkově druhý v pořádí, „nenáviděný“ to Zelinář si odjel na brigádu a taky nebude.


Viki 5. 9. – 11. 9. 2005

Véna na silničcePrima. Léto nekončí.

Za tento: 500 km
Celkový počet: 18510 km

Neděle 0 km. To je škoda. Ale bylo celej den vlhko až mokro a se mi nechtělo a ani jsem nemohl. Jinak za zmínku stojí:
– Heras přeci jen Menčovovi ujel. To jsem nečekal. Škoda, že jsem to neviděl v TV alebrž seděl v autě.
– V Kolín nad Rýnem se běžel maraton. Účastnil se ho i Marcel Wust (bejvalej vynikající profik – spurter, po vyražení oka mimo jiné komentuje cyklistiku v TV) a kamery se mu hodně věnovaly. Ostatně bylo proč. Tak prošitýho chlapa jsem už dlouho neviděl. Několikrát v přímem přenosu hodil šavli. Nejdřív do trávy a pak už blil i na asfalt a TV režie to opakovala i zpomaleně. Do toho křeče nohou a buhví čeho ještě. No úplně hotovson a media u toho. Hyenismus! 8-) Se mu divim, že se pouští do takovejchhle větších akcí.
– Jakub Svoboda vyhrál Krále Šumavy a Jirka Ježek 2-hej. Oběma to přeju.
– Na extralize v Příbrami na startu jen 50 riderů a Pávis+duo nicmoc nezajeli. Ale jakou hrůzu předvedli v neděli na čásovce do vrchu Kamýk, to si zasluhuje disciplinární řízení…..hajtry líný. 8-)

Sobota 120 km. Jelikož mám oba synky na starost o víkendu tak start už v 7,20. Do uší MP3 a kolem lomu do Podstání a Krásno přes Bečov do Varů. V 9 u svatýho nikdo nebyl a tak podél ohře, na Andělku a zase ke svatýmu a zase nikdo nebyl – nojono všichni slušný lidi jsou na závodech silničních nebo bajkovejch – a tak Bečov a 10-ti minutovej test do kopce na Krásno. Docela jsem byl spokojen, zvl. Když už jsem měl 95 v nohách a pak dolů a setkání s Renčou.

Pátek 20 km. 3,5 hodiny v čekárně u očního ambulantního doktora. Škrabalo mi od středy něco v pravém oku. Hrůza. Kdybych tušil, že budu tak dlouho čekat, taxi to vyšťourám šroubovákem. A Bell Sweep R white, vel. L momentálně v Čechách není.

Čtvrtek 130 km. Jelikož sporťáci především TB Březová odjeli na soustředění do Jizerek tak jsem uvítal, že mi psal Petr Smaržík, který je členem stejného cyklospolku SKP, jesi bych nejel na Klínovec. Vzali jsme to přes cykloobchod Karla Procházky (Karel měl připomínky, že píšu na web kraviny a tím ve mně vyvolal chuť to tady dál rozmazávat 8-)) páč měl na vše 30% slevu a ráno mi volal Míša Báťa, že tam mají helmu Selév Matrix. Bohužel už ji neměl. No Sweep je stejně pěknější. Pak směr Hroznětín a Merklín. To se Petr jaxtax držel i když na můj vkus měl za mnou docela odlepa. Ani sem to nijak nehonil a přesto vypadalo, že když jsme začali stoupat na Mariánskou, tak že má dost. Já jel TF 130 a za chvíli jsem ho za sebou už nejen necítil ale ani neviděl. Teda tak velkej vykonnostní rozdíl jsem nečekal. Petr je instruktor na Spinningu, kolo ho baví a jezdí silnici i MTB ale cesta na Klíňák byla úmorná. Pro mě i pro něj. Parkrát jsem se pro něj vrátil ( a najel o 10 km víc než on). No na Klínovci jsme byly kolem 16,30. Já potřeboval být v 18,00 doma a tak když mi nejel háčka ani s kopce, musel sem ho opustit a přes Jáchymov a Ostrov jet sám a konečně s trochou úsilí , abych to stihl. No Petra čeká ještě spousta práce a taky nohy by si měl oholit. Nevypadá to vůbec pěkně.

Středa 100 km. 6-pětiček na bajku podél Ohře a podvečer 40 s klukem Vaškem a jeho kámošem Jirkou. Jeli pěkně kluci. Když jsem jil jel špic tak, že nemohli kecat tako to s nima i šlo.

Úterý 100 km. Na trénink zas nikdo nepřijel a tak na Frantovky a Hazlov a Pomezí a Cheb.

Pondělí 30 km. Co se týká cyklistiky, tak se chci se začít víc věnovat staršímu synkovi. Tím spíš, že je zavřenej bazén ještě a že mají trénovat individuálně. Je mu 12 a tak je nejvyšší čas začít pracovat. Snad mu to neznechutím. Takže dneska první kilometry.


Viki 29. 8. – 4. 9. 2005

Tiby v tornantě na San GiacomoUž to vypadalo, že sporťáci nebudou a já pomalu přestával mít chuť si zapisovat. Bohužel a bohudík začlo vše zase fungovat.
29. 8. – 4. 9. 2005

Za tento: 590 km
Celkový počet: 18010 km

Neděle 120 km. Kolem karlovarského kraje se zastávkou na MTB závodech v Kynšperku a odpo zase Eurosport a časovka kolem Lloretu. Už ted‘ mám chuť tam jet najíždět. Už aby bylo jaro. Stěhováci a Witte-team to viděj určitě stejně a Šupy jistě seděl taky přikovanej u televize.

Sobota 130 km. Od sv. z Varů s Ondrou a Michalem většinu tréninku. Zítra si jedou zasportovat na UAC a tak jeli rozumně. Já si pak ještě dal a přijel akorát na dojezd Vuelty. Dnes měli cílové město Lloret de Mar, kde jsme na jaře najížděli. Moc pěkný to bylo. Od Blanes, mírný brdek, kolem supermarketu Diu%, k velkýmu kruháči s vodotrskem a doprava k pláži, podél celé pláže a na konci doleva nahoru ke Caprabu a a zase doleva…….vyhrál Petacchi.

Pátek 120 km. Po včerejší 0 docela nadrženej a odpočatej. Na Cheb a průměr skoro 33 km/hod.

Čtvrtek 0 km. Jelikož mi už po 4-té prasknul upínací mechanismus na helmě Cratoni Maniac a navíc je i morálně zastaralá (velká) jdu do nové. Chci bílou, lehkou a kterou jezdí profíci. Vypadá to na Bell Sweep. Jezdi ji Voigt a Basso (CSC).

Středa 80 km. Poslední den prázdnin. Najeto docela v tempu do práce, do Varů vyměnit „ještěrčí“ plážové trenky a do Kraslic pro synky. Pak auťákem do Plzně odvézt malucha a snaha zkouknout poslední Lopatárnu, kterou jsem chtěl po propagačním Fishiho článku i jet. Bohužel jsem nestíhal a dostal jsem se tam až ve 20,30. Vaňous s Michalem na mě čekali unavení a s 2-mi pivky v krvi a tak jsem je se závistí naložil a mazali jsme domů a já poslouchal historky od asfaltu. Pávis v celém seriálu 5. Dobrý.

Úterý 100 km. Z hojné účasti nic nebylo. Joinťas marodí, Hanzík má odpolední, Fishi přelomenej klíček a Wittáci jel dřív. Ale přijel Bláža. Aspoň něco. Okruh přes Prameny a Bečov. Až na pneumatiku co mě opásává jsem se cítil docela gut a Jirkovi jsem do kopce celkem v poho ujížděl. Ale ani nevím jesi z toho mám mít radost a nebo bejt naštvanej. Čubla má formu, na bikách poslední měsíc celkem boduje a navíc má buldočí povahu. Kousne a nepustí – v tréninku si umí a chce si dávat a nevzdává to. Naštvanej můžu být jen z toho, že vážím plných 87 kg a kdybych měl aspoň 80 mohl bych být úplně někde jinde.

Pondělí 40 km. Ťapačka, odpočinek a šetření se na zítřek. Doufám, že bude hojná účast. Zelíčko mi volal, že byl na Homoli až 3-tí a tím pádem se stávám vítězem kat. „C“ na SALu. Dobrý. Na druhou stranu, škoda že nevyhrál. Mohlo být větší vzrůšo na posledním závodě.


Giant Tour 2005

RudaO tom, že bych se chtěl zúčastnit celého závodu Giant-tour 2005, jsem začal přemýšlet po odjetí dvou samostatných etap v minulém roce. Líbila se mi atmosféra, silnice, celková organizace a ani jsem si nevedl špatně. Minulý rok jsem byl v etapě na Fichtelberg druhý, ale jak jsem později zjistil, celý závod je úplně o něčem jiném!

Dá se říci, že tomuto závodu jsem podřídil celou sezonu, jak tréninkově, tak i co se týká účasti na jiných závodech, takže jsem na startovní čáru nastupoval mnohokrát z plného tréninku. Jediná komplikace, které se v přípravě vyskytla, byl zánět achil. šlachy a tudíž i několik týdnů bez tréninku, ale do závodu zbývalo mnoho času, takže jsem se snažil nepodlehnout depresi.

Vzhledem k délce etap jsme upravili trénink spolu s trenérem M. Víchem a zaměřili se na opakované výjezdy kopců, tempové tréninky za skútrem, ale hlavně na silovou vytrvalost v kopcích. Poslední dva měsíce před závodem se dá říci, že jsem opravdu nedělal nic jiného než trénoval…

Ještě než jsme odjeli na start letošní Giant-tour do Neuottingu, měl jsem ještě absolvovat test, což znamenalo vyjet na čas kopec z Merklína do Abertamské zatáčky. Výsledek byl povzbuzující, svůj nejlepší čas jsem zlepšil o minutu a půl, což mě trochu uklidnilo, ale stále jsem byl dost nervozní, moc dobře jsem nespal a celkově jsem se necítil úplně dobře.

Jako dopravní prostředek nám sloužilo obytné Iveco, řízené mým tátou a navigátorkou se stala mamča, za což jim patří obrovský dík, že to se mnou vydrželi! A vše zvládli na jedničku. Často to opravdu nebylo jednoduché, hledat ulici xy někde v Innsbrucku v noci není opravdu lehké! Ještě jednou moc děkuji!

Ale už k průběhu závodu. Na start jsem šel s jednoducho taktikou, na rovinách se vyhnout pádu,což se později ukázalo jako úkol číslo jedna, a dojíždět v první skupině! V kopcích nezmatkovat, držet své tempo a myslet na techniku.

První etapa se zdála docela jednoduchá, co se profilu týkalo, a s délkou 105km. Na startu v první řadě, ale po prvním kruhovém objezdu tak na stém místě, a za celou etapu jsem se na čelo už nepodíval. Několik hromadných pádů, které se mi naštěstí vyhnuly! Po kontrolované fázi cca deset km bylo odstartováno, a už to začalo, takové kule jsem ještě nazažil. Říkal jsem si, no to tedy, Rudo, nevím, jak ten týden přežiješ. Dvacet kilometrů před cíle první kopec třetí kategorie, pod který jsem najížděl na své oblíbené pozici okolo stého místa, ale nahoře jsem si podstatně polepšil a byl ve druhé skupině která se dotáhla do první. V cíli se ztrátou dvě minuty dvacet na pozdějšího vítěze, který dokázal z tý šílenosti ještě sám ujet!

Pokračování článku