V sobotu 27. června se v lesoparku za nemocnicí v Ostrově uskutečnil cross-country závod O pohár města Ostrova, který je 6. závodem Karlovarského poháru. Profil závodu (obrázek) navozoval otázku, zda-li „je to závod pro cyklisty nebo horolezecký výstup se slaňováním“. Ve skutečnosti to to ale spíše rovinatý závod. Zásadní roli však sehrálo počasí před závodem. To na trati vytvořilo tři bahnité úseky, které závod pořádně ztížily.
Startovalo se v kopci, v jehož závěru byl cíl. My jsme si ale pěkně sjeli po louce dolů, aby rozjezdová nakloněná rovina byla dostatečně dlouhá. Z louky se najelo do lesa na cesty s hliněným povrchem. Tady jsme si museli dávat pozor nejen v zatáčkách, ale i na rovinách, protože to prostě klouzalo. Na trati následoval sjezd opepřený slalomem mezi stromy a kořeny zakončený šikmým nájezdem na normální cestu. Z té se ale hned odbočilo do kopečka, který se v druhé půli běhal. Pak přišel technicky náročný sjezdík mezi stromy, po kořenech a se zabahněnými kufry…
Pak opět chvilku klídek a přišlo druhé bahno, zhruba 30 m dlouhá rozbahněná rovinka, na které bajkeři předváděli neuvěřitelné tanečky. Doleva, doprava, dolů, ale zásadně ne rovně. Rovina pokračovala a zakončená byla největší bahenní lázní ze všech. Po ní se přestávala točit přední kola a závodníci hledali klacky, aby bahno odstranili z prostoru mezi můstkem vidlice a kolem. Pak se sjelo pod cíl a do něj se tedy šplhalo.
Před startem panovalo mezi závodníky spíše zklamání, protože se jim zdálo, že je trať nudná a navíc bahnitá. K tomu přispěl i fakt, že mnozí cyklisté zůstali doma anebo se opíjeli na údajně regeneračním pobytu… Já osobně si myslím, že nemusí být špatné mít v kalendáři jednu „leteckou trať“. Teď už se mi to těžko soudí, protože po závodě jsem byl řádně unaven, a tedy spokojen. Po startu se dopředu dostali Viktor Rybáček, Péťa Jícha a Honza Jiříček. Já jsem zaspal, ale na konci kopce jsem se dostal před Viktora, který mě tak trochu pustil a do hlavního sjezdu najížděl za mnou. Já si ho natrénoval a už v něm získal mírný náskok, který jsem zvětšoval až do cíle. Druhý rovněž osamocen jezdil Honza Jiříček a třetí Péťa Grobheiser.
Zajímavy byly boje početných mladých ročníků (viz fotky Janan). Rychle po dojezdu do cíle proběhlo vyhlášení a losování cen v bohaté tombole. Mě osobně potěšili vitamínové bonbóny, co jsme si mohli brát spolu s tatrankou za účast :). Okolo trati povzbuzovalo dost fanoušků (i fotografů a kameramanů) a ti chytří čekali dole pod sjezdem, kde jezdci museli chtě nechtě předvést mírnou akrobacii.
Tento stručný report můžete doplnit v komentářích. Děkuji pořadatelům (zejm. tedy manželům Čechmanovým). Fotky od Janan (relaxační studio v Ostrově) a Josefa a Alice Rybáčkových.
Ps. Jak uvidíte na fotkách od Janan (džanan), tak před staršími kategoriemi na trati dovádělo stádo dětí…