1000miles a Svobodovi: začal jsem chrápat a nohama šlapu ještě 2 hodiny po usnutí

Jak jsme zde již uvedli, na extrémní vytrvalostní závod vedoucí z východního Slovenska téměř do západních Čech (Skalná) se vydali bratři Svobodovi, tandemisté Milan Panzer a Lukáš Kopecký a chodec Pepa Hubený. Kocouři jsou pryč a myšky mají pré, pročež jsme tedy partnerky po drátu porůznu vyzpovídali. Začneme s ašandou Týnou Hlinákovou a mnichovandou Marcelou Krejčířovou. Pokud byste nevěděli, tak Jirka náleží k Týně a Petr k Marcele ;-).

Kluci na startu
Kluci na startu

Fotogalerie kluků ze závodu

Cesta na start byla pro kluky logisticky poměrně zajímavá, neboť Jirka, toho času na prázdninách doma v Aši, se vydal za bratrem do Mnichova, kde doladili zbývající detaily ohledně výbavy na dlouhou a náročnou cestu. Na východ Slovenska je pak odvezl kamarád. Podle Týny byl Jirka nervózní neznatelné, leda z obav, „jestli mají všechno, aby jim neselhala kola a hlavně aby měli dost sil to zvládnout. Do teď nepřišel na nic, co by doma zapomněl, tak snad byla příprava dostačující.

Jak jste si jistě všimli, jak Jirka tak Pecan jsou flegmatici, čili výlevy do telefonu ze spacáku se nekonaly. „Ohledně nebezpečí nepadla ani zmínka, takže setkaní s medvědy se nekonalo,“ dodala s úsměvem Týna. Ohledně cíle hochů se děvčata v interpretaci shodla: „Jejich ambice jsou asi takové, že to chtějí dojet,“ řekla Týna. Marcela dodala: „Kluci to jedou na pohodu a spíš si to užívají. Nejedou na čas a nic je nehoní.

Setkání s klukama ke konci závodu na Božáku. Zarostlý a spokojený.
Setkání s klukama ke konci závodu na Božáku. Zarostlý a spokojený.

Marcelo, máš nějaké informace provozního charakteru?

Péťa celý závod píše, že pohoda, že jediné, co ho bolí, jsou ruce (brnění prstů). Před týdnem v pátek za nimi byli rodiče, tak měli hotel se saunou a dali se dohromady. Jirovi bylo v pátek zle a ani prý nemluvil a byl přešlej, ale po pořádném jídle a vyspáni načerpal energii a v neděli dali kolem 160 km. Peta je pořád plný energie a myslím, že je tahoun. A na Slovensku jak byly tropy, tak se mazali opalovacím krémem s faktorem 50 a pili 12 litrů vody denně.

Máco, nějaké potíže stechnikou Ti byly nahlášeny?

Jířa si dal někdy minulý týden na držku a rozbil navigaci, tak teď musí jet podle navigace z mobilu.

Jaké to je, spát pod širákem?

Marcela: Oni to se spaním ani moc náročné nemají. Vyráběli si žďáráky, ale moc v nich nespali. Většinou si našli nějaký penzion či ubytovnu. Celkem spali venku třikrát a předevčírem prý celou noc lilo a měli promočené spacáky. A strašně žerou, k obědu není problém spořádat tři hlavní jídla.

Napadlo mě, zda v době nepřítomnosti kluků holky využívají mezičas k intenzivnímu tréninku. Co na to říkáš, Týno?

:-). Ano, občas se jdu na kole projet. A od letošních vánoc dokonce dostávám i cyklistické dárky jako byly např. nášlapy, což mi asi naznačuje, že na kole trávím opravdu málo času a měla bych přidat :D.

Roklinka
Roklinka

Týno, jak si myslíš, že Jirka zvládá ten cyklistický kolotoč? Ráno k soustruhu a večer domů…

Jednak si myslím, že kluci předvádějí obrovský fyzicky výkon, a mimořádnou psychickou odolnost vůči všem nepříznivým vlivům, jako bylo např. extrémní horko v prvních dnech. Sama za sebe, jak znám Jirku, si při tom všem myslím, že si to ze začátku užíval. Poznával krajinu, kde nebyl, projížděl terén, který doposud nejel atd. Ale s přibývající únavou a denním stereotypem, že každé ráno znovu musí do sedla a točit nohy celý den a znovu a znovu, si myslím, že už se těší domu na svoji postel a že bude moci jít na kolo, až se mu bude chtít, a ne protože musí, aby se dostal domů.

Marcelo, máš k tomu něco?

Ohledně kolotoče… výsledkem je, že Péťa děsně chrápe, ač normálně nechrápe, a Jířa říkal, že ve spánku ještě dvě hodiny točí nohama. Kluci to dávají v pohodě a s úsměvem.

Jirka se ukládá ke spánku
Jirka se ukládá ke spánku

Týno, když tedy budy Jirka strávil na kole posledních… kolik, téměř 14 dnů, tak by mohl být od kola na chvíli klid…

Každopádně jsem předpokládala Jirkovu reakci, že až dojede, zahodí kolo aspoň na chvíli a bude se věnovat i něčemu jinému. Bohužel :-). V neděli se chystá hned odjet na závody do Kutné Hory. Psala jsem bohužel, ale není to tak, jsem ráda, že jezdí a jsem pyšná na jeho výsledky. Myslím, že překonává v určitých extrémních závodech i sám sebe, což ho posouvá dál. Radši budu přítelkyní vyznavače extrémních závodů, cyklisty, kterého potkávám jen u snídaně a večeře, než člověka, který sedí od rána do večera u televizi a jeho jediným koníčkem je přepínaní televizních programů ;-).

Marcelo, máš k tomu nějaký komentář?

Kluci už jsou prý rádi, že je to za nimi. Pecan předevčírem psal, že jim do Skalné chybí ještě 360 km, že plánují dojet k přehradě Fláje a pak už domů. Napsal pak: „Už se na tebe těším… Ale abych ještě věděl, co se ženou… mé potřeby se za poslední dny zúžily na šlapání a přijímání potravy :-).“ Jsem na Banána strašně pyšná, protože, jak jsi sám psal, už nejezdí jako dřív (to jsou samé skialpy a hory), a přesto takhle dupe… prostě borec :-).

Pecan seřizuje náhradní kolo
Pecan seřizuje náhradní kolo

Takže závěrem, kluci už jsou skoro doma…

Marcela: V neděli/pondělí nenaspali nic, lilo a spalo se na louce. Tak jsme je s Týnou jeli na Božák podpořit, takže se vyspí v pěkném prostředí.

Týna: ano, a pak v úterý v 6:30 ráno volal Jirka, ať jim s Marcelou přivezeme jiné kolo, Péťovi praskl rám na kole (Specialized Epic). Takže je 6:47 a my už jedeme vstříc našim manželům jim dát suché věci a kolo.

Marcela: Praskla mu zadní stavba rámu a dojíždí na starém Treku s tretrama bez nášlapů. Už ho však chtěl hodit ze skály… Nálada je prý celou dobu super, jen kola občas zlobila a dost náročný je prý terén.

— Týno a Marcelo, děkuji za odpovědi! Fotografie kluků najdete zde ve fotoalbu.

A takhle to vypadalo po vichřici
A takhle to vypadalo po vichřici

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>