Krátce o Antal biku

Okresní soutěz Chebský pohár horksých kol si o prázdninách dala nepříjemně dlouho přestávku, a tak jsem to asi nebyl jen já, kdo se těšil na další závod. Do cesty se nám bikerům postavilo počasí. Jako už týden předtím, bylo zamračeno, déšť na spadnutí a co se týče trati… bahno, mokré kořeny, mokrá tráva… Jirka to popsal v komentáři. Závod samotný však rozehnal všechny pochybnosti. Všichni byli spokojení. Pořadatelé (Ašští bajkeři) tentokrát neponechali nic náhodě a na trať umístili armádu navigátorů a sanitku. Trať, dle ohlasů, jež jsem zaslechl, všechny potěšila. Asi to byla dlouhá pauza od pořádného závodění (přeci jen, Artamon je trochu promenáda), která nasadila nároky závodníků na trať až k oblastem, kde kralují technicky náročné sjezdy po šikmé cestě s mokrými kořeny, lesní cesty s loužemi, bahnem a kolejemi, singletracky, prudké výjezdy a podobně. A přesně tohle Antal poskytoval. Do cíle jsme přijížděli pokrytí bahnem.

Aktualizace: přibyly výsledky závodu (zaslala Lenka Poláková). Prohlédněte si fotky ze závodu. A pokud máte svoje (zejména z trati a cíle! ty já nemám), pošlete je na rfiser@gmail.com, dám je od galerie.

Aktualizace: dole v článku jsou videa (salto a mytí kol).

Salto mortale

Pokračování článku


Mistrovství světa

Připomínáme, že než redakce Bikeri.cz sežene finanční prostředky, zpravodajství z Mistrovství světa ve Skotsku můžete sledovat na MTBS, odkud je i tento videorozhovor se 3. juniorkou Jitkou Škarnitzlovou, která jakoby vypadla tátovi z oka.


Jak jsem běžel steepla

Když mi Honza Sokol na ICQ psal, ať k večeru přijdu na Baník na „stýpla“, nechtělo se mi, ale naštěstí jsem si vzpomněl, že na triatlonech mi to běželo docela dobře, a tak jsem šel. Více než čtyři hodiny jsem pak jezdil v traktoru na poli a na stadion do Sokolova jsem přijel taktak. Kamarádi závodníci už byli přihlášeni. Stadion byl plný lidí (ale ne až tak moc) a rozhodně z něj dýchala příjemná atmosféra. To bych rád zdůraznil a kvůli tomu tam půjdu co nejdřív závodit opět. Nohy jsem měl ztěžklé, takže jsem se rozbíhal a rozcvičoval. Steeple, co to vlastně je… běží se 3 km, tj. 7,5 okruhu a na trati jsou 4 překážky vysoké dle odhadu necelý metr a vodní příkop. To je divácká lahůdka. Minulý ročník se ve vodním příkopě údajně objevily ryby a kačenky. A údajně se tam také málem utopil Peruánec Alvarez.

Na startovní čáře byl favoritem (kromě jiných) Pavel Procházka a já sám jsem chtěl běžet co nejblíže Honzovi Sokolovi (oba z AK Sokolov). Ale chyba lávky, ti dobří totiž po startu nasadili tempo, kterému jsem zdaleka nestačil, a tak to bylo až do cíle a Honza mi nakonec nadělil minutu (já měl 11:22). Honza byl druhý, já čtvrtý. Byli první tři, pak díra, já, dírka a zbytek.

Skok
Foto z minulého ročníku

A jaké to tedy je, skákat přes překážky? Zaprv, skákání je dost náročné na sílu. Zadruhé je lepší skákat bez dotyku nohou. Do vodního příkopu je vhodné skočit s nohama nakročenýma, jelikož se padá do protisvahu. Voda však není nepřítelem, je to příjemné osvěžení a vodní živlové si v bazénku mohu zadovádět. Hrdě mohu oznámit, že jsem byl mokrý od hlavy až k patě.

Běží se jen sedm okruhů a tak odpočítávání není až tak bolestivé. první dva okruhy člověk dá, aniž by vnímal, že běží a pak zbývá pět. Tři dáte a pak už je tu předposlední a poslední kolo, kdy seběží o život. Jinak vám řeknu, že běhání na okruhu není až tak hrozné. Přinejmenším je to dobré na techniku běhu – můžete se na ni soustředit a zlepšit ji.

Dále byli pozdě odpoledne k vidění sprinteři a nakonec olympijská štafeta (800-00-200-100). Výsledky a fotky na AK Sokolov. Doporučuji všem sportovcům, aby někdy na Baník zavítali. Přivítá je krásný stadion, moderní vybavení, pohodlný tartan, kvalitní zázemí a organizace a podobně postižení lidé… sportovci. Tady je jeden z nich: Pokračování článku


Moje Mistrovství SAL 2007

Na Severočeské amatérské lize zřejmě jezdí silničářská elita Karlovarského a Ústeckého kraje a v sobotu 14, července 2007 na jednom ze závodů seriálu SAL jelo mistrovství. Vybrán byl závod Most – Brandov, na jehož trati je i kopec přes obec Dlouhá Louka. Tento záludný skřet je specifický tím, že se mi nevyrovná nic z Karlovarského kraje, leda dvojnásobný výjezd na Přebuz. Závodníkům nepomohlo ani velké teplo (30 stupňů ve stínu). Vítězi kategorií se stali tito jezdci: Šupol (absolutně), David Jeřábek, Krátký, Hennlich, Kronich, Matoušek a Novotná. Pokračování článku


Štěstí nebo zklamání… Bike, či silnice… Z extrému do extrému… Bláznivý víkend

Mirka na stupníchNevím, jak tento článek nazvat..ale musím se s vámi podělit o spoustu zážitků..tak si vyberte :)

V týmu, ve kterém jezdím asi měsíc (EXEJEANS Chomutov), je spousta bikerů, ale také hodně dobrých silničářů a je nasnadě, že se tedy vyloupla myšlenka, že tento víkend pojedu nejen maratón KOLOPRO v Olomouci, kde tým EXEJEANS boduje na 7. místě, ale také Mistrovství Evropy ve Ždáru na silnici, kde už členové týmu EXE bodovali (29. 6. Petr Hennlich – 2.místo).

Pátek

… dorazili jsme večer do Žďáru..trať jsme s Mírou Špalkem projeli jen částečně a hned jsme jeli fotit na večerní vyhlašování úspěšné členy týmu EXE. Až tam mi došlo, jaký je to úlet…hráli hymny..italské, portugalské, německé..achjo…kde to zase jsem….a nervozita stoupla..že se ozval můj klasický starťák..při registraci krapet uklidnění..byly jsme v kategorii jen tři..Rakušanka,Polka a já..ještě jsem stihla popřát Zuzce Vávrové, která v mladší kat, získala 2.místo!!časem 1h38min..na spurta..

Pokračování článku


Lehce ze Sokotransu a okolí

Celé zkouškové období jsem se těšil na to, jak se budu dennodenně zmrtvovat v sedle silničního kola při najíždění kilometrů. Ta doba však, dva týdny po skončení zkouškového, stále ne a ne přijít. To mě mimořádně frustruje. Venku často prší a ještě častěji fouká vítr. Mírovi to sice nevadí, ale pro mě to překážka docela je. Nyní se do toho ale chci opřít s vervou, už proto, že Luboš už má chuť jezdit – a přeci mu to nedám zadarmo! Na Sokotransu jsme spolu jeli celý závod a až technická chyba jej připravila o bramboru. Než se ale dostanu k sobotnímu XCčku, zmíním se ještě o něčem jiném.

Video: 70 MB reportáž ze závodu veteránů II a spol. a mužů (14 minut).

V neděli svítilo sluníčko, a tak jsem se konečně dostal na dlouhý příjemný trénink. Vyjel jsem ve tři hodiny a bylo to: KB – Ypsilonka (v Kynšperku jsem potkal Milana Šplíchala a kamarádem, jestli se nepletu) – Mariánky – Bečov – Hlinky – Háje – KV – Nová Role – Chodov – Poříčí – KB, hodně přes kilo. Ke konci takového tréninku jsem obvykle totálně mimo. V krvi už skoro žádný cukr, voda dochází, sílu v nohou jsme naposledy cítil u Imperialu. Ani pořádně nezvednu ruku na znamení, že odbočuju z E6 do kopce, který se vine k domovu (3 km). … A na takovéhle hrůzy se člověk těší. Názory na metody tréninku se liší, ale já toto jezdím proto, že nemám najetu vytrvalost a bez ní se mohu těžko pouštět do rychlých 100 km tréninků nebo do 100 km MTB maratonů. Dnes je pondělí, zítra bude „rychlý 100 km trénink“, pokud počasí svolí, a předevčírem se jel Sokotrans. Pokračování článku


Stovka v Jestřebích horách

Autor článkuS taťkou jsme se v pátek odpoledne vydali směr Hradec Králové, do obce Úpice. V rámci Festivalu cyklistiky se tam konalo Mistrovství ČR v bikemaratonu. Trať měřila 105 km, převýšení 2,5 km. Na první pohled zkušeného maratonce takový standardní Malevil. Avšak, chyba lávky. Obtížnost tratě totiž není dána pouze délkou a převýšením, ale také jejím povrchem a počasím. Což o to, počasí bylo v sobotu ideální, ale ten povrch… šlo totiž o zrcadlový obraz typických alpských maratonů, které vedou po dlouhých prudkých štěrkových cestách: kopeček za kopečkem, sem tam kopec (a když už, tak pořádný), minimum (!) asfaltu, technicky náročné dlouhé lesní úseky, později rozbahněné cesty, ve kterých přední kolo pouze bezmocně plavalo. Na čtyřicátém kilometru jsem zoufale přemýšlel, jak se dožiji cíle a pak jsem už jen jel z jednoho bufetu do druhého a jedl, co mi přišlo pod ruku (koblihy, koláčky, melouny, banány, hrozinky, musli tyčinky, rohlíky se sýrem a k pití kolu a ionťák), a nechal si stříkat řetěz. Moje krize byla způsobená nejen tím, že jsem málo jedl, ale spíše tím, že nemám natrénováno. A tak jsem si to odtrpěl. Nakonec jsem se do cíle dokutálel, za třemi ženami, šťastný a s úsměvem na rtech. Aneb, co tě nezabije, to tě posílí. Pokračování článku


X-Terra Chodov 2007

X-Terra Chodov 2007Roko se sešel s Rokem a v Chodově na bílý vodě se zase odehrával terénní triatlon, který jsem jako zahájení sezóny nemohl vynechat. Loni to vypadalo takto.

Letos se v pátek před závodem odehrála vydatná průtrž mračen, takže se na trati vytvořaly takové mokřady, že by z toho měl bobr takovou radost, že by mu zplacatěl ocas a plácal by s nim o vodu.

Když jsem přišel do prostoru staru a cíle, tak jsem tam viděl jednu pěknou holku a měl jsem zatracenej dojem, že jí odněkaď znám. Nemoh jsem ale ani za nic přijít na to odkaď. Najednou mě pozdravila jako kdyby jsme se znali už léta. Stejným tónem jsem jí pozdrav opětoval, ale byl jsem úplně vedle. Někdy ve druhém kole kola jsem potkal jednu prvačku z chodova, jak jde na start. V tom mi to docvaklo! Tu holku znám z GymSo biking teamu ;) Pokračování článku