Irčo, držíme palce!

Irena Klingorová je z mého pohledu nejlepší bikerkou našeho kraje pro rok 2010.

Dokázala to nejen úspěchem na ME, kde je dvojnásobnou více mistryní Evropy. Dalším důkazem je schopnost se výkonnostně dostat na Havaj a ještě si k tomu sama zajistila finanční prostředky. Je vzorem naší mládeži přístupem k tréninku, dokazuje možnost skloubit vysokou školu a vrcholový sport. Navíc svými příspěvky zde na stránkách úspěšně propaguje výsledky své i krásu a náročnost cyklistiky a triatlonu.

Chtěl bych jí tímto pogratulovat k již dosaženým výsledkům v letošní sezoně a popřát do zítřejšího závodu hodně sil, štěstí a co nejlepší umístění za sebe i desítky jejích příznivců.

Irena Klingorová

Irča na Havaji, IV.

Ozývám se po dvou dnech, protože jen z dneška by nebylo co psát, měli jsme den volna před závodem. Včera jsme šli opět dopoledne běhat. Tentokrát jsem nechala kluky běhat samotný a šla jsem si svoje tempo. Vyběhla jsem a zase mě začalo sžírat to vedro a slunce jen pálilo. Po chvíli běhání v uličkách jsem se cítila líp než minulý běh. Rozhodla jsem se vyrazit do písku na pláž. Bylo právě po odlivu,tak byl písek zpevněný a běželo se celkem pěkně. Protáhla jsem se, dala si pár krátkých rovinek a klusala jsem podél pobřeží zpět k domu. Kluci už se váleli u bazénu a opalovali se. Když jsem za nimi přišla,tak říkali, že to vůbec neopaluje a nemazali se :-).

Po obědě jsme vyrazili na pláž zaplavat si a pak si trochu odpočinout. Vlny byly menší a plavalo se mnohem lépe. Dokonce jsme potkali i želvu, se kterou jsme chvilku plavali. Naprostá nádhera. Kluci se běhěm dvou hodinek začali lehce červenat. Samozřejmě že večer byli všichni úplně spálení a ještě teď tu hekají, jak je to bolí :-) Nevím, proč mi nikdo nevěří, když říkám, že by se měl namazat opalovacím krémem :-D.

Dnes jsme si udělali volno. Dopoledne jsme se šli podívat do zdejších krámků a obchůdků, nakoupili další zásoby na jídlo a odpoledne jsme ztrávili ve stínu. Venku bylo opět nesnesitelné vedro. Teď si jdem házet s lítacím talířem, tak snad nám v tom větru, který venku je, neulítne na palmu :-).


Irča na Havaji, III.

Den třetí :-) 20. 10. 2010. Dneska jsem měli v plánu vyrazit na kolo, dojet do hotelu na prezentaci a pak na tréninkový okruh projet pár kol a zjistit, jaký je tu asi terén. Vašek a Jirka, už ostřílení z předchozích návštěv, věděli co a kde je, co a jak dělat, což je k nezaplacení. Místo hodin bloudění jsme jeli rovnou na místo przentace asi 10 kilometrů od našeho bydlení. Kluci to jako klasicky valili a já za nima vlála :-D.

Do hotelu jsme dorazili něco po deváté, ale už se to tam hemžilo závodníky a jejich doprovody. Dokonce jsme potkali pár nám známých českých tváří. Prezentace proběhla v pohodě, až nečekaně rychle. Řekla bych, že rychlejší prezentaci jsem ani nezažila :-). Dostali jsme čísla a pár dalších věcí.

Teď už jen vyrazit na trať a najíždět kilometry. Pro vstup na tréninkovou trať, která je i zároveň kusem tratě běžecké, jsme si museli nandat startovní číslo, aby nás tam vůbec pustili. Hned na začátku nás přepadlo prudké stoupání po asfaltu, které se změnilo ve štěrkovou cestu. Na kopci trať zahýbala ostře do prava, mezi keře a stromy. Tato část, která se převážně sjížděla, byla prý nejpodobnější trati kola. Malé i velké kameny v prachu, na kterých kolo plave, a navíc ještě schované trny přímo na cestě. Všicni kluci chytli do plášťů trny, ale naštěstí se jim to zalepilo a mohli jet dál.

Mně (musím zaklepat) se zatím nic nestalo nebo aspoň o žádném trnu nevím. Kolo jsem objela ještě dvakrát. Mezitím začalo pršet a trať namokla. Déšť nás všechny překvapil, kluci říkali, že to tu ještě nezažili. Aspoň se neprášilo :-).

Cesta domů proti větru byla taky výživná. Tak už jsme se jen naobědvali a šli odpočívat. Na večer ještě protažení a je tu konec dne. To nám to zase rychle uteklo.


Irča na Havaji, II.

ALOHA! Tak je tu za námi další den. Ráno začalo fackou teplého vzduchu. V sedm hodin ráno bylo už 26 stupňů. Dnes jsme měli na plánu běh a plavčo. Jelikož ráno „nebylo“ tak horko, tak jsme vyrazili běhat na osmou. Běželi jsme podél pobřeží, já napřed s klukama, ale pak jsem se oddělila, abych se úplně nezničila. Běžela jsem necelou hodinku, z čehož jsem musela dvakrát zastavit a chvilku jít, protože žár slunce, který se mi opíral neustále do těla, už jsem nemohla snést. Připadala jsem si tak nějak spomalená, jak když si slunce ze mě bere všechnu energii. Tak jsem se nějak doplazila zpět na pokoj. Kluci přišli kousek po mě, tak jsme všichni vyrazili do bazénu, který máme v rezortu. Musím říct, že mě strašně šokovala teplota výřivky. Má snad 45 stupňů, měla jsem problém tam vlézt, natož vydržet nějakou dobu.

A co až vás na noze pošimrá nějaká havajská písková potvůrka?

Po obědě jsme vzali auto a jeli na pláž plavat.Hodně foukalo a nad sopkou byl obrovský černý mrak, ze kterého pršelo. Tak jsme se vrhli do vln. Mně ta první přiutopila, když mi šplouchla do obličeje a propláchla dutiny. Dál od břehu už se to jen houpalo. Ale tak hodně, až mi z toho bylo blbě. Plavat jako o život, nikam se skoro nehnout, a ještě zabírat naprázdno do vzduchu za vlnou je fakt hrozný. Je fakt, že tady neplatí, že kdo má hodně naplaváno v bazénu, tak bude tady dobrý. Já sama nevím, jak se mám s vlnama poprat.

Když jsem se konečně doplácla na břeh, odpočinula si, tak jsme se s klukama rozhodli ještě chvíli zůstat a blbnout. Mezi tím se zatáhlo a začlo být chladněji. K večeru se ale zase vyčasilo. Když jsme odcházeli, minuli jsme dva páry, které si řekli své ano přímo na pláži. Teď všichni odpočíváme a nabíráme síly na zítřejší den.

Zdravím, Irča


Irča na Havaji, I.

Irče Klingorové se podařilo dát do kupy peníze potřebné na účast na Mistrovství světa v xteře na Havaji. Toto je první ze série článků, které Irča posílá přímo z místa činu. Sledujete tedy přímý přenos! Držíme Ireně palce! — Radek

Na cestu jsem se domluvila s klukama Vaškem Klakurkou a Jirkou Klímou, připojil se k nám i Ondra Pipek. Tak jsme si v neděli 17. 10. ve 4:00 dali sraz na Ruzyni a vyrazili jsme na cestu – letecky s baťohem a kolama v krabicích.

Přiletěli jsme včera (17. 10.) v devět hodin místního času (mínus 12 hodin = našeho času). Let byl cekem bez problémů, všchno jsme stihli i kontroly nám nedělaly problém. Kola dorazila taky v pohodě, jen krabice trochu rozpáraný od kontroly v Americe.

Chytají bronz... snad i zlato! ... Pobřežní hlídka

Po 26 hodinách v letadle, všichni rozlámaný, jsme si vyrazili půjčit auto. S menšími problémy při domlouvání to nakonec vyšlo a vyrazili jsme SantaFéčkem do cílové stanice. Při dojezdu jsme ale zjistili, že na recepci už nikdo není. Tak jsme se vydali hledat telefonní budku s tím, že zavoláme na číslo, kde by nám měli pomoci. Ale nikdo to nebral…
Tak jsme se pomalu začali smiřovat s tím, že budeme muset přespat venku. Bylo teplo, tak aspoň něco… Pak nás napadlo zajít za někým, kdo vypadal, že v resortu bydlí déle. Naštěstí nám otevřel pán, který nám všechno obvolal a nakonec nás zavedl i k pokoji. Naštěstí.

Tak jsme všichni vysílení zalehli do postelí a spali jsme. Druhý jsme si udělali aklimatizační den – byli jsme se podívat ve městě, v pár obchodech a pak odpočívat na pláž. Slunce úplně nepařilo, bylo jen 32 stupňů a sem tam i mraky, což pro nás bylo úplně supr. Zítra jdeme zkusit běh v tomhle vedru, pak i plavání ve vlnách.

Další fotky na Picase a na Facebooku.


Kluci zdraví z Maui

A teď hurá za Havajankami! :-D
A teď hurá za Havajankami! :-D

Zdravíme všechny z Hawaje. Máme to za sebou a děkujeme všem, kdo nám držel palce! Štěstí nám přálo a nikdo z nás nepíchnul ani se nezrakvil v brutálním sjezdu. Ten výkon už ležel na nás a každej z nás moc chtěl přivést nějakou tu medailičku. Bylo to blízko, ale je to jen sport. Možná to vyjde příště a třeba to bude někdo z vás, kdo se o to pokusí. Tak se mějte fajn a uvidíme se na vyhlášení pohárů. ALOHA. –Pavel, Luboš a Tomáš

Párci před závodem
Párci před závodem

Aloha z Hawaje od Baňáků

Luboš, Pavel a kabriolet
Luboš, Pavel a kabriolet
Pavel, Tomáš a Luboš na Havaji
Pavel, Tomáš a Luboš na Havaji

Pozdrav z Hawaje posílají Baňáci. Je tady krásně, jen to počasí zrovna závodní není. Držte nám v neděli palce a najdete nás na live TV v osm večer 25. 10. na www.xterra.tv. Možná, že nás na obrazovce někdo pozná. Aloha. — Pavel, Luboš a Tomáš.


Xterra Tří zemí 2009

Tří zemí, to je název terénního triatlonu, který vás zavede do obou sousedních německy mluvících zemí
Triatlon Tří zemí vás zavede do obou sousedních německy mluvících zemí

Závod v terénním triatlonu Tří zemí na Lipně jsme se s bráchou rozhodli absolvovat především proto, že byl vyhlášen jako součást Xterra Czech tour. To,že se jede ve třech zemích jsme se dozvěděli až po navštívení stránek s propozicemi. Ze začátku mě trochu děsily vzdálenosti, na kterých se závod jel- 800m plavání- 44 km kolo – 7 km běh. Start plavání byl v Česku, cyklistická část s převýšením 1200 m se jela napřed v Česku, poté se přejelo do Rakouska, depo bylo v německém Wegscheidu a běželo se opět přes hranice do Rakouska do cílového města Kollerschlagu.

Pokračování článku