Autor: Irena Klingorová

Tak a mám po závodě. Musím říct,že to bylo fakt strašný. Dokud jsem to nepoznala na vlastní kůži, tak jsem si říkala, že to bude tak nějak v pohodě. Ale nebylo. Začnu ale od začátku – ode dne před závodem.

Pokračování článku →

Ozývám se po dvou dnech, protože jen z dneška by nebylo co psát, měli jsme den volna před závodem. Včera jsme šli opět dopoledne běhat. Tentokrát jsem nechala kluky běhat samotný a šla jsem si svoje tempo. Vyběhla jsem a zase mě začalo sžírat to vedro a slunce jen pálilo. Po chvíli běhání v uličkách jsem se cítila líp než minulý běh. Rozhodla jsem se vyrazit do písku na pláž. Bylo právě po odlivu,tak byl písek zpevněný a běželo se celkem pěkně. Protáhla jsem se, dala si pár krátkých rovinek a klusala jsem podél pobřeží zpět k domu. Kluci už se váleli u bazénu a opalovali se. Když jsem za nimi přišla,tak říkali, že to vůbec neopaluje a nemazali se :-).

Po obědě jsme vyrazili na pláž zaplavat si a pak si trochu odpočinout. Vlny byly menší a plavalo se mnohem lépe. Dokonce jsme potkali i želvu, se kterou jsme chvilku plavali. Naprostá nádhera. Kluci se běhěm dvou hodinek začali lehce červenat. Samozřejmě že večer byli všichni úplně spálení a ještě teď tu hekají, jak je to bolí :-) Nevím, proč mi nikdo nevěří, když říkám, že by se měl namazat opalovacím krémem :-D.

Dnes jsme si udělali volno. Dopoledne jsme se šli podívat do zdejších krámků a obchůdků, nakoupili další zásoby na jídlo a odpoledne jsme ztrávili ve stínu. Venku bylo opět nesnesitelné vedro. Teď si jdem házet s lítacím talířem, tak snad nám v tom větru, který venku je, neulítne na palmu :-).

Den třetí :-) 20. 10. 2010. Dneska jsem měli v plánu vyrazit na kolo, dojet do hotelu na prezentaci a pak na tréninkový okruh projet pár kol a zjistit, jaký je tu asi terén. Vašek a Jirka, už ostřílení z předchozích návštěv, věděli co a kde je, co a jak dělat, což je k nezaplacení. Místo hodin bloudění jsme jeli rovnou na místo przentace asi 10 kilometrů od našeho bydlení. Kluci to jako klasicky valili a já za nima vlála :-D.

Do hotelu jsme dorazili něco po deváté, ale už se to tam hemžilo závodníky a jejich doprovody. Dokonce jsme potkali pár nám známých českých tváří. Prezentace proběhla v pohodě, až nečekaně rychle. Řekla bych, že rychlejší prezentaci jsem ani nezažila :-). Dostali jsme čísla a pár dalších věcí.

Teď už jen vyrazit na trať a najíždět kilometry. Pro vstup na tréninkovou trať, která je i zároveň kusem tratě běžecké, jsme si museli nandat startovní číslo, aby nás tam vůbec pustili. Hned na začátku nás přepadlo prudké stoupání po asfaltu, které se změnilo ve štěrkovou cestu. Na kopci trať zahýbala ostře do prava, mezi keře a stromy. Tato část, která se převážně sjížděla, byla prý nejpodobnější trati kola. Malé i velké kameny v prachu, na kterých kolo plave, a navíc ještě schované trny přímo na cestě. Všicni kluci chytli do plášťů trny, ale naštěstí se jim to zalepilo a mohli jet dál.

Mně (musím zaklepat) se zatím nic nestalo nebo aspoň o žádném trnu nevím. Kolo jsem objela ještě dvakrát. Mezitím začalo pršet a trať namokla. Déšť nás všechny překvapil, kluci říkali, že to tu ještě nezažili. Aspoň se neprášilo :-).

Cesta domů proti větru byla taky výživná. Tak už jsme se jen naobědvali a šli odpočívat. Na večer ještě protažení a je tu konec dne. To nám to zase rychle uteklo.

ALOHA! Tak je tu za námi další den. Ráno začalo fackou teplého vzduchu. V sedm hodin ráno bylo už 26 stupňů. Dnes jsme měli na plánu běh a plavčo. Jelikož ráno „nebylo“ tak horko, tak jsme vyrazili běhat na osmou. Běželi jsme podél pobřeží, já napřed s klukama, ale pak jsem se oddělila, abych se úplně nezničila. Běžela jsem necelou hodinku, z čehož jsem musela dvakrát zastavit a chvilku jít, protože žár slunce, který se mi opíral neustále do těla, už jsem nemohla snést. Připadala jsem si tak nějak spomalená, jak když si slunce ze mě bere všechnu energii. Tak jsem se nějak doplazila zpět na pokoj. Kluci přišli kousek po mě, tak jsme všichni vyrazili do bazénu, který máme v rezortu. Musím říct, že mě strašně šokovala teplota výřivky. Má snad 45 stupňů, měla jsem problém tam vlézt, natož vydržet nějakou dobu.

Po obědě jsme vzali auto a jeli na pláž plavat.Hodně foukalo a nad sopkou byl obrovský černý mrak, ze kterého pršelo. Tak jsme se vrhli do vln. Mně ta první přiutopila, když mi šplouchla do obličeje a propláchla dutiny. Dál od břehu už se to jen houpalo. Ale tak hodně, až mi z toho bylo blbě. Plavat jako o život, nikam se skoro nehnout, a ještě zabírat naprázdno do vzduchu za vlnou je fakt hrozný. Je fakt, že tady neplatí, že kdo má hodně naplaváno v bazénu, tak bude tady dobrý. Já sama nevím, jak se mám s vlnama poprat.

Když jsem se konečně doplácla na břeh, odpočinula si, tak jsme se s klukama rozhodli ještě chvíli zůstat a blbnout. Mezi tím se zatáhlo a začlo být chladněji. K večeru se ale zase vyčasilo. Když jsme odcházeli, minuli jsme dva páry, které si řekli své ano přímo na pláži. Teď všichni odpočíváme a nabíráme síly na zítřejší den.

Zdravím, Irča