Cizinec na Giro d`ETI

Po dlouhé době jsem sedl nasilniční kolo a vydal se na pravidelný úterní trénink (detalní info), který startuje v 15.00 od Elektrárny Tisová. Je třeba, aby si čtenáři uvědomili, že to není jen tak ledajaký trénink. Většinou se jede velmi rychle, chvíle odpočinku přichází pohříchu zřídka a druhý den bývá človek poměrně zemdlelý. Předposlední etapa vedla přes Františkovky, Luby a Kraslice a průměr v Kraslicích byl přes 37 km/h. To prostě není žádná sranda.

Na silničním kole jsem neseděl od podzimu. Ještě z minulého jara mám již téměř úplně utržený bowden u hlavové trubky, přehazovačka chudák Ultegra by nutně chtěla seřídit, stejně jako tupé brzdy. Na zadním plášti díra na boku. kvůli tomu jsme také v neděli a pondělí píchnul kilometr a půl od domu. To jsem však ještě něvěděl a doufal, že tentokrát nepíchnu. Chybí ti základní máza, Radku, řekl mi Péťa na začátku stoupání na Golf v Mariánkách. A to jsem se k řetězu skláněl a hodnotil, jestli máznout, nebo ne.

Svou formu poznám podle toho, jetli od odbočky z E6 na Černý Mlýn jedu ne méně než 43 km/h horizontu – je to tak 200 metrů, do mírného kopečka. Naneštěstí už na koel 9 měsíců nemám tachometr, ejdnak rpoto ,aby mě neznervózňoval, jednak proto, že došly baterky. Ty došly i nve sporttesteru, takže jsem úplně out-of-control.

K Tisové jsem dojel s Jirkou. Později říkal, Já jak viděl ty lýtka, když zatočil v Čerňáku, hned jsem věděl, co to dneska bude… K tomu mohu dodat jen to, že přesně v tu chvíli jsem litoval, že mám tak ztuhlé nohy. Tady vidíme, jak stereotypy vládnou světu.

U power-station stáli Viki (chcete jeho report na ten samý trénink?), Péťa, Tibor. Pět lidí. Tibor s pedály Look Keo, italskou pokožkou, Jirka s obměněnou sadou (směrem k Ultegře), karbonovými řidítky, novými koly a dresem – přestoupil do Tri Cheb (škoda, že mají na zadku kraťasů tu reklamu – opticky ruší slané linie vytvořené potoky potu). A Viki opět na Radonu, takež nabitý energií. Už bych ho chtěl vidět na Cubu s karbonovými klikami atd. Jakkoliv měli všichni kromě mě vycíděné pastorky, všichni měli stejně jako já zpocené pásky od helem, tedy bíle kolorované, jak říkáme my odborníci přes výtvarné umění.

Kudy pojedeme? Možnost projet jednu půlu Mediky nevyhrála (to je dobře – nechci daleko od domova). Takže: Šabina – Kynšperk – Nebanice – Odrava – podél úpatí Slavkovského lesa – Kynžvart – Mariánky – Mnichov – Bečov – krásno – Podstrání – KB.

Vzhledem k sobotní Medice bylo rozhodnuto, že se moc nepožene. Přeci jen někdo regeneruje déle, že. Anebo se todá říci také tak, že někdo má co připravovat, a tím co myslím svaly. Přesto se občas hnalo – Jirka na rovinkách (člověk by nevěřil svým očím, fakt rychlost) a potom kopeček k silnici na Kynžvart, kopec do Kynžvartu od zámku a nejvíce ze všeho, pro mě určitě, horská prémie ke Golfu v Mariánkách. Předposledním zrychlením, kromě konstantní rychlosti ve stylu TGV do Bečova (harmonický kvintet), byl Vikiho úlet s jedním zasmraděným kamioňákem. To bych rád věděl, jestli vnímal ten smrad. To máet tak… jede se, hezyk serpentýnky, a najednou zezadu začne funět Liazka s vlekem, naložená. Jede docela pomalu, ale předjede vás, to je jasné. Cyklisté to však rádi, čím větší to auto je, tím větší vzduchový vak za ním je a tím lépe se mohou vyvézt. Péťa to vydržel dlouho aViki až nahoru. Nevěřili jsem svým očím. Jel stále 30 – 35 km/h, a to do kopce z Bečova do Krásna. Můžete si zkusit.

Všechyn další kopce po Golfu už pro mě byly utrpením. Už odspoda jsem jel vepředu a vedl balík cyklistů :). A eustále semi v hlavě držela hesla jako Giro a Savoldelli. Když mohou oni, tak já také. V půlce popojel Jirka, udržel jsem. Ke konci jsemsi říkal, tak pojede Viki, nebo ne? Jel, ale stejně se šetřil a nechal mě tam být první :). Sám sebe jsem se překvapil. Na břiše nemám skoro žádný tuk a všude jinde rychle mizí. Na koel jsem poslední týden seděl asi každý den, vždy na biku kopcovité lesní terény, max. 2 hodiny. Předtím třeba měsíc nic! No jo, chci tedy říct že do kopce mi to docela jede, ale jen dvakrát; a narovinkách nic.

Do Mnichova vede větrný brdek; Díky, Péťo, žes na mě počkal = nenechávejet si balík odskočit, nevyplácí se to. Z Mnichova do Bečova jako po stradě, moc hezké. tedy, když vepředu jel Viki nebo Jirka. Před železničním mostem tam stál náklaďák, příliš vysoký. To bych rád věděl, jak to vyřešili.

Před Krásnem nás potkal cyklista ve Winstopperové zimní bundě a ptá se Tibiho: Tak co, trénujete na sobotu? Tibor: No my trénujeme tak obecně.

Tak jo. Zas takový cizinec nejsem. Bál jsem se, ale nikoho jsem nesestřelil, jakse říká. jenom v Šabině jsem tedy píchnul, kluci počkali a Péťa mi do duše vložil obal od své tyčinky.

Cyklotrénink není žádná brnkačka. Ti, co to berou více vážně, zažívají pěkná muka. Musím na trénink, ale nechce se mi.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>