Poděkování

PF 2011 z Chebu

Chtěl bych na závěr roku 2010 poděkovat jménem mládeže, všech členů TJ OLYMPIONIK Cheb a Sportovního centra mládeže cyklistiky Karlovarského kraje.

Je to v první řadě našemu webmasteru Radku Fišerovi, který nám zajišťuje opravdu vynikající webové služby, prakticky máme nejlepší stránky, jaké znám. Za to má u mne poukázku na odběr sportovního zboží.

Dále bych rád poděkoval za to, že se rozjel VV KVSC Janu Kytkovi a věřím, že tato práce bude mít stoupající úroveň.

V další řadě bych vyjmenoval úspěšné a schopné organizátory závodů, bez kterých by naše činnost byla hodně ochuzena. Jsou to organizátoři, party nadšenců a dobrovolníků od západu Luboš Rychlík, Tomáš Soukup, Václav Větrovec a Petr Moos, bratři Šinkové, Josef Pavlovic, Jan Vokáč, Lubomír Hranička a František Nádvorník, Daniel Danielčák a Michal Prokop, Jiří Čechman a dali by se jmenovat určitě další organizátoři a pomocníci, kteří mají na úrovni naší cyklistiky velký podíl.

Poděkování patří vlastně Vám všem, kteří se cyklistice věnujete a tvoříte její dějiny: mládež, trenéři, rodiče, doprovod a další.

Úspěšný rok 2011, spoustu přátelských vztahů, dostatek času na naši cyklistiku a spokojenost v osobním životě přeje Petr Fiala


PF 2011 z Chodova

Cyklisté TJ Plamen Chodov přejí všem veselé vánoce, ještě veselejšího Silvestra a v Novém roce 2011 mnoho zdraví, štěstí a pohodové tréninky bez defektů, za stálého slunečného počasí, pořád s kopce a s větrem v zádech.

PF 2011 TJ Plamen Chodov

— F. Nádvorník


Návrh kalendáře závodů TJ Plamen Chodov na rok 2011 (.XLS). Novinka: terénní duatlon, jehož termín teprve bude určen (místo terénního triatlonu). Má-li někdo připomínky k termínům, nechť napíše adresu Františka Nádvorníka nadvornikf@seznam.cz.
18. 11. 2010     0  
Výsledky Chodovský bikemaraton a fotky od pana Klingory. František Nádvorník: "Závod se vydařil, nedošlo k žádnému zranění a za pěkného slunečného počasí si celkem 84 závodníků na tratích 1, 8, 14, 28 a 56 km poměřilo síly se soupeři ve svých kategoriích."
13. 9. 2010     0  

Časovkový víkend

Poslední květnový víkend zamířil Český pohár silniční cyklistiky do Hradce Králové. Jely se zde časovky jednotlivců, dvojic a družstev. K výpravě Stadionu Louny se připojili Martin Kubík a Vašek Viktorin. Úspěch zaznamenalo družstvo kadetů ve složení Lacina, Kočí (Louny), Kubík (Chodov), Kopecký (Beroun). Hoši obsadili 3. místo se ztrátou 15 sekund na stříbro. Kadeti dojížděli za průtrže mračen, blesků a hromobití. Junioři bohužel právě startovali. Družstvo ve složení Nipl, Moule (Louny) a Viktorin (TBB) bylo na doporučení p. Chrobáka po první otočce odvoláno z důvodu katastrofálního počasí.

Družstvo ve složení Lacina, Kočí (Louny), Kubík (Chodov; úplně vlevo), Kopecký (Beroun)

Jen pro zajímavost výpis z Martinova computeru „bronzové“ časovky družstev: délka 42 km, průměrná rychlost 40,5 km/h, čas 1 02′ 22“, max. rychlost 63,8 km/h. Fotky zde.


Závodní květen v Ambergu a okolí

Štafetový běh krajem
Štafetový běh krajem

Poslední dva víkendy se v Ambergu a okolí a Neumarktu konaly tři povedené akce. Landkreislauf, LGS Triathlon Neumarkt a Amberger Runnight Night. Všechny akce byly něčím zvláštní a nebylo by na škodu něco podobného uspořádat v Sokolově či okolí.

25. Landkreislaufem žil nejen celý Amberg dlouho před jeho konáním. Jakmile začalo být hezky, začali běhat snad všichni. Každou chvíli jsem někoho viděl, jak běhá, při trénincích jsem potkával mnohonásobně víc lidí než předtím. A o co se vůbec jedná? Landkreislauf, jak už název napovídá, je běh krajem, každým rokem je trasa jiná, takže vás zavede vždy na jiná místa, kam se normálně ani nedostanete. A co je na tom ještě tak super? Jedná se o štafetu. Není to tří, čtyř či pětičlenná štafeta, ale rovnou jedenáctičlenná. Každý úsek je jiný, krátký, dlouhý, celou dobu stoupání, pořád po rovince, každý si může vybrat. Celkem se uběhne více jak 50 km, nejdelší úsek měří max. 7km, nejkratší 3 km. Start je hromadný. Tento rok padl účastnický rekord. 305 štafet, 3355 lidí. Zúčastnit se mohly mužské, ženské i smíšení štafety.

Pokračování článku


Jaký byl městský triatlon v Ambergu

Má účast na Citytriathlonu v Ambergu 2009 nezačala dobře. Nevzali mi moje silniční kolo do depa, protože bylo trochu upravené. Místo řidítek mělo speciální železnou konstrukci s řidítky, díky níž se stlačováním a oddalováním řídítek mohlo dosáhnout o 10% větší rychlosti. Ne, že bych to trochu nečekal. Tak jsem si musel rychle zajet pro horské kolo, které mi už vzali. Jak jsem se tak po depu rozhlížel, ještě jeden triatlet měl mountain bike. Fotky ze závodu.

Doběh do cíle
Doběh do cíle

Pokračování článku


Hamburg Marathon aneb 14 týdnů se Steffnym

Vylepšené startovní číslo z maratonu v Hamburku
Vylepšené startovní číslo z maratonu v Hamburku

Na úvod bych měl napsat, že jsem žák na ročním výměnném pobytu v Ambergu v Německu, kde jsem se seznámil se skvělou sportovní rodinou Baumann, díky níž jsem se mohl těchto závodů zúčastnit.

Po 14. týdenním tréninku podle knihy Herberta Steffnyho, slavného německého bežce, jsem se konečně dočkal. Po zkušebních bězích, jako byly Rothseelauf (10,4km – 41:46 – 1. místo dorostenci, 56. místo celkově; foto, výsledky) a Berlínský půlmaraton, jsem konečně doběhnul do svého cíle – Marathon Hamburg.

Pokračování článku


Závody Becker Cupu na sezónu 2009

Becker BohemiaMám pro Vás několik novinek a aktualit z chystaného Becker cupu 2009. Tak předně se nám posunul termín chrásteckého závodu ve sprintu. Bude to stále neděle, ale již 19. dubna 2009. Pokud nemáte představu co na Vás místní CK Sport Beran chystá, mrkněte na video (níže v článku). Oproti sprintu na Vysočině bude chybět skok přes kládu i asfaltový úsek, naše trať bude z velké části na písčitém podkladu, takže nehrozí i přes jarní termín nepříjemné bláto. Pokračování článku


Bikování v Coloradu… Part 2

Po čem za měsíc uroním slzu? … Po drsné přírodě; stálém teplém počasí; bikerech na kolech, která rozhodně v ČR neuvidím; trailech, kde se jede hodinu a půl z kopce; trailech, kde se jede hodinu a půl jen do kopce; spálených brzdových destičkách; trnech od kaktusů, ale třeba i levných bikových komponentech…

V Americe se horské kolo někdy v těch 70. letech narodilo a až tady člověk pochopí proč. Na prvním místě tu jde o zábavu. Jezdí tu všichni. Těžko u nás potkáte tvora ženského pohlaví okolo padesátky s integrálou na hlavě a sedícího na růžovém Epicu. Nebo vousatého bikera, nedovolím si tipovat věk (60+), na Slingshotu – bike z roku 95, co má místo spodní rámové trubky ocelovej drát. Vůbec materiál, na kterém se tu jezdí, je absolutně odlišný od toho, co můžeme vidět u nás. Nevim, jestli mají v USA nedostatek hliníku, ale rozhodně s ním asi nechtějí plýtvat na hardtaily. Převahu má ocel, pak titan a karbon. U silniček to platí dvojnásob. Buď se jezdí na ocelových Lemondech, Ritchey apod., nebo titanové Litespeed, Merlin, Dean. Zbytek doplňují celokarbonové skvosty, jejichž názvy jsem viděl poprvé. Zkrátka hlína s karbonovou zadní a přední vidlí je tu absolutně „out“. Dalším znakem je, že 50% biků tu má vidle Fox (a je to spíš dolní odhad).

Colorado

Všechno je ale také dáno cenami, za které se tu dá nakupovat. Jestli vidle Fox F100X vyjde u nás na 25tis, tak tady je po přepočtu za 15tis a to nemluvím o možnosti nakupovat na eBay. Nebo vlastně o tom budu mluvit, protože nevím, co si bez eBay v Čechách počnu. Ze začátku jsem z toho měl jako správný Čech trochu strach a říkal si, jestli můžu těm prodávajícím na eBay věřit, jestli mi něco přijde, když zaplatím dopředu… Všechno je ale jinak, tady nejsem v Čechách a nikdo si nedovolí napsat něco nepravdivého o tom, co na eBay prodává. Celkem jsem provedl na eBay asi 9 nákupů a vždy naprostá spokojenost: nový přesmyk XTR 5$; kliky XTR 180$; vidle Fox F100RL 280$; šaltr XTR 50$… no sehnali byste to v Čechách? Po domluvě jsou prodávající ochotni poslat balík kamkoliv po světě. Jediným problémem případného nákupu z Čech, je placení kartou přes Paypal (?).

Pokračování článku


Bikování v Coloradu…

ColoradoPopravdě, na letošní léto jsem se psychicky připravoval s tím, že po dlouhé době nebudu moct jezdit na kole. V plánu bylo jet s mojí přítelkyní na 4 měsíce za oceán do Ameriky něco si vydělat a pak trochu cestovat. Měli jsme ale problém sehnat práci, takže jsme nakonec vzali job, který byl k dispozici přes agenturu a původně mi ani nedocházelo, kam pojedem. Dělám housekeeping v Grand Vista Hotel ve městě Grand Junction. Je to na americké poměry menší městečko s cca 40tis obyvateli a leží v údolí, které odděluje Rocky Mountain od pouští v Utahu. Všechno mi začalo docházet když jsem viděl na mapě Rocky Mountain. Jaká značka kol se asi bikeroví vybaví… Utah? Tam je přeci Moab? A už to začalo…

Fotky v galerii online.

„Pro všechny případy“ jsem si přibalil tretry, přilbu a nějaký ty další cyklistický hadříky, který naštěstí nezaberou moc místa. Po celkem náročné cestě přes Los Angeles nás v Grand Junctionu přivítalo pěkný vedro a vlastně za tři týdny, co už tady jsme, tak neklesla teplota přes den pod 30°C. Teda 30°C bylo jen jeden den, jinak je tu odpoledne spíš tak 36°C a ani jedna kapka z nebe. Není tady ale velká vlhkost vzduchu, takže je vedro trochu jiný než u nás. Pořád fouká vítr a člověk je „usušenej“ za půl hoďky.

Kolo jsem si pořídil po týdnu. Původní představa, že si koupím ojetýho bika za rozumnou cenu vzala za své, protože buď to byla hrozná vražda za 200$ nebo full přes 1000$ a to už je celkem dost. Ikdyž… Jen tak pro představu, v Grand Junctionu jsou 4 bikeshopy. V jednom Canondale, v druhým Trek, ve třetím Specialized a čtvrtém směs ostatních značek (Felt, Rockymountain, Bianchi!!!). Ceny jsou tak o 35% nižší něž u nás. Člověk tu ale musí dávat pozor na to, že všechny ceny jsou bez daně, která je v každém státu jiná. Maximálně je ale cca 8%, takže to pořád ujde… Američani zkrátka chtějí vědět, kolik státu dávají. Měl jsem vyhlédnutého červeného Canondale s headshockem na LX/XT za 800$!!! Jednak jsem ale tolik neměl, ale hlavně jsem uznal,že nemůžu mít kolo, který bych si oblíbil, protože bych se s ním pak musel táhnout do Čech ;-) Nakonec to vyhrál Trek 4900 hlavně kvůli tomu, že nám majitel slíbil odkoupení až pojedeme zpátky, takže dost ušetříme. (Pochybuju, že by takovej přístup někdo v Čechách poskytnul.) Je na Aliviu (šaltr LX), mech. koutouče, vidlice RS Judy, komponenty Bontranger.

Colorado První pravidlo, které jsme poznali už cestou z obchodu zní: bez pumpičky a duše ani ránu. Nevím, kdy jsem na biku naposledy píchnul, ale tady to bylo na cestě do hotelu (30min) třikrát! Důvod? Trny jsou všude. Jelikož mě ale po zalepení desáté dírky přestalo lepení bavit, šel jsem pátrat po jiných možnostech. Nakonec mám duše naplněný nějakou křiklavě zelenou břečkou, která funguje jako lepidlo Tufo do galusek. Jedna duše 10$. Díry se zacelí samy. Někdy to jen párkrát zasyčí, ale někdy člověk musí trochu dofouknout. Jelikož už mám kolo od toho zelenýho svinstva dost zalepený, jak to stříká z pláště, tak nevim, kolik toho ještě uvnitř je… Prodávají tu i speciální vložky pod plášť, takže do nich půjdu. Jedna hodina jízdy = jeden trn.

Po příjezdu z bikeshopu jsem upravil bike na můj XC posed, ale po první vyjížďce šla jedna centimetrová podložka pod představec zpátky. Bikování tu má tak trochu jinej rozměr než u nás. Jasně že se i v ČR dá najít spoustu krásnejch míst s technickými sjezdy, výjezdy a bezva přírodou, ale když tady jedete jeden trail o 3 mílích třeba 45min, během kterých se nestihnete ani napít a za každou zatáčkou se objeví panorama jak z pohádky, tak až pak člověk pozná o čem to tady je. Nedá se to dost dobře popsat, ale z fotek to bude jasnější… S tím, že se člověk ani nestihne napít, tak to celkem není sranda. Tady člověk o stín ani nezavadí, „ve stínu“ nad 35 a k tomu vítr. Podle příruček by tu měl mít každý s sebou litr vody na hodinu. Včera se mě tu jeden biker ptal, kam všude se chci podívat. Přišla řeč i na Moab a to mi dost vymluvil. Tam je prý i přes padesát nad nulou a za kolo připojit cisternu s vodou. Možná v září to vyjde… Místní traily se ale Moabu ve všem vyrovnají. Vůbec to tady ale není o nějakým bezhlavým sjezdování. Žádný přehnaný zdvihy, žádný integrály na hlavě… Je to tvrdá dřina a všude se musí jezdit do slušných kopců. Většina lidi (90%) tu má fully, ale většinou spíš maratonský nebo maximálně enduro. Další zajímavý poznatek je, že poměr bikerek a bikerů je tu tak 50:50… Když jsem včera zdolával jeden hooodně technickej úsek, tak zrovna proti mně tlačila nahoru kola skupinka pěti bikerek s „nechutně“ vyšvihanýma postavama a křičeli na mě „Hi hardtailman“. Jsem tady s hardtailem fakt asi za exota. Hlavně způsobily to, že jsem ten kopec sjel dvakrát rychleji :-)).

Také se tu nevyplácí vyrážet na švih moc pozdě. Jednou jsem vyjel v šest odpoledne, vybral si trail, který podle mapy nevypadal nějak dlouhý, ale na ujetý míle tu jezdit nejde (na kilometry už vůbec ne ;-) ). Tachometry tu snad ani neprodávají, protože kdo by si chtěl kazit vyjížďku sledováním nějakýho blbýho budíku. Tady se nikdo nehoní za tím, jakou měl na švihu průměrnou rychlost. No zkrátka Slunce nebylo moc vysoko nad obzorem a já byl pořád někde uprostřed skal… Sice romantika jak blázen, na konec svého stínu ani nevidíte, ale nechtěl bych v té krajině někde nocovat pod převisem. V noci teplota klesá poměrně dost nízko…

Jestli to takhle půjde dál a budu na kolo vyrážet každý den, tak si tu v srpnu zkusím zajet jeden závod. Jsem moc zvědavej, jakou výkonnost tu ti „pohodový“ bikeři mají. Zatim se mějte v ČR všichni hezky a cyklistice ve všech podobách zdar! …Z toho ale co se děje před Tour je mi hodně smutno :-( Asi to ani nemá cenu rozebírat…


Sportlife – pohled ze zákulisí

Jak už mě Radek „prásknul“, tak jsem absolvoval letošní Sportlife z jiné strany, než běžný návštěvník. Od letošního léta pracuji v nově založené firmě Triexpert. Majitelem je Petr Löffelmann (mimochodem je to Radku ten můj „kámoš“ s fotky, celkem jsme se na krámě zasmáli :-) ), bývalý reprezentant v plavání i triatlonu a mistr světa v kvadriatlonu. Po roční zkušenosti v Kanadě se rozhodl i u nás v České republice otevřít obchod, který tam rozhodně není tak exotický jako u nás. Přeci jenom jsme národ fotbalistů a hokejistů, že? Když si ale uvědomím, že všichni hokejisté chtějí hrát v Kanadě, tak… no to už jsem ale zase někde jinde. Zkrátka u nás vznikla nová značka kol, komponentů a oblečení nejenom pro triatlon. Letošní Sportlife byl tedy nejlepší příležitostí k prezentaci nové značky a navázání obchodních styků.

Nejdříve něco k přípravám. Za tím, že se na výstavě typu Sportlife procházíte mezi expozicemi, kde se každá snaží být aspoň trochu originální, se skrývá velká spousta práce. V mém případě se to týkalo především přípravy a sestavení všech vystavovaných kol a také přípravy katalogu. Bohužel firma, jenž nám měla katalog vytvořit, jej už nestihla vytisknou, takže jsme rozdávali katalog na cd… První fází bylo focení fotek. 2 profi fotografové a dvě modelky. Nakonec jsme ale na většině fotek já a šéfko :). Například, ale když ještě teď vidím tu fotku, jak vylézáme v neoprenech z vody, tak mi je pěkná zima. Přeci jenom říjen…, 10°C… Vltava ještě míň… no prostě i tři neopreny by byly málo! Tím ale samozřejmě nechci naše neopreny nějak kritizovat ;). Když tam ale musíte skákat po patnáctý s tím, že teď už to bude opravdu naposledy, tak… Ale jinak super. Stavění kol na výstavu byla také bezva práce. Stavět kolo na Duře, celokarbonovejch kolech, a všem ostatním také z „uhlí“, to není práce, ale odměna! Naše nejlepší kolo vážilo 7,1 kilo i s pedálama… 93 000,- není podle mě zas tak moc za kolo, který už se nedá ničím vylepšit…

Vůbec hlavním znakem zboží od Triexpertu je karbon… A na celém Sportlifu ho bylo požehnaně. Zkrátka karbon kam se podíváš, ALE…! Není karbon jako karbon. Na www.triatlet.cz se rozvinula celkem nechutná diskuze, kterou začal jeden nejmenovaný distributor oblečení Orca a kol ZIPP. Začal hanit všechny levnější karbonové komponenty apod. Jak to tedy všechno je… S karbonovými komponenty se roztrhl pytel a faktem je, že mají velmi různou kvalitu. V dnešní době se většina kol i komponentů vyrábí v Asii. Důvod je jasný, levnější náklady. Není ovšem Asie jako Asie. Základní dělení by mělo znít Čína a Taiwan. Funguje to různě… obecně existuje jeden velký katalog rámů a všech ostatních komponentů. Pokud si chcete založit vlastní značku, tak není problém. Vypíšete katalogová čísla, pošlete objednávku a kola s vaší značkou jsou tu.

Neberte to jako nějaké chvástání, jistě je mnoho zkušenějších lidí než já, ale myslím si, že už celkem vím, jak to v tom cyklistickém „businesse“ chodí. Iluze o tom, že rám na kterém je napsáno „made in USA“ je opravdu z Ameriky opravdu nemám… Některé firmy jako GT, Trek apod už to řeší tím, že píšou „designed in USA“ a to vlastně říká vše. Jistě, existují zejméne některé italské značky, které alespoň svoje top-modely vyrábí ve svých domácích fabrikách, ale i těch ubývá. Je tomu tak proto, že některé fabriky na Taiwanu už jsou na takové technologické úrovni, že dokáží splnit cokoliv. Na Taiwanu jsou tři provincie a vlastně v každé provincii jedna hlavní fabrika. Kola Triexpert jsou například vyráběna hned ve dvou… Silniční a horská kola ve fabrice, která produkuje kola Cervelo, Giant… a topmodel je výráběn ve fabrice pro Look, Eddy Merckx… Je to hrozné,ale když jsem procházel hlavní pavilon „V“ tak jsem neviděl krásná karbonová kola, ale Taiwan, Čína, Taiwan, Čína… Nejvíce úsměvné pro mě byla expozice Authoru a následně Ravo. Nechtěl bych být ten, kdo si koupí kolo za 80tis. a potká na švihu kámoše na stejném kole ale jiné zanačky. Ptáte se, odkud ty rámy jsou? …z Číny. Funguje tam jakýsi systém „opensource“… každý si může objednat kolo se svojí značkou, neptají se pro koho to je, ale „tupě“ vyrábí. Netýká se to jen kol, ale i komponentů. A Author si může říkat co chce o tom, že kola testoval bůh ví kdo… prostě jsou to šmejdy (za ty prachy). Neplatí to stoprocentně, ale z fabrik v Číně, kde lezou šváby po zemi, jsou produkovány komponenty v horší kvalitě, než z fabrik na Taiwanu, kde mají všichni roušky a bílé rukavice (viděl jsem to na Petrovo soukromých fotkách).

Kdo chce vyrábět kvalitní kola a komponenty jede na Taiwan. U nás to funguje tak, že dělají kola přímo pro nás. Dobrá fabrika tam má svoje vlastní značky na kola i komponenty. Kdo u nás zná „Edge“, „Figmo“ a další… Jsou to značky pouze pro jejich lokální trh. Triexpert bude dovážet jednak rámy a komponenty přímo od těchto domovských firem a současně i pod svou značkou. Nejde to přes žádného distributora, vše je odebíráno přímo z fabriky a tudíž i ceny mohou být nižší. Nejlepším příkladem jsou celokarbonová kola (20/24 drátů), náby top-model od Novatecu, pár za 20 tisíc… Už víte co naštvalo toho distributora ZIPP? Aby jste to správně chápali… kola ZIPP považuji za jedny s nejlepších, ale co je pro 90% zákazníků dostupnější? Mně by teda dalších 20tis za ZIPPy větší mezní užitek nepřineslo!

Píšu to sem vše proto, protože mě mrzí, jak si lidi někde něco přečtou a berou to hned za svaté. Věřte mi, za ty čtyři dny na Sportlifu jsem mluvil s velkou spoustou lidí (divim se Radku, že jsem v neděli večer ještě vůbec vydával nějaký zvuk ;) ), ale nejhorší byli ti, kteří mají každé číslo Vela i Pelotonu a čtou je jako Bibli. Těm lidem těžko vysvětlíte, že ten Stevens za 210000, nebo (pro mě až ošklivý) Colnaga pro Ferrari nejsou nějaký všehospásný zázraky a je na nich marže 100000,-… No nic, že je ale ta cyklistika krásnej sport, co? :-))