Přejezd z města k místu ostrého startu za kolejemi ve Vintířově proběhl v klidu a po odmávnutí z černého doprovodného Peugeotu jsme se vydali k Vřesové. Na špici se protočili Tomáš Viktorin a Martin Benešovský a poté si slovo až do Tatrovic vzal Radek Fišer. Jelikož ale Fiši přijel na závod pozdě a ještě rovnou z práce autem, měl nohy jako oteklé kameny. Přesto to na většinu startovního pole stačilo. V Tatrovicích v prvním kopci jel vpředu v lehkém kmitu Martin Benešovský a ostatní se, naštěstí úspěšně, drželi jeho tempa. Byli to: Tomáš Viktorin, Radek Fišer, Jan Děbnár a Martin Suchopár, Pavel Kněžický. Na vlnách mezi Tatrovicemi a Nejdkem se na špici protočilo pár závodníků, před skupinkou jel chvíli sólo Honza Děbnár. Z kopečka do Nejdku svezl skupinku Tomáš Viktorin. Směr Nové Hamry zavelel Radek Fišer: „Postupně jsem se snažil stupňovat tempo, aby odpadli ideálně všichni kromě Vikiho a chomutovského Martina Benešovského, kteréžto jsem pasoval na své největší soupeře. Neodpadl ale nikdo :-).“ Následovala projížďka Hamry, na jejichž konci se kopec zdvihnul. Ostatní nechali Radka jet na špici, nechali vzniknout mezírku, jež se zvětšila… sjet se to pokusil Viki, neúspěšně. Zezadu jej dojel Pavel Kněžický, nastoupil a Vikimu ujel. V rozbitém sjezdu ale Viki Pavla dojel, jenže ten své dovednosti v kopci znovu předvedl hned na začátku Horní Blatné a do cíle přijel zhruba minutu a čtvrt za Radkem. Nahoře na kopci na nás čekalo pití, teplý čaj (i od Ivy – děkuji).

Výsledky

Pohled do minulosti do r. 1996 na závod Peklo severu

Přesto, že se Míra Handlíř, Pavel Kozlík a Tomáš Viktorin snažili dostihnout špic, ztráta se neustále zvětšovala. Co by chtěli, když místo ďábelského šklebu (který jasně znamená ždímání držky) se v největším stoupání smějí?

Zdroj

A ještě jednu perlu jsem na stránkách GdKV našel: „Blateňák vulgo Smrti v tvář“.

Jiří Folvarčík, Petr Ontko

Nedělní, v pořadí třetí měřený trénink v rámci Gira Chodov (Habartovské okruhy), nabídl pro pár přihlížejících diváků docela pěknou podívanou na pestrobarevný balík cyklistů, který pravidelným tempem a průměrnou rychlostí přes 36 km za hodinu kroužil po okruhu. Ze čtyřiceti borců, kteří se zaregistrovali na startu, se 28 přihlásilo na nejdelší 54 km dlouhou trať a přesto, že se zde sešli vedle sebe borci rozdílných věkových kategorií od 18 do 50 let, na výkonu to vůbec nebylo vidět. Na špici se často ukazoval Viky a borci z Chomutova (Sweep cykling), kteří si přijeli poměřit síly s místními známými silničáři. A jak to dopadlo? „Sweepáci“ měli navrch, ale i naši borci na tom byli dobře, Pavel Kodl, Viki, junioři Fiala, Kubík i další drželi krok a tak si to v závěru rozdali na férovku. Rozhodčí v cíli pak měli co dělat s rozpoznáním jednotlivých závodníků, kteří byli ze známého důvodu bez čísel. V nejmladších kategoriích předvedl pěkný výkon desetiletý Kája Macán (Plamen Chodov), který s omezenými převody dosáhl průměrné rychlosti 25 km za hodinu. Měřený trénink se obešel bez pádů, defekt snad byl pouze jeden, jenom několik borců přecenilo svoje síly a závod nedokončilo.

Nedělní Giro bylo zatím z hlediska konkurence a počtu zúčastněných závodníků nejlepší a to dává naději na oživení silniční cyklistiky v našem kraji.

Výsledky
Fotky: Miroslav Meruna

Ve středu 16. 5. začíná v 16:00 v Chodově horská projížďka na Horní Blatnou! Bude to krátké, rychlé a hodně kopcovité.

Výjezd k hradu: zleva Laura Rotter, Nicole Paulusch a hlavně Sophia Panzer

Letošní Chebské kašny se potkaly s nižší než obvyklou účastí závodníků. Jednak se mnozí báli hrozícího deště a mokrých kostek, jednak si někteří tradiční účastníci v době, kdy byly Kašny zrušené, dojednali jiné akce (Team Bike Březová – soustředění) a jednak mnozí byli v Novém Městě na Moravě na světovém poháru. Málo Čechů ovšem doplnilo dost Němců, a tak se nakonec bylo na co dívat ve všech kategoriích! Zlaté medaile přitom brali spíš sousedé zpoza hranic… Cube Cup a s ním účast Němců na místních závodech pro letošek skončily (pokračuje se již jen v Německu). Mnozí z nás mají v Cube Cupu našlápnuto k celkovému umístění! Takže neváhejme zavítat do Německa.

David Kopačka (muži, start)

Stručně k trati. Ta myslím byla očesaná na dřeň, zůstalo jen to podstatné. Podle vítěze kategorie muži, Andiho Weinholda, se ujet dalo pouze v prudkém stoupáku k hradu. A také že ano… Rád bych se zastavil u taktiky. Andi za to v onom kopci v půlce závodu vzal, všem ujel, pak ještě zrychloval a celkově vyhrál. Na špici se předtím přitom neukázal. Za sebe mohu říct, že já se tam objevoval dost a v kopci jsem Andimu nestačil… špatná taktika…? Trochu určitě. Ale být vzadu, zrovna v jeden blbý moment, má nevýhody, což si naneštěstí okusili Péťa Fiala a Pepa Blažek, kteří byli na schodech zablokováni jezdcem o kolo zpět a Andi měl v nástupu o dost lehčí práci, protože zrovna Fiky v kopci k hradu předtím vždy nastupoval velice dobře. Závod byl velice rychlý, tempařský. A ten stoupák k hradu, to byla taková feferonka. Kdo v něm ze sebe vydá nejvíc, je na nejlepší cestě k vítězství.

Andi Weinhold. Foto: D. Blažek

Pro zajímavost k Andimu. Na univerzitě v Chemnitz studuje češtinu (a česky umí celkem dobře), v elitě pěkně zajel Český pohár v Teplicích (výsledky) a na Mistrovství světa 2004 v XCO ve Francii byl v juniorech čtvrtý! Zde foto.

V závodě, jako tradičně, byly velice pěkné ceny za vítězství. K tomu klobása, koncert, posezení, výsledky měřené pomocí čipů. Za mě plná spokojenost.

Výsledky
Foto: Karel Rous (foto v článku), Iva Rousová, Dalibor Blažek, Radek Franck, CZervajs

Video Míla Luxík:

Video CZervajs:

Vítěz kategorie mužů do 39 let Václav Vajc (CK Sport Blažek )

Chodovské Giro pokračovalo v sobotu 12. 5. druhým měřeným tréninkem – Chodovskou časovkou. „Časovka se jela za chladného a větrného počasí, ale nepršelo. Na startu se sešlo 17 borců. Výborným časem (15:40) překvapil junior Martin Kubík, odchovanec TJ Plamen Chodov,“ okomentoval průběh František Nádvorník z pořádajícího oddílu. Účast byla poznamenána ještě více než u Chebských kašen.

Výsledky
Fotografie: Miroslav Meruna

V neděli 13. května se konal další díl Gira, a to Habartovské okruhy. V posledním okruhu v hlavním závodě nastoupili Píno a Pavel Kodl (s úrazem ramene – statečný bojovník) a skupině ujeli a do cíle přijeli bok po boku. Bronz získal ve spurtu Petr Prokeš (Sweep), protože porazil bramborového Tomáše Viktorina. O páté místo se také spurtovalo – Martina Kubíka porazil Petr Fiala. Reportáž zde.

Habartovské okruhy: Pavel Kodl a Petr Hennlich ostatním ujeli v posledním kole a společně přijeli do cíle pro 1.-2. místo. Foto: M. Meruna

Ve středu 16. 5. začíná v 16:00 v Chodově horská projížďka na Horní Blatnou! Bude to krátké, rychlé a hodně kopcovité.

Tím, že se v Praze startuje v 9:00, se z toho stala slušná bojovka. Nebudu vás trápit čtením a přeskočím k závěru. Dopadlo to dobře, na kole průměr 30,2 km/h, 150 km na kraj Prahy, maraton za 3:37:10 ve dvojici s Pavlem Altschulem a žádný rozpad těla únavou se v cíli nekonal, čili ještě se naučit plavat a můžu pomýšlet na … se uvidí. Za asistenci na trati děkuji Martinu Pánkovi a Evičce.

Směr Praha jsem vyjel ve 2:00. Původní plán byl do Žlutic přes Bečov a Toužim, ale strach z děr a touha si to trochu zjednodušit mě zavála na šestku. Takže Loket – Karlovy Vary – panorámka – I/6 – Bochov – nad Lubencem doprava – Chýše – Blatno – Jesenice. Po šestce se jelo krásně, vítr v zádech (celou cestu!), auta na prstech ruky. Nejnebezpečnější byla zvěř číhající na kraji polí. Dalo by se dojet až na začátek dálnice… Z Jesenice do Rakovníka přes vesničky Oráčov, Senomaty a podobné. Tady se projevil jediný problém cyklistické části – postupně jsem přestal cítit nohy v tretrách. Dvoje ponožky zimu nepřemohly. Muselo být několik málo stupňů nad nulou. Ještě že jsem měl zimní rukavice. Z Rakovníka se jede do mírného táhlého stoupání do Nového Strašecí – a tady už jsem jel pomalu. Rychleji to nešlo :-) Buď tou zimou na nohy, podvědomou obavou z běhu… No a pak po staré šestce do Velké Dobré, Unhošti a přes kdysi věčně automobily zamořené obce Jeneč a Hostivice do Prahy. Měl jsme víc než hodinu času do srazu s Martinem, takže jsem si prohlédl Prahu 6 (baráky), sjel na Dejvickou (cyklopruhy fajn, ale nejsem na to zvyklý), v Letenských sadech krásný rozhled po Praze a pak k Rudolfinu se převléct (všechno oblečení se vměstnalo do malého baťůžku). Martin vzal bágly, kolo, odvedl mě na start a za zvuků Smetanovy Vltavy jsme se vydali na trať.

K jídlu… v sobotu po Kašnách jsem si dal pořádně do nosu. Nejdřív hovězí s houbami a pěti kousky, k tomu cca 20 svatebních koláčků a jiné pečené sladkosti. Pak doma 0,5 kg jogurt zajídaný sladkými houstičkami. a netuším, kam se to všechno podělo, protože na záchod jsem v podstatě nešel :-). Spánek cca 4 hodiny. Na kole asi čtyři energetické tyčinky Galaxy, dvě energo tablety Nutrend, koncentrovaný ionťák, v Praze baňku proti křečím. Před během zase tablety. Při běhu banány, ionťák, půlku tyčinky (chyba!), tabletu, gel. Břicho mě při běhu nakonec docela trápilo, jednak tam bylo dost materiálu ze včera, jednak jsem do něho házel asi moc (různých) věcí.

A běh. Na Cooperově testu Pavel říkal, že poběží na 3:45, a já že bych tedy rád s ním. A co se nestalo, na trati jsem na něj po 1 km narazil. Prvních 15 km byla naprostá pohoda, kecačka, tempo pár sekund nad 5 min/km. Pak ale začala tahat a tuhnout lýtka a ožilo břicho. A bylo to už jenom horší :-). Časem jsem se za Pavla schoval, na 30. km se mi vzdálil, ale to už mě netankovalo, snažil jsem se dostat do cíle v nějakém tempu. Krok se postupně zkracoval a zpomaloval. Ale problém byl jen v nohách, v bolavých svalech. Musel jsem se smát – na začátku jsme byl přesvědčen, že při takové pohodě tu druhou půlku osolím a posledních 10 km poběžím jako ostrou desítku. Tak nějak mě začali iritovat běžci štafet, a že jich tam bylo. Pavla chytaly opakovaně křeče, zastavoval, a tak nakonec doběhl kousek za mnou. Na posledních cca 15 km bych býval potřeboval vypnout mozek, popř. se stoprocentně koncentrovat – jenom běžet a neřešit nic okolo, netěšit se do cíle, nemyslet na bolest nohou. A že ty nohy bolely. Pavlovi ještě jednou dík za společnost.

No a v cíli obligátní slzička dojetí. Zaplatil jsem si ke startovnému masáž – tu ale poskytovali bez kontroly zaplacení! A celou akci završilo posezení v McDonaldu.

Ještě dodám, že cestu do Prahy na kole znám nazpaměť, takže potmě to nebyl větší problém.

Pražský maraton není levná záležitost, ve startovném 1.000 Kč letos nebylo ani tričko (a neměla tam být ani masáž za 150 Kč).

PS: maratonu se účastnil i Vašek Sinkule a další borci (běžci) – více na ACESu.

Start v Pomezí

Buď jak buď, závod má již své místo v srdcích bikerů rezervované a každoročně se na něj těšíme. Abych zde nestrašil – tak upřesňuji, že kořenů tam zas tolik není…

Skupinka jezdců stíhajících R. Fišera v úniku se různě promíchávala, protože jezdci často stavěli kvůli zaneřáděným přehazovačkám

Na závodě bylo zajímavé to, že Jiří S. na bratrově kole přetrhl řetěz hned na startu, do cíle přijel jako na koloběžce, protože utrhl přehazovačku a ještě mu z nosu tekla krev a byl tak trochu špinavý (obávám se, že doma mu možná z nosu tekla podruhé :-). Por úplnost dodejme, že ten řetěz už byl načatý. Radek F. vedl skupinku po odbočení do terénu a zbloudil… a nějak vjel na větev, která se vymrštila k očím Pavla K., který je přivřel, vjel na pařez, spadl, poranil si stehno a, jak se zjistilo po závodě v nemocnici, si obnovil zranění vazů v rameni. Přišel ofačovaný, na rameni měl bouli jako při vyvrácené klíční kosti. Ale ano, závod s tím objel. Pár lidí bloudilo (jednak to chybné odbočení vedoucí skupiny a pak u Pomezí před cílem) a čekalo původní trasu do cíle (po panelce do kopce). Na trati se ale vyválelo více lidí, zblízka zem poznal, přes veškerou opatrnost, také např. Vašek S. Obdiv za absolvování trasy si zaslouží všechny díky, ženy i dámy!

Odpočinek v cíli před vyhlášením vítězů

V cíli na nás čekalo dobré jídlo a pití a příjemné posezení. Naštěstí nesprchlo a trať nebyla v tak hrozném stavu, jak nás strašili nedělní průzkumníci – naštěstí!

Výsledky: celkové a kategorie
Fotky: Dalibor Blažek (fotky v článku), Iva Rousová, R. Franck, VS Sport – V. Sinkule

Video Míla Luxík:

Jeho čas na 200 m by znamenal i v kadetech čtvrté místo. Martin byl také první na 500 m a zde by byl dokonce v kadetech třetí. Ještě se Martin umístil na 2. místě v omniovém závodě a na 3. místě v bodovacím závodě a ve stihačce na 2 km. Martin se prosazuje na dráze ve sprintech v ČP, medaile vloni dovezl z Olympiády mládeže i MČR. Jeho rychlost mu pomáhá také ve výsledcích na silnici, zejména v dojezdech etap nebo v kriterijních závodech, kde se boduje.

Na dráze v Praze se dále prosadili Miroslav Svatek, zejména jeho druhé místo v bodovacím závodě dvojic ukazuje, jakým je Míra bojovník, dále třetí místo ve stíhačce družstev a čtvrté místo v bodovacím závodě, Aneta Klauková 3. místo ve stíhačce jednotlivců. Petr Fiala druhé místo ve stíhačce družstev, výborným dráhařem je také Martin Kubík, bohužel nemá do družstva odpovídající parťáky – 8. místo ve stíhacím závodě, ve sprintu družstev 7. místo.

Ty třicítky, které panovaly o víkendu v Praze byly opravdu náročné pro závody na uzavřené dráze.

Výsledky ČP dráha – Motol 27.-29.4.2012 (XLS)

Start: Martin Suchopár, Filip Stowasser. Foto: Hana Kalivodová

V týdnu po ultrazávodním víkendu (závody pátek, sobota, neděle, úterý) jsem moc nenatrénoval, jen 75 minutová projížďka na bajku ve čtvrtek. Na kolo jsem si ovšem, jakožto cyklista, samozřejmě věřil. Podle propozic to měl být kopcovitý okruh Klíny – Český Jiřetín – Neuhausen – Mníšek – Klíny. Ve skutečnosti to byl lehčí okruh Klíny – Český Jiřetín Klíny, ale i ten měl dva dlouhé kopce. V běhu těžím z cyklistiky a letošní tréninkový objem ještě zdaleka nedosáhl tří cifer.

Startovné ovšem dosáhlo tří nul… jako dárek tričko s nápisem, že jsem dokončil tento závod s distancemi obrovským písmem… no nosit ho nebudu. K tomu benzín, celý den zabraný závodem… No prostě to byla akce pro nadšence.

Martin. Foto: Hanka

Kvalitní zázemí sportovního areálu Klíny, skvělý slovenský moderátor střílel věty jako z kulometu a všude okolo lidi s vybavením jako na Tour de France. Aspoň tu hrazdičku jsem si mohl vypůjčit, aby můj stroj vedle triatlonových speciálů nevypadal jako chudý příbuzný. S místních se na start staví ještě Martin Suchopár a Filip Stowasser (oba Witte Bike Team) se zázemím v podobě Hanky Kalivodové. Ambice před závodem? Do pětky mezi mladíky 20-30 let (kategorie ale byly po pěti letech, já tedy v M25-29). Nakonec to bylo o dost lepší – 3. místo celkově a 2. v M25-29.

Filip ještě za sucha. Foto: Hanka

Stručně k průběhu závodu… první běh byl takový poklidný. Poklidně ho bral hlavně Petr Vabroušek, kterého jsem předběhl nejen já. Běželo se vlnka, nahooru, dooolu a vlnka. zvlášť seběh byl doslova brutální, dlouhý a krosový. Petr nohy roztočil z kopce, kdy se kolem prohnal jako vítr. Pak přišlo depo a kolo. Po startu se jede dlouho do kopce a tady jsem pěkně ze sedla svižně předjel snad deset lidí, co se tak nějak rovnali na svoje stroje. Petr Vabroušek bojoval s elektrickou Durou. Na rovině jsem dojel ještě dva lidi a pak našel Ladislava Dvořáka a hlavně Lukáše Slatinského, s nimiž jsem objel celé kolo a s Lukášem si to rozdal v běhu. Hákování bylo zakázané, kolem jezdili rozhodčí na motorkách. V rámci nehákování jsem často jezdil u středové čáry – až mě za to napomenul rozhodčí. V druhém kole solidně sprchlo včetně krup. Vedoucí jezdec Václav Holub jel famózně a náskok zvyšoval. Za námi se mírně přibližoval Petr Vabroušek, který hlásil různé potíže s kolem, mj. zajíždějící sedlovka. Zalehlý byl ovšem perfektně. Na kole jsme valili průměr necelých 35 km/h a síly přecijen ubývaly. S deštěm přišla i zima a najednou byl problém řadit a v depu sundat helmu, zavázat tkaničky (prosím nekamenovat, já osobně mám místo tkaniček stahovací upínáček).

Radek... Foto: CzechTriSeries

Vsuvka k jídlu… tak před startem jsem dal dvě energetické tablety Nutrend, tyčinku Galaxy, na kole dva Carbosnacky, před během jiný gel a roztok proti křečím Nutrend. Křeče nepřišly, hlaďák také ne. Na občerstvovačkách jsme si nevzal nic, při běhu bych do sebe rozhodně nic nedokázal vpravit.

Tak, a je tu běh. Nejdřív je to jako pochod, pak se rozbíhám. Lukáš je za mnou, funí jako lokomotiva, tak jsem doufal, že třeba odpadne, ale kdeže… jde přede mě a běží lehce, svižně a očividně jde za svým. V hlavě už kalkuluji o pořadí a snažím se ubránit myšlenkám na nějaké zpomalení ve stylu „super výsledek to bude tak jako tak“. Takže se snažím držet Lukáše, což se mi kupodivu daří. Předbíhá nás Petr Vabroušek… a odpadá Láďa Dvořák, jde kamsi do lesa :-). No a je tu třetí kolo a teď se to má rozhodnout. V hlavě už jsem měl rozhodnuto, že se nebudu pokoušet o nějaké nástupy. Ale do kopce Lukáš zpomaluje a já jdu před něj a nastupuji a díkybohu se rozdíl zvětšuje. Každopádně se ale neohlížím a upaluji, jak to jde. Až cca 500 m před cílem hážu očko a vidím, že je to dobrý.

Celkové třetí místo a stříbrná mistrovská medaile v kategorii. Foto: Hanka

V cíli slza, pochvala od Petra Vabrouška, sprcha v Emeranu, jídlo s kolegy z Witte Bike Teamu, foto od Hanky, zpožděné vyhlášení (3.000 Kč je příjemná záplata na peněženku) a rychlá cesta domů.

No a proč jsem to psal… protože mi řekli, ať něco napíšu :-).

Propozice, fotky, výsledky – to vše na povedeném webu Czech Tri Series, konkrétně zde.

Tomáš Viktorin, Pavel Kodl. Foto: D. Blažek

V neděli 29. 4. 2012 se jel „měřený trénink“ Okolo výsypky. Možná mladší ročníky neví, o jaké výsypce je řeč… jde o Velkou podkrušnohorskou výsypku, kam se sypala „hlína“ z dolu Jiří, pod kterou bylo vytoužené zlato, pardon – hnědé uhlí. Dnes je tato výsypka zrekultivovaná, jsou na ní pěkné cesty, rostou tam stromy a tráva, dá se tam koupat v jezerech. Tento „trénink“, resp. celý seriál Giro Chodov, je, podle mého názoru, jednou z největších událostí tohoto roku. Navazuje na Giro Karlovy Vary, pomáhá rozvoji silniční cyklistiky v době, která závodům na silnici háže špendlíky do cesty, je zaměřen na mládež.

Start žen dvě minuty za hlavním polem. Foto: M. Meruna

Jiná skupina závodníků

Zpátky z výšin na zem. Počasí bylo v neděli o něco chladnější, ale stačilo to, většina lidí využila na trati 81 km oba bidony. Na startu se sešlo 30 závodníků a závodnic ze Sokolova a okolí, Mariánských Lázní, Karlovch Varů, z Aše. Na trati nás doprovázelo několik aut. Jelikož nešlo o závod v pravém slova smyslu, neměli jsme startovní čísla, jeli při kraji silnice, na křižovatkách dávali přednost automobilům. Jízdu znepříjemňoval vítr (od Chodova na Sokolov). K průběhu závodu… trať byla rovinatá až na tři úseky, tři prubířské kameny, na nichž se lámal chleba. V prvním kole nastoupil Tomáš Viktorin v kopci nad Boučím. Kdo se chtěl udržet v první skupině, musel chtě nechtě posunout tepovou frekvenci do horní části anearobního pásma. Již v prvním kole se tedy startovní pole rozdělilo, vepředu jelo 7 závodníků: Tomáš Viktorin, Pavel Kodl, Martin Kubík, Josef Blažek, Ondřej Stránský, Radovan Fišer a Pavel Kněžický.

Skupinka sedmi. Foto: D. Blažek

V druhém kole nad Boučím opět zabral katalyzátor Tomáš Viktorin a ve snaze oddělit zrno od plev odpáral Pavla Kněžického. Od půlky druhého kola se už jelo opravdu rychle. A ve třetím kole to přišlo. Viki zabral už nad Svatavou, dojel si ho pouze Pavel Kodl. Skupinka čtyř za nimi nejprve rezignovala, ale pak přeci jen sebrali síly a zkoušeli dva uprchlíky dojet. Marně. V kopci nad Boučím pak junioři Pepa a Martin řekli Ondrovi a Radkovi pápá a ujeli. Za Dolními Nivami na rovině však byli dojeti a tak jako Pavel s Vikim se všichni soustředili na závěrečný spurt. V něm 1) Pavel odjel Vikimu, 2) ze čtyřky vyhrál Martin před Ondrou, za nimi dojeli Pepa a Radek.

Ostatní pořadí – viz výsledky a foto.

Výsledky Okolo výsypky 2012
Foto: Dalibor Blažek, Miroslav Meruna

V úvodu jsem zmiňoval, že „trénink“ Okolo výsypky navazuje na Giro Karlovy Vary. Na stejné trati se totiž jezdíval závod Okolo lomu a zde jsou výsledky z 1. 7. 2001. Uvedu zde i vzácné foto Michala Havlíčka (ACES) z této trati. Silnice ještě bez záplat, svahy bez stromů, ale utrpení asi stejné :-).

Michal Havlíček (Giro Boučí). Foto: ACES

Zácpa na schodech. Foto: Karel Rous

Poslední dubnový víkend se o slovo přihlásilo sluníčko a na sobotním otvíráku Chebského poháru, Ašském bláteníku, některé potrápilo, jiné připálilo. Ašský závod byl zároveň vstupenkou do boje o celkové pořadí v Cube Cupu. Na startu dostali všichni závodníci zdarma dárek, zaváděcí kolo navíc :-). Někteří to brali spíše jako dar danajský. Po startu rozjeli pekelné tempo němečtí závodníci, jako jeden z mála se jich držel Jiří Svoboda. Vedoucí skupině však v té výhni docházely síly a zezadu se přes ně postupně několik jezdců dostalo.

Celkové pořadí žen: Mirka Špalková, Lena Fadert, Kateřina Lacinová

Celkové pořadí mužů: Vojtěch Marvan, Radovan Fišer, Patrick Titus

Jednoho z favoritů na celkové vítězství Pavla Kodla potkala na startu smůla – pár desítek sekund před startovním výstřelem se mu vyfouklo zadní kolo. Pavel tedy vyběhnul sjezdovku, od táty si půjčil celé kolo, v dalším kole dostal zpět své opravené, ale ztrátu už nedohnal. Pavel Kodl st. posloužil jako servisák ještě jednomu závodníkovi, kterému půjčil zadní kolo. Zajímavý byl také pohled na jízdní kola závodníků. Více 29-palcových verzí, hodně Specializedů Epic (včetně S-works), několik nových pevných Scottů se superlehkým rámem. Nejlépe to ale do Aše poladila zřejmě Lenka Jandová :-). V roli fanynek jsme měli dvě závodnice, Dádu a Petru… s bříškem. Po příjezdu do cíle všichni ocenili luxusní závodní zázemí, sprchy, umyvadla a stín.

Výsledky
Fotky: Karel Rous, Iva Rousová, Pavel Kodl, Dalibor Blažek (děti, dospělí)

Video Pavla Kodla:

Video Míly luxíka: