Autor: Hondzik

Tady je jeden z mnoha návodů, co může dělat cyklista, když v Čechách panují tropy… Může vyrazit třeba na pomezí Rakouska a Itálie a své rozpálené tělo se pokusit zchladit na ledovci.

Dlouho to vypadalo, že to bude pokus marný, protože ve výšce 2412 m na chatě Hochjoch Hospiz bylo stále 19°C ve stínu a na slunci neskutečný pařák. Dáváme pár pivek a v podvečer se vydáváme ukrajovat další výškové metry až k místu vhodnému na spaní. Noční bivak naštěstí trochu sníží tělesnou teplotu a se stoupající výškou se stále ochlazuje. Slovo ochlazuje ale stále znamená chůzi v tričku. Díky mému kvalitnímu cyklistickému opálení jsem nechal opalovací krém doma, což se ukázalo jako zásadní chyba. Funkční tričko v kterém jsem šel, mělo rukávy o 2cm kratší než opálení z dresu a na vlastní kůži jsem tak okusil, jak můžou ty 2 cm pekelně pálit. Však nejen to, slunce se odráží od sněhu a opaluje snad ze všech stran, takže třeba i spálený nos ze spodu v okolí nosních dírek byla docela nepříjemná záležitost.

Pokračování článku →

V sobotu a v neděli 27. a 28. února 2010, se běžel již 38. ročník oblíbeného běhu na lyžích Kammlauf (výsledky PDF), na jedné z nejkrásnějších běžeckých tratí v Německu, na Kammloipe.

My, jímž běh na klasických lyží nepřináší tolik uspokojení, jinými slovy ti, co neumějí na klasiku řádně namazat, jsme se rozhodli pro sobotní závod volnou technikou, hovorově řečeno skate. Po oblevě jsme měli trochu starost o kvalitu tratě, potažmo sněhu, ale dokonale preparované běžecké stopy značily skvělě připravený závod. Ráno před startem bylo kupodivu po řadě teplých dní chladné a noční mráz se tím postaral o kvalitnější a rychlejší trať.

Pokračování článku →

Dnes to na Fichtelbergu nad Božím Darem nemělo chybu… Takové krásné poježdění jsem zažil loňskou zimu tak všehovšudy dvakrát! A to je říjen! Krásně upraveno, mraky sněhu, nikde ani kamínek, modrá obloha, sluníčko pálilo a byly dva stupně nad nulou… pohoda. Dal jsem si tři velké okruhy, kde byla dvě výživná stoupání na kolo a měl toho plný zuby. Obzvláště po tom, co jsem celý první okruh absolvoval za trénujícím biatlonistou v dost svižným tempu. Na to, že jsem na tom stál letos prvně, mě překvapilo, že jsem neměl zas až tak veliké problémy s technikou jízdy, jako leta předtím vždy na začátku. Tedy dokud byly síly. Když docházely, techniku už jsem si moc nehlídal. Taky mě překvapilo, že jsem biatlonistu do kopce sjížděl a taky že mi líp jely lyže. No ale přeci jen prvně na běžkách, raději volněji. Což do těch dvou kopců dost dobře nešlo. Nicméně jsem se pro velký úspěch a nádherné počasí rozhodl dát ještě jeden čtvrtý okruh a ten už jsem dojížděl takřka bezesil.

Přicházím k autu, leč klíč nikde. Prohledal jsem všechny kapsy a nic. Tak zpět do lyží a hledat na všechny místa kde jsem fotil a vytahoval mobil z ledviny, odkud mohly klíče vypadnout. Takže další už pátý okruh a nic. Ještě se zkusím zeptat v budově na stadionu, jestli je tam někdo neodevzdal a pak už jen v hospodě u parkoviště. Cestou na stadion míjím dva děduli, který tam dost dlouho popojížděli a užívali si to. Ptám se jich, jestli nenašli klíč od auta a našli! A dali ho do baráku u stadionu. Vejdu, nikde nikdo, tak volám, zda-li je tam někdo? A otevřely se dveře kanceláře a tak se ptám na klíč. Jakou prý mám značku auta a když říkám Škoda, podává mi klíč. Já nevím, proč ty Němce tak nemám rád? Vždyť jsou docela fajn.

Když jsem si jel s klukama den před startem Mistrovského závodu Karlovarského kraje objet trať, mé pocity byly smíšené. Trať jako taková se mi celkem líbila, vyjma prostřední pasáže na stráni. Tím myslím různá esíčka a motanice na loukách, které fakt nemám rád a na pořádný bikový závod dle mého soudu nepatří, což ostatně nikterak netajím již delší dobu. Nicméně vše ostatní vypadalo hodně zajímavě, takže pojďme na to… (fotky, výsledky)

Pokračování článku →