Vikingové 4. 2. – 10. 2.

Z nedělního švihu.

Uickey
Za tento týden: 360 km
Celkový počet: 1750 km
Hmotnost: 92,6 kg

Vašek Viky
Za tento týden: 250 km
Celkový počet: 420 km
Celkem ostatní: 4 hod trenažér, 6,0 hod válce, schody 330 pater, skate – běžky 52 km, plavání 36 km, posilovna 1 hod, running 4,66 hod, dráha 7,5 hod, 5,5 hod hry

Kompletní balík? Pouze na startu.

Neděle: 60 km. Nádherné počáso a na startu snad 20-ka riderů. Ovšem pouze na startu. Z tréninku se stal regulérní závod: nástupy, úniky, spolápráce ve skupinkách i pády. Teda nevím kdo vyhrál, jelikož já jel s mým Tomkem na pohodu na MTB 60 na Frantovky. Kadety jsem instruoval aby dávali pozor, číhali a zkusili to s dospělejma do Frantovek a pak to otočili a jeli zpět. Jenže to by nesměl jet Kozler a Tibor (protože oni 2 dělali tempo to je jasný). Hned za kolejema se jela lajna (René ani start nestihl protože si dopumpovaval), občas někdo nechal díru … no prostě rozsekali to pěkně. Ani snad nelituju, že jsem si to s nimi nemohl rozdat. 8-) Já dojel s Tomem a Robym skoro až do Frantovek, počkal na Vaška a Davida (ti tam dojeli ve dvou) a zpátky domů rychlosti 25 – 28 km/hod. V Nebanicích se ještě připojil rozladěnej Kopčen se Zbyňou, že jako se můžeme domluvit zase někdy na 11-tou, aby pak v 11,05 už byl balík rozsekanej.
Neděle: 70 km – So, Františkovy Lázně, Tršnice, So.

Pokračování článku


Vikingové 28. 1. – 3. 2.

Náš známý Fanda Raboň v jednom z úniků na právě skončeném australském Tour Down Under v novem dresu High Road (zdroj: cyclingnews)

Uickey
Za tento týden: 430 km
Celkový počet: 1410 km
Hmotnost: 92,3 kg

Vašek Viky
Za tento týden: 0 km
Celkový počet: 170 km
Celkem ostatní: 4 hod trenažér, 6,0 hod válce, schody 260 pater, skate – běžky 52 km, plavání 27,5 km, posilovna 1 hod, running 4,66 hod, dráha 7,5 hod, 3,75 hod hry

Zbyňovo carbonium

Neděle: 100 km. Počáso nádherný a dalo přičichnout Porečskému klimatu.
Neděle: 1 hod trenažér, 45 min hry (basket)

Lapka při činu

Sobota: 100 km. Bohužel jsem ráno nestihl svolaný trénink a tak jsem jel až odpo sólo. Počasí na betla a chodidla jsem měl dřevěný už po 20-ti kilometrech. Dal jsem to na Bečov a Mnichov až do Mariánských Lázní a zpět. Potkal jsem jen 2 veterány (Pepína+1). I když jsem jel hodně pomalu (4 hodiny), tak to mokro a zima mě zmohli a tak od hráze jsem už ledva šlapal.
Sobota: 1 hod trenažér.

Pokračování článku


Ohlédnutí za závody 2007

Můj ročník…U sebe na blogu jsem si sepsal sportovní výsledky za uplynulou sezónu. Osmnáct závodů, MTB XC, MTB maratony, triatlony, několikrát na bedně. Celkové hodnocení: plynulý ústup ze síně slávy. Celý rok jsem si ale po každém závodě říkal, že musím napsat reportáž. Téměř nikdy mi na to ale nezbyla chuť anebo čas. Až nyní se do toho pouštím. Zde je tedy soupis mých zážitků ze závodů, na které si vzpomenu. Tím chci říct, že jde o moje osobní názory (a že na Bikerech je místo i pro jiné názory! Stačí zaslat článek na e-mail).

Než však začnu dokoliv psát, poděkuji organizátorům, že nám závodníkům připravují závodní kolotoč. Během sezóny v závodě vidíme jen bolest a boj, a tak nás ani nenapadne uvažovat, kdo to celé zařizuje. Jenže to jsou ti nenápadní lidé okolo závodu, kdo věnují svůj čas, aby ostatní měli dobrou zábavu. Tak jim děkuji. Pokračování článku


Vikingové 21. 1. – 27. 1.

Tak už to začlo a hned první vítězství pro Highroadteam a Fanda Raboň jede taky - sledujete na cyclingnews.com

Uickey
Za tento týden: 270 km
Celkový počet: 980 km
Hmotnost: 92,3 kg

Vašek Viky
Za tento týden: 170 km
Celkový počet: 170 km
Celkem ostatní: 2 hod trenažér, 5,0 hod válce, schody 260 pater, skate – běžky 52 km, plavání 18 km, posilovna 1 hod, running 4 hod, dráha 7,5 hod, 3 hod florbal

Dnes vyjeli jen tvrďáci a nebo ti co museli!

Neděle: 0 km. Pršelo celý den a tak pochybuju, že někdo vyjel. Vsadim botky, že Kozler 0. U Pína si tak jistej nejsem. Zato můj kamarád kamióňák Zelíčko ze Žatce najel dnes 187 km. Dal trasu Brescia – Garda a zpět a včera dal taky kilčo. Inu slunná Itálie (viz. dnešní cyklokros).
Václava jsem poslal z Kraslic v dešti a sněhu na kole. Ani jsem ho z vyhřátého auta nelitoval. Těch dnešních 30 km slupnul jako malinu a krom toho jinak dnes odpočíval.
Neděle: 30 km na zimáku

Budou mu svědčit vražedná stoupání?

Sobota: 0 km. Dnes výchova, opláchnutí auta, 2x cyklokros v TV a podvečerní treking Kraslice – Bublava a zpět .
Sobota: 40 km na zimáku, 2,5 treking

Skupinu vede JOinty, za ním Roby, Vašek, David a Tomsík

Pátek: 70 km. Dnešní balík tvořili 3 ks kategorie 40 – 50 (já, Péťan Ontko, Jirka Toms) a 3 ks kadetů (můj Vašek, Roby Vokáč a David Mašek). Výkonostně nevyrovnané nicméně se najíždí a to se jezdí pomalu, žeano. Takže Františkovy lázně a zpět. Roby cestou zpět – v kopci z Libavského údolí – vadnul, ale je po nemoci a čas dohnat ztrátu bude.
Pátek: 60 km na zimáku, 45 min tělák – basket

Pokračování článku


Vikingové 14. 1. – 20. 1.

Posvítit si na cestu.

Uickey
Za tento týden: 440 km
Celkový počet: 710 km
Hmotnost: 91,0 kg

Vašek Viky
Za tento týden: – km
Celkový počet: – km
Celkem ostatní: 2 hod trenažér, 3,5 hod válce, schody 260 pater, skate – běžky 52 km, plavání 15 km, posilovna 1 hod, running 4 hod, dráha 7,5 hod, 3 hod florbal

Rusáci

Neděle: 80 km. Z Rychnova v 5-ti (Imríšek – kdyby měl – 10 kg tak ma parametry jako Paolo Bettini, Tibor – kdyby měl -23 kg tak ma parametry jako di Luca „Killer“, a Paolo Kodl&syn – takže osazení mi opravdu přálo). Proti větru přes Frantovky až na Pomezí a zpátky domů přes Cheb a Nebanice nás to doneslo samo. Švih zahajujeme v drtivé většině proti větru a ne jako chomutovští rusáci. 8-) I když moji parťáci makali stejně … no možná jako bulhaři. Malej Kodl jel pěkně. Střídal poctivě a v tempu nepolevoval ani ke konci, kdy už většině juniorů scházej síly.
Neděle: 1,5 hod dráha.

Pokračování článku


Vikingové 7. 1. – 13. 1.

Uickey
Za tento týden: 200 km
Celkový počet: 270 km
Hmotnost: 92,5 kg

Vašek Viky
Za tento týden: – km
Celkový počet: – km
Celkem ostatní: 2 hod trenažér, 2,5 hod válce, schody 260 pater, skate – běžky 52 km, plavání 8 km, posilovna 1 hod, running 2 hod, dráha 2,5 hod

Brabčák škrtí brabčáka

Neděle: 80 km. Stejně jako včera 3 hodinky. Parta se dnes sešla zvláštní. Ze všech koutů karlovarského kraje. Pavel Mrázek z Varů, Míra Brill z Březový a Milan Šplichal a Kája Brabec z Chebu. Kluci na tom jsou sámoška líp, ale to mě zatím neva. Času dosti. No když jsem se s chlapci po švihu v Sokolově loučil, tak jsem Chebákům nezáviděl. Vašek přijel spokojenej. Škoda, že letos dělá ty přijímačky na gymnázium. Nechal bych ho na soustředění SCM i přes týden.
Neděle: Soustředění na dráze v Motole 1 hod běh, 1hod dráha. Pokračování článku


Vikingové 1. 1. – 6. 1.

Vašek a Tom

Tak od teďka!

První postupný cíl: odjíždět na jarní soustředění v Poreči s maximálně 83 kg.

Uickey
Za tento týden: 70 km
Celkový počet: 70 km
Hmotnost: 94,2 kg
Vašek Viky
Za tento týden: – km
Celkový počet: – km
Celkem ostatní: 2 hod trenažér, schody 260 pater, skate – běžky 40km, válce 1 hod

Neděle: 0 km (94,5 kg). Jako včera a v pátek lyže v Muhleithenu. To běžecký lyžování má s cyklistikou hodně společnýho jsme se shodli s Vaškem. V tom sobotním závěru kdyby měl Bauer náturu Robíka McEweena taky by se mezi ty dva nory vmáčknul a dojel by určitě na bednu. Celá tour pěkna. Jen škoda, že naši neudrželi tu stříbrnou a Di Centa toho němce nedal.
Neděle: skating 16km, válce 0,5 hod Pokračování článku


Než začnu trénovat pořádně

… tak do té doby si budu psát zmínky o svém pohybu do tohoto článku. Po dlouhé době se vracím s tréninkovým deníkem. Psal jsem si ho na jaře, pak mě to přestalo bavit. A jelikož chci mít přehled o tom, co dělám, budu si psát tohle. Možná nebudu sám, kdo bude psát. Možná se vrací ten, se kterým přicházívá i zákon.

Pokračování v novém článku!

20. 2. – 4 km chůze-běh + 30 min strečink. Během posledních týdnů jsem těžce makal, ale neodpočíval (bazén, pára, strečink), což je děsná chyba. Dnes jsem ani nemohl zvednout stehno nahoru. Mám pocit, že mi děsně ztěžkly nohy a narostly svaly do objemu. No a jsem zase v Praze, tak se nehejbu.

Včerejší start 17. 2. – ještě jsem se ani nepřelvékl, respektive jsem se jenom svlékl,abych nezmrznul a píšu a píšu, jaké to dnes bylo. Předně řeknu to, že na kole jsem se cítil při výjezdu na Kostelní Břízu mrtvý, ale teď doma cítím, že by se mi ještě hodina ježdění hodila. Jenže to říkám teď. Na kolo už nechci sednout ani náhodou. Ale zas na ten ergometr, že ano… proč ne? A do dalšího sportování mě žene i to, že ostatní jezdí víc než já :). Hamty hamty hamty, ať mám víc než tamty! No to jsou dilemata, jéje. Beru to tak, že když doma nejsem K.O., jel jsem málo. No a dnes K.O. nejsem. Večer chceme jít s Evčou na squash.

Jeli jsme já, míra, viki, tibor, onty, bájo a pavel, za Jesenicí jsme potkali grupu z Mariánek, co vyjíždí od prodejny Sport Blažek v 11:00 (jako my z Dolního Rychnova), a to nás rázem bylo přes dvacet řekl bych. Od nich se pak odpojil Ludvík Killinger a jel s námi. Stihl jsem poznat, že má fyzičku a že to na tom kole umí. Ale jinak se mi ti silničáři zdají nějací divní. Možná je to tím, že jsou to profíci (na silnici) a že jsou prostě profi.

Trasa: KB – DR – Kynšperk – Hartoušov – Tršnice – Stein – Pomezí – Svatý Kříž – Jesenice – Lipoltov – Nebanice – Kynšperk – Sokolov – KB.

Míra se dnes ukázal v odbrém světle, jelikož kopce dával v klidu, s dokonalou technikou (to jest síla jde z nohou, ne z trupu či rukou). Tibor je závodník – až ho podezřívám, že trénuje na nějaký jarní závod a vzhledem ke kvalitě zdejších silnic to je možná Paříž-Roubaix. Okolo Jesenice je jedna obec, od které vede docela dlouhý prudký kopec – Tibor tam jel s náskokem a v tom někdo zavolal na mně neznámého prý 23-letého silničáře z Chebu, aby ho dojel, což on poslušně udělal a udělal to velice rychle. Zanechal silný dojem a třeba bude jezdit i tréninky s námi.

Dále jsem se dozvěděl, že na jarních, letních i podzimních závodech bude jeden z nás kamarádů bikerů jezdit na novém kouzelném stroječku – Scott Scale 20 (jestli s nepletu). A ještě ve firemních hadrech.

Co dál… na můj vkus bylo zase rychlostních vložek o něco více, než bych chtěl. Rozhodně jsem poznal, že je třeba trénovat více. Teď už se ale těším na několikadenní odpočínek v Praze.
16. 2. Dnes to bylo zajímavé. Kilometráž zhruba kilo, časově přes tři hodiny. Což není nic moc a mrzí mě to. Před dnešním sokolovským reprezentačním plesem jsem chtěl ještě jezdit, ale místo toho jsme jeli do Teska pro boty a aby to bylo ještě horší, večeřeli jsme tam v čínské restauraci. Já sám jsem se dnes opět snažil jet pomalu. O to se skutečně snažím. Nakonec jsem však i já přihazoval pod kotel, ale řeknu vám to takhle: chci jet pomalu a když bude s kým, pojedu pomalu. Jinak mi nezbývá než se držet (zuby nehty) v balíku. Po dlouhé odbě jsem pokecal s Mírou, který je po nemoci a také chce jezdit pomalu. Slíbil mi odpovědi na otázky, takže bude rozhovor. A jelikož řekl, že si jako úkol dal nehovořit s nikým, kdo píše o cyklistice na web, nebudu říkat nic dalšího :) (ani není co). No a dál… s Dawem byla legrace na startu a všechno OK, ale pak zmizel v Lokti, Onty, Míra i Tomsík také zvolili druhou variantu a odpojili se a jeli pomalu. A my poté jeli rychle. Myslím, že to ani nejde jinak. To by se muselo na začátku jasně říci, že se jede najíždět, a ne na trénink. Pokaždé někdo zrychlí. Jsem zvědav, co zítra. Nejde nikomu bránit v tom, jak chce jezdit (a také pozor na ten argument o rychlosti v únoru – každý má své tělo, jinou fyzičku a paušalizovat je nebezpečné). Jde ale udělat více skupinek.

Já jsem se vytáhl po rovině na Bečov a pak v kopci do Mnichova, kde jsem byl vzadu s Vikim, který už nemluvil, a vepředu jel zbytek. A já si je dojel a předjel. To mě potěšilo. No a pak jsme jeli v klidu a až z Podtsrání jsme to rozjeli údolím Lobezského potoka, kde jsem se střídal s Tiborem. Tam někde se ztratil Pavel Kodl ml. No a já pak za Evičkou pro první pomoc a domů.

Jak už zmínil Viki, jezdím na jednici, zbytek na šrotech – to se mi to jede… A ještě jednou chci zmínit, že stojím o pomalou jízdu :). Ale na druhou stranu už cítím zárodky toho, že mi až tak pomalá jízda nebude stačit. Jak vidíme, je složité ušít jeden tréninkový kabát pro všechny. Jiná věc – slyšel jsem, že Palinko nejede do Hrvatska, ale že trénink má promyšlený dost odvážně (nebudu prozrazovat detaily :).

V těchto dnech mám velice hodně tréninkovou náladu, jezdit mě baví. O to více mě děsí představa toho, že budu must od pondělí opět být v praze a dělat: a) časopis Sociál, b) přihlášku na zahraniční pobyt, c) odpovídat na maily a řešit další a další věci. Jo, psát bakalářku… Týdenní plán ještě nemám.

Update: kecal jsem, na plese jsem zjistil, že ani nevyjdu schody. Diskuze o tréninku.

Evičky žlutý pejsek na troubeníMoje kolo CubeNový foršťák a řidítkaKoupil jsem si brejličky a tlačí mě na nose

15. 2. – počasí bylo střídavě pěkné, ale jednou i sněžilo a byla zima, tak jsem s radostí zvolil domácí trénink na ergáči. Zhlédl jsme dvě bondovky, The World is not Enough (as) a Die Another Day. Hrál tam už Brosnan a musím říct, že mě moc nepřesvědčil. I když je lepší než ve své první bondovce, kde vypadá jako klučík. Best je Connery, pak Moore, pak Craig a pak Brosnan. No a já tedy jel 1:57 a 2:05, na 180-200 W. Nevím, jaký je vztah mezi watty a kilojouly (nějaký by být mohl, ne? energie…), ale při té druhé jízdě mi to ukázalo 6 tisíc kJ. Jak se mi jelo… pohoda. Ale nevím nevím, jestli je to efektivní trénink. Nohy mě nebolí. To z kola zvenku bych přijel mrtvý. Ale myslím, že i tohle má něco do sebe. Doufám. Ještě mi zbývá Casino Royale a pak musím sehnat něco nového (Prison Break, Lost) anebo začít koukat od začátku zase na Bonda.

14. 2. – dvakrát na ergometru, 200 W, kadence 95, 1:36 a 1:15, Golden Eye + Tomorrow Never Dies. Update: nejdřív jsem jel před schůzkou s Evičkou a pak po schůzce (od 23:40 hádám). Evička mě má moc ráda a k Valentýnu mi dala celkem asi půl kila čokolády. K tomu jsme byli v čínské restauraci, já snědl jedne a půl zmrzlinového poháru… no to nešlo nevyjezdit. Tu studentskou pečeť jsem zhltnul druhý den ráno. Plavat pořád nejdu proto, že mám něco s okem, jak jsem tam minule plaval bez brýlí a protože mi nezbývá čas (a chuť). Musím říct, že mě ty tréninkové blgoy dost baví! Honza, Viki… a Vojtu raději ani nečtu. Jenom ten Míra by mi už konečně mohl poslat odpovědi na otázky, co jsem poslal pro rozhovor na Bikeri.cz.

A my s Evčou… po smskách jsme si s Honzou domluvili běžky… a pak jsme to hanebně odvolali, asi z nás měl pěknou radost.

Do rána byly pryč

To jsou ty nudle
večerní potěšení

13. 2. – dnes hustě, hádám aspoň kilo (jezdím bez tacháče a bez hodinek). KB-Šabina-ETI (Viki píše, že nestíhá)-Ranžír-Svatava-Habartov-Lítov-Kaceřov-Hartoušov-Starý Rybník-Vojtanov-Německo (na kopec nad obcí, co je hned za hranicí)-Libá-Komorní Hůrka-Stein-Cheb-Potočiště-Kynšperk-KB. Potřebuju i druhej košík,jeden bidon nestačí. Vrzal mi řetěz, což mi připomnělo Michala Báťu :). Lidi jezdí moc rychle a jejich auta děsně smrdí. Německo je moc hezké. Ty silnice u nás… to je katastrofa. Lid na Karlovarsku je chudý, a proto je náš kraj tak ošklivý. Snad časem. Mně s ejelo docela slušně, cítím sílu, ale jezdím pořd pomalu. Potkal jsem, tipuji jméno, Tomáš Kubáta st. dozvěděl jsem se detaily o Chebské čtyřicítce. Např. že po startu se pojede zezadu na Zelenou horu.

Hned jak jsem včera napsal kritiku jídla, mi mamka přinesla hrnec plnej domácích těstovin (nudlí) s mákem! Půlku jsem snědl, zbytek večer a ráno. A dnes to bylo dobré, čekalo na mě pečivo a oběd. Vypil jsme zatím 1.2 l pití, ale pořád mám žízeň. Tak se jdu osvěžit, pití je skvělá věc (nealko! – nejradši ionťák od Nutrendu).

Na kole jsem dnes byl přes čtyři hodiny. Uvidíme zítra…

Moje obrazovka, nezmenšená

Taky tomu nerozumím
Tímto se zabývám

12. 2. – weby sportovců Vojty a Honzy jsou mi výzvou, přesněji jejich tréninkové deníky. 28hodin na kole týdně ale bohžel strávit nedokážu. Dnes jsem jel asi 65 km (KB-Březová-Sokolov-Makoň-okruh kolem Poříčí-Loučky-Jenišov-Chodov-Vřesová-Sokolov-Habartov-Bukovany-KB). Myslím, že to byla inverze, co dnešní den totálně zhnusilo. Na Vřesové šlo něco z komínu a hned to padalo dolů. Všude, kde jsme jel, byl smrad, všude moc aut, samé náklaďáky (asi boom ve stavebnictví) a zatraceně děravé silnice. Prostě nechutné. A za další jsem jel z Březové do Rychnova, kde to chvíli před tím čistila vodou cisterna se stříkačkou… a moje bílé kolo a věci vytáhnuté z pračky hned chytly bahnitou barvu. U ETI jsem potkal Lukáše s Dádou, jeli za babičkou, jelikož dnes slaví narozeniny. Do bazénu nejdu, mám rýmu. A doma… když přijedu, chci jíst. V takových chvílích chci, aby doma bylo něco k jídlu, zvlášť když někdo jede den předtím nakupovat až do Teska. A také v takových chvílích, vysportovaný, nemám rád tradiční čeksá jídla. Bohužel je u nás standardem, že a) není co jíst, b) když je co jíst, tak je to tučné a nezdravé. Ale zas tak hrozné to není…

Vikiho zimnice a moje jednice11. 2. – dnes jsem opět plánoval stovku, ale nevyšlo to a nevadilo to. Byl jsme docela vyřízen ze včerejška. Evičce jsem odvezl kolo do opravy, tam jsem ale byl dost dlouho. Jarda totiž musel obsloužit nějakého pána, který si kupoval trekingové kolo za 11 tisíc. A to bylo „Hm, ale já bych asi radši zelenkavou, tu nemáte? … No a co klipsny, máte? … A slyšel jsem o odpružené sedlovce…“ to vše proložené významnými pauzami. Prostě na odstřel. Potkal jsem tam prof. Vaňkovou. Prý jela s manželem na Kladskou a zjistila, že kolo skutečně potřebuje generální prohlídku. A sháněla rolák. Pak jsem se sešel s Vikim a Ontym a jeli jsem do OBI pro nějakou součástku do splachovadla na toaletu. A pak přes Chodov zpátky. Byl to takovej rozkouskovanej trénink, děsněmě bolel zadek, pořád jsem nemohl najít optimální převod, silnice prášily, byly a jsou děravé jako řešeto, auta jezdí moc rychle, prostě hrozné. A ještě měl Viki nakonec pomalý defekt. Takže dnes nějakých 55 km.

S láskou směr Kostelní Bříza10. 2. – dilema běžky či kolo jsem vyřešil jednoduše. V sedm ráno se mi vyjíždět nechtělo, a tak jsem vtsal o něco později, vytřel podlahy a zavolal Vikimu, kdy že je sraz. Řekl mi, že jsem už asi osmý, kdo mu volá. Přesto mi místo i čas sdělil. Jelikož jsem byl v 11 teprve u ETI, a ne na trojúhelníku, napsal jsem mu, že už jedu, ať čeká. Vtom jsem naproti uviděl balík cyklistů… byli to mí kolegové, tak jsem to otočil a jel s nimi. Viki tam však nebyl. Prý jel s mladší generací, což je obdivuhodné, obětavé a zasluhující chválu. A my ostatní… jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že jistí jezdci jedou v letním tempu! Balík se brzy roztrhal a já se potkal s Péťou Ontkem za balíkem A (Tibor, Honza (původem biker, nyní i uhelný Cube černé barvy), Palinko ml., Bájo (tak se jmenuje doufám) a samozřejmě Pavel Kozlík) a před balíkem B (Zbyněk, Dejv, Milan Panzer… snad jsem nezapomněl na nikoho). Já cítil vážně schizofrenii… roztrhaný peloton. Péťa zavele „jeďme dle svého“, a tak jsem jeli zvolna povídali si. Skutečně, to je asi nejlepší. Časem nás dojel Dejv se Zbynďou, Milan to asi stočil do Habartova. Ti se pak odpojili u Steinu a my razili směr Libá. Tam v zatáčce opravoval zadní kolo Palinko, který se tam vyboural. Nic mu nebylo, jen měl díru v kalhotech a na návlecích. Onťas mu říkal, že by to chtělo nové špalíky do brzd, ale on ho odzbrojil tím, že řekl, že to je zbytečné, jelikož ty brzdy jsou špatné celé a nebrzdí – prý se o to pokoušel už odshora. Ten hrad v zátáčce má novou střechu. Takže takto jsme ty rychlíky dojeli. Pak se jelo … zatraceně rychle. Byl jsem vzadu s neustálou dírou. V Hazlově se odpojil Pavel a jelo se pořád rychle, tempo držel Honza a Tibor. Pak doleva a pak doprava na Nový Kostel a do Kaceřova. Před ním už zůstal K.O. Péťa a my (+ Pali a Bájo) si dojeli Tibiho a Honzu, ten jel pak odmů do Bukovan (hádám) a zbyli jsme jen tři, ani nevím jak. Já byl vážně hotovej. Jo a Pali nstoupil ještě řed Kaceřovem v kopečku z Hluboké.

Těm dvěma to jezdí vážně dobře. Já sám ale potřebuji ještě klidnou jízdu, jako např. i Péťa O. nebo Jan J. Takže dnes odhadem 110 km (ještě jsem popojížděl s Evičkou). No a David už jezdí pravidelně, což je supr.

9. 2. – 100 km s Honzou. Jarní počasí. Podívali jsme se na okruh okolo Poříčí, který mě potěšil. Ze Sokáče nahoru k zastávce a zpět, to je moc dobrý časovkáský okruh. Dnes jsme měli dvě kola. První od trojúhelníku po okruhu do Nového Sedla, do Louček a nahoru a pak do Hor a do Jenišova, Chodov, okolo nádraží a z Nového Sedla zase přes poříčský okruh na trojúhelník, kde jsme marně čekali na Ašáky spolu s Láďou, Evičkou, Martinem a Monikou. Ti byli na bajkách. Doprovodili jsme je pod Hruškovou a vydali se přes Loket k Pulečkovi. jen dodávám, že on na zimáku, já na sněhobíločernobílé jednici. V Pulečkovi jsme k mé nelibosti strávili dost půlhodin, ale musím říct, že to bylo nakonec příjemné al íbilo se mi to. Pak jsme s Honzou dokončili tréninkový proces přes Krásno a na Vítkov. Mně se jelo velice dobře, Honzovi o malinko hůř. Nehrotíme to a je to všechno zatím dobré. Asi už bychse měl taky na tréninku srazit s Vikim a spol. U Pulečka pracuje sestra mé spolužačky z gymplu z ročníku. Honza píchnul a jak nadával – dostat kolo z jeho rámu není žádná sranda. Martin má nový dres (spinning v Parkhotelu Aktus). Zítra nejspíš Fichtelberg, byť mě mocně láká kolo.

8. 2. – hodinu ergometr, pak ples.

7. 2. – z postele mě rodiče vyhnali už po šesté a s taťkou jsme šli na krávy. Tele, býčka a jendu obrovskou krávu jsme museli přesunout do jatečního vozu. Byla to operace X. Jednak byl jateční vůz uzpůsoben jen na zpevěné cesty z asfaltu, takže na poli se mohl hýbat jen jaké přívěsek traktoru, jednak nám z odchytu zdrhnul býček i telátko a jednak bylo všude 15 cm bahna. Po 2-3 hodinách jsem se dostal domů, psychicky odrovnán. Pobyl jsemna počítači, pak jsem se oblékl a že pojedu… před polesím jsme s myslivcem panem Vavruškou prohodil pár slov o skutečně krásném počasí a dole u modřínů jsem našel ldíru v plášti i duši. Nahoru jsem se ještě stihl vrátit. Taťkovo silniční kolo s vyfouklými dušemi, můj bajk s píchlým předním kolem, taťkovo bajk s pastorky, po nichž skáče řetěz. Co s tím? (Teď si uvědomuju, že jsem zapomněl na Treka :(, na něm by to šlo.) Ergometr. Řádně naštván jsem na to sednul, dokoukal For Your Eyes Only a pak celý film The Living Daylights. Zde už nehrál Roger Moore (natož Sean Connery), ale Timothy Dalton. Ve filmu byla i blondýna, Slovena či Ruska, každopádně ze Slovenska a byla zatím ze všech bodgirls nejhloupější. Jel jsem celkem tři hodiny, ale často jsem stavěl a odbíhal pro kousky jídla, měl jsme hlad, bolely nohy. Opět jsme točil 160 W, ale měl jsme i několik desítek minut 200 W, s nižsí kadencí. Otřebuju nějakou sílu. Škoda, že mi letos nevyšlo lyžařské soustředění.

A večer dvě hodiny plavání, ale nic moc opět, plavat prostě neumím. Zato jsem se od Míry z Chebu dozvěděl, že se Luboš, Karel a spol. neflákají, ba právě naopak! Takže honem na kolo. Míra se učí plavat pod odborným dohledem a mně s Martinem zbývají jen oči pro pláč. Honza Sokol tomu plavání také zatím moc nedává, tak mě aspoň tot utěšuje.

6. 2. – kolem poledne jsem zkouknul A View To Kill a jel přitom dvě hodiny na ergometru, 155 W. Večer jsem pak jel kousek přes hodinu při sledování … jak se to jmenuje, asi For Your Eyes Only. Jinak jsem nanosil kravám seno, dvakrát, četl učebnici, uklidil… a taky jsem si chtěl na bajka nasadit nové brzdové páky Shimano XT, co mi Evička koupila k svátku (!). Když jsem ale koukl, co všechno bych s tím musel dělat, usoudil jsem, že to nechám Jardovi.

5. 2. – dnes jsme s taťkou a Evičkou zmákli očkování krav. Pak jsem se učil, pak přijela mamka, učil jsem se dál, pak jsme šli navézt balík sena a napustit vodu kravkám, které jsou v odchytu, jelikož pojedou na výlet do Plzně na jatka. A pak jsem jel 75 minut na ergometru (155 W) a sledoval jsem Octopussy (James Bond). Pak jsem vyzvedl autem Evu a jeli jsme od bazénu, kde jsme potkali spoustu Team Bikerů a v šatně Tomáše Makoně. Ve vodě bylo dost plavců, takže jsem trochu dělal ostudu svým plaveckým stylem. Hádám, že po 500 metrech (které jsem skládal po padesátkách) jsem už nemohl plavat, jak mě bolely ruce (tuhé, že jsem jimi ani neotočil). A jelikož jsem si uvědomil, že nic nedělám, tak jsem naštván ještě dokoukal na ergáči toho Bonda. Musím makat víc, když nechodím do školy ani do práce! Jaj. Byl bych jel i na kolo, ale odpoledne už nebylo hezky a já navíc dostal amok z toho, že nečtu, a tak jsem nutně potřeboval dávku stránek učebnice. Jo, včera mi Honza říkal, že do Chorvat nás jede 18. To je síla. Teď se ještě hlásí Jindra.

4. 2. – druhý trénink na kole, kolem 2 hodin, silnice byla trochu mokrá, takže jsem si svůj snehobíločerný stroj trochu zašpinil. Jelikož se dnes Viki stal obětí práce, jel jsem kousek s Vaškem a Robertem a pak s (běžkařem) Honzou Jiříčkem. Jeli jsem piánko za Hartoušov a zpět. Když jsem měnil duši za Bukovany, zastvail v autě Viki, tak jsme pohovořili, on si nás vyfotil (ale dnes ještě nic nezapsal – je snad ještě teď na kole a dohání tréninkové manko?!) a my jeli dále. Doma jsem bohužel snědl nejen vpřo knedlo zelo, ale i hromadu nudlí s mákem, až mě bolelo břicho.

3. 2. – 2:45 hod, Františkovy, Cheb a domů. Jel jsem poprvé a jel jsem krutě pomalu. Snažím se točit a nevyužívat velkou placku. Na novém rámu mám lepší posed, ale mám pocit, že kolo je línější. Večer jsem byli s Evičkou plavat, potkal jsem tam Péťu Vavrušku (dobrá figura!) a pokusím se tam hcodit častěji – např. v út, čt, ne, kdy tam chodí i oni. Honza Sokol prý nechodí, což mě velice potěšilo :). Zato uběhl 3 kilometry v hale za 9 minut a kousek.

2. 2. – v 7 ráno ze Sokáče do Muhlu s taťkou, Evičkou a panem Roudnickým. Sníh tam moc nebyl (grr), tak jsme s Evú chodili pěšky a já ji tlačil do kopce, a tak jsem trénoval. Pak jsme hodinu pobíhal zejména do kopce (ten první velký kopec od parkoviště směr Potůčky asi 10 krát).

31. 1. – 1 hodina běh na Hvězdě v lesoparku, kopce a roviny

29. 1. – po úspěšné zkoušce z European Economic Integration jsem si šel zaběhat, celou jednu hodinu. Trať: Hvězda – Liboc – Ruzyně (věznice) – nemocnice Motol – Vypich – Hvězda. Mám teď volno do půlky února, to musím využít!

28. 1. – hodinu běh (Ladronka, Strahov, Kino Ořechovka, kolem Liboce)

23. 1. – opět 46 minut běhu, a to nejktarší cestou na Malovanku, pak Strahov a přes Ladronku na Hvězdu k letohrádku a na kolej. Běžím pomalu a ztěžka :), ale stehna jouspevný a tlustý, to je dobré.Navíc jsme si na vypůjčený externí disk stáhnul další díly Jamese Bonda, takže už se těším na ergometr.

Pokud nedám zkoušku z ekonometrie, budu jezdit fakt hodně na kole a všechny porazím. Doufám ale, že ten test napíšu.

21. 1. – po písemce z ekonometrie jsem si musel jít zaběhat, bohžel jsem to nevychytal s tím, že u mě byla zrovna Evička, kter se ot nelíbilo (což mi ale samozřejmě řekla až po návratu, přičemž před odletem mě s radostí vypustila. Běžel jsem 46 minut směr Dejvice (z Hvězdy), starostřešovickou čtvrtí, kolem kostela a pak kouzelnou čtvrtí, kde je kino Ořechovka, zpět.
4. 1. – 36 km bruslení. Honza mě vzal do Mühlleithenu na Kammloipe. Jeli jsme trasu Mühlleithen – Johanngeorgenstadt, což činí 20,2 km jední směrem, ale my jsme nejeli až do města. Otočku bych dle rozpisu na stránce tipoval na Abzweig, takže celkem to dalo 36 km (Honza tipoval 37!). Tady je mapka z webu Kammloipe:

muehlleithen-johannstadt mapa

My jsem tam byli od devíti do půl dvanáctý a Péťa Ontko s Jirkou Tomsem tam přijeli po nás – potkali jsme je v Kraslicích. Jinak… Honza jel velice rychle, ale čekal na mě. Předčil mě v technice a zřejmě i ve fyzičce, ono se to s tím veze. Mě většinu cesty bolely nárty a okostice (bérce) a navíc jsem zapomněl všechny zbytky techniky, co jsem kdy měl. Neumím se odrazit nohama, nahrazuji to rukama. Nejedu po ploše lyže, ale po hraně. Ale už o tom vím a pokusím se to zlepšit. Je dobré jezdit bez hůlek. Tak jako vím, že neuplavu 400 m do 8 minut, vím nyní i to, že neumím ani pořádně bruslit. Jak já při tom trpění myslel na klasiku! Naštěstí byl John trpělivý a radil mi, kde co zlepšit.

Kousek od parkoviště na chudáky běžkaře čeká dlouhý a prudký kopec. A pak je to do Johanu pořád do kopce:

muehlleithen-johannstadt

Naštěstí zpátky se jede spíš z kopce, ale pro mě osobně byl závěr těžký – už jsem nemohl. O tom svědčí asi i tato pěkná fotka od Honzy, která ukazuje, že jsem se potil tolik, že to stačilo i zmrznout:

Já a Honza Jiříček po 36 km bruslení u parkoviště v Muhleuthenu

V Klingenthalu bylo -5 Celsia, nahoře pak -7 a bylo to znát. Časem jsem ani nemohl mluvit – promrzlé tváře. Na trati je hodně nepořádku – jehličí, větve. Chtělo by to trochu více sněhu. Na Božáku je v tomto ohledu lépe. Tam jsou ale podle mě lehčí tratě. To je snad všechno.

1. 1. 2008 – na Treku na Lazy – Sedlo – Hvězdu a zpět. Na snhu se jede krásně. Horší je to v jen trochu hlubším sněhu, pod nímž jsou třeba koleje nebo hrboly (Sedlo – Hvězda). Zkoušel jsem jet na kolech s 9-kolečkem – nešlo to, přeskakoval řetěz. zabral jen Trek se 7-7-kolečkem. Pak jsem jel ještě provětrat psa Amy na Kamenici a hořejškem zpět. Potkali jsme pana starostu, jak se vracel z Novoročního nordic walkingu. Ve vinárně pobyl asi doela dlouho :). Novinka – Viki si nejspíš bude opět psát trénikový deník!

28. 12. – tři hodiny bruslení-běžkování na Božáku. Bylo nad nulou, ošklivo, ale to skejtovým lyžím nevadí. Články o otm jsou u Martina a snad i u Evičky nějaký bude. Potkal jsem Toma Eberla, což mě velice potěšilo. Bohužel to bylo ve chvíli, kdy jsem se do kopce šoural do své poslední hodiny a byl jsme prostě mimo :), takže jsem ho poznal až po chvíli. Upaloval s dalšími (hádám) ze svého TT týmu a jeli jako králové. Asi tak jako Fába, kterého jsme opět potkali (ach jo :). KOlem Špičáku kroužili i hondzík a spol, ale ty jsem já bohužel nepotkal. Zato se mi do cesty připletl křiklavě zelený Viki, u něhož jsem si opět ubral na bodovém hodnocení technických znalostí… :). Tentokrát se to netýkalo objímky přesmykače, ale SNS a toho druhého systému. Já jsem zjistil jendu zásadní věc: mám nohy moc do X a je to způsobeno tím, že nepokládám nohu na zem rovnoběžně se zemí, ale trochu nakloněnou na hranu. Na hranu to ale musí jít až při odrazu.

27. 12. – skoro 3 hodiny hokeje na rybníku v Dolním Rychnově, fakt supr. Hrajte hokej! Články – , Martin, Eva, fotky.

26. 12. – 35 km na běžkách, bruslení, na Božáku, s Honzou, Péťou, Víťou a Peťulou. Bylo tam modré mrazivé počasí, hromada sněh. Potkali jsme mnoho známých osob: Fábu s tátou, Miloše Dvořáka, Jindru Volného s manželkou, Honzu Kubíčka, jenom ten Viki tam chyběl :). Honza mě chválil za techniku, což mě těší. Jako Fába ale nejezdím… Fyzička mi ke konci hodně došla, takže jsme se s radostí doplazil k autu a vegetoval. Evičky report: „Udělala jsem další chybu. Jela jsem s Radolfem běžkovat. Měl mě varovat už soustrastný pohled jeho sestry, když jsme vyráželi vstříc dalším zážitkům na pokraji zabití a vraždy.“

25. 12. – s Evou přes dvě hodiny bruslení v Muhleuthenu nad Klingenthalem. Musím pochválit Evičku, nakonec si i poradit nechala. Po roce jsem sednul na své závodní křiklavě zelené Fischery RCS. No, jelo to pěkně :) ale chtělo by to nějaké srovnání.

8. 12. – posilovna jako včera, 66 minut. Moje strava na koleji přes víkend je skutečně pestrá. Dnes: snídaně = 3 krajíce vánočky s máslem, večeře sušenka Mila a Tatranka a 2 krajíce vánočky s máslem.

Nový rám na mém silničním stroji

Podrobnosti (jak se to stalo a tak dál) napíšu později. Ciclib s horní zadní karbonovou vidlí jsem vyměnil za hliníkový Cube, o 200 g těžší a pocitově (zmáčknout zadní nohy k sobě) pevnější, rozhodně z neunaveného hliníku. K dispozici mám i černá kola Mavic Ksyrium Elite, která mi opravil Viki.Ta se na tom budou vyjímat asi o něco lépe. Pedály by chtěly přestříkat.

Kolo 1Kolo 2Kolo 3Kolo 4V Poreči v Chorvatsku 1V Poreči 2Železný dědek 2006

7. 12. – posilovna, 50 minut, všemožně s jednoručkami, protahování zatuhlého těla, lehsedy, bench s jednoručkami
30. 9. 2007 – 6. 12. 2007 – nic, až na dva hodinové běhy


Běháte? Tak si to změřte a zapište

běžecPro anglicky hovořící tu mám dokonalou nabídku. Stránka MapMyRun.com nabízí ve spolupráci s mapami od Google třeba toto:

  • Rychlé a snadné zakreslování uběhnutých či ujetých tras do mapy a automatické měření vzdálenosti, spálených kalorií, možnost uložení trasy a sdílení s ostatními, prohlížení v pohledu ze satelitu, ve 3D, ve výškovém profilu atp.
  • Vedení tréninkového deníku

Představte si, že jedete do Paříže a že si tam chcete zaběhat. Ale kde? Naštěstí někdo před vámi využil služeb MapMyRun, zaregistroval se a zaznamenal jeden ze svých běhů po Paříži. Vy se na něj a na ostatní podíváte a jeden si třeba vyberete.


Watty a tep konkrétně

GrafyV lednu 2003 jsem absolvoval u Karla Martínka vyšetření v Casri, kde jsem zjistil své (an)aerobní prahy. Dnes jsem si dopoledne na domácím ergometru zajel podobnou jízdu ako tehdy, ale bez měření hladiny laktátu v krvi. To je zásadní rozdíl, ale i tak byla má pokusná jízda zajímavá. Zaměstnal jsem mamku, aby mi zapisovala údaje a jel jsem. Pokračování článku


Jarní kilometry

6. 5., škola, náběh nemoci, nic :/. Buďte na mě v sobotu hodní!

5. 5., sobota, 85 km, silnice. Krátký, ale velmi rychlý trénink, silnice. Bečov a přes krásno domů. Tibor, Honza, Onty, já a nakonec i Míra, náhodou jsme ho potkali na E6! Průměr 33 a mohlo být i více. Serpentýny v Lokti jsem poprvé vyjel na velkou (Míra vyprávěl, jak tam ve čtvrtek jel s Michalem Báťou… „narovnal se a odjel“). Škoda byla, že Míra měl druhý den jet do Úterý a Honza původně také, tak jsme to nemohli moc hrotit. Ale nakonec jo, takže doufám, že Míra nebyl moc unavenej:

# podavam male hlaseni ze zavodu, dne … jsme se zucastnil zavodu uterske drzky
# ktere se jeli v nedeli, trat byla vedena po dvouch svazich, a jednim tecnickym
# sjezdikem ktery se jel po fourkrosove trati,tim padem nebyla o pady nouze ktere
# vypadaly az hruzostrasne, nakonec nam bylo vymereno 6okruhu..zavod s mi podarilo
# hezky rozjet a hlidal jsem si treti pozici ale ke konci zavodu me sjel jeden ze
# scania apache tymu, coz me trosku rozhodilo. na konec z toho bylo krasne ctvrte
# misto se ztratou 3minut na viteze… lukas pretrhl retez ve ctvrtem kole.

A když jsme pak jeli dolů Vítkovem, tak to byly kule jako ještě nikdy předtím. Jedu vepředu a makám vsedě, co to jde, abych jim ujel, ale drží se, takže makám ještě víc, na výjezdu ze zatáčky zrychluji a letíme tam šedesátkou po rovině.

A dobrý to bylo z Bečova – jeli jsme s Mírou vepředu vedle sebe a povídali si – a jelo se docela rychle. Jako profíci :).

4. 5., pátek, bajk zvolna s Evičkou, 70 km. Jeli jsme od Karlových Varů koupit boty na bajka, Specialized Comp MTB 2007, černo stříbrno zlaté, 3190 Kč. Koupil jsme si i nové kufry Shimano a stále skoro 500 Kč, to jsem nečekal. První věc: u pana Vondráčka u kruháče mají široký sortiment zboží a moje boty měly ve velikostech 46, 46,5 a 47! nejdřív jsme se 10 minut rozhodoval mezi prvními dvěma velikosmti, pak jsme koupil 46,5. Nakonec jsem si ještě s krabicí v ruce nechal donést i 47, a ty jsem po dalších 10 minutách vyměnil za původně koupené 46,5ky. Co mě lehce nadzvedlo bylo to, že mě prodavač považoval za turistu. Říkal mi, že je dobré, aby mi neklouzala pata ven, …kdybych šel někdy nějaký výlet několik kilometrů. To je pro závodníka urážka. No a byl trochu nervózní, když už jsem to zkoušel dlouho. Ale šíře sortimentu to vyhrála.

Před Svatoškami nás dohnali hoši z TBB, Honza, Tibor, Péťa Onťas a Jirka Toms, vypadali moc pěkně, fakt že jo. Nasadili jsme třícet a více tempo, i Eva! A pak nai moc neprotestovala. A pak jsme za nimi jeli z Doubí přes Kozí vrchy. U Pulečka to bylo dobrý a zpátky už jsme byli unavení.

1. 5., úterý. Časovka na Zelenou horu, 5 km, 12:28. V roce 2004 to Luboš zajel za 12:16 (zde). Tak to mi schladilo optimismus. Míra byl třetí za Jirkou Podhajem. Skvělé počasí, sucho, slunko, vše OK, až na Evičku. Rekord v účasti. Včera jsem to na můj vkus trochu přehnal na kole. Před závodem jsem se tedy jel projet do obce Pomezí na kopec a zpět. Pak jsem jako stotřetí závodník (dvojkolo počítám jako jednoho) vyrazil na trať a nestačil jsem se divit, jak jsem to po tom asfaltu valil. To mi nalilo optimismus do krve. Ten byl ale brzo vytlačen nějakým tím laktátem a já už jen čekal, kdy přijde vytuhnutí. naštěstí přišlo až kousek pod rozhlednou, kde na mě křišel Sanťák, že tady to chce jet ze sedla. Tak jsem se přemluvil a zvednul zadek a jakž takž se tam nahoru vyškrábal. Ten kopec je dlouhej a strašnej, fakt že jo. Mírovi se dostal klacek do drátů zadního kola, takže se trochu zdržel a to ve výsledcích pomohlo Jirkovi i mně. Odpoledne už bohužel nemohu jít na kolo, musím psát sem a učit se.

V autě jsme s Mírou debatovali o tréninku. Myslím si, že pocit nejistoty závodníka o správnosti vlastních tréninkových metod, když tréninku obětuje tolik času, je krutý. Proto je dobré si od určité úrovně buď číst odbornou literaturu, shánět zkušené kamarády nebo si platit trenéra. Míra totiž dneska nebyl s výsledkem spokojený a trochu zapochyboval o tréninku, ale … příští týden nám asi ukáže, jak se jezdí.

A poslední věc – nevím jak vy, ale včerejší Májka mě torch unavila, spát jsme šel v půl druhý (Míra i Pavel Mrázek ve dvě). Jo a Honza Šimeček má karbonového Superiora, Pavel Mrázek Crossridy a Václav Větrovec ještě nevytáhl svou vytuněnou bajkovou jednici.

A taky musím říct, že na závodech je hodně mladých prcků a mladších.

30. 4., pondělí, bajk, 73 km. Věděl jsem, že se nemusím unavit, ale pouze rozjet, zrychlit, nažhavit svaly, nahnat do nich šťávu, rozmasírovat. Když jsem se rozjel, nejelo to, všechno ztuhlé, nechutné. Tak jsme zajel do hlubokého lesa pod Lesný, kde jsem nechtěně piloval techniku v metrových kolejích od lesních strojů (to jsou mašiny!) a přenášel kolo přes bažinu a popadané stromy, a to už se nohy trochu rozjížděly. Pak jsem po stráni, co se tyčí naproti Dyleni, přejel ke Kladské a zavolal Evě, že si dáme sraz na Milířích. Tam jsem oklikou dojel. Doporučuji všem sjezd od Pomníku žen dolů do Podstrání!

Na Milíře jsem jel šnečím tempem, abych neunavil nohy. Bohužel, nepodařilo se. S Evičkou jsme se nějak minuly, ona zapomněla telefon, pak jsem jel pro jistotu ještě na Rovnou, nic, Kamenice-KB.

Bajkování v lese má své kouzlo a já rozhodně chci tréninky 70-80 km na plné kule ve Slavkovském lese (Lesný, Kynžvart, Dyleň, Kladská).

29. 4., neděle, silnice, 65 km. Celý den jsem měl nějakou práci a nemohl se na kolo dokopat. Už vím. Psal jsem práci na téma „Rodina jako instituce a ekonomická jednotka pod tlakem trhu“. A jelikož jsme to chtěl dopsat, psal jsem a psal, až bylo sedm hodin. A bud to bylo tím, nebo únavou po Bláteníkovi a tenisu, nebo jen tak, ale jelo se mi od začátku blbě. To je taková ta jízda, kdy to prostě nejede. Nohy nejdou otočit, bolí. jedu jakoby na bazální metabolismus, ani nevím, že jedu, ale jedu. Nebanice – Kaceřov – Krajková – Sokolov – Lobzy – Rovná – KB. Stavil jsem se v Irské.

28. 4., sobota, Ašský bláteník a do Sokolova, 66 km. Bláteníka jsem vyhrál. Luboš ještě nemá natrénováno, už ho to tolik nebere a poprvé jel za svou již několikaletou kategorii, Veteráni I. Jirka Podhajský má natrénováno dost a pronásledoval mě a byl druhý. No, hend po startu jsem šel kupodivu do čela a kupodivu tam vydržel. Za mnou jel Luboš a bál jsem se, že mě dojede, ale nedojel. Pak se přiblížil Jirka a také jsem byl přesvědčen, že mě dojede, ale pak se naše distance ustálila a od třetího jsem si věřil. Jel jsem dost rychle a bylo to dobrý, lidi fandili a chválili :). Evička také a pomáhala mi.

Z Aše to bylo po silnici – a btw, jel jsem jen kvůli Evě, to ona mě nechtěla do auta – a rychlé.

27. 4., pátek, bajk, 62 km. Tento prodloužený víkend bdue blbý v tom, že jedu dva závody a nemohu jet ani jednou pořádně dlouhý náročný silniční trénink, protože byc se odrovnal na závod. Nuže dnes jsem chtěl jet v lese, cvičit techniku, nabudit nohy na zítra. Takže jsem jel ze Starého Sedla na Hruškovou a odtamtud na Krudum, kam veodu tak prudké cesty, že nejdou vyjet. Sjet ano a dobře, ale nahoru ne. A tam mi rupnul drát na zadním kole, tak jsem ho jel nechat vyměnit k Makoňovi, kde byl Míra a úkon provedl. Opět jsem byl obětí posměchu, ale já smíšky nechávám být, ať mají dobrý pocit. Ty dráty mi praskají nějak často. A pak jsme se potkali s Evičkou a já jel přes Lobzy a Kamenici domů.

22. 4., neděle, silnice, 145 km. S Honzou jsme si to pořádně dali do Německa a zpátky. KB – Lomnice – Chodov – Nová Role – Děpoltovice – Merklín – Pernink – Honrí Blatná – Potůčky – Johanngeorgenstadt – Wildenthal – Carlsfeld – Tannenbergstal – Muhleithen – Klingenthal – Kraslice – Dolní Rychnov – KB. Poznámky:

  • Nikdy v životě nechci jet z Klingoše nahoru na M. Dolů se jede asi tak půl hodiny a je to pořád padák. A tuplem nechci jet na Aschberg, ač jsem to chtěl vyjet s Mírou tak třikrát někdy.
  • Nejlíp se mi jelo do perninku, jel jsem „jako vlak“ (Honza), zato do Muhleithenu jsem měl dlouho krizi, je to tam pod něj po rovině podél trati (a ještě foukalo proti) a jel jsem tak pomalu, že se Honza zeptal, jestli proti fouká hodně :)). Do Mulheithenu nahoru jel celou dobu vepředu Honza, ale na vrchol jsem ho dal ve spurtu, když jsme vymáčknul poslední zbytek sil. Spurta jsme ale dávali i z Oloví, do Boučí a do Sokolova na značku.
  • Z Johanngeorgenstadtu až do Muhleithenu je to až na dva tři rovinaté úseky nahoru dolů, hlavně za Johannem (!). Přímo v něm je prďák jako blázen, hrozně dlouhej. A nevím kde, ale někde uprostřed nám foukalo od zad a bylo to mírně z kopce několik kilometrů. Mohli jsme po rovině jet tak 55 (asi přeháním, ale bylo to fakt silné). Když jel pak Honza špic, bylo to ako ve vakuu. Standardní německá silnice ( = lepší než cokoliv v ČR) + vítr do zad a hák = jízda ve vakuu.

Kluci (Míra, Tibor, Viki a Vaškem) byli na SAL (výsledky).

Eva Roudnická má ráda silniční kola21. 4., sobota, silnice, 100 km. Dneska mi to vůbec, ale vůbec nejelo. Dopoledne jsme pracovali na poli, ale tím to nebylo. Jen jsem sedl na kolo a už jsme nemohl otočit nohama. Tak jsem to odtočil z povinnosti. Stejně se ot nerozjelo. Tak jsme se potkali s Evičkou, alespoň. Dostal jsem tvarohovou bábovku a Evička mi záviděla silniční kolo, viz fotky. Trasa: Odrava – Lipoltov – Svatý Kříž – Františkovky – Habartov – křižovatka – zpět – Habartov – Bukovany – KB. Z Čerňáku jsme si dávali závody, já to trochu, co stav dovolil, hrotil, Evička ne, a dojeli jsme o dvacet sekund jinak!

20. 4., pátek, silnice, 120 km. S Honzou jsme vyjeli ve tři a zase jsme jeli přes 4 hodiny, to je hrozné! Takže trasa: KB – autobusák Sokolov – Poříčí – Loket – Kfely – Bečov – Toužim – U Čtyř sudů – Toužim – Bečov – Podstrání – Sokolov – KB. U Čtyř sudů s připojil Viki. Cestou do Plzně potkal Fandu a byl z toho citově rozkolísaný. Řekl mi, že jedu „mocně“,což mi od té doby rezonuje v hlavě a jsme namyšlený. Teď při psaní dneíku mě mrzí, že jsme nebyl na závodě SAL, ale naštěstí jsme s Hnzou drsně potrénovali, tak můj smutek není skoro žádný. No a dneska to bylo po 4 dnech nicnedělání (v mém případě), takže spíš takové rozjíždění, ale stejně nám to, teda hlavně mně, Honza měl spíš klidovou svalonáladu, jelo. Jo a Míra má už zase jednici, takže nám konečně ukáže, jak se jezdí.

Do Německa15. 4., neděle, silnice, 150 km. Jeli: Míra, Honza, Lukáš. Trasa: KB – Kynšperk – Potočiště – Cheb – popojíždění – Libá – Hazlov – Výhledy – Nebesa – Mokřiny – Doubrava – Bad Elster – Adorf – Markneukirchen – Erlbach – Wernitzgrun – Horní Luby – Starý Rybník – Františkovy Lázně – Kynšperk – KB.

Tento trénink chce trochu delší komentář. Tak za prvé, bylo to megahusté. Honza i Míra občas trochu vrčeli, ale nakonec jsme to celé v míru i s Mírou objeli. Někdo třeba zásadně nerad jezdí tréninky tak, že se zpátky má jet proti větru. Mně osoběn je to jedno, protože když je nás víc, pomůžeme se. Když bych jel sám, tak bych is nadával. A nakonec, trénujeme snad, ne? Tak jaképak stěžování si na vítr. Druhá věc je tempo. My jsme měli AVG 30,8 kmph, a to jsme se jště často courali po městech. Já is myslím, že čím drsnější to celé je, tím lépe. Míra sice často říká, že ho to ničí, ale je to právě on, kdo na 140. kilometru v Šabině najel do spurta ke značce kolem hospody. To bylo strašné, myslel jsem, že umřu. A právě tohle je nejlepší trénink. To mám na mírovi rád, že má motivaci se rozjet a dát do toho na těch 15-20 s všechno. To se pak dá jet i v klidu a zařadit několik takových výletů do anaerobního nebe/pekla (zvolte si dle svého světonázoru).

S Lukýnem jsem na silnici ještě nebyl, dnes poprvé. On má ze všech nejvíce zkušeností, což je super, protože ví, co správné, a nezkazí správný chod tréninku. Mezi silné momenty dnešního dne patřily prudké kopce k Lubům z Německa. Potom to, co se stalo asi ve Skalné. Do Skalné jsem jel špic. Pak se jede z táhlého kopečka kolem něaké prodejny a pak se to zvedna do prudšího kopečka. Takže valím ve vysokém tempu, už docela dlouho a najendou se zvedá adrenalin. najíždím doprostřed silnice, aby byly obě strany volné a čekám, jestli uvidím kolem sebe, zleva (Honza) či zprava (Míra) nějaká řidítka. Zatím nic. Pak se ale předsune Honza. Hážu těžší převod a vsedě zrychluju. To on už se zvedl a buší, co to jde. Zkouším to vsedě, ale ujíždí mi, a tak se také zvedám a buším, na těžší převod než on. To znamená, že mi to tvá déle, než se rozjedu. Ale mám fakt sílu, takže když se rozjedu, tak to jede. Kopec by dost dlouhej, tak jsem Honzu nakonec dal, ale bylo to těsný. A bylo to našponovaný. jsou to vážně nervy. // Spurt byl i za Libavským údolím, tfuj.

14. 4., sobota, silnice, 105 km. Trasa: KB – Sokolov – Boučí – Kraslice – Luby – Františkovy Lázně – Kynšperk – KB. Před Luby jsem potkal Vaška Sinkuleho, jel na Božák.

13. 4., pátek, silnice, 115 km. Trasa: KB – Sokolov – Boučí – Vřesová – Chodov – Loučky – motokros – Loket – Sokolov – popojíždění, Makoň – Loket – motokros – Jenišov – Mírová – Stará Role – KV (Thesport) – Imperial – na Bečov – Kfely – Krásno – Rovná – KB. Koupil jsem si nářadíčko Acor a kraťasy Scott, co mě dost dřou do třísel :(. Sháním malou závodní podsedadlovou taštičku Scott. S

Předchozí díl seriálu – Bahno etc.


Rychlé silniční tréninky o víkendech

Zdravím všechny cyklisty. Poslední tři víkendy jsme s kamarády (Míra Brill, Honza Jiříček, Tibor Csipka, Lukáš Kopecký, Péťa Ontko ad.) pokaždé jeli jednou na silniční trénink. Pokud byste se chtěli přidat, budeme rádi, protože čím více cyklistů, tím lépe. V pelotonu se schovají i ti pomalejší. Obvykle jezdíme kolem 100 km s průměrnou rychlostí nad 30 km/h. Ostatně, můžete se sami podívat do mého tréninkového deníku. Napište mi na mail rfiser@gmail.com a já vám budu dávat vědět, když se bude plánovat trénink. Karlovy Vary, Cheb, no problemo. Radovan Fišer


Bahno etc.

Další zápis už bude v novém díle – Jarní kilometry.

Pamětní foto z XC Bahno 2007:

XC Bahno 07

9. 4., pondělí, 100 km silnice. Dnes jsme měli dokonalý trénink. Ale v jednom ohledu se asi všem udělalo špatně. Míra Brill se totiž dal na vysokou cyklistiku. Posledních několik dní ujel za den průměrně 150 km a idnes přijel s 50 km v nohách na plečce, ostatní na jednicích a byl výborný. Exceloval ve spurtech do kopce i po rovině. Ale už aby měl tu funkční jednici, protože jak se mu rozsypává v půlce kopce, to mě pěkně štve; visí to na Kilim. Trasa: KB – ETI – ETI – Kaceřov – Františkovky – Stein – Pomezí – Svatý Kříž – Hrozňatov – Lipová – hlavní – Lipoltov – Nebanice – KB. Tibor a Honza přijeli na krásných karbonových strojích, Cube a Battaglin. Dnes to jelo nejlépe mně, zejména po rovině mi to fičí jako ďasovi. Tibor je stará známá firma a umí si najet do kopce i na rovinatý spurt, Honza na tom už není tak zle jako minule a několikrát jsem koukal, že je za mnou, Onťas (!) po přípravě v Chorvatsku a ročním odpočinku mě osobně totálně překvapil a Míra i naháněl noční můry tím, že zcela bezhlavě šel do úniků a spurtů do kopce. Takové únik yse totiž musí contain (pokrýt, slovníkem studené války), = těžká práce. A hlavně, časem to možná budu já, kdo nebude stíhat. OK, takže ještě jednou congra.

8. 4., neděle, silnice, 3:20 h, bajk 25 km. Dnes se to nepovedlo. Málo jsem se oblékl a na trénink oproti plánu nepřijel Honza. A navíc Míra v rámci své dlouhovzdálennostní přípravy přijel s 50 km v nohách a v půlce se tedy odpojil. Tak takhle si tréninky nepředstavuji, pánové! :/ Jeli jsme tedy Tisová – Nebanice – Lipoltov – já pak sám Mariánky – dozadu – Golf – Mnichov – KB. Vítr, zima. V Mnichově jsme potkal Pedra a nějaké další. No a k večeru, když bylo hezké počasí, jsem jel na bajku do Sokolova pro pomlázky a s Evičkou jsme vyjeli na Lobzy.

7. 4., sobota, XC Bahno, celkem 50 km. Poslední závod série a já i Eva tušíme, že uspějeme. Míra měl o závod méně a byl o bod přede mnou. Dal však přednost dlouhému tréninku (170 km), a já tedy mohl porazil Michala Kantnera o šest sekund (vidíte, maká se až do cíle!) a celkově být druhý. Evička vyhrála ženy. To zaslouží obdiv. Na místo jsme dojeli s Lukýnem v dodávce, přihlásili se a jelikož se jelo po půl minutě, jeli jsme hned na start a postavili se pod nafukovací bránu. Plácnuti pomlázkou vyrazili jsme z kopce, pak na asfalt a už to… už to nejelo. Nějak se mi lepily pláště. Honzu Edelmanna jsem stíhal celou cestu, leč nedojel jsem ho. Má lepší techniku a má lepší fyzička nestačila. Mimochodem, mám podezření, že jsem v lese horší i kvůli dlouhému novému rámu Cube, co mám místo hbitého Scotta. Sjezd od Golfu dolů je z kategorie snů, úžasný zážitek. Pak je to dlouho po vrstevnici, i do kopce a ke konci už toho má člověk plné zuby. Chvlíli za námi přijel Fába v novém traťovém rekordu. Jedna Lesbien ho nazvala modelkou. On je. Jinak… zaprvé gratulace a poděkování lidem z A.M.bike. A ještě jednou. Dokonalá práce na trati i na webu. Potom, po útěku z nemocnice jel Víťa Hanuš a asi i Pedro.

Vyhlášení bylo až za 4 hodiny, tak jsme šli na guláš a odjeli do Doubí, odkud jsme s Evičkou jeli na kolech domů. Ona už byla chudák KO, ale já dobře vím, že takový stav dělá člověka po všech stránkách lepším, takže jí to vždy ze srdce přeji. Jako komukoliv jinému. Ale těm, co mám rád, nejvíce.

V Poříčí mě potkal první letošní defekt. … A pak jsme jeli do Dubiny autem a byli vyhlášeni, patřičně hrdi. Zdravím všechny bikery a bahňáky, bylo to super.

6. 4., pátek, silnice, 115 km. Včera byla Velikonončí párty IES v Praze v jednom baru u stanice metra Invalidovna za Vítkovem. Byl jsme tam do půl deváté a pka odfrčel autobusem SA domů, abych ještě večer udělal něco na webu a tak podobně. Na kolo jsem byl ve čtvrtek večer nadrženej jako málokdy. Jaká změna v pátek ráno, kdy se trochu zatáhlo a byla trochu zima. Nakonec se oteplilo, ale zato foukal vítr fukavec, který dokáže z tréninku udělat šikanoidní zážitek. Jel jsem: KB – Sokolov – Poříčí – Loučky – KV – Imperial – Panorama – Kolová – Pila – Rybničná – Javorná – Útvina – Sedlo – Brť – Otročín – Tisová – Mnichov – Prameny – Čistá – Sokolov – KB.

V Sokolově jsem zajel k Makoňů, kde mě maximálně potěšili. Sice si ze mě opět všichni dělali srandu, že ničmeu nerozumím, ale vysvětlili mi, jak je to s tím předním kolem, které má v náboji vůli. Utáhli jsme to, ale ventilek už kolo neotočí. A pak jsem se šoural nahoru a dál jako šnek. V Pile už se jelo lépe. Do Otročína foukalo jako blázen a do Tisové mě to nechtělo pustit, totální fukar. Jo, už si vzpomínám, co mi ráno zlepšilo náladu, Evička. No a když jsem se po 4 a půl hodinách vracel odmů, potkal jsem Martina a ji, jak jeli na KB, haha, čekali, že už budu dávno doma. Ale aspoň na tom kole byli.

Z Bečova dál1. 4., neděle, silnice, 115 km. Dnes jsem měl dokonalý trénink. Jeli jsme já, Tibor, Míra a Honza, který se ale odpojil v Lokti. Pak Vary, Bečov, Mnichov, Prameny, Vítkov, Sokolov a já pak sám do Habartova, Kaceřova, Kyšperku a domů. Proti nám foukalo jen do KV, pak do zad. Podařené jarní počasí, čistá silnice. Pěkné hadříky, silniční střela, natěšený, a jel jsem jako drak. Dnes mi to jelo nejlépe ze všech (jako jediný jsem měl jednici, příště už si je snad kluci vezmou). Ujel jsem úplně všude. Za Bečovem se připojili další cyklisté a jeden z nich byl velmi dobrý, měl rám Kovařík. S tím jsem si to dával do Mnichova a dojel jsem tam nahoru první, což mě potěšilo. Silniční kolo, jó, to je poezie. Kola huší, kolo je pevné jako skála, nohy dobře točí, sluší vám to, cesta ubíhá rychle, síla z vás tryská, jéje. A doslova bombový byl sjezd údolím Vítkova. Rychlost 50-60 km/h a valili jsme jako blázni. Míra dole jen poznamenal, že je zralý na postel. To byl už v Pramenech, protože mu to dneska moc nejelo.

Doma jsem byl KO, spánek, jídlo, pití, děsné horko, nervozita, asi jsme se měl jít ještě vyjet.

Na fotce odzadu: Míra, Tibor a dva neznámí.

31. 4., sobota, XC Bahno – Letní kino. Dnes to byl zatím nejnáročnější závod, jelo se pořád naplno. Míra vyhrál, já byl čtvrtý a třetí byl přede mnou na dohled. Zapomněl jsem ted jméno, ale ten někdo jel celou dobu mco pěkně. Zdálo se mi, jako by se na mě ani jednou neohlédnul a jel si své stálé, klidné tempo. Konečně na XC Bahnu někdo zafandil, a byla to jedna sympatická blondýnka, jež přijela s Marianem a dalšími (a Zbyňkem samozřejmě). To fandění fakt pomáhá. Oproti minulému závodu jsem nezapomněl, že se dá jet i vestoje, a tak jsem často šel ze sedla a dával jsem si. Potvrdila se hypotéza z minula: má technika = netechnika, potřebuji trénink. To samé říká i Míra.

Po startu se jelo pomalu, neb to brdil úmyslně jistý člověk z Kooperativy v zeleném, nemohu si vzpomenout opět na jméno, ale je známý a sympatický, ale tehdy mě děsně štval. Fába přijel na Duratecu Canner s karbonovou planžetkou, barevně dokonale sladěný a vyhrál. Poklona. Evička chudák opět těsně pod bednou čtvrtá, ale jela moc dobře. Konečně jsem si všimnul Dády hezkých kol, jsou hojně v galerii. Co dál… nic, pospíchám.

30. 4., pátek, silnice, 90 km. Tak kde jsem to byl. Jo, vím. Nechtělo se mi. Rýma. Takže nejdřív k Makoňovi vybrat pláště na silničku – beru opět dvoje Schwalbe Blizzard, mému kolu sluší. A pak jsem jel, opakujíce si „není umění jet, když se ti chce, ale když se ti nechce.“ A jel jsem: Podstrání – Krásno – Bečov – KV – Imperial – zezadu do Staré Role – Nová Role – Chodov – Lomnice – Sokolov – KB. Z Varů už to bylo do zad a jelo se dokonale. Po větru je to fakt zážitek. Proti větru je to o psychice – lepší je moc nepřemýšlet a bušit. A ve Varech se mi to i rozjelo, nakonec. V Chodově jsme se potkali s taťkou. Spokojenost.

29. 4., čtvrtek, ergometr, 1 h. Od dvanácti do jedné ráno, vopruz. Že radši nejdřív nejdu na ergáč a až pak na počítač :(.

Já25. 3., neděle, silnice, 3:25, přes 100 km. Po včerejší bahenní koupeli mě dnes potěšilo sluníčko, modrá obloha ajrní atmosféra. Nepotěšil mě „výchoďák“, jak dnešní silný vítr pojmenoval Honza, který s námi nakonec nevyrazil. S Mírou jsme se srazili na Mýtině a vydali se vstříc Lukášovi a Dádě, kteří jeli z Chebu. Šabina. To je taková ani ne kilometrová (!) asfaltová stojka, terou musí absolvovat každý, kdo jede na Cheb. Ve ksupinách se tam vždy ukáže, kdo na tom jak je. Míra mi ukázal, že je na tom lépe, supěl jsem za ním jako lokomotiva. Ale řeknu vám, to budou skvělé trénínky. Už aby vytáhl jednici a aby bylo hezky a byl čas, a budeme mazat takové palby, že to bude hustý. Pak jsme po větru valili přes čtyřicet až k Nebanicím. Pak ve čtyřech do Kaceřova, Lítova a Habartova. Luky s Dádou byli spíše vzadu a my s Mírou jsme si většinou poodjeli do kopečka. Z Kaceřova až do Sokolova je výborná silnice. teď už nám nefoukalo do zad, ale do obličeje a ještě pořádně rychle. S Mírou jsme sami pokračovali do Chodova přes Lomnici, a tam to bylo extrémně nepříjemné. Naštěstí jsme byli v klidu a nezbláznili se z toho, že jsme jeli na kašpárky po rovině. Mírovi na větrné rovině trochu docházely síly, mně naopak – a to je zajímavé, asi budu dobrý na roviny.

EvičkaLuky s Dádou nepojedou třetí Bahno, místo toho se zúčastní zahraničního E1. OK, zpět, já jel v Novém Sedle – Loučky – KV – Bečov – Krásno – KB. Naproti jsem na stradě potkal klan Killingerů ještě s někým – a na pozdrav odpověděli! No a já valil sám, občas ppo, občas proti, ani jsem to nepoznal, ale příroda byla jendoznačně proti mně, protože mě děsně bolel zadek ze sedla. Ale za tak krásný sedlo budu trpět klidně ještě víc. Do Krásna jsem se vydrápal a pak už to bylo o větru lahůdka pod Rovnou, která mi svými silnicemi zase srazila dobrou náladu. Ty silnice jsou otřesné.

Pokračování článku


Trénuji až k Bahnu

17. 3., sobota, XC Bahno Linhart, 25 km. Viz reportáž. Jelo se mi jako každému skvěle, ale na dva hochy z hobíků to nestačilo. Jsem však velmi spokojen a mám motivaci! Příště se chci po závodě vyjet, teď byla zima a nebyl čas. Evička jela ženy a byla úžasně šikovná. A to všechno potají.S

16. 3., pátek, silnička a bajk na silnici a v lehkém terénu, celkem 110 km. Ale hlavně včera jsem se flákal, kvůli dělání na ies-prague.org.

11. 3., neděle, bajk na silnici, 82 km, 3:22. Uvědomil jsem si, že jezdím čtyřdenní tréninkové cykly. Trénink má být stavěn tak, aby byla zátěž a pak relaxace a pak o něco větší zátěž. Tyto dva cykly se různě opakují, střídají a stupňují. Takový Míra začíná třeba na 15 hodinách týdně a končí neřeknu kde. A já mám čtvrtek – neděle kolo a pak tři dny klid (škola). Dne jsem se tedy jel dodělat. Bolel mě už u branky celý člověk. Bylo krásné slunečné, teplé počasí a oblečneí jsem přehnal, bylo mi horko. Ale to je lepší, než abych mrznul. Naštěstí jsem si vzal traťovku… ehm, Tatranku. To je spíš „tukovka“. Vyrazil jsem tedy: KB – Ranžír – Poříčí – Chodov – Nová Role – směr KV – Nejdek – Tatrovice – Vřesová. Tady jsem snědl Tatranku a jen díky zkušenosti se nesložil. Člověk si říká, že tělo drží pohromadě a že nějak to domů dotočí. je prostě a jendoduše třeba držet se řidítek a otáčet nohama. Pak jsem přišel na jednoduchou poučku o tom, že nejdřív kolo vyžere cukr z krve, pak ze svalů a nakoenc i z mozku, a náhle z nás jsou bezmozci.

U Sokolova kolem mě projela motorka tak 160 km/h. Před Rychnovem ale jela další, a ta jela ještě rychleji. No a pak jsem z vůle dojel na Kamenici a horní cesotu domů.

Nevím proč, ale radši teď jezdím na bajku, byť jsou silnice čisté. … Jsou ale děravé! A díry zkazí jakýkoliv trénink, bohužel. Jel jsem na taťkovo Meridě (Scott má prasklé dráty na kole, v pondělí jde k Makoňovi do servisu na Bahno). V terénu a zejména ve sjezdech je zadní odpružení luxusní věc. V dírách se zhoupnete a procítěně je projedete.

10. 3., sobota,S 75 km, 3 hod, bajk (taťkovo Merida) na silnici. Po včerejší palbě jsem si chtěl dát delší trek pomalejším tempem, ale až do Chebu jsem valil ve vysokém tempu. Pak už jsem cítil, že se také nemusím dostat domů živ a zdráv, a tak jsem zvolnil. Ani jsem se o to nemusel extra snažit… Jel jsem: KB – Nebanice – Odrava – Lipoltov – doleva po hlavní, hned doprava -Lipová – Doubrava – Mýtina – Hrozňatov – Podhrad – Cheb – Nebanice – Kynšperk – Arnoltov – KB. Tohle byl super trénink, měl velký efekt. Cítil jsem, jakmě bolí všechny svaly. Za jízdy jsem zatínal svaly na rukou, v obličeji, všude, a při tom jsem cítil něco divného.

No a pak doma… během 15 minut odjezd s ostatními do bazénu, kde jsem se svezl na tobogánu, s úsilím uplaval 200 m, šel na dlouho do páry a pak spal na schodech pod plavčíky. Snad to bylo tou pátou, že jsme měl i po deseti minutách ležení tep asi 100.

Focení pro sponzoring9. 3., pátek, 62 km, průměr 29,5 km/h, bajk na silnici. S nedůvěrou jsem se vydal na trénink kolegů z Team Bike Březová. S nedůvěrou proto, že je provází pověst těch, co rádi občas zastaví na tekutý chléb. Dnes se to však nestalo. Dnes jsem byl nejhorší ze všech :). Měl jsem tedy nejméně vhodné kolo, ale ani lepší by mi nestačilo. Šampionem byl Tibor na plečce, pak Maky na úzkogumém Giantu, pak Honza a nakonec já. Jeli jsme do Františkovek přes Tršnici (Tiborova cesta) Tam jsem viděl Aqua fórum a zaznělo „a to prohráli válku“. Honza se odpojil před Tršnicí. Tibor to všechno trhal a tahal. Jezdí jako drak. Tomáš, to mě srdečně potěšilo, toho měl ke konci také plné kecky.

Za týden se jede Bahno na Linhartu… A mám prasklý rám, svaření nepomohlo. Vypadá to na nové kolo. Ale nejdřív v květnu. Závody předtím pojedu na Scottovi.

8. 3., čtvrtek, ergometr, 1:20 h, 180-200 W. Tohle bylo hrozný. Vlezl jsem na to asi v půldvanáctý večer a pořád zastavoval a chodil si do blízké poličky pro kousek dortu (to na živém kole nemůžete). Az 200 wattů jsme musel slézt na 180 W, a i tam jsem se jen těžko dostával přes kadenci 94.

4. 3., neděle, bajk na silnici a trochu v terénu, 63 km, průměr 25,2 km/h. Vracel jsem se za tmy. Zadní blikačka byla, přední nahradila hodně svítivá Nokia 6230i. Při sjezdu do Svatavy jedno auto předjíždělo druhé a za nímjelo další.První se zařadilo a druhé za ním chtělo předjet i to první. Jenže to už bylo blízko mě, a já tedy musel zahučet do příkopu a poškrábat se větvemi. Byl to velký off-road s xenony, tipuji X5. Vím jistě, že ten mobil jde vidět moc dobře, jenže tenhle zabiják jel nezodpovědně. Pak jsem jel z Kamenice horní cestou, úplněk a na louce bylo jako ve dne. Byl to dokonalý pocit. Jízda za tmy, a tuplem za úplňku, má své kouzlo. Věřte mi. A ještě jedna věc mě dostává: kosa jako blázen, a já měl jen nejtenčí moiru a bundu a bylo mi teplo. Jen by to chtělo windstopper i na pytlíka.

Pokračování článku


První vyjížďka

Tento článek, který je mým tréninkovým deníkem, dnes končím, a příště už budu psát do nového článku. To už bude tréninková etapa č. 2, která povede k prvním závodům. Vzhledem k tomu, že od neděle večer jsem obvykle do čtvrtku večer v Praze, a mám tedy poněkud omezené časové možnosti (ale tím větší odhodlání – mým cílem je, aby mi to jezdilo co nejlépe), není příprava dokonalá. Před prvními závody budu najíždět pomalu objem (nemám v osbě nic, ani jsem neběhal, neběžkoval) a pak jezdit občas silově a rychlostně silově.

Viki a Santini23. 2., pátek – 77 km na bajku po silnici. Nejdřív jsme se s Honzou Jiříčkem fotili před ETI v ještě starém týmovém, pak následovala neřízená diskuse o nábojích a rychloupínácích a pak jsem s Vikim vyrazil směr Františkovy Lázně. V nich jsme potkali ďábla Sanťáka, na krásném Cubu, s třemi kompjůtry a v pěkných týmových hadrech. Prostě model. Rozloučili jsme se před Chebem. Tím jsme profrčeli a přes Ypsilonku domů. Byl to skvělý trénink, po dlouhé době jsme pokecal s Vikim snad o všech možných tématech. Také jsem aktualizoval přehled o smutných i veselých novinkách karlovarské cyklistiky. Jeden se zranil, další má 2 tisíce, další kupuje silničku, další už ji má, další má problémy, ten (a ten a ten a ten …) se těší do Hrvatska atd. Kudy jsme jeli:

Do Chebu

David a GoliášViki řekl, že mu nepřipadám hubený. Vím to sice sám moc dobře, ale když vám to řekne někdo, kdo s tím má takové zkušenosti (ha ha), tak na tom něco, ach ano, bude. A jak vypadá Davia a Goliáš? Klikněte si na obrázek.

Pokračování článku