A teď hurá za Havajankami! :-D

Zdravíme všechny z Hawaje. Máme to za sebou a děkujeme všem, kdo nám držel palce! Štěstí nám přálo a nikdo z nás nepíchnul ani se nezrakvil v brutálním sjezdu. Ten výkon už ležel na nás a každej z nás moc chtěl přivést nějakou tu medailičku. Bylo to blízko, ale je to jen sport. Možná to vyjde příště a třeba to bude někdo z vás, kdo se o to pokusí. Tak se mějte fajn a uvidíme se na vyhlášení pohárů. ALOHA. –Pavel, Luboš a Tomáš

Párci před závodem

Luboš, Pavel a kabriolet

Pavel, Tomáš a Luboš na Havaji

Pozdrav z Hawaje posílají Baňáci. Je tady krásně, jen to počasí zrovna závodní není. Držte nám v neděli palce a najdete nás na live TV v osm večer 25. 10. na www.xterra.tv. Možná, že nás na obrazovce někdo pozná. Aloha. – Pavel, Luboš a Tomáš.

Triatlon Tří zemí vás zavede do obou sousedních německy mluvících zemí

Závod v terénním triatlonu Tří zemí na Lipně jsme se s bráchou rozhodli absolvovat především proto, že byl vyhlášen jako součást Xterra Czech tour. To,že se jede ve třech zemích jsme se dozvěděli až po navštívení stránek s propozicemi. Ze začátku mě trochu děsily vzdálenosti, na kterých se závod jel- 800m plavání- 44 km kolo – 7 km běh. Start plavání byl v Česku, cyklistická část s převýšením 1200 m se jela napřed v Česku, poté se přejelo do Rakouska, depo bylo v německém Wegscheidu a běželo se opět přes hranice do Rakouska do cílového města Kollerschlagu.

Lipno a přívoz

Protože to byla naše premiéra v tomto závodu, vyrazili jsme o den dříve, abychom si mohli projet cyklistickou část. Ubytovali jsme se v kempu v chatce a vyrazili. Přes Lipno jsme museli jet přívozem. Poté nám chvilku trvalo, než jsme našli vůbec začátek, protože se jelo šikmo přes louku, kde ještě šipky nebyly. Nakonec jsme ale první šipku objevili :-). S bráchou jsme si z trati dělali napřed srandu, protože jsme až do Rakouska mimo první louky jeli po asfaltu. Poté přišly prašné a zpevněné cesty. Terénu bylo minimum, zato pěkně výživné pasáže. Trať jsme nakonec dali celou, i když to nebylo v plánu. Ještěže pro nás přijeli naši autem, protože cesta zpátky, dalších 44 km, by byla nespíš nad naše síly.

Rozjezd po louce

Druhý den ráno jsme se šli zaprezentovat, odvézt kola na druhou stranu Lipna přívozem a hodit běžecké boty do auta (poté nám je odvezli do depa v Německu). Závod startoval v pravé poledne výstřelem z děla. Lipno mělo necelých 18 stupňů, proto většina z necelých 200 startujících měla neopren. Na startu jsme se trochu uvařili, na přímém slunci bylo přes 40stupňů. Najednou se ozvala rána a celé startovní pole se vrhlo do vody. Plavalo se většinou ve skupinkách. Méně zkušené plavce odnášel proud, tak si trať trošku prodloužili. Já jsem se snažila plavat přímo, napřed se skupinou, poté všichni začali odpadat. Do depa jsem vylézala jako první žena. Sedla jsem na kolo a vyrazila na první kilometry. Výhodou těchto závodů, kde je tak velký počet startujících, je, že máte s kým jet a spolupracovat. I když vám jedna skupinka ujede, přijede za chvíli další. V prvním brutálním kopci mě předjely první ženy, Češky. Nikde na trati se nedalo odpočívat. I když nebyl terén těžký, pořád se muselo makat, z kopce, do kopce, všude. Jedno se ale musí nechat: okolí traťe bylo překrásné, jak z pohádky. Všechno bylo upravené, políčka jak narýsovaná, tráva posekaná.

Cíl přeshraničního putování

Když jsem se blížila k běžeckému depu, začla jsem mít strach, jestli tam své boty najdu. Naštěstí byly přímo u mého místa na kolo a mamka skákala z davu a křičela na mě, kde je mám :-). Tak jsem se vydala na rozpálený asfalt na běžeckou část. Zachránily mě dvě občerstvovačky po cestě. Druhá část běhu byla v lese po šotolině, převážně do kopce, ale opět na sluníčku. Cestou jsem předběhla pár lidí a ke konci jsem doběhla jednoho chlápka, který si chtěl povídat. Říkal mi,že už je to jen přes les 7 minut do cíle. Super, řekla jsem mu a zrychlila jsem, abych už v tom cíli byla. Poslední kopeček v lese mi pěkně dal, začala jsem dostávat křeč do stehna. Nakonec jsem jí v závěrečném sprintu rozběhla a vyhrála souboj s rakouskou závodnicí. Byla jsem ráda,že jsem v cíli. Brácha doběhl chvíli po mě, necelé tři minuty.

Jako v pohádce

Místní kapela hrála do rytmu

Celou trať jsem zvládla za 2:59:30,2. Nejelo se mi sice po našem bloudění den předem úplně nejlépe, ale výsledek byl výborný. Celkově ze žen jsem dokončila na 7. místě, 3. z Češek a 1. z juniorek. Musím ale říci, že tento závod byl jiný oprotí těm českým. Byla zde úžasná atmosféra. Každy kdo mohl, tak fandil. Na trati kola jsme přijeli k opuštěnému baráčku, u něho bylo snad patnáct lidí a fandili, řvali, co jim síly stačily. U cíle si každý mohl užívat ovací davu snad stovky lidí při doběhu. I vyhlašování bylo atypické. Nejen že vyhlásili klasické kategorie a k tomu ještě rakouské mistrovství, ještě měli snad 8 kategorií pro štafety, kterých bylo okolo padesáti. Pomalu jsme se ztráceli v tom, co vyhlašují :-).

Autorka reportáže s bráchou Frantou

Nakonec jména absolutních vítězů: Michael Szymoniuk (AUT) a Šárka Grabmüllerová (CZE).

Tento závod si určitě ráda zopakuji i příští rok, protože je opravdu jiný než závody v Česku. Moc se líbil jak nám s bráchou, tak i našemu doprovodu – mamce a taťkovi. Vřele doporučuji všem, co si troufnou na triatlon.

Reprezentace Tri Cheb

Tuto sobotu 25. července 2009 se uskutečnila vlastně největší akce v terénním triatlonu v kraji Xterra Ostrov a TRI Chebáci a vůbec chebáci tam nemohli chybět. Ať už autem nebo pomocí služeb ČD se nakonec sešlo několik účastníků a fanoušků v Ostrově. Zatímco si to sokolovští borci rozdávali v Mariánských Lázních na navlhlém asfaltu, příznivci tlustých plášťů se vydali do bahenní lázně u Ostrova.

Lukáš Bauer s potěrem

Počasí sice dopoledne moc nepřálo, do plavek se skoro nikomu nechtělo, ti, co si nevzali neopren, mohou vyprávět jak velká/malá byla zima. Úderem půl desáté téměř všichni účastníci hobby závodu a štafet vyrazili na trať, pouze jeden opozdilec, co zřejmě nemá rád tlačenici na startu, vyrazil trochu později. Na břehu se fandilo bílé čepičce a jiným barvám a jako první se doslova a do písmene s plaváním popral vítěz hobby závodu Ondra Matějíček a pak další a další. Z depa se odjíždělo v zářivě čistých dresech, abychom se v Ostrově, kam jsem se kolmo přesunul, setkali se zablácenými a někdy i zkrvavenými borci.

Honza Kubíček "happy"

Na schodech v zámeckém parku bylo pravidelným účastníků městských závodů hej, schody jsou brnkačka. Ostatní zkoušeli nejrůznější metody a způsoby nájezdů, sjezdů dokonce i sbíhání – jistota je jistota. No a závěrečný běh byl už jenom třešinkou na dortu, bláta bylo zřejmě dostatek i zde a bahenní zábaly dolních končetin byly neoblíbenější značkou nohavic v cíli. Jako první v jednotlivcích doběhl tančící Matějíček, jeden z borců předvedl salto na pásce, Roman Gogor se statečně pral ve spurtu, ale byl poražen borcem o kategorii mladším, ve své kategorii nakonec bral stříbro, Martina Kabilová doběhla druhá a ve své kategorii zvítězila, Lenka Jandová získala třetí místo a chebská štafeta skončila pátá. Pak už náměstí čekalo na prvního z MČR, kterým byl Jan Kubíček – s úsměvem a s náskokem si doběhl pro titul, Lukáš Bauer letos skončil pátý. Z chebských borců byl Pavel Santo, přejmenovaný na Sánto, stejně jako loni ve veteránech stříbrný – příště už to určitě vyjde.

Sanťák šel na X-krátko

Zábava na náměstí byla velice vydařená, moderátor se činil a vůbec závody ve městě mají krásnou atmosféru a kulisu.

A co závěrem ? Holkám to sluší i když jsou od bláta, všichni byli špinaví až za ušima a evidentně to nikomu nevadilo, já děkuji Romanovi a Lence, že ukázali mému dresu, jaké to je na bedně a tím pádem je už snad spokojený a budou mu stačit výlety jako cesta domů kolmo. Nakonec jsem v Chebu vypadal hodně podobně jako ti, co závodili – špinavý, utahaný a spokojený.

Žabí muži a ženy

V sobotu 1. 8. se koná xterra v Podhradí u Aše, kde mají pořadatelé pro všechny odvážlivce přichystanou přehradu s vodou teploty Baltského moře, začátek cyklisté části do menšího kopečka, začátek běžecké části pro změnu zase do kopce a závěrečný doběh do cíle z kopce.

Foto: autor a Fr. Klingora
Stránky závodu s výsledky

X-team BaNo v cíli... zdá se, že během závodu pršelo.

Tuto sobotu se uskutečnil na Hluboké druhý závod letošního seriálu Světového poháru v Xteře (fotky, výsledky). Vynikajícím způsobem se na něm představil letošní vicemistr Evropy – chebský odchovanec Pavel Santo. Po vynikajícím výkonu se mu podařilo ve své kategorii Masters zvítězit, a potvrdit tak oprávněnou nominaci na říjnové mistrovství světa, které se uskuteční na Havaji.

Vytrvalé deště minulých dní donutili pořadatele k několika změnám. Plavecká část se přesunula z rozvodněné Vltavy do chovného Zvolenského rybníku, kde na 900 m trati nebyla nouze o srážky se šupináči.

Irča a Franta Klingorů si sáhli na dno svých sil

Cyklistická část, která byla letos 38 km dlouhá, byla po deštích opravdovou prověrkou všech startujících. Dlouhé kilometry se jezdilo v hlubokém bahně, které velice často přinášelo technický problémy jak s přehazovačkou, tak s přesmykačem. Rozbahněná trať donutila závodníky na mnoha místech kolo nosit, což závod ještě ztížilo.

Závěrečných 11 km běh byl doprovázen průtrží mračen, ale s tím snad už letošní účastníci počítali a prudké výběhy a seběhy v potocích vody rozhodně nebyly důvodem k odstoupení z tohoto extrémního závodu.

Letošní mistr Evropy Francouz Franky Batalier prokázal skvělou formu a vyhrál i na Hluboké. Pro Českou republiku bylo vynikající umístění českých reprezentantů.

Vítězný Francouz Batalier pod objektivem kamery a provazy deště

Karel Zadák si vybojoval skvělé druhé místo a Petr Novák z X-Teamu BaNo K. Vary se objevil v cíli jako druhý Čech na 5. místě. To je při konkurenci 170 startujících závodníků z 11 zemí velký úspěch.

Tom Eberl jako jeden z mála lávku úspěšně PŘEJEL

A jak si vedli další xteráci z karlovarského X-Teamu BaNo? Nezklamali. Dokázali, že čtyři medaile dosažené před měsícem na ME nebyly náhodou. Dalšímu karlovarskému xterákovi Martinovi Jiskrovi utekla první desítka absolutního pořadí o 4 vteřiny a skončil na 11. místě. Ve svých kategoriích se ještě z Karlovaráků na stupně vítězů dostali: Pavel Santo (45-49 let) – 1. místo, Martin Jiskra (20-24 let) – 2. místo, Tomáš Eberl (25-29 let) – 3. místo (všichni X-Team BaNo K. Vary), Tomáš Báča (30-35 let) 2. místo (AC Start K. Vary).

Sanťák třímá pohár vítěze

Již za čtyři týdny můžete vidět celou českou špičku na vlastní oči a to 25.7. 2009 v Ostrově, kde se uskuteční 5. díl Českého poháru. Na tomto závodě by měli startovat nejen nejlepší triatlonisté v čele se Zadákem, Kubíčkem, Jiránkem, Loubkové, ale i lyžaři, kteří do bojů postaví Lukáše Bauere, Martina Jakše a Petra Nováka. Tento sportovní zážitek si nesmíte nechat ujít.

Autor: Jan Novák (X-team BaNo K. Vary)

Zleva: P. Santo, M. Jiskra, T. Eberl, P. Novák

Pokud to chcete z první ruky, tak se podívejte na stránky týmu X-team BaNo. Já toho vím ale také hodně :). Možná víte, že původně bajkeři (i když s pohnutou, například běžkařskou minulostí) Tom Eberl a Pavel Santo jsou dobří i v xteře (terénní triatlon). Spolu s Martinem Jiskrou, Lubošem Bachurou a Petrem Novákem jsou členy týmu X-team BaNo Karlovy Vary. Letošní zimu strávili v duchu hesla krev, pot a dřina.

Sanťák před startem

Na Mistrovství Evropy v terénním triatlonu na Sardínii se ukázalo, že přípravu nešidili. Martin Jiskra (20-24 let) a Petr Novák (25–29 let) se stali mistry Evropy, Pavel Santo získal stříbro (45–49 let) a Tomáš Eberl si doběhl pro bronz (25–29 let); komplet výsledky (Excel). Zajímavé info o přípravě je na odkazovaných stránkách klubu.

Gratuluji!

Jiskra medaili neveze, skončil čtvrtý
Loni byl mezi juniory nejlepší na světě, letos na Havaji se karlovarský triatlet už zabydloval mezi staršími

Na havajský ostrov Maui neletěl kvůli světovému šampionátu v terénním triatlonu jen chodovský profesionál Jan Kubíček. Pamatujete ještě na loňskou parádu karlovarského juniora Martina Jiskry? Úřadující mistr světa se letos na Havaj vrátil. Hájit titul už nemusel, svou kategorii totiž přerostl. „Přechod mezi starší? To zrovna jednoduché nebude,“ odtušil loni, když se vracel se zlatem na krku.

Měl pravdu. Z Maui si tentokrát žádnou medaili neodvezl. I když hodně chtěl, tentokrát měl smůlu. V kategorii 20 až 24 let skončila jeho premiéra čtvrtým místem, celkově se vešel do první padesátky. „Zkusil to, nevyšlo to. Dokázal však, že může do Karlových Varů v budoucnu dovézt ještě hodně sportovních úspěchů a medailí. Před jeho výkonem smekám a výsledek zařazuji rozhodně mezi největší úspěchy klubu,“ chválil Jiskru po závodě jeho kouč Jan Novák.

„Plavání musím nějak přežít. Moc zdatný plavec totiž nejsem,“ říkává Jiskra se smíchem o své první disciplíně. Letos to ale až tak neplatilo. Na jeho možnosti zaplaval hodně solidně, z vody vybíhal kolem 90. místa se ztrátou čtyř minut na nejlepší.

Cyklistickou část však zvládl bravurně a z Haleakaly se přiřítil do cyklistického depa na čtyřiadvacátém místě absolutního pořadí. Na chvilku předstihl v pořadí i Kubíčka, který se trápil s porouchaným přesmykačem. Jen Zadáka už nestihl. Za to byl ale ve své kategorii na průběžné stříbrné pozici. S minimálním náskokem před dalšími dvěma borci. (Více o Havaji zde.)

Už přezouvání v depu však naznačilo, že Martina čeká při běžecké části závodu peklo. Nic mu nepomohlo, že závěr bývá jeho nejsilnější stránkou xterry. „Martin dostal křeče do břicha, to běh výrazně ovlivní,“ vysvětloval trenér Novák trápení mladého triatleta.

Do cíle Jiskra sice doběhl, v pořadí se ale propadl a medaile na něj už nezbyla. „Martin postoupil do starší kategorie, teď potřebuje nabrat nové zkušenosti. A ty přijdou až s věkem. Už při kvalifikačních závodech Evropského poháru bylo navíc jasné, že konkurence v této kategorii je obrovská,“ říká Novák.

Bachura i Eberl skončili šestí Loňské umístění v první desítce obhajoval na Havaji další z karlovarských mladíků. Lubomír Bachura skončil před rokem ve své kategorii sedmý, letos měl ale pozici mezi juniory o poznání těžší. „Nejlepší světoví borci z Anglie, USA, Nového Zélandu nebo Itálie udělali velký výkonnostní skok a začali se výrazně prosazovat i v absolutním pořadí,“ říká Novák. Bachurovi mezitím vyrostla konkurence i u nás. „Objevili se tu tři vynikající závodníci, každý z nich už dokázal na republice vyhrát.“ Dva z nich se také nominovali na Havaj.

V cíli v Ostrově. Na fotce je např. Tom Eb, Sanťák a Fiši.

To potvrdily i výsledky jeho kategorie. Za letošní čas by v loňském roce bral medaili, letos stačil na šesté místo. Proti minulému roku se Bachura dostal do cíle o 15 minut dřív. V celkovém pořadí se posunul o téměř 60 míst a obsadil celkově devadesáté místo.
Šestý skončil v kategorii 20 až 24 let Tomáš Eberl. Promladého triatleta z Karlových Varů to přitom byla na tak velkém závodě premiéra.

• Martin Jiskra, obhájce juniorského zlata, postoupil letos do vyšší kategorie 20 – 24 let. I tady si ale vedl skvěle, skončil čtvrtý.
• Lubomír Bachura si proti loňsku vylepšil čas o patnáct minut. V jeho kategorii to stačilo na 6. místo, v celkovém hodnocení si polepšil o 60 míst
• Tomáš Eberl závodil ve stejné kategorii jako Jiskra. Světová premiéra pro něj dopadla šestým místem.

Autor článku: Pavel Mrhálek

A vy si můžete jednak zazávodit a jednak přijít zafandit! Anebo se jen tak koukat na triatlety a triatletky.

Dal jsem si za úkol podat referát o Ašském triatlonu, který ovšem smíchám i s osobními zážitky. Triatlon se mi velice líbil. Nijak extra zázemí neměl, navíc na něj neustále pršelo, ale cítil jsme z něj pohodu a tradici, a tak se mi velice líbil. Popravdě, nejvíc se mi líbila cílová konstrukce, která vypadala jako u profi závodů. Vážně, tenhle závod je fajn. [ fotky ]

Asi jako nikoho, ani mě ranní bubnování deště na střechu z postele nevyhnalo. Na závod se vydali asi jen ti nejvíc hardcore sportovci, anebo ti, kdo doufali, že nepřijedou konkurenti. Ale já ze zkušeností vím, že když se váhá s odjezdem na závod, je třeba bez debat odjet, protože jinak člověk jen lituje. Mně se to stalo třeba předchozí den s jedním silničním závodem. A tak, nabit odhodláním, vyměnil jsem zadní kolo s uvolněnými dráty za jiné, nastříkal řetěz, kolo naložil do auta a se zpožděním vyjel směr Studánka. V Aši jsem si prožil nervy na objížďce, protože jsem jednak vjel omylem k hranici s Německem a jednak jsem nevěřil, že po takových uličkách objížďka skutečně vede. Start byl naštěstí odložen, a tak jsem se, stále v mírném dešti, stihl proběhnout i projet. Ráno jsem se mimochodem rozbahával doma po schodech. Snídal jsem jahodovou ovesnou kaši obohacenou o dvě lžíce malinové marmelády a sušené banány. Hodně jsem se napil.

Na startu známé tváře (závodit začal Václav Sobotka). Rozhodl jsem se pro dlouhou trať, jelikož jsem se chtěl unavit a kompenzovat tu dlouhou cestu. Přišel jsem tak o boj o titul Mistra KV kraje i o možnost zazávodit si, což mě mrzelo, ale popravdě, závodění, byť „sám se sebou“, mě naplnilo a byl jsem spokojen.

Voda v Novém u Studánky nebyla studená, a tak se do ní hromada nadržených naháčů v trenýrkách či černých mundúrech mohla spokojeně vrhnout, obeplavat bójku, doplavat zpět a pak buď do depa nebo ještě jednou to samé.

Já jako triatlonový spíše neplavec jsem se držel zpět a zpočátku sledoval dění vepředu. Těšilo mě, že jsem držel směr, protože obvykle beru plavání jako vyhlídkovou plavbu po všech možných zákrutách. Pak mi natekla voda do brýlí a viděl jsem jen skulinkou, která se ovšem brzy zaplnila také. Proto jsem sem tam zařadil prsní způsob plavby, upravil brejličky, odpočinul si a jal se opět zmateně bouchat pažemi do vody. U bójky byla mělčina, a tak jsme si odpočali všici. Při druhém kole se ale bójka posunula, a tak kdo čekal na odpočinek, dočkal se jen nepříjemného zjištění, že místo pevné země šlape a polyká vodu. Navíc se mi provaz od bóje zamotal do prstů na noze :).

(naháč) Karel Rouča

Břeh se blíží, výborně, přede mnou je jeden člověk, kousek za mnou další. O pořadí jsem s nebál, jelikož jsem tušil, že cyklisté to nejsou až tak dobří. Přesto jsem doufal, že vyjedu sám, protože jsem nechtěl podstupovat možné psychické martýrium z toho, že někoho musím někde odpárat – co kdyby ten někdo byl přecijen dobrý jezdec… Problém mi dělalo vylézt na břeh, jelikož jsem byl jednoduše zmatený. Depo proběhlo rychle, poprvé bez ponožek (příště ještě stahovák na tkaničky). První plavec se vdepu velice zdržel, a tak jsem vyrazil na silnici sám a první.

Řekl jsem si, že se pokusím sjet co nejvíce lidí, což jsem činil a sjížděl, ale první grupu jsem samozřejmě nesjel, ač, jak jsem slyšel, se mezi sebou její členové nemohli dohodnout, kdo bude na špici, a tak třeba jeli ve čtyřech pomalu vedle sebe. Byli tam, hádám, Pavel Vavruška, Vašek Sobotka, Ondra Vojtěchovský, … a další.

V běžeckém depu už čekali vítězové krátké trati. Běh vede po rovině, do kopce, zpět, a to samé ještě jednou. Mně velice vyhovoval, běžel jsem svižně a v novém traťovém rekordu jsem si i zavázal tkaničky.

Celý závod poprchávalo, pršelo a v cíli byla i zima – zda-li byla i během závodu, to nevím, jelikož já se spíš potil. Závodníci z dlouhé trati se trousili ještě dlouho. Závod dokončil i chudák, který píchl a tlačil snad od Hranic. Nejprve byla s pompou vyhlášena krátká trať a Mistrovství KV kraje a po doběhu účastníků i dlouhá trať.

Rád bych pořadatelům (Alpin Club Aš ve spolupráci s LK Jasan Aš) poděkoval za závod, jsem s ním velice spokojen. Jen ty výsledky by mohli dát na web dříve.

Zaregistroval jsem sebe a Bc. Fišerovou. Neznal jsem její ročník narození, tak jsem jej odhadnul na 1990. Zklamal mě i Dlouhán, kterej si radši užíval dovolenou, než aby se mnou poměřil síly :). Monča se radši oddávala (nejen) pivním orgiím v Chodové Plané. Bc. Radek byl někde v pražské dáli, takže jsme s Honzou Sokolem měli jeho manželku jenom pro sebe.

Pozn.: Z důvěryhodných zdrojů jsem se dozvěděl, že každá moje pomluva zde je pečlivě přečtena a poté důmyslně používána. Proto se budu snažit pomluvit co nejvíce lidí. ;)

Nyní pár slov k závodu.

Na začátku plavání, které mi samozřejmě nejde. Asi jsem ztracený případ.

Potom skok na horské kolo, které mi samozřejmě taky najde. Ale v něm se aspoň zlepšuju. Trať kola byla oproti minulým letům dost zjednodušena, což nám nemehlům samozřejmě dělá radost.

Pár lidí jsem na kole předjel, pár lidí předjelo mě. Tak se mi to už stává, zejména na xterrách. Nejradši mám ty experty, co mě do stoupáku předjedou a pak svěsí nohy, takže je musim předjíždět jak vůl zpátky. Na trati jsem letos nezažil žádný zaznamenáníhodný incident. Pavel Vavruška údajně podlezl mlíko, který značilo trať. Co ho k tomu vedlo? :)

Zde bych měl zmínit, že tátovo kolo (který jsem si vypůjčil) je super a je mnohem lepší než to moje. To neni fér!

No a pak už je jenom 3,2km běh, kde musím napravit všechny hříchy, které jsem spáchal během závodu. Předběhl mě jenom jeden člověk, ale já přebíhal jako blázen. Nakonec se mi přece jenom povedlo předběhnout i první holku s nápisem na zadku.

Pořadatelé se vyznamenali a opět sestavili výsledky bez mezičasů. Navíc rozdělené po kategoriích. Neměl jsem potuchy, kolikátý jsem skončil. Tak jsem si musel sestavit vlastní absolutní pořadí. Skončil jsem 13. Jako na Hostivaři. (To číslo je snad prokletý nebo co.)

Malej Sobič ani Honza Šimeček nejeli v hlavní kategorii a radši soutěžili s desetiletejma dětma. Fakt napínavej závod.

Po závodě jsme se přesunuli do nějaký hospody v Chodově (jmenovalo se to Sparta, nebo tak nějak), dali si oběd a pivo a čekali na štafetu. Štafety se zúčastnily celkem čtyři týmy, mezi kterými náš hvězdný tým jménem Pivní skauti obsadil třetí místo, a vyhrál tak dvojnásobek vložené částky. Do trojky Evička nakonec sehnala Honzu Sokolů, kterýmu to i po těch pivech běželo skvěle. Málem bych zapomněl, že jsme za třetí místo dostali taky pivo.

A to je vše, přátelé.

Foto zde, další foto zde, výsledky (absolutní pořadí) zde

Chodov 2007, Chodov 2006