Štěstí nebo zklamání… Bike, či silnice… Z extrému do extrému… Bláznivý víkend

Mirka na stupníchNevím, jak tento článek nazvat..ale musím se s vámi podělit o spoustu zážitků..tak si vyberte :)

V týmu, ve kterém jezdím asi měsíc (EXEJEANS Chomutov), je spousta bikerů, ale také hodně dobrých silničářů a je nasnadě, že se tedy vyloupla myšlenka, že tento víkend pojedu nejen maratón KOLOPRO v Olomouci, kde tým EXEJEANS boduje na 7. místě, ale také Mistrovství Evropy ve Ždáru na silnici, kde už členové týmu EXE bodovali (29. 6. Petr Hennlich – 2.místo).

Pátek

… dorazili jsme večer do Žďáru..trať jsme s Mírou Špalkem projeli jen částečně a hned jsme jeli fotit na večerní vyhlašování úspěšné členy týmu EXE. Až tam mi došlo, jaký je to úlet…hráli hymny..italské, portugalské, německé..achjo…kde to zase jsem….a nervozita stoupla..že se ozval můj klasický starťák..při registraci krapet uklidnění..byly jsme v kategorii jen tři..Rakušanka,Polka a já..ještě jsem stihla popřát Zuzce Vávrové, která v mladší kat, získala 2.místo!!časem 1h38min..na spurta..

Pokračování článku


Lehce ze Sokotransu a okolí

Celé zkouškové období jsem se těšil na to, jak se budu dennodenně zmrtvovat v sedle silničního kola při najíždění kilometrů. Ta doba však, dva týdny po skončení zkouškového, stále ne a ne přijít. To mě mimořádně frustruje. Venku často prší a ještě častěji fouká vítr. Mírovi to sice nevadí, ale pro mě to překážka docela je. Nyní se do toho ale chci opřít s vervou, už proto, že Luboš už má chuť jezdit – a přeci mu to nedám zadarmo! Na Sokotransu jsme spolu jeli celý závod a až technická chyba jej připravila o bramboru. Než se ale dostanu k sobotnímu XCčku, zmíním se ještě o něčem jiném.

Video: 70 MB reportáž ze závodu veteránů II a spol. a mužů (14 minut).

V neděli svítilo sluníčko, a tak jsem se konečně dostal na dlouhý příjemný trénink. Vyjel jsem ve tři hodiny a bylo to: KB – Ypsilonka (v Kynšperku jsem potkal Milana Šplíchala a kamarádem, jestli se nepletu) – Mariánky – Bečov – Hlinky – Háje – KV – Nová Role – Chodov – Poříčí – KB, hodně přes kilo. Ke konci takového tréninku jsem obvykle totálně mimo. V krvi už skoro žádný cukr, voda dochází, sílu v nohou jsme naposledy cítil u Imperialu. Ani pořádně nezvednu ruku na znamení, že odbočuju z E6 do kopce, který se vine k domovu (3 km). … A na takovéhle hrůzy se člověk těší. Názory na metody tréninku se liší, ale já toto jezdím proto, že nemám najetu vytrvalost a bez ní se mohu těžko pouštět do rychlých 100 km tréninků nebo do 100 km MTB maratonů. Dnes je pondělí, zítra bude „rychlý 100 km trénink“, pokud počasí svolí, a předevčírem se jel Sokotrans. Pokračování článku


Stovka v Jestřebích horách

Autor článkuS taťkou jsme se v pátek odpoledne vydali směr Hradec Králové, do obce Úpice. V rámci Festivalu cyklistiky se tam konalo Mistrovství ČR v bikemaratonu. Trať měřila 105 km, převýšení 2,5 km. Na první pohled zkušeného maratonce takový standardní Malevil. Avšak, chyba lávky. Obtížnost tratě totiž není dána pouze délkou a převýšením, ale také jejím povrchem a počasím. Což o to, počasí bylo v sobotu ideální, ale ten povrch… šlo totiž o zrcadlový obraz typických alpských maratonů, které vedou po dlouhých prudkých štěrkových cestách: kopeček za kopečkem, sem tam kopec (a když už, tak pořádný), minimum (!) asfaltu, technicky náročné dlouhé lesní úseky, později rozbahněné cesty, ve kterých přední kolo pouze bezmocně plavalo. Na čtyřicátém kilometru jsem zoufale přemýšlel, jak se dožiji cíle a pak jsem už jen jel z jednoho bufetu do druhého a jedl, co mi přišlo pod ruku (koblihy, koláčky, melouny, banány, hrozinky, musli tyčinky, rohlíky se sýrem a k pití kolu a ionťák), a nechal si stříkat řetěz. Moje krize byla způsobená nejen tím, že jsem málo jedl, ale spíše tím, že nemám natrénováno. A tak jsem si to odtrpěl. Nakonec jsem se do cíle dokutálel, za třemi ženami, šťastný a s úsměvem na rtech. Aneb, co tě nezabije, to tě posílí. Pokračování článku


X-Terra Chodov 2007

X-Terra Chodov 2007Roko se sešel s Rokem a v Chodově na bílý vodě se zase odehrával terénní triatlon, který jsem jako zahájení sezóny nemohl vynechat. Loni to vypadalo takto.

Letos se v pátek před závodem odehrála vydatná průtrž mračen, takže se na trati vytvořaly takové mokřady, že by z toho měl bobr takovou radost, že by mu zplacatěl ocas a plácal by s nim o vodu.

Když jsem přišel do prostoru staru a cíle, tak jsem tam viděl jednu pěknou holku a měl jsem zatracenej dojem, že jí odněkaď znám. Nemoh jsem ale ani za nic přijít na to odkaď. Najednou mě pozdravila jako kdyby jsme se znali už léta. Stejným tónem jsem jí pozdrav opětoval, ale byl jsem úplně vedle. Někdy ve druhém kole kola jsem potkal jednu prvačku z chodova, jak jde na start. V tom mi to docvaklo! Tu holku znám z GymSo biking teamu ;) Pokračování článku


X-Terra Hostivař 2007

X-Terra Hostivař 2007 V sobotu 9. června se v Praze-Hostivaři uskutečnil další ročník terénního triatlonu. Je to zároveň mistrovstí republiky instruktorů spinningu. Protože neumím horské kolo vůbec ovládat, přihlásil jsem se do závodu Easy, což znamenalo 0,2 km plavání, 6 km bajk a 1,8 km běhu. Jak vidíte, kromě opravdu výživného bajku to stálo za prd.

V sobotu ráno jsme naskákali do auta a vyjeli směrem k hostivařské nádrži. Na místo jsme dorazili těsně před koncem registrace, ale vše proběhlo bez problémů. Teda až na to, že nebyl na nic čas. Při nandavání startovního čísla na kolo se mi jeho rožek povedlo pěkně přetrhnout ;). Ale všechno dobře dopadlo, kolo bylo vsazeno do depa a už jsme mohli na start. Zbývalo několik málo minut do startu a najednou otecko zjistil, že tam, co si myslíme, že je start, je ve skutečnosti cíl. Tak jsme se bryskně tryskně přesunuli o 200 m na skutečný start. Ten imbecilní startér odstartoval závod o čtyři minuty dříve než měl, takže jsem se nejenom nestihl ani trošku rozplavat, ale navíc jsem byl dokonce ve značném odstupu za poslední řadou. Startéra jsem proklel až do sedmého kolene. Pokračování článku


Pražské schody 2007

VIP závod, kterého se zřejmě účastnil i Zbyněk, jsem bohužel nestihnul. Závod eliťáků jsem si ale utéct nenechal (eliťáků… jeden z nich však do elity rozhodně nepatřil dělal trochu ostudu). Vyhrál jej Fredrik Kessiakof (Cannnondale) před Floarianem Vogelem (SWISSPOWER) a Kristiánem Hynkem (ČS), který byl nejlepší z několikačlenné skupiny českých pronásledovatelů dvou zahraničních závodníků. Za ním se seřadili Pavel Boudný a dále Tomáš Vokrouhlík a Václav Jažek. Posledně jmenovaný jezdil zpočátku vepředu, pak jej ale dojeli soupeři. Miguel Martinez, doslova miláček publika, přetrhl v nejprudším stoupání řetěz; měl však nejhezčí kolo – Look. První kola jezdil vepředu Jaroslav Kulhavý, pak se ale propadl. To pozdějí vítězové si po startu nechali čelo závodu odjet, pak si jej však dojeli. Během oněch šedesáti minut postupně odpadávaly hvězdy české cyklistiky a opíraly své stroje o zábradlí. Publikum bylo letos mnohem živější než loni. Povzbuzovali ho dva komentátoři, pan Bakalář a další mně neznámý. Čelo závodu jezdilo celou trať na velkou placku.

Shrnuto: po polovině závodu se s dvěma cizinci držel jen Kristián Hynek, ten se po odjetí prvních dvou odsunul k Čechům, z jejichž skupinky pak vyčníval a odjel – do cíle jej stíhal Pavel Boudný, leč neúspěšně. První dva jeli spolu a hlídali si odstup (Florian jezdil druhý a pořád se ohlížel). V posledním kole v nejnižším bodu trati začal ujíždět Fredrik a ve stoje na velkou pilu profrčel do cíle.


Report z Březovského bajku

Honza a RadekDnes dopoledne a odpoledne se v obci Březová uskutečnil tradiční XC závod Březovský bajk. Mezi bajkery je znám tím, že je těžký. Pět koleček vedených na prudkém svahu je pořádná porce (pro muže; pro ženy nebo jiné kategorie také). Letos byla trať změněna v tom, že z nejdelšího sotupání se odbočilo kousek za polovinou a náročnou terénní vložkou se najelo na původní trasu o kus dál. Dominantou vyhlídkové trasy nad Březoovu tedy byly tyto úseky: stoupání kolem vodárny od startu, sjezd po vrstevnici, stoupání ke konci okruhu, sjezd do kolmé zatáčky po louce a výjezd do cíle. Nyní ke šrámům: Lukáš Kopecký si odřel zadnici při tréninku, chudák Víťa Hanuš si pak slušně pochroumal loket, snad jen povrchově, a závod nedokončil. Závod mužů vyhrál Láďa Fabišovký před Mírou Brillem, kterému se, jak řekl, nejelo dobře. Byl by býval byl třetí, ale Vojta Marvan měl na kole technickou závadu. Vojta má už vybráno na hodně let dopředu. Mně osobně nejvíce překvapil Jirka Blažek (už má doma nový karbonový rám), protože jel jako drak. A Tonda Veleška a Petr Grobheiser jeli také výborně! Výborně však nakonec jeli všichni, kdo dojeli. Lukáš oslavil se startovním číslem 29 své narozeniny… Gratuluju! Míra Brill přijel na vyšperkovaném kole, kliky a šaltr nyní nesou logo nejvyšší řady od Shimana. Na trati se ukázal Honza Jiříček, letos poprvé na závodech. Zajímavé je, že koluje taková zvěst, že na Březovský bajk nejezdí bikeři z Chebu. Letos jich tam bylo požehnaně, ale chyběli tvrďáci jako Karlos, Podhaj a Luboš.

V tomto článku jsem chtěl zmínit některé zajímavé věci. Veškeré lži jsou neúmyslné :). Chci také poděkovat ochotným pořadatelům. A nyní věci asi nejzajímavější:

Děkuji za spolupráci Honzovi Vokáčovi.


Karel na Božáku

S Mírou Brillem jsme v neděli 27. května nevyrazili na XC Skalka, ale na tradiční maraton Karel bike, jehož trať se nemilosrdně vine po cestičkách mezi krušnohorskými kopci. (Abych byl přesný: nevine se mezi kopci, ale po kopcích.) O XC ve Skalné tedy nic nevím, naštěstí se už ale vyjádřil jeden účastník. Nevím ani to, zda se po závodě probíralo, jak to bylo s přeborem KV kraje doopravdy (pokud jste to nečetli, je to ve fóru, ale nic příjemného to není). Ale zpátky ke Karlovi, který mimochodem pořádá LK Slovan Karlovy Vary.

Pokračování článku