Renault maraton nás zavedl na trasy v okolí kopce Dyleň. Ten byl před rokem 1989 pro veřejnost uzavřen, protože byl součástí obranného valu proti všemu na západ od našich hranic. Myslím, že tato minulost je v okolí Dyleně pořád cítit. A že jsme si Dyleně na povedeném sobotním maratonu užili. Už jen se dostat pod Dyleň nás stálo hodně sil, a pak jsme se museli nahoru vyškrábat hned dvakrát. Z Dyleně už to upalovalo o mnoho lépe, protože se jelo po větru a po kvalitních cestách. Lesní úseky byly suché a tvrdé a podzimní listí tvořilo pro účastníky jedné ze tří tras krásnou kulisu.
Přidám popis dění na čele závodu na 55 km. Po startu jel několik kilometrů v čele Jiří Blažek, kterého před prudkým lesním výjezdem na asfaltku, která vede až na Dyleň a po níž se jelo dlouho a pak odbočilo doleva, předjela skupina Tomáš Eberl, Radovan Fišer, Pavel Kodl a Petr Ježek, k níž se zezadu připojil Ladislav Fabišovský. Fišiho průpovídka „Fába tu není, jedem!“ se nyní jeví obzvláště vtipná, protože na Láďu by v sobotu nestačil … skoro nikdo.
V dalších kilometrech, kde stoupání střídalo stoupání, tlačil na pilu Tomáš Eberl a vydržet za ním stálo ostatní mnoho sil. Hodně sil to vzalo i samotnému Tomášovi, který začal ztrácet, až se ztratil úplně. Ovšem hlavně díky němu skupina dojela Láďu, který v jednom kopci nastoupil a frnkul. Čekal na nás na kraji silnice, kde si ulevoval. Táhlé úseky před příjezdem pod Dyleň tahal Fiši.
Pod Dyleň skupina přijela pod vedením Ládi a bylo jasné, co bude dál: kdo za ním vydrží nejdéle, „vyhraje“. Jako první odpadl Fiši a zpovzdáli pozoroval, jak se dva junioři Pavel a Petr drží, seč mohou. Láďa si mezitím oblékl vestu a na horizontu na Fišiho tak trochu počkal a ke dvěma mladíkům ho dotáhl. Bezhlavý jezdec Fiši opět zamířil na špic a skupinu táhl. Charitativní styl jízdy se mu opět dle očekávání nevyplatil a v dalším kopci opět odpadl jako první a až do cíle jel sám. Fába nezpomaloval. Junioři si to rozdělili pod Dylení, kde Pavel ujel ve stoupání Petrovi a vedení udržel až do cíle. Za Fišim se chvíli nebezpečně přibližoval Jiří Blažek.
V cíli na nás čekalo jídlo, pití, posezení, hudba, spinning, auta, dětské prolézačky, nafukovací hrad, vyhlášení – vše bezva a děkuji. Tolik stručný report, můžete něco přidat do komentářů a hlavně se podívat na fotky!
Foto: Karel Rous, RF