Hukot ve Vimperku 2006

Ve Vimperku jsem už jednou závodil. Můžete si o tom dokonce přečíst reportáž. Pršelo a bylo to před létem. Letos se ale závodilo za krásného, 100% podzimního počasí.

Předem řeknu, že jsem jel 200 km daleko kvůli tomu, že cítím formu a že je škoda ji nevyužít. S tím, že jsem se cítil uvolněně a nevnímal tíži očekávání, mi pomohla Eva, která se mnou jela a dělala potřebný background. Výsledek docela vyšel, a jako to tehdy bylo 4. místo v juniorech, i letos to byla bambora, ale v mužích 19-29 let. Celkově, opět skoro stejně jako tehdy, 16. místo.

Cesta nám trvala tři hodiny. Uběhlo to celkem rychle. Plno lidí ještě nebylo přihlášených. Zbylo na mě tričko velikosti M, a to je ta správná velikost, přátelé. Dříve jsem potřebval Xl, pak L a nakonec skončím u M! Svět se zbláznil. Louka plná aut a davy lidí okolo vylepšoval atmosféru. Obléct se a hurá se vyjet. Skoro 10 km a na startu už je plno. Dopředu se nevejdu, nejsem Tomáš Makoň, a tak to přelézám u hochů z Toyoty Dolák. Evička mi uděluje poslední pomazání a už se to blíží.

Škoda té zadní pozice, fakt že jo. Ihned se proplétám davem pomalíků, ale čelo už je nenávratně pryč. Mirka Rousová se složila u brány, když se srazila s jinou závodnicí. Všechno OK a blíží se několikakilometrové stoupání, nejdříve po asfaltu. pořád předjíždím, ale celkem brzy mě sjede větší skupinka cyklistů. Možná proto, že z kopce jezdím opatrně kvůli hrozbě defektů. Vydáváme se na stíhací jízdu po asfaltu, letíme nějakou vesnicí a už je tu les. Na jeho konci je těžký sjezd po mokré lesní cestě s kameny. Dole lepí Tomáš Vokrouhlík, takže se těším, že se s ním později trochu svezu. jedu s třemi dalšími jezdci a blížíme se asi k Javorníku, kde je také první občerstvovačka. Eva si našla kamarádky, které ji tam odvezli a počkala si na mě a zafandila. To jsem se ovšem zastyděl a přidal. Na louce jsem pak zahlásil, že si je dojedeme, tak hop hop. Hezky ze sedla… zjistil jsem pak, že občerstvovačka na rovině mezi dvěma stojkami není nejleší nápad a že na padesátce se tam vlastně nemá co zastavovat. Mé poodskočení bylo pro kolegy moc velké, což nechápu, takové prd to bylo, a najednou jsem byl sám. Takže jsme přiložil pod kotel a hop hop. Brzy se objevil Tomáš Vokrouhlík. Z kopce jel pomalu, po rovině tahal těžký převod (pro něj evidetně ne moc těžký) a já za ním jel asi kilometr, i kus do kopce. Pak přišel prďák lesem nahoru a pka ještě prudší po kamenech. Vyjel jsem to a chtěl být už doma. Cesta byla už moc dlouho kamenitá a nebavila mě. Předjel jsem Tomáše Tvrdíka z Michelinu. Evidentně se trápil, odpadl ze skupinky čtyř, která byla pořád kousek přede mnou. Mrzí mě, že jsem ji nedojel. K cíli už mnoho nechybělo a já se předem připravoval na to, že to bude spíš šedesátka. A taky že byla. Pak se kolem prohnal Tvrdík a dal ještě ty tři. Kameny a panely byly skoro až do cíle, kde jsem si ve výhni uvědomil, že je moc dobré počasí. Lidi fandili, jako ty holky na Javorníku, a poslední prudký kopec do cíle a jsme tam.

Závod absolvoval na pevném kole pan Zdeněk Makoň! Vyhrál Jirka Friedl z Meridy. Závodil i Tomáš Makoň.

Fotky si prohlédněte ve fotogalerii!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>