90 km v Krkonoších na běžkách

Píše Honza Jiříček. Vše začalo tím, že jsem měl celý týden odpolední a na pátek 2. 3. 2007 si prohodil směnu, abych mohl navečer odjet do Krkonoš na 52. ročník Krkonošské 70 (propozice).

Z práce jsem přišel v půl jedenácté, stavil se ještě pro něco u kamaráda, ze slušnosti se chvíli zdržel, pak ještě cosi vyřídil u rodičů, suma sumárum sem zalehl v půl jedné ráno. Probuzení bylo o to horší, že čas na budíku ukazoval 5:00h. Čtyři a půl hodiny spánku a hurá do práce. V 16 hodin se konala valná hromada oddílu Team Bike Březová, které jsem se zúčastnil.
Po schůzi rychle domů něco málo sníst, zabalit si věci a vyrazit. V 18 hodin jsem nabral ve Svatavě spolubojovníka z družstva na ten krkonošský extrém, jinak špičkového běžkaře Vláďu Denka z Rotavy (kdysi i slušně jezdící cyklista) a jeho přítelkyni Mirku a vydali se směr Krkonoše a Špindlerův mlýn. Cestu zkrátím, ale protože to bylo daleko a chtěl jsem tam být co nejdříve, trochu jsem porušoval pravidla silničního provozu. Každopádně bych se asi třikrát vybodoval :o).

StartNa místo jsme po tři a půl hodinách jízdy dorazili kolem půl desáté. Auto nechali s laskavým svolením silně podnapilého správce zaparkované před nějakým penzionem u silnice a to zcela zdarma. Na záda bágl se spacákem a všemi věcmi, na hlavu čelovku, do ruky lyže a vydali se šlapat sněhem do prudkého kopce k chatě kde jsme měli zajištěné spaní. Opět zdarma! Opravdu tam nevede žádná příjezdová cesta!!! Po půl hodině stoupání jsme k ní konečně dorazili. Úžasná roubenka uprostřed lůna přírody s nádhernými výhledy na protější kopce. S komína se kouřilo a za okny se mihotalo světlo svíček. Ano, byla bez elektriky. Jak romantické. V rychlosti se seznámit s ostatními obyvateli chaty, jinak členy dalšího závodního družstva. Každé družstvo muselo mít pět členů, což je leckdy hodně obtížné obsadit. Hlavně výkonnostně rovnoměrně. Na stole už z konvice kouřil čaj, něco málo jsme pojedli, popovídali, vybalili, připravili spaní a kolem půlnoci zalehli ke spánku. K vzteku, nemohl sem usnout. Nejdříve jsem to dával za vinnu někomu z chrápajících, poté Redbullu vypitému po cestě a protože nepiji kávu, mají na mě tyto stimulanty silný účinek. Ale pak jsem si uvědomil, že mě celou tu dobu tlačí močový měchýř. Zdálo se mi to nesmyslné, protože jsem chvíli před spaním byl. Takže jsem asi po půl hodině vstal a šel se ven vymočit. Jinak tam byla jen kadibudka. Pak konečně usnul.

Pokračování článku


Byli jsme na Sportlifu

Ve čtvrtek jsme se s Evou vydali autobusem od Student Agency z Prahy do Brna a už ve čtvrt na deset prošli outdoorový pavilon a objevili se u billboardu Scott, který se hrdě tyčil před hlavním pavilonem s cyklistikou. Sportlife totiž není jen cyklistický veletrh, ale také outdoorový, karavanový, golfový a tak podobně.

V některém z příštích dnů dodáme na web fotky, abyste se mohli podívat na nejnovější vývoj v technice a designu.

Největší prezentací návštěvníky ohromila firma Scott se svou nabitou modelovou řadou s novými karbonovými (xc) fully a hardtaily, se superlehkými silničkami (to ale platí i o MTB kolech), s oblečením a doplňky. Scott nabízí skutečně vše. V pavilonu měli obrovský kamion Scania s rozkládacím vlekem. Kolem byla rozložená kola ve stojanech a jedno z nich, Addict s Hyperony Ultra, mělo visačku s cenovkou 289 tisíc Kč.

Další velkou expozici měl Specialized, ale u něj nebyla tak výrazná. Myslím to tak, že loni měl Scott malý stánek v rohu pavilonu, ale nyní všechny přeskočil. Specialized zůstal u svého standardního nadstandardu. Zaujaly mě zejména rozřezané karbonové rámy a rám Gerolsteineru k polehkání.

Toto byly podle mého názoru dvě nejlepší prezentace. Tyto dvě značky jsou schopny cyklistovi nabídnout naprosto vše. Kolo, oblečení, image.

Pokračování článku


Vzpomínka na drsné maratony

Letos se čtyři lidé z blízkého okolí (Karlovarský kraj) rozhodli absolvovat velkou část seriálu Kolo pro život. Tomáš Makoň, Lukáš a Dáda a Mirka Rousová. Tito čtyři maratonoví šílenci by asi mohli vyprávět. No a v tomto článku chci čtenářům ukázat na několika malých fotkách od KTfoto.com, jak to vypadalo na Drásalovi, a odkázat na mé články k tématu dlouhých maratonů.


Pokračování článku


Co tě nezabije, to tě posílí

DrásalKdyž jsem kdysi tuhle hlášku slyšela, tak jsem si vždycky říkávala, že to jsou blbý kecy.. Ale co naplat…život je už takový komediant.

Když jsem získala loni patřičné sebevědomí a stoupla si na start Škodabiku za Dymlovou, hned po startu jsem věděla, že jsem připravená dobře. Paráda! Průjezd Škodovkou přes vagony a nebezpečná zatáčka na kluzkých dlaždicích špinavých od oleje prověřila elitu.. pád prvních závodníků.. začínám být ostražitá.. a hurá do terénu.. polní pěšina.. jedu v háku a najednou Duklák jedoucí přede mnou z nepochopitelných důvodů mění směr (tzv.myška) a je z toho pád ve vysoké rychlosti… zvedám se… kape mi krev, nevím odkud… rovnám sedlo imbusem.. nasedám.. nemůžu dýchat.. nejde to ..nejde!! Praskla mi přitom pádu plíce. Týden ve FN v Plzni.. desátý den jezdím doma na trenažéru a začínám pořádně dýchat.. já se nedám!

Naskakuju do rozjetého seriálu Kolopro rozhodnutá se nevzdat.. končím na 5. místě jen s 8 objetými maratony. Těší mě absolutní vítězství na Karlovarském AM biku na 75km. Za velký úspěch považuju 7min za Terezkou Huříků na Pražské padesátce. Ale hlavně v tabulce jsem na prvním místě. Ale nevýhodou loňského bodování bylo, že vyhrál jen ten, kdo to prostě objel, a ne ten, kdo jezdí dobře. Změna bodování, to je výzva do dalšího roku, do roku 2006.

Rok 2006

Takže jsem letos začala rozhodnutá zaútočit na přední pozice!! Doma laškuju na místních tratích XC (Ašský Bláteník – 1.místo, Zelená Hora – 1.místo) a těším se na maratony…

Pokračování článku


Jak jsme bajkovali na Ochsenkopfu.

V neděli jsme se sebrali a vyrazili jsme směr Bayreuth, jedno kolo na střeše a jedno v kufru. Hned ráno bylo pěkně teplo a počasí zaručovalo pěkně pernej den. Měli jsme namířeno do kopců před Bayreuthem, lákal nás hlavně Ochsenkopf a Schneberg, na kterých jsou vysílače, které jsou vidět z Chebu když je pěkné počasí. Auto jsme zaparkovali v lyžařském středisku Bischofsgrun hned u lanovky. Parkování bylo sice placené ale euro pade na den je v pohodě.

Pod vrcholem Ochsenkopfu

Pokračování článku


Hukot ve Vimperku 2006

Ve Vimperku jsem už jednou závodil. Můžete si o tom dokonce přečíst reportáž. Pršelo a bylo to před létem. Letos se ale závodilo za krásného, 100% podzimního počasí.

Předem řeknu, že jsem jel 200 km daleko kvůli tomu, že cítím formu a že je škoda ji nevyužít. S tím, že jsem se cítil uvolněně a nevnímal tíži očekávání, mi pomohla Eva, která se mnou jela a dělala potřebný background. Výsledek docela vyšel, a jako to tehdy bylo 4. místo v juniorech, i letos to byla bambora, ale v mužích 19-29 let. Celkově, opět skoro stejně jako tehdy, 16. místo.

Cesta nám trvala tři hodiny. Uběhlo to celkem rychle. Plno lidí ještě nebylo přihlášených. Zbylo na mě tričko velikosti M, a to je ta správná velikost, přátelé. Dříve jsem potřebval Xl, pak L a nakonec skončím u M! Svět se zbláznil. Louka plná aut a davy lidí okolo vylepšoval atmosféru. Obléct se a hurá se vyjet. Skoro 10 km a na startu už je plno. Dopředu se nevejdu, nejsem Tomáš Makoň, a tak to přelézám u hochů z Toyoty Dolák. Evička mi uděluje poslední pomazání a už se to blíží.

Pokračování článku


Kolečka na Zelené hoře 2006

Se zpožděním vyvolaným studijními povinnostmi přináším stručný report ze závodu Chebského poháru horských kol, který se konal na Zelené hoře. Vzhledem k bicyklu, na kterém jsem závod absolvoval, si nepamatuji počet koleček, ale tipuji jej na pět. Zde asi protestuje Víťa Hanuš, který si jich dal pro jistotu šest, a jak poznamenala Veronika – počasí bylo dokonale baboletní – takže Víťa možná krouží doteď.

Fotky a video!

Na Vimperské padesátce utrpěl můj Scott těžké zranění. Jeho načatá (tzn. bouchnutá o strom) horní rámová trubka utržila několik ran a výsledkem byla prasklina na polovině obvodu trubky. Zodpovědní rodiče mi nedovolili na Skotíkovi jet, a tak ke slovu přišel stařičký Trek 800 s chrom-molybdenovým rámem. nedělal jsem si iluze, že nejkořenovatejší trať tento jinak tlumivý materiál zvládne levou zadní. V devět jsem vyjel, v 9.20 byl tam, pak mi Mirka dala kolo na opravu, ale radši jsem se šel přihlásit a obléct.

Pokračování článku


Chodovský maraton poprvé

Ten den byl náročný již v polovině týdne, protože člověk se musel rozhodnout, na kterou akci se vydá, a že jich nebylo málo. Mimochodem, večer se ještě konala oslava narozenin autora tohoto příspěvku (fotky?). Druhý den, 17. září, se pak konal závod Praha – KV – Praha, a to byla pastva pro všechny cyklistické oči (pokud zrovna nefotily kamarády na lanech jako já).

S Mírou Brillem jsme vyjeli hodinu před startem a na stadionu v Chodově na nás čekalo překvapení v podobě obavy, že se závod nekoná, protože nebylo nikoho vidět. Že bychom jeli na Kynžvartský podzim? Druhý pohled ale odhalil pana Hraničku s týmem a několik jezdců. Startovní pole nebylo nabito regionálními hvězdami, ale přesto se tam našlo několik elitních jezdců (z regionálního pohledu), a to, dle pořadí, Vojta Marvan, Radovan Fišer, Víťa Hanuš, Míra Brill nebo Josef Anderle. Míra do poslední chvíle laboroval, jestl ise zařadit k šesti jezdcům na jedno kolo a prakticky jistě vyhrát, nebo si dát tři kola (66 km) a bojovat o bednu. Zvolil druhou možnost. Rozjeli jsme se ke Chranišovu a kolem nádraží zpět a na startu se už čekalo na pana stárostu, aby k nám moudře promluvil a odstartoval to.

Pokračování článku