Pro všechny je však upozornit na jednu velmi podstatnou změnu týkající se závodu samotného. O proti původně plánovanému se pojede opačna a to v protisměru hodinových ručiček. To je způsobeno autobusovou dopravou, která bude muset fungovat i v průběhu závodů. Jinak bude celá silnice úplně uzavřena pro veškěrý provoz.

Označení lidé na XC Poohří (ilustrace)

Možná jste si už ve fotogalerii Picasa všimli, že v postranním sloupci jsou někdy zobrazeny obličeje a u nich jména. Picasa umí na fotce automaticky rozpoznat obličej a někdy se dokonce trefí a správně napoví, komu obličej patří. Správce galerie pak může i díky této pomůcce celkem rychle na fotkách zvýraznit obličeje. Já už jsem to udělal u několika stovek fotek a nyní dokonce důsledně ve třech fotoalbech – od pana Blažka ze Sokotransu (mládež) a nyní z Poohří od Ivy a Karla Rousových. Když si tato alba otevřete, tak v postranním sloupci uvidíte šest lidí, kteří v nich mají nejvíce označených fotek, a pak odkaz Zobrazit vše, který ukáže všechny označené osoby. Ty se ukazují i při procházení jedné fotky po druhé.

Při označování si pomáhám startovními čísly, ale splést se mohu. Snažím se označovat nejen své kamarády, ale i ty, které vlastně neznám. (Trochu narcistický fakt je ten, že nejvíce označených fotek mám já sám, 87, ale Pavel Kodl ml. už mě pomalinku dohání – 37.) Pro zajímavost, prohlížet si můžete 450 fotogalerii, které zabírají 4,87 GB, což je o kousek více, než pobere jedno DVD.

Šanci být označeno má ten úsek, kde se staly dvě a více nehod nejlépe jednomu a tomu samému sportovci. Že jsou tato místa obzvláště nebezpečná svědčí i fakt, že z chyb se přece člověk učí. Takovéto úseky jsou avšak toliko nebezpečné, že už i jednou ponaučený člověk se ani napříště neubrání.

Milhausova zatáčka (lepší záběr po kliknutí)

První cedule nepřichází jen tak náhodně, ale právě s blížícím se výročím pádu. Ano, v sobotu pořádá město Březová cyklovýlet do rodinného pivovaru v Chodové Plané, na soutěž v koulení sudů a právě při návratu s mezipřistáním na Kladské a tam načerpáním sil do posledního náročného úseku takřka stokilometrové tratě, se postaví cyklistům do cesty tato zákeřná točna. Proto jsme na ni chtěli tímto způsobem upozornit a po vzoru velikánů našich i světových dějin si dovolili toto místo na počest pojmenovat dle člověka, který tuto šikanu zná lépe než kdo jiný, a to nejen ze sedla bicyklu. Ale on hlavně ví, co se děje v trávě v okolí.

Když může být po Karlu IV. pojmenováno město, po Janu Palachovi náměstí, když může mít Fausto Coppi na Passo Pordoi svůj pomník, když se můžou po Eddie Merxovi jmenovat špičkové cyklistické rámy, proč by nemohla tato zatáčka nést jméno toho, kdo se o to nejvíce zasloužil a kdož tímto vnáší svým jménem na upozorňující tabuli pasivní bezpečnost do tohoto nebezpečného úseku?

Dovolím si říct, že se tímto stává legendou a vstupuje mezi nesmrtelné…

Mnoho šťastných kilometrů bez pádů přeje TBB agency

Vzhůru do galerie plné toho, co vídáme na obloze.

Na tu klikněte a spustí se vám tato prezentace.

Když na obrázek kliknete, roztáhne se na celou obrazovku. Stisknutím Escape či klepnutím myši se vrátí zpět. Šipkami přejdete na další obrázek. A úplně zpět se dostanete, když dvakrát poklepete na šedou oblast okolo fotek nebo když klepnete na křížek vpravo nahoře.

3D slideshow

Pokud jste hračičkové, můžete si zkusit galerii otevřít v prohlížeči Firefox.

Klikněte na View this in 3D a pak na Get Cooliris. Ten si na další stránce stáhnete jako rozšíření pro Firefox… a pak uvidíte něco pěkného :). Ukáže se vám vylepšená slideshow (či spíše prezentace).

Když stisknete levé tlačítko myši a budete jí hýbat, posunou se vám i náhledy. Můžete na ně klepat.

Prohlížet lze větší verze…

… i úplně nějvětší verze fotek.

Ján Svorada je vyzrálá osobnost. Je to příjemný chlapík, pozitivně naladěný a zdá se i spokojený. Otevřeně nám odpověděl na všechny otázky, které jsme na něj vysypali. Mě nejvíc zajímalo, proč mu Lampre nedokázalo udělat vláček jako Saeco Cipollinimu. Dál jsem chtěl vědět jakou úlohu měl v týmu Ludo Dierckxsens, kterého jsem nazval komickou figurou. I na tyto otázky jsem dostal odpověď. Kdo chce znát podrobnosti, může se mnou někdy na vyjížďce (nebo spinningu) podebatit.:-)

Jirka.

Jedlo se a pilo se, zpívalo a povídalo. Na úvod jsme dostali gulášek, který jsme po důkladné ochutnávce a následné diskusi pasovali na kočičí. Nechyběli švédské stoly, pivo teklo proudem a zlatým hřebem večera bylo uzené prasátko, které během chvíle vypadalo jako po útoku pyraň.

Byly zákusky i dortíky, byly domácí klobásky i jitrnice, bylo vše co vás napadlo. Jestli si myslíte, že cyklisti dbají na svojí línii, hluboce se mýlíte. A to ani u takových Pánů cyklistů jako jsou Viki či Killi není pravdou…

Dalším překvapením byla kulturní vložka v podobě sborového zpěvu a noty, které vypadaly spíš jako mapa k pokladu Inků. Ale skoro všichni v ní uměli číst a kdo neuměl, jen zíral.

Pedro byl dárečky zavalen. Nejvíce bylo alkoholu a pokud se to chystá vše vypít, skončí v nějaké léčebně s červeným nosem a bílýma myškama před očima. Mně osobně se nejvíce líbily silniční závodní tretry. Snad z důvodu utajení byla značka maskována, ale i tak se nedalo přehlédnout dokonalé zpracování a výjimečný design. Goratexová membrána byla potažena jemným plyšem v moderní béžovo-hnedé barvě . Kostička je hitem již několik let a tak nemohla chybět ani zde. Decentní stříbrná přezka jen podtrhla originalitu této tretry. Výrobci se pravděpodobně inspirovali místním drsným prostředím a tak tyto botky byli kotníkové, což Bedro jistě ocení při první podzimní projížďce. I on byl jimi tak nadšen že je celý večer z nohy nesundal.

Chlapce Bedro potěšil ještě jednou třešničkou, a tou byla sličná slečna číšnice, kterou si hned TBB zabral pro sebe a ani svetr, který si později vzala, ji neodpáral něžné oslovení “ kůzle „. A nebyli by to Šmoulové, aby zcela gentlemansky nevěnovali této slečně svou pozornost i s následným doprovodem domů a získáním tel. čísla. Vítězem se tentokrát stal Imríšek mladší…

Pedro, oslava to byla náramná a povedla se. Takže ještě jednou VŠE NEJLEPŠÍ.

Ahoj, všem vřele doporučuji navštívit 4. října slavnostní otevření nové rozhledny na Krudumu. A všem, kteří to nevydrží, stejně jako já nebo zkrátka potřebují být občas na výši, posílám pár obrázků.. :o) Po přelezení uzamčeného vchodu se vám roztočí hlava na točitém schodišti, jehož vyhlídková plošina má být ve 33 m nad zemí. Nevím, nestopoval jsem, jak dlouho letí slina k zemi, když vezmu v potaz zrychlení a prudký boční vitr? :o) Poté překonáte další zábranu, která má zamezit dalšímu výstupu po žebříku vzhůru, na montážní stupínek těsně pod úplným vrcholem. Hlídač je v kabince a má zavřeno, aby mu nebyla zima, takže moc nevidí :o) Při větru si užijete dalších báječných zážitků. Pro ty, kterým se dělá na houpačce šoufl, nebo pro lidi trpící závratí příliš nedoporučuji, nahoře se to hodně houpe :o).

Foto: Krudum, o.p.s.

Přídavek pak byly tři knedlíky.

Anketka

[poll=56]