Na nové XC trati na Březové

FázaV sobotu proběhl na Březové další regionální XC závod; letos se neřadí do Karlovarské poháru (zato Chodovský bike – příští weekend – ano). Hlavní znaky závodu: počasí pod mrakem, málo závodníků, nová trať.

To, že na trati bylo málo závodníků, mělo několik důvodů. Předem však upozorňuji, že mám na mysli hlavně závod ve 12.00 (muži, veteráni I. a junioři) – ženy a další šly mimo můj obzor.

Ten den se v Teplicích konal závod ČP XC. Tam bojoval Filip Eberl (po spurtu s Pavlem Boudným pátý), Petr Svoboda v závodu elity (!) se zajímavými okolnostmi (které si však zatím radši nechám pro sebe) dojel 39., s jedním kolem ztráty a sekundu před Jardou Kulhavým. Pokračování článku


Přijeďte v sobotu na Březovský bike!

Tomáš MakoňPrávě dnes, ve čtvrtek, jsem si projížděl novou trať XC závodu, jednoho z nejtěžších, pokud ne úplně, v celém Karlovarském kraji. Minulé roky byla trať jednoduchá: od startu rovinka, pak dlouhé stoupání, dlouhý sjezd, rovinka, prudký krátký kopec nahoru, z kopce pod start a 100 metrů do kopce ke startu. Nahoru dolů. Nyní přišla změna. Zaručené tajné zprávy říkají, že prsty v tom mám Honza.

První rozdíl je v prvním dlouhém výjezdu – a výsledek je ten, že ten krpál je pohodlnější. Potom následuej pozvolný, ale rychlý sjezd, který končí padákem dolů se zatáčkou ev svahu o 150 stupňů. Houpy houp a je tady 30m stojka, pak dlouhý sjezd, který až napotřetí sjedete s jistotou a rychlostí. Technicky náročná odbočka do bukového lesa, pravý bikerský úsek listnatým lesem, technicky velmi náročný skok přes kládu (napotřetí jsem udlal slušný bunny-hop, velkou silou přední nadzvednout a zadní jen lehce drcne). Po tomto úseku s dírami od prasat se napojíte na známý úsek – před rovinou ústící pod poslední krpál.

Na trati jsem potkal zasloužené pracovníky: Honzu, Péťu, Lucku a samozřejmě Fázu, který už už spěchal za pejskem a na Kamenici.

Ve stejnou dobu se koná Český pohár, takže nejspíš nepřijedou Eberlovi a Láďa Fába. Snad se neulejou chebští – Karel, Jirka a spol. Na tomto závodě bývá velmi dobrá atmosféra Start je na místě, kde hořívá oheň na Májce. Přijďte všichni! Bikery velmi poteší, když podél trati slyší svoje jméno. A uvidíte, jak e také dá z kopce, ale i do kopce, jezdit a nejezdit.

Hlavní kategorie startují ve 12.00 hodin. Fotky z minulého ročníku. Propozice.


Špitálka v Chebu

ŠPITÁLKA 2005. Více fotek na gallery.bikeri.czPo několika měsících můj první XC závod. Takže motivace veliká; přiznám se: večer jsem si říkal: Všechny je tam rozsekám. Tak jsem si věřil. Žel, realita vyzněla jinak.

Vraťmě se však k jednomu z nejdůležitějších závodů v cross-country v Karlovarském kraji. Měl několik negativních stránek: Mizerná navigace na místočinu (jen jedna cedule, bez které bychom neměli už vůbec žádnou šanci místo najít; v propozicích žádné instrukce – jen „Špitálský vrch“, místo, které na mapě nenajdete), nepředstavitelně dlouhé čekání na vyhlášení hlavních kategorií, pomíchané výsledky (ano, i já jsem utrpěl) a ne úplně zajímavá trať. Mezi pozitivní rysy závodu patří to, že je veliký, a tudíž se účastní spousta známých lidí (tzn. kamarádů a slavných jmen, tentokrát Filip Eberl, Láďa Fabišovský, Tomáš Trunschka, Tomáš Kozák, Luboš Oubrecht a další), potěší i vysoké odměny za umístění a také to, že na trati bylo hodně povzbuzujících diváků.

Trať nebyla příliš pestrá, zato náročná ano. Ono říct, že nebyla pestrá, je také ošemetné. Nakonec, je to subjektivní dojem, třeba hraje roli to, že muži jeli osm koleček, a to je pak jednotvárné všechno. Technická náročnost trati se ukázala v ostrých zatáčkách na rovinatých úsecích na louce (lehnul jsem dvakrát) – osobně jsem nedokázal projíždět zatáčky tak rychle jako mí kolegové ze skupiny, Tomáš Eberl a Míra Brill. Ti zatáčku projeli ladně a skoro bez brzd, já musel vždy více zrychlovat. Další hranou byl klikatý sjezd lesíkem s trávou, kořeny i kameny, brodíkem a prudkými zatáčkami. Následovaly dva strmé výjezdy, již ve čtvrtém kole jsem v obou dával nejmenší převodník. Míra snad již ve třetím a Tomáš možná vůbec. Moc děkuji všem divákům za hlasitou podporu, Milanovi za zatlačení, Áje a Petře za vokály a lidem okolo startu za konstantní hladinu výborné stimulace. Pokračování článku


170 km Medica maraton

Report z dlouhé trati Medica maratonu 2005 v Karlových Varech. Psáno jako součást tréninkového deníku.

Sobota 200 km. Medica. Docela dobrý. Celkově 3-tí a v nad 40 vítězství. Do závodu jsem šel s tím, že musím ušetřit co nejvíc sil na nedělní mistrovskou časovku SAL v Kadani takže slovy fotbalisty „prave italské catenaccio“ neboli totální defenziva neboli budu hrát „zanďoura“, ale zároveň sem chtěl jet co nejdýl s Pávisem. A to se nepovedlo. Ujeli s Bátysem na 20 km za Tatrovicema. Takže sem jel až do rozdělení tratí na 95 km v skupině, kde se zas tolik nejelo. Od rozdělení s Hanzem Kovym. No a nakonec mi toho spurta daroval pač mu vylitla noha z pedálu.

Na startu dost lidí. Určitě přes 100. Ostrej start za Chodovem. Sámoška Pávis jak byl rozvernej z toho, že udělal toho inžu tak hned nastoupil. Řikal už před startem, že bude nastupovat. Nad Tatrovicema cukl Michal Báťa a Ondra si ho se zvedl, docvak si ho a pak jsme je viděli až v cíli. No zas na druhou stranu taky dobře. Pavis to pak honil a Plazivec bych jim určite nestačil. A blbnout takhle zkraje by se mohlo podepsat na tom jak budu vypadat po rozdělení tras. Si pamatuju jak asi v r. 2002 na Medice v Plazivci ujel Laciak, Koš a Ládik Fába ho pak předjel s Patákem asi na 130 km a nemohl otočit nohama. Takle sem jel celkem pohodu, nikam se necpal, jen ve stoupaních se snažil být vepředu.

První vážnější prověrka byl Plazivec. Tempo normální. Tak 80 % sem jel. Dobře se mi jevil Ruda Chlad. I na tom kole pěkně vypadal. Kuba Vaněk taky hodně u volantu. Taky Pavel Mrázek a Krummeri. Marek Radný byl také vidět. Kritická chvilka v Perninku, kdy mě překvapila uzavřena hlavní křižovatka a zatáčel jsem jak plochodrážník. Pokračování článku


Xterra Hostivař 2005

Xterra logoChtěl bych s Vámi podělit o zážitky z jednoho závodu X-terra Czech Tour, který se konal v Praze u vodní nádrže Hostivař. Závody v terénním triatlonu mě nadchly již minulý rok, kdy jsem absolvoval 2 závody a zejména X-terra na Hluboké, která je zařazena do evropského i světového seriálu, je vyhlášeným podnikem pro svou náročnost i atmosféru.

Velkou shodou okolností jsem se 14 dní před nedělní X-terrou v Hostivaři seznámil s Petrem Löffelmannem. Je to bývalý reprezentant v plavání volným způsobem a později i v triatlonu. V kvadriatlonu se stal juniorským mistrem světa. Otevřel si nový triatlonový obchod v Praze, nechává si dělat svoje karbonové silničky v továrně od Giantu (cena jeho rámu poloviční), bude mít vlastní neopreny ze stejného materiálu jako je Orca Predator II s cenou do šesti tisíc!!! atd. To hlavní ale je, že zakládá i svůj triatlonový oddíl a já jsem se u nich „upsal“. Absolvoval jsem s nimi zatím tři běžecké tréninky, tak uvidíme, jak to bude pokračovat…

Tím už jsem trochu nakousl přípravu na závod. Vskutku nebyla velká…. Konečně ve škole začalo zkouškové období, takže je na sport trochu víc času, ale pořád to není ono… Na kole mám naježděno bohužel méně než loni a hlavně málo závodů. Plavání je tak nějak klasika. Na to, abych se naučil plavat tak, že budu vylézat s prvníma z vody, už jsem asi bohužel moc starej, ale zlepšit se samozřejmě dá hodně. Využil jsem tedy minulého horkého víkendu k tomu, aby aspoň ruce věděly, co po nich při tom plavání chci, plus předtím párkrát v bazénu. No a běh? Chodím v Praze běhat do Kunratické lesa tak dvakrát týdně a minulý týden těch pár tréninků s triatlety… byl jsem zvědav, jestli se to aspoň trochu při závodě projeví.

V pátek před závodem jsem si byl ještě trochu protáhnout nohy na kole, bylo super počasí, za kolem se prášilo, to mám fakt rád! Večer na povinnou palačinku, bez ní si už závody také nedokážu představit a ještě rychle do večerky pro jahodový kompot na doplnění energie ráno před závodem. Já už ani vlastně nevím, kdo mi to říkal, ale prý na jahodové kompoty jezdili dříve východní Němci silniční závody. No prostě rituálům bylo učiněno zadost! Pokračování článku


Viki 6. – 12. června

6. června – 12. června

povolený doping

Za tento týden: 610 km
Celkový počet: 10820 km

Neděle 110 km. Rozjetí a pak 70 km s Jointisem, Tibym, Vencou Sobotkou a chvilku i Péťou Vávrou s průměrem 34,2. To sem ani nechtěl po včerejšku, ale nikdo neremcal a všici šlapali jak diví. Tiby moc nestřídal ale do kopce byl vždycky první a když měl pocit že se jede pomalu tak to šel hned na špic roztáhnout. Zvláště v posledním berku v Libáči sem si řek, že mu to nedám, ale nakonec mi stejně cuknul. Doma jsem jen vyměnil kolo za MTB a jel za synkama do Kraslic, jelikož jsem slíbil staršímu, že se pojedem mrknout na dráhu se skoky v Kraslicích, což pojmu jako trénink techniky. No nakonec jsem se jenom díval.
Ještě poznámka, která se dotýká cyklistiky možná jen okrajově. O víkendu se mi podařilo svým jednáním naštvat a nebo minimálně rozladit 2 lidi, který mi dřív pomohli jak při závodě tak i v normálním životě, u obou mi docela záleží na tom co si myslí a oba mám rád, i když každého jinak a oboum se nelíbilo co jsem zde napsal nebo řek a já si nebyl vědom, že bych je něčím urazil. S oběma jsem si již většinu vyříkal a snad to je zahraný i když stejně z toho dobrej pocit nemám a říkám si, jestli má smysl psát tenhle tréninkovej deník, zvlášť když v tomto trénování a najíždění žádný řád není a vše je založeno na živelnosti a zdá se mi to stále stejné a jestli bych měl rozumama svý okolí pobuřovat, tak toho radši nechám.

Sobota 200 km. Rozjetí s Chomutova do Mostu 25 km, pak závod SAL Most – Jesenice skoro 100 a na doražení 75 km z Jesenice dom.
Po loňském propadáku (kdy mi čelo ujelo už v prvním kopciza Lubencem) na tomhle závodě a nijak valném tréninku v týdnu jsem si na tenhle závod nevěřil ale řikal jsem si ať to dopadne jak chce, budu mít najetu 200 a urcite 50 km v kvalitě a to se neztratí. Trasu bych charakterizoval: 50 km na rozjetí z Mostu přes Žatec do Lubence po širokých otevřených silnicích. Po 50-ti km za Lubencem se začíná pořádně závodit, jeden kopec cca. 3 km, pak asi 5 mirně dolu a další prosívák a pak do Rabštejna dolu-nahoru (cedule 18%) a zbytek udržení řádněho tempa do cíle.
Na startu míň lidí než loni ale pytlák Říha, Šupy (po etapáku v Lidicích), Jesper Skibby-Jirka Skýba, Martin Rytych s vizaží holywoodského herce, Ivo Netík či Gusta Konopka byli zárukou, že se závodit bude a že se nemusím bát, že přijedu do cíle neunaven. Taktika zněla do Lubence jet sporožiro a hlídat kamaráda Ádu, kterej vede celkově v mý kategorii a po přejezdu pražský uviset co nejdýl těm nejlepším. U auta než jsme vyjeli měl Áda řeči kdy jako ujedem a tak až mi bylo blbý že du do startu s takovou defenzívou. A navíc ten loňskej rok! Před Lubencem 5 km jsem blbnul a zkoušel únik a tak mě to zavzdušnilo, že jsem se z toho nevzpamatoval až do cíle. Takže start. Perfektní zajíštění, spousta policjtu na motorkach kolem balíku, auta v protisměru zastavovala v pangejtu. Fakt super a pořadetele určitě zaslouží pochvalu. Ani na svazovejch závodech to neni tak vychytany. Na asi 5 km se zvedl k kratkym brdku Šupy, za chvíli si ho docvak pytlák Jirka Říha, za ním Ryťa a Jaroš (pro mě neznámá) a někdo zelenožlutém dresu Kooperativy. A najednou měli 100 m. Chvilku jsem váhal, pak za nima zkusil nastoupit a se mnou sámoška Áda a mladej Jeřábek. Ten moc jet nechtěl a taxme to ani jednou vlastně neotočili a hodňoučký zacouvali do balíku. Kterej jel docela tempo. Vítr foukal mírně z boku a do zad. 5-tici jsme viděli pořád před sebou ale mírně a pomalu se vzdalovali. To jejich osazení bylo dobrý ale přesto jsem si myslel že je nejpozděj v Rabštějně sjedeme a už se těšil jak si budu Šupyho a Pytláka v cíli dobírat slovy „Plašáci“ a spoléhal na sílu balíku a instinkt Iva N, Gusty K a Skibbyho. Jelo se svižně a odpadali jen ti opravdu slabší v těch krátkých výjezdech. Na 5-ici nám hlásili minutu, pak minutu 20 a pak už 2 min. No a před Lubencem to nevydržel Áda a vysunul se na 100 m před balík a když hned zase nezacoval a dobrý 3 – 4 km si držel náskok tak mi bylo jasný, že to byla jeho školácká chyba a že v prvním prověrce do kopce bude mít problémy. A taky jo. I když jsem půl závodu jel zezadu, před Lubencem sem se vysunul do čela a do prvního kopce najížděl asi na 8-mým fleku. Do kopce celkem hrana a nahoře nás bylo cca.15. A v mojí kategorii jen Karel Krejčí a jinak všechno mladší. A vypadal dobře. Žádný šklebení jako že si dává. Karel mi jedinej letos uštědřil porážku na SAL. V Braňanech na okruzích – špůrt a já bez nároku. Takže pak chvilku uklidnění, víceméně z kopce asi přes 2 vesnice a další kopec do kterýho jsem najížděl na posledním fleku a to byla trochu chyba, protože byla hodně špatná silnice a když jsem si předjížděl ty co vadli tak jsem musel do štěrku a nebo přes díry na asfaltu. Tady jsme dojeli kluka z Kooperativy co jel v tom úniku ale neuvisel. Skupina se zmenšila na cca. 10 lidí – Karel tam byl – a docela v tempu se jelo na Rabštejn. Tam je prudkej sjezd s (cedulí 18%), pak kratičkej přejezd přes kostky a prudkej výjezd. A tam sem si už dost dával. Ta silnice byla hodně posypaná asi ze zimy pískem a když šel člověk ze sedla a zabral trochu víc tak mu zadní kolo podhrabávalo. Já měl cyklokrosa a byl rád za převod 32×19. Takže na kopci už jen 5 lidí vepředu. Já, Netík, Skýba, Konopka a Válek. A začal se ject regulerní kolotoč. První začal mít problémy Válek a vynechával střídání. Já se snažil a říkal si, že musím co nejdýl s nima vydržet abych se vzdálil Karlovi a nenechal to zase na špurta. Ale do cíle to bylo asi 20-ka a už žádnej zalamovák. Byla to šichta a já si dával a dobrý bylo že jsme začali sjíždět ty uprchlíky a měli je na dohled. Asi 5 km před cílem už sem taky vynechal pár střídání a už se modlil aby byl cíl a když pak sem viděl na silnici čerstvě namalovanou 5-ti stovku tak jsem zajásal a snažil se to klukům za mnou rozject. Ivo Netík si to dal s Gustou Konopkou a vítězství v 30 – 40 a zaslouženě vyhrál Ivo. Celej závod jel pěkně a aktivně. Já celkově 8 a dost spokojen. Áda úplně rezignoval a dojel až 20 min. po mě. V hospodě 4 párky, 2 krajíce, 2 housky a cola, vyfásnul jsem 3 kilča a nějaký propagační předměty mostecký uhelny a vydal na cestu dom. 75 km proti větru po silnici Praha – KV. No jaxtax to uteklo a loni jsem se nadřel víc i když jsem jel dom v háku za Bátysem, kerej jel z nasrání, že blbě zajel, hroznou kaši.
Šupyho slibovanej report asi nebude – ale vykompenzoval to dodáním dalšího DVD z jarních klasik – ale pěkně je to popsáno zde

Jinak se mi líbil Luboš Kraťas. Ve Španělsku se mi zdálo, že je na sebe opatrnej, jezdil míň než mi ale teď jezdí dobře. Čásu má výbornou a při závodě myslí a je vidět, že má hodně zkušeností z dřívějších let i z vrcholovou cyklistikou. Trošku možná zklamání u Martina Štěcha a zvláště Ády Zelíčka. Oba mají rozhodně na víc. A škoda, že letos nejezdí Petr Hennlich mohla bejt naše kategorie zajímavější.
Závod se mi celkově moc líbil a když jsem slyšel pak od kluků co jeli v úniku jak to bylo určitě by to bylo zajímavý i pro diváky Eirosportu. 8-) Nejdřv byl zdupán borec z Koop že nestřídá, začal ale v kopci odpad, v Rabštejně Šupymu spadl řetěz a musel si to na krev docvakávat i když na něj nečekali a nakonec ten závěr a nástupy jednotlivců a váhání zbytku skupiny. A Ryty pěkně skoro jako Boonen jim odskočil a dojel si to do cíle pro pohár i když posledních 500 m byl skleněnej. Tímto mu gratulace.

Pátek 40 km. Pomaličku, polehoučku, žádny cuky a ušetřit síly a cukry na zítřek a nožky aby nezapoměly jak maj pracovat.

Čtvrtek 110 km bídným průměrem 28,5. Po včerejšku mě bolely nohy, povětrnostní podmínky se stále blíží spíš podzimu než létu a já mám dojem – vlastně při pohledu na váhu jistotu – že jsem špek. Vzhledem k tomu, že jsem dělal garde synkovi na píchanec proti žloutence, tak výjezd už ve 14. Před poliklinikou jsem potkal Frischiho a taky nijak vysokou treninkovou moralkou nehýřil, Honza se rovnou omluvil a tak jsem obkroužil elektrárnu a v 15 stejně nikde nikdo. Takže klasickej okruh přes Loket, Doubí a Bečov. Nohy jako konve těžký. Ale je jasný, že ta nechuť a únava byla jenom v hlavě protože mě docvak Ruda Chlad a okamžitě se jelo líp. Trénoval prej rovinky. Jsem si myslel, že rozebereme Medicu, ale byl nekomunikativní a zakouslej do řidítek. Svezl jsem se s ním asi 3 km do Bečova. A zbytek na Krásno a dom si vytrápil sám.
Kamarád rider Michal Šupol jel minulý týden etapák v Lidicích (Btw.: čekám na ten report Michale – jak to funguje a jesi to je stejný jako v TV přenosech z Pro Tour), a jemu prej Kamil Ausbuher doporučil, že když je takhle zataženej, tak ať začne znova najíždět postupně. A přesně na tohle se cejtím já a ty poslední dva švihy tomu odpovídají.
Celý týden jsem řešil jaký o víkendu závody. Váhal jsem mezi sobotními ceskymlesem.wz.cz a Most – Jesenice a v neděli, mistrák energetiků MTB ve Mšeně. Nakonec pojedu asi jenom Most – Jesenice a snad si zapíšu nějaké body do SAL (i když mám mrazení, že mě tentokrát Zeličko vyrychtuje) a v neděli jen trénink minimálně stovkovej. Další víkend je jasnej: http://home.tiscali.cz/ostrovska100/ a v neděli MTB v Chodově.

Středa 160 km. Konečně trochu. Ale že by mě to zvlášť bavilo říct nemůžu. Zima nechutná, aspoň jaxtax sucho. Nejrychleji utekl úsek který jsem jel s Ondrou, Michalem a Kubou od Tepličky do Toužimy. Hoši jeli na Lopatu. Se maj. Rychle jim to uteče a i kvalita bude. V kopci za Bečovem se mi zdálo, že Ondra dejchá víc než by bylo hodno tempu a jménu majitele plic. Ale to byl asi jenom dojem. V Toužimi doprava směr Teplá. Přišel mi ten úsek hodně dlouhej. Z Teplý na Mnichov a dolů do Bečova a přes Doubí dom. Průměr necelých 31 km/hod.

Úterý 0 km. Pořád mokro a zima. A nějak nemám morál a motivaci vziít si plečku.

Pondělí 0 km. Vůbec se mi nechtělo i když jsem padíčko vyjódlovat plánoval. Zítra si to vynahradím.


Stovka na Medice

Sůl na okuV sobotu 4. června proběhl v Karlových Varech VI. ročník Mistrovství republiky lékařů a farmaceutů a OPEN závod, tedy Medica maraton. V tomto článku vám přiblížím zážtek z absolvování stokilometrové trati. Na report ze 177km štreky si počkejte, bude stát za to (via Viki).

Spát jsem šel kousek po druhé hodině ranní a vstávat v půl sedmé se mi vůbec nechtělo. Letmý pohled z okna na ohýbající se větve a nebe pod mrakem mi na náladě také nepřidal. Marek Radný však v práci končil v pět ráno. A pak byl jedním z několika mála aktivních členů vedoucí skupiny. Honza z Team Biku se ráno probudil, kouknul z okna, vzal kousek rebarborového koláče a pokračoval zpět do postele.

Z večera jsem neměl nic připraveného, jen zvýšenou hladinu cukrů v krvi, protože cestou do postele jsem snědl dvě tatranky a větší než malé množství zemlbáby s cukrem navíc. Takže zabalit všechny možné varianty oblečení, boty a helmu, startovní číslo a kolo na střechu. To všechno v ohromném spěchu. Vyjíždíme v 7:23, start je za 37 minut. Pokračování článku