Ostrov má skvělé triatlonisty

Prázdniny jsou u konce a pro studenty ostrovského gymnázia Heidi a Lukáše Juránkovi to znamená ukončení úspěšné triatlonové sezóny, kde v dresu oddílu X-team BaNo Karlovy Vary plnily role nováčků. V tomto roce se účastnili celého seriálu závodu Českého poháru triatlonové asociace Czech Tri Series. Součásti jarní přípravy na triatlon byla i účast na několika aquatlonových a duatlonových závodech.

Lukáš a Heidi Juránkovi
Lukáš a Heidi Juránkovi

Oba sourozenci závodí v kategorii mladších žáků a pro jejich kategorii se triatlonový závod skládá z 300 m plavání, 5 km na kole a na závěr 2 km běhu. Závodů bylo celkem 7 po celé ČR. První závod se konal v Nymburce již 30. 5., kde Heidi zvítězila a Lukáš obsadil 2. místo. Poslední závod se konal v Jablonci n. Nisou 29. 8. v prostředí krásné přehrady Mšeno v centru Jablonce. V tomto závodě Heidi skončila 2. a bratr Lukáš 3.

Na konci srpna jsme mohli tyto závodníky vidět a povzbudit při City triatlonu v Karlových Varech, který byl nejen součásti ČP ale i MR žactva. Zde Heidi vynikajícím způsobem útočila na mistrovský titul, ale technická chyba a následná penalizace v cyklistickém depu ji odsunula na druhé místo, je tedy vicemistryně republiky. V případě, že by tento závod byla vyhrála, stala by se i vítězkou celého ČP v triatlonu. Takto na ni zbylo fantastické 2. místo. Lukáš se po sérii výborných umístění zařadil na celkové 5. místo v ČP, kdy konkurence v podobě silných triatlonových týmů jako např. Slavie Praha, TCV Jindřichův Hradec a Ekol Brno, je pro nováčka těžký kalibr. Oba sourozenci se tímto jednoznačně nominovali do výběru žáků pro střediska mládeže a budou zváni na pravidelná výkonnostní soustředění.

Lukáš
Lukáš Juránek

Výkonnostní úroveň v ČP v dětských kategoriich je překvapivě vysoká. Heidi s Lukášem se účastní již 3 roky velmi náročného X- terra triatlonu i v sousednim
Německu a zatím vždy obsadili medailové pozice v silné německé konkurenci.

Přejeme jim, aby jim další snažení přinášelo nejen dobré výsledky, ale hlavně radost ze sportu!


Chebský aquatlon zahájil triatlonovou sezónu 2015

Závod uspořádal USK Akademik. Foto: Jaroslav Mühlberger
Závod uspořádal USK Akademik. Foto: Jaroslav Mühlberger

Na Chebském aquatlonu dominovala mládež. První místo si po výborném výkonu v bazénu udržel Jiří Kesl (USK Akademik) před Lukášem Pekárkem, který hodně ztratil ve vodě, ale naopak skvěle zaběhnul. Třetí přiběhl Filip Slanina.

Mezi ženami zvítězila Běla Tréšková před Barborou Stupkovou a Janou Hájkovou. Běla a Jana zaplavaly 400 metrů okolo 5:10 min. a lze říci, že všechny tři medailistky víceméně předplavaly mužské medailové protějšky. Mezi štiky Bělu a Janu se s časem 5:11 vměstnal jen jeden sumec – Ondra Matějíček.

dd. Foto: Vladimír Vojta
Běla Tréšková, Barbora Stupková, Jana Hájková. Foto: Vladimír Vojta

Fotky poslal Vladimír Vojta a dodal: „Fotky jsou zmenšené, pokud někdo bude chtít originální velikost, ať se mi ozve na email vojta.vlad (zavináč) seznam.cz.“ Další fotky poslal Jaroslav Mühlberger.

Výsledky: muži, ženy, celkem.

Vodní víly, hop! Foto: Jaroslav Mühlberger
Vodní víly, hop! Foto: Jaroslav Mühlberger

Irčo, držíme palce!

Irena Klingorová je z mého pohledu nejlepší bikerkou našeho kraje pro rok 2010.

Dokázala to nejen úspěchem na ME, kde je dvojnásobnou více mistryní Evropy. Dalším důkazem je schopnost se výkonnostně dostat na Havaj a ještě si k tomu sama zajistila finanční prostředky. Je vzorem naší mládeži přístupem k tréninku, dokazuje možnost skloubit vysokou školu a vrcholový sport. Navíc svými příspěvky zde na stránkách úspěšně propaguje výsledky své i krásu a náročnost cyklistiky a triatlonu.

Chtěl bych jí tímto pogratulovat k již dosaženým výsledkům v letošní sezoně a popřát do zítřejšího závodu hodně sil, štěstí a co nejlepší umístění za sebe i desítky jejích příznivců.

Irena Klingorová

Irča na Havaji, IV.

Ozývám se po dvou dnech, protože jen z dneška by nebylo co psát, měli jsme den volna před závodem. Včera jsme šli opět dopoledne běhat. Tentokrát jsem nechala kluky běhat samotný a šla jsem si svoje tempo. Vyběhla jsem a zase mě začalo sžírat to vedro a slunce jen pálilo. Po chvíli běhání v uličkách jsem se cítila líp než minulý běh. Rozhodla jsem se vyrazit do písku na pláž. Bylo právě po odlivu,tak byl písek zpevněný a běželo se celkem pěkně. Protáhla jsem se, dala si pár krátkých rovinek a klusala jsem podél pobřeží zpět k domu. Kluci už se váleli u bazénu a opalovali se. Když jsem za nimi přišla,tak říkali, že to vůbec neopaluje a nemazali se :-).

Po obědě jsme vyrazili na pláž zaplavat si a pak si trochu odpočinout. Vlny byly menší a plavalo se mnohem lépe. Dokonce jsme potkali i želvu, se kterou jsme chvilku plavali. Naprostá nádhera. Kluci se běhěm dvou hodinek začali lehce červenat. Samozřejmě že večer byli všichni úplně spálení a ještě teď tu hekají, jak je to bolí :-) Nevím, proč mi nikdo nevěří, když říkám, že by se měl namazat opalovacím krémem :-D.

Dnes jsme si udělali volno. Dopoledne jsme se šli podívat do zdejších krámků a obchůdků, nakoupili další zásoby na jídlo a odpoledne jsme ztrávili ve stínu. Venku bylo opět nesnesitelné vedro. Teď si jdem házet s lítacím talířem, tak snad nám v tom větru, který venku je, neulítne na palmu :-).


Irča na Havaji, III.

Den třetí :-) 20. 10. 2010. Dneska jsem měli v plánu vyrazit na kolo, dojet do hotelu na prezentaci a pak na tréninkový okruh projet pár kol a zjistit, jaký je tu asi terén. Vašek a Jirka, už ostřílení z předchozích návštěv, věděli co a kde je, co a jak dělat, což je k nezaplacení. Místo hodin bloudění jsme jeli rovnou na místo przentace asi 10 kilometrů od našeho bydlení. Kluci to jako klasicky valili a já za nima vlála :-D.

Do hotelu jsme dorazili něco po deváté, ale už se to tam hemžilo závodníky a jejich doprovody. Dokonce jsme potkali pár nám známých českých tváří. Prezentace proběhla v pohodě, až nečekaně rychle. Řekla bych, že rychlejší prezentaci jsem ani nezažila :-). Dostali jsme čísla a pár dalších věcí.

Teď už jen vyrazit na trať a najíždět kilometry. Pro vstup na tréninkovou trať, která je i zároveň kusem tratě běžecké, jsme si museli nandat startovní číslo, aby nás tam vůbec pustili. Hned na začátku nás přepadlo prudké stoupání po asfaltu, které se změnilo ve štěrkovou cestu. Na kopci trať zahýbala ostře do prava, mezi keře a stromy. Tato část, která se převážně sjížděla, byla prý nejpodobnější trati kola. Malé i velké kameny v prachu, na kterých kolo plave, a navíc ještě schované trny přímo na cestě. Všicni kluci chytli do plášťů trny, ale naštěstí se jim to zalepilo a mohli jet dál.

Mně (musím zaklepat) se zatím nic nestalo nebo aspoň o žádném trnu nevím. Kolo jsem objela ještě dvakrát. Mezitím začalo pršet a trať namokla. Déšť nás všechny překvapil, kluci říkali, že to tu ještě nezažili. Aspoň se neprášilo :-).

Cesta domů proti větru byla taky výživná. Tak už jsme se jen naobědvali a šli odpočívat. Na večer ještě protažení a je tu konec dne. To nám to zase rychle uteklo.