Míra s Karlem se perou o prémii
Březovský bike se letos podle mého názoru povedl jako nikdy předtím. A to jsem ani nevyužil služeb občerstvení v podání Milušky Fazekašové. Abych faktory úspěhu shrnul, tak to vezmu postupně.
Svítíčko slunilo jako o život. Přesto na posledníky, jako jsem byl já, spadlo asi šest kapek deště. Bylo ale stabilně teplo, což je důležité, protože když se třeba z pařáku náhle ochladí, bajkeři trpí. Na Břez-bajku se tohle stalo už nekolikrát a já pak měl něco jako zimnici, na zpocených zádech najednou husí kůže. Podobně asi fungují brody; dle názorů v diskuzi pod článkem na MTBS nejsou moc oblíbené.
Trať se mi zamlouvala nejvíc ze všech dosavadních verzí. Konečně tu byl jakýsi rovný úsek směrem k motokrosu, byť vejtřaska po louce, ale s příjemným úsekem na jehličí v lese… ale opět přes kořeny. Holt když ne do kopce či z kopce, tak po drncácích. Pak se stoupalo, tentokrát až úplně nahoru jako v dřevních dobách BB. nevím jestli poprvé, ale určitě po dlouhé době se jelo pak přímo dolů. A byl to fičák! nejdříve slalom jehličnatým lesem, pak úsek po trávě, která naštěstí moc neklouzala. V této části byl takový menší hup, ladná prohlubeň na cestě, tam jsem vždy zahučel. Pak bylo třeba přišlápnout na rovince a pak to pustit prudkou cestou na další rovný úsek, kde číhali fotografové (fotky z této části jsou v přípravě). V rychlostech přes 50 km/h se tu bajkeři spouštěli po šikmé cestě dolů… Pak se jelo po hupech až nad louku nad Březovou, kde se zahnulo o 90 stupňů a začal drncavý travnatý úsek. Snažil jsem se před diváky vytáhnout co nejvíce, a tak jsme brzdil co nejpozději a jednou mě kolo dokonce vykoplo v zatáčce ze sedla. Je to pravotočka a já letěl z kola doleva ven. Ale řidítka jsem nepustil, naskočil a hurá dál. Do cíle se pak jelo sice z kopce, ale po děsných hrbolech, zde jsem měl problém udržet řidítka. A anin evím, jestli to bylo těžší nahoru nebo dolů.
Petra v čele
Asi to dělal spíkr Miroslav Bouda, starosta města Březová, že jsem v cíli cítil příjemnou atmosféru. Nebo to bylo tím, že jsme jel tak pomalu, že jsem měl čas se rozhlížet a … Pan Bouda skutečně vládl svému mikrofonu s bravurou. Jeho výroky byly sice občas ne úplně pravdivé, ale v naprosté většině zábavné a husté, dával do toho ze sebe hodně, takže posluchači byli spokojeni.
K závodu
Dopoledne jely ty standardní „dřívejší“ kategorie. Zde mě napadá, že se o nich moc nepíše (V3, ženy, kadeti, nemluvě o mladších). Pro mě osobně byl zajímavý start Petra Fazekaše, který se na závod vydal po dvou letech, jak napsal Honza Vokáč, jeden z hlavních organizátorů závodu.
Muži, V1 a V2. Pozoruhodný byl náskok Luboše Oubrechta a Petra Grobheisera. Ti svým soupeřům pořádně ujeli. Za Lubošem se tahali Jirka Podhaj (na krásném rámu Author Introvert, který mu však zůstane jen tehdy, pokud udělá státnice – maminka zvolila dobrou motivaci… ale prý místo učení trénuje, tak nevím :) a Míra Brill, ten druhý pak Jirkovi ujel. Za nimi jezdil Kája Brabec. Tomáš Makoň byl… taky tam někde. Žilnatý a hubený Pavel Santo v dresu Dukly Liberec (Kooperativa) nestačil na Petra Grobiho.
Milan a Zbyněk
Já sám jsem ztrácel od prvních metrů a držel jsem se vzadu s kolegy v pomalejší skupině. V nejvyšším bodě trati jsem si předjel dva jezdce a vydal se do terénu jako první, což byl moudrý krok, jelikož sjezdové schopnosti se absencí tréninku nezhoršují, a tak jsem si utvořil velký náskok, díky němuž jsem jel už jenom sám. Až v posledním kole si mě na dosah dojel kolega z TBB Jiří Bartoš. Sjezdy jsem si ale nesmírně užival, je to na tomto závodě skutečně báječné, dá se to dolů valit velice rychle (Pepa Kodl měl prý 56 km/h, vítězní muži okolo 53 km/h).
Bylo i několik příchozích, což je dobré, jelikož by to měly být závody pro veřejnost, a ne jen pro bláznivou komunitu bikerů šílenců. A přiběhl i Honza Sokol, který si ovšem neutáhl sedlo, a tak měl co dělat, aby neublížil svému pozadí. A závodil i Petr Fischer z Aše, to také není obvyklá věc, ne?
Mladí z Aše
Níže přikládám náhodný výběr z fotek, co jsou zatím k dispozici. Všechny jsou samozřejmě (také a primárně) v galerii. Tam je zatím nejpopulárnější foto Ireny na způsob Paoly Pezzo.
