Lepší zakončení pohárových závodů pořádaných pod hlavičkou KVsC jsme si v Chodově nemohli přát. Pro naši TJ byl 7. ročník Chodovského bike maratonu posledním závodem, který jsme v tomto roce pořádali, a zdá se, že to byl závod po všech stránkách nejvydařenější.
Přálo nám počasí, na start nastoupilo celkem 115 závodníků, pořadatelská služba fungovala velmi dobře, takže nikdo nezakufroval, práce rozhodčích i zpracování výsledků po skončení jednotlivých závodů bylo podle nás na dobré úrovni a nakonec i zázemí v areálu hotelu Nautilus bylo příjemné i proto, že hluchá místa svým vystoupením vyplnily dvě přítomné taneční skupiny.
Vytýčené závodní okruhy svojí náročností připravily všem startujícím, od dětí až po veterány dobré podmínky pro soupeření.
Nejbrutálnější ze všech tratí byl nejdelší, čtrnácti kilometrový okruh, kde byly prudké výjezdy a sjezdy, písek a kamení, technické pasáže a náročné písčité rovinky, na kterých to vůbec nejelo. Když k tomu připočteme délku závodu 56 km, pak řečeno slovy některých známých bikerů, chvílemi to bylo učiněné peklo, kde si člověk hrábne až na dno svých sil.
Vážíme si toho, že se k nám do Chodova závodníci vracejí, že počty účastníků rok od roku stoupají, pro nás je to výzva k udržení nastoupeného trendu.
Za TJ Plamen Chodov F. Nádvorník
Výsledky:
Chodovský bikemaraton 2012
Pohár KVSC 2012 po 8 závodech – jde o surové výsledky všech zúčastněných se započítanými všemi závody; konečné výsledky Poháru s úpravami dle Rozpisu poháru budou zpracovány do 22. 9. 2012
Fotky:
Od Miroslava Meruny
Pohled závodníka
Popravdě řečeno jsem na Chodovsý maraton jel pouze kvůli bodům do Poháru. Tempařské roviny po výsypce, jak jsem si závod představoval, mě nelákaly. Po absolvování závodu jsem si však názor o trati poupravil. Podle mě to nejsou šotolinové roviny, ale hlavně ty stojky mezi rovinami, které se vryjí do paměti :-). Na nich se určuje pořadí. A není to nuda! Je to prostě výzva a příště přijedu zase.
První skupinka závodníků jezdila ve složení Vojta Marvan, Honza Šíma, Radek Fišer a Jiří Blažek. A v největším kopci k Bílé vodě bezkonkurenční Vojta mírně přidal plyn, jakžtakž mu stačil pouze Honza Šíma, který se s ním díky tomu ještě svezl kus po rovině, ale Radek i Jirka již jeli sólo jízdu. A v tomto pořadí přijeli do cíle.
Sluníčko se se závodníky zřejmě chtělo pro letošek rozloučit, protože to do nás pralo ostošest. Na pláních Smolnické výsypky stín nebyl, a tak jsme toho měli plné brýle, a to doslova – pot kapal přímo do skel, a tak jsem je v posledním kole musel sundat.
Zajímavé bylo, že do celkových výsledků výrazněji nezasáhli přítomní velice silní junioři; tu defekt, jinde smolný den.
– R. F.