Logicky se také nabízí Team Columbia, který je taktéž velmi silný (navíc nemá problémy s pozváním na Tour), je to tým složený z Armstrongova bývalého týmu Discovery a velmi silného týmu T-Mobile a jezdí za něj Armstrongův velmi dobrý kamarád (a výrazný pomocník při všech sedmi triumfech) George Hincapie. Tomuto týmu šéfuje Rolf Aldag.

Rolf Aldag, který se přiznal, že v letech 1995-1999 bral EPO (a to navíc nevíme, co nepřiznal). Tak tento Rolf Aldag nyní prohlásil: „Pro nás Armstrong není téma. Nemáme o něj zájem. Nejednáme s ním.“

Rolf Aldag

Podle serveru iDnes.cz je to v souladu s prohlášením veřejnoprávní televize ARD, která prohlásila: „Armstrong je osobou z minulosti, kterou už tu nechceme vidět. Budoucnost patří mladým, čistým cyklistům. Nestojíme už o připomínku generace Armstronga, která je naopak s dopingem spojována.“

Tohle všechno u člověka, jehož antidopingové vzorky byly podrobeny největšímu zkoumání v historii a v těch stovkách (doslova) vzorků se nenašlo vůbec nic.

Chápu, že německá hrdost nese těžce, že porážel Jana Ullricha. Ale porážel ho fér. Tohle je sprosťárna, pánové!

Ačkoliv je to k nevíře, toto není apríl.

Lance Armstrong, sedminásobný vítěz Tour de France v letech 1999-2005, se vrací a chce dobýt osmý titul.

Cyklista přezdívaný Tourminator (a kterého asi netřeba blíže představovat) uvedl:

Jsem rád, že poté, co jsem si promluvil s dětmi, rodinou a nejbližšími přáteli, rozhodl jsem se pro návrat k profesionální cyklistice, abych pozvedl vědomí o rakovině.

Tento článek píši jako inspiraci pro všechny závoďáky, jak hobby, tak i pro ty lepší . Možná získáte i informace pro Váš (ne)plánovaný výlet na „Le Tour de France 2009″.

Vybrali jsme si dvě horské etapy, 16. a 17. Vyjeli jsme v pondělí 21. 7. něco po 22. hodině. Ještě jsem rychle sloupl z tátovo auta švýcarskou dálniční známku s roční platností a jelo se. Na čerpací stanici před Svatým kříže jsme si koupili pár piv, které jsme mimochodem ani nevypili, protože fakt nebyl čas. Protože 16. etapa Cuneo-Jausiers začínala na italské straně Alp, tak jsme to nasměrovali na Mnichov, Brener a Itálii. V Rakousku jsme zakoupili dálniční známku a jedem dál. Jak si to tak frčím přes malebnou rakouskou obec, cca 65 km/hod, najednou z noční oblohy záblesk. Jenže on to nebyl blesk z nebe, ale z radaru, tak uvidím kolik mi pošlou „mýtné“ za projetí. V Itálii jsme projížděli pár desítek kilometrů od moře, tak jsem si tam zajeli. Zastavili jsme v malebném městečku Arenzano (na mapě). Bylo kolem 7:00, tak jsme se rovnou nasnídali, provedli jsme ranní hygienu a razíme dál. Start etapy je ve 12:30 tak máme dost času.

Do Cunea (mapa), kde byl start 16. etapy, jsme dorazili kolem 9:30. Celé centrum metropole bylo uzavřené, tak jsme to zaparkovali na periférii a osedlali kola. Vyjeli jsem na náměstí, kde byl start. Bylo to velkolepé, uprostřed velkého náměstí byl vymezen prostor pro depa týmů, kam nikoho nepustili. Probíhal zde doprovodný program a samozřejmě nechyběly stánky se suvenýry, ale také s hosteskami. Vždy 2 hodiny před startem pelotonu vyjíždí karavana sponzorů a doprovodných vozidel. Protože tam byla hlava na hlavě, tak jsme nečekali na start a jeli jsme, už autem, na trasu závodu.

Průjezd karavany se suvenýry v 17. etapě

Dojeli jsem do vesničky Vinadio, dál už nás nepustili, která byla hned na úpatí prvního stoupaní etapy a kde se na vrcholu přejelo do Francie. Jen co jsme si stoupli k trati, začali projíždět vozidla sponzorů a z nich lítaly všechny možné reklamní a propagační předměty (valné i nevalné kvality a hodnoty, ale darovanému koni na zuby nekoukej ;). Po projetí všech vozidel nastala proluka, tak jsem se šli do auta občerstvit. Přibližně 2 hodiny po karavaně přijíždělo čelo závodu. Protože jsme stáli přímo u brány pro sprinterskou prémii, tak jsme očekávali s nadšením, co uvidíme. Po projetí ujíždějící skupinky sprinterskou prémií jsme jen konstatovali, že stejně rychle jezdíme ze Šabiňáku (mapa), ale oni v těchto místech stoupali. Za chvilku po nich projel peloton a bylo po závodě, tedy pro nás. Oni měli před sebou jedno z kategorie těžších stoupání v Tour a druhá hora Bonette byla ta nejvyšší 2802 m. n. m.

Při sjíždění z Bonette sjel mimo silnici John-Lee Augustyn z Barloworldu.

My jsme se také chtěli na stoupání vydat na kolech, ale nepustili nás tam a bylo řečeno, že to bude zavřené ještě 4 hoďky. Nejdřív jsme to chtěli objet přes pole, ale vzdali jsme to. Pak jsme pochopili, že to bylo kvůli bezpečnosti, neboť ze stoupání a vrcholu se neustále valila kvanta přihlížejících cyklistů. Tak jsme se alespoň projeli po rovinatějším okolí a zkonstatovali, že na druhý den už jsme chytřejší.

Po vydatné večeři jsem vyjeli směr na Embrun (vzdálen 130 km, mapa), kde se mimo jiné koná jeden z nejtěžších Ironmanů na světě, a ne jen kvůli jeho distancím, které jsou delší než na Havaji, ale i pro horský terén a klima. Jeli jsme autem po trase etapy, ze začátku jsem se kochali „panoramatama“ (jak by řekla Heduš), ale po 3 hodinách jízdy v serpentinách a na silničkách o šíří cca 3m jsme toho měli dost. Po 100 km za více jak 3 hodiny jsem toho měl plný kecky a usínal jsem. Péťa řídit nechtěl, tak jsem to v jednom horském středisku zapíchnul před hotel a šli jsem nocležničit, samozřejmě v autě.

Ráno po snídani jsem se rozhodli, že vyrazíme hned do hor, na trať 17. etapy. Auto jsme zaparkovali na úpatí Col du Galibier (mapa), třetího nejvyššího kopce na Tour, který se tyčí do úct\hodné výše 2645 m.n.m. a na vrcholku čekala vrchařská prémie. Tato královská etapa byla třetí nejdelší a rozhodně nejtěžší, neboť na závodníky čekalo stoupání na horu Alpe d´Huez, na které se překonávalo až 18% převýšení. Když jsme vyjížděli nahoru, byl to super pocit, stovky a možná tisíce cyklistů, různých kvalit, šplhaly k nebi. Silnici lemovalo nesčetné množství obytných karavanů a panovala zde příjemná atmosféra. Po trase nás „sundavali “ z kol policajti, asi kvůli bezpečnosti, nebo aby nás zahránili před kolapsem. Dotočili jsme naše ozubené kola až k prémii a bylo to celkem 13 km. Na krajnicích silnice, byly informační tabulky s nadmořskou výškou, vzdáleností k vrcholu a hodnotou stoupání. Ta se měnila z 8% na začátku až k 13% na konci. Na vršku bylo totálně plno, prostor na průjezd pelotonu tak asi 2m. Z tohoto důvodu jsme rozbili tábor o něco níž, kde bylo dost místa a perfektní výhled pár kilometrů dolů. Po průjezdu doprovodné karavany, nastalo opět čekání na peloton. Dočkali jsem se. Nejprve dorazila skupinka uprchlíků čítající 4 „kusy“. V této skupince uprchlíků, s číslem 158, jel i slovenský zástupce stáje Mirlam Peter Velits. Ten u mě odhodil bidon, který jsem ihned ukořistil a ubránil před dotírajícími „žebráky“ o tuto láhev. Pár minut po té dorazil zbytek pole a za ní ještě několik odpadlíků. Teď už nás čekal jen sjezd dolů a návrat domů přes Švýcarsko.

Závěrem bych zhodnotil Tour mým pohledem. Atmosféra a vše okolo Tour je opravdu mimořádné. Pouze musím podotknout, že nebýt doprovodného programu, karavany atd., tak by to bylo asi o ničem. Dlouhé hodiny čekáte na závodní pole a to i do těch největších stoupání kolem Vás projede 200 závodníků během několika málo sekund. Těm, které Tour láká, ji mohu přesto určitě doporučit.

Finanční stránka byla unosná. Náklady v Rakousku 7€, v Itálii 35€, ve Švýcarsku nevím. Celkem jsme autem najeli 2500 km a naše celková spotřeba činila 190 litrů (měli jsem své PHM). Pohonné hmoty byly v některých státech levnější něž u nás. Přespat ve stanu není problém, policie v době Tour je tolerantní, jen ve výše položených místech se teplota i v létě pohybuje v noci pod 10°C. Pokud byste jeli povzbuzovat podél trati, je potřeba tam dorazit několik hodin před startem (asi tak 4 hodiny). Poté je trať hlavně pro auto neprodyšně uzavřena.

Příští rok bychom určitě chtěli na Tour opět vyrazit, ale tentokrát asi na delší dobu. Do galerie jsem vložil nějaká fota, pokud by měl někdo zájem o některá, ať mě kontaktuje a určitě je rád zašlu. Zde je odkaz, z kterého jsem čerpal všechny potřebné informace o Tour.

S pozdravem Pavel Makoň (rodinný web)

PS: horská kola jsme měli, z důvodu zničení mého silničního kola po střetu s jiným cyklistou a Péťa se mnou držel basu.

Začínáme zítra, běžnou etapou (nikoliv časovkou nebo prologem).

Budu se snažit o podobné zpravodajství jako minulý rok. Pokud možno lepší. Ale ne zde. Více na LeTour.cz.

Děkuji za přízeň :)

Český závodník Roman Kreuziger, lídr týmu Liquigas, vyhrál závod Kolem Švýcarska. Juniorský mistr světa z roku 2004 porazil o 49 sekund druhého v pořadí — hvězdného Andrease Klödena. Závodu se účastnil také Fabain Cancellara, nejlepší jezdec první poloviny loňské Tour de France.

22letý Roman Kreuziger v cíli řekl:

Je to pro mě velké vítězství. Ve Švýcarsku jsem závodil hodně během své amatérské kariéry, takže je skvělé, že jsem tu vyhrál svůj první etapový závod. Před dvěma dny jsem věděl, že mám šanci na celkové vítězství a ono to vyšlo. Vyhrál jsem díky horské časovce; tam jsem získal náskok na všechny své rivaly.

V červenci se český závodník poprvé podívá na Tour de France.

Vzhledem k tomu, že se Jonesová k uvedenému sama přiznala, přestože proti ní neexistovaly žádné přímé důkazy, nemohu se s trestem ztotožnit. Kromě toho nadále platí moje stanovisko, že stát nemá strkat nos do věcí, které mu nepřísluší. Tedy například do sportu.

Na závěr záznam jejího veřejného přiznání:

Alexander Vinokurov (zdroj)

Včera byl kazašskému jezdci udělen roční trest za krevní dopink. Dnes oznámil ukončení kariéry.

Už nemám motivaci soutěžit, ale je tu ještě jedna věc, kterou musím udělat, než ten sport nadobro opustím. Musím očistit své jméno.

Více zde.

„Méně je pro velký etapový závod někdy více,“ poznamenal v Paříži manažer týmu Quick.Step Patrick Lefevre.

Závod začne v sobotu 5. července v cyklisticky bohaté provincii Bretani. (Bikeři.cz chystají článek o trase závodu, který začíná v Brestu a zavítá do Itálie.) Poté se pojede v protisměru hodinových ručiček, přijede de do Pyrenejí a potom do Alp a pak nás v neděli 27. července čeká tradiční finiš na Champs-Élysées v Paříži.

Pokračujíc ve své skromnosti nabídne 95. Tour jednu 29kilometrovou časovku v Cholet a druhou — s normální délkou pro Tour — 53kilometrovou v předposledním dni z Cerilly do Saint-Amand-Montrond.

„Možná bych měl trochu změnit svůj trénink,“ řekl pro Cyclingnews Cadel Evans, druhý na Tour 2006, když se dozvěděl o krátkém časovkářském úhrnu.

Uměřenost největšího světového cyklistického závodu bude zapomenuta, jakmile se jezdci dostanou na vysoké štíty blízko Španělska a Itálie. Plánovaný je návrat na Hautacam, výjezd na 2802metrový Col de la Bonnette-Restefonds a mytický Alpe d’Huez. Přavažující hory a minimum časovek vytvoří Tour de France 2008, která favorizuje vrchaře.

Článek vyšel na serveru Cyclingnews.com pod názvem A modest Grand Tour. Čtete překlad článku.

Etapy Tour de France 2008

Vrcholy Tour de France 2008

6. etapa (Aigurande → Super-Besse, 195 km)
Col de la Croix-Morand, 8 km v 5,1% průměrném stoupání
Super-Besse climb, 11 km v 4,7%

7. etapa (Brioude → Aurillac, 158 km):
Col d’Entremont, 6,5 km v 4,7%
Col du Pas de Peyrol (Puy Mary), 7,8 km v 6,2%

9. etapa (Toulouse → Bagneres-de-Bigorre, 222 km):
Col de Peyresourde, 13,2 km v 7,1% (1569 metrů)
Col d’Aspin, 12,1 km v 6,6% (1489 m)

10. etapa (Pau → Hautacam, 154 km)
Col du Tourmalet, 17,7 km v 7,5% (2115 m )
Climb to Hautacam, 14,2 km v 7,2% (1520 m)

11. etapa (Lannemezan → Foix, 166 km)
Col de la Crouzette, 11,6 km v 7,1%

15. etapa (Digne-les-Bains → Prato Nevoso, Italy, 216 km)
Col de Larche, 16,1 km v 4% (1948 m )
Climb to Prato Nevoso, 11,1 km v 7,1% (1440 m)

16. etapa (Cuneo → Jausiers, 157 km)
Col de la Lombarde, 21,2 km v 7% (2351 m )
Col de Restefond – La Bonette, 26,7 km v 6,2% (2802 m)

17. etapa (Embrun → Alpe-d’Huez, 210 km)
Col du Galibier, 20,9 km v 5,6% (2645 m )
Col de la Croix-de-Fer, 29,2 km at 5,2% (2067 m)
Climb to Alpe d’Huez, 13,3 km at 8,6% (1860 m)

18. etapa (Bourg-d’Oisans → Saint-Etienne, 197 km)
Col de Parmenie, 5,3 km v 7%
La Croix de Montvieux, 13,7 km v 5,5%

Shrnutí
celková délka: 3500 km
10 rovinatých etap
5 horských etap
4 středně-horské etapy
2 individuální časovky
žádná týmová časovka
4 etapové cíle na vrcholku hory
2 odpočinkové dny
82 kilometrů individuálních časovek
Celkem 19 vrcholů 1., 2. kategorie nebo hors categorie

(zdroj: http://velonews.com/race/int/articles/13570.0.html)

Nejlepším Francouzem v celkovém pořadí se stal až na 27. místě Stéphane Goubert z týmu AG2r Prévoyance s celkovou ztrátou 1.06.30. Christophe Moreau, který si dělal zálusk na vítězství nakonec skončil až 37., z Francouzů třetí.

Na nejlepším místě z Italů se umístil Marzio Bruseghin z Lampre – Fondital. Tour dokončil na 41. místě se ztrátou 1.36.44.

Může to být pro tradiční cyklistické země ještě horší? Ano, může! Nejlepším z Belgičanů totiž byl Axel Merckx z T-Mobilu, na 62. místě, s celkovou ztrátou přes dvě hodiny. A to tyto země vyprodukovaly takové legendy jako jsou Hinault, Coppi nebo Eddy Merckx…

Z tradičních zemí se tedy v dobrém světle ukázalo pouze Španělsko. Na výsluní se ale derou nové národy. Američané, kteří vyhrávali TdF v posledních osmi letech; Němci nebo Kazaši, přestože byly jejich špičky vyloučeny; Australané tradičně silní spurteři, letos díky Evansovi dokonce na druhém místě v Paříži. Evans, který závodí za belgickou stáj Lotto tak dělá nakonec radost i těm Belgičanům.