Jak jsme vyjeli na Stelvio

Nějakou dobu před zahájením letošního Gira d’Italia padl návrh vyjet si Stelvio,  tak jako ho pojedou profíci. Výjezd na passo Stelvio je vlastně střecha letošního Gira,2757 mnad mořem, výš se závodníci nepodívají. Vlastně je to i druhé nejvyšší místo, kam se v Evropě na silničce můžete dostat.  Stelvio je alpská ikona všech cyklistů a motorkářů. Bylo jasné, že Stelvio musí padnout.

Ve středu večer jsme vyjeli ze západních Čech a ve dvě hodiny ráno už jsme se ukládali ke spánku kousek od Corvary, kde na nás druhý den čekal krásný okruh Sella Ronda. Tento okruh okolo pohoří  Sella poskytuje překrásné výhledy na Dolomity.

Sella Ronda - Dolomity

Nejen že pohoří Sella vidíte ze všech světových stran, ale vaše oči rádi a často odtrhnete od pohledu na řidítka a asfalt pod koly. Při pohledu na pohoří Sassolungo a Marmoladu s jejím ledovcem se těšíte, až vyjedete na jeden ze čtyř pasů Sellarondy a nic vám nebude bránit v rozhledu do dáli.

 
Honza v prvním stoupání SellaRondy

Začali jsme ve městečku Corvara, známém to lyžařském středisku. Parkoviště bylo zdarma, v květnu už není lyžařská sezona a ta letní ještě nezačala, takže jsem ušetřili pět EUR za celodenní parkování. Navlékli jsme dresy, prohodili pár slov s dalšími Čechy,

kteří na sebe navlékali své týmové oblečení. Schválně jsme se oblékali rychle, abychom mohli vyjíždět společně s nimi, a aspoň na začátku se s někým svezli. Bohužel vyjížděli na okruh opačným směrem, mi ho jeli proti směru hodinových ručiček, tak jsem z Corvary vyrazili rovnou  do kopce na první pas – Passo Gardena. Cestou nahoru nás dojel jeden cyklista, pozdravili jsme se a on se zeptal odkud jsme. Když jsme odpověděli, Czech Republic, tak okamžitě padlo jméno Kreuziger. On byl z Kanady, z Toronta, na otázku jestli je fanda Heysedala nám upřímě odpověděl „this week yes“  takže takový klasický český fanda, fandí když je to nutné, třeba má opravdu české předky.  Chvilku jsme se ho drželi, ale pak ho nechali jet, byl už rozjetej, na cestě z Cortiny do Bolzana.

Stoupáním na Passo Gardena jsme se dostatečně zahřáli, nahoře jsme se rychle vyfotili u cedule, oblíkli neprofuk a hurá z kopce dolů, směrem k západu a dalšímu pasu.

Passo Sella - SellaRonda

Počasí, polojasno, místy pod mrakem, ale spodní hrana mraků dost vysoko na to, abychom si vychutnali výhledy na masiv Sassolungo, po chvíli zase stoupáme, na řadě je Passo Sella. U cedule obligátní foto, opět obléct pláštěnku, začíná trochu kapat a sjezd pod Passo Pordoi. Cestou dolů předjíždíme pár aut a autobus.

Honza je poprvé v alpách a hned takové fajnové kopce
Passo Pordoi - SellaRonda

Na křižovatce se dáváme doleva, pro změnu směrem nahoru. Po dvou serpentinách nás dojíždí autobus který jsme předjeli, předjíždí nás opět jeden cyklista, ani nezdraví, jede fofr. My jedeme tak akorát, já mám letos za sebou jen 1000km a Honza je po zápalu plic, takže to nijak nemůžeme přehánět, ale stejně jde vše parádně. Těsně před závěrem kopce na Passo Pordoi nás předjíždí dnes už třetí cyklista, chytám se ho a nechám se táhnout v závětří asi dvě serpentiny, pak ho nechávám pomalu jet a zvolna čekám na Honzu. Na Passo Pordoi trochu fouká, turisti vylézají z autobusů a kvůli kapkám se balí do pláštěnek. Fotíme a jíme musli tyčinky, pak zacvakneme nohy do pedálů a hurá do sjezdu.

Dolů do Araby je to asi 9km jedna zatáčka za druhou, paráda, silnice je suchá, přeháňka to byla jen krátká. Předjíždíme nějaké to auto, vychutnávám si zatáčky a zrychlení za nimi. V Arabě na kruháči se vydáváme vstříc poslednímu passu – Campolongo a tím i zpátky do výchozího bodu celého okruhu, do Corvary. V Corvaře zjištujeme, že jsme dorazili dřív než naši sousedi s týmovými dresy, potěšilo nás to.

V podvečer se přesouváme ke Stelviu, cesta je příjemná, ale přichází zklamání, pod Stelivem zjišťujeme, že legendární passo je ještě zavřené. Musíme se tam dostat, musíme to vyjet a musíme vidět poslední etapu letošního Gira.  Zkoušíme to ze Švýcarska, ale tunel do Livigna je taky zavřený a protože jsme ve Švajzu tak trochu ilegálně, Honza nemá pas, tak se vracíme zase do Itálie a přespáváme pod Ortlerem. 2x ilegální překročení hranice bez dokladů, ale máme krásný výhled na ledovec Ortleru a doufáme, že ráno to bude lepší.

Výhled na Ortler

Ráno se bohužel vše opakuje, Stelvio zavřené, informace není možno sehnat a tak opět načerno přejíždíme hranice.  Do karet nám hrají sami celňáci, velitel právě řve na svého podřízeného, který stojí v pozoru, a tak projíždíme bez toho, abychom předkládali dokumenty. Zkoušíme to přes Passo Umbrail, ale nahoře zjišťujeme že je taky zavřené, závora je zamčená. Vyrážíme tedy směr Livigno. Tunelem se za 13EUR dostáváme do Livigna a odtud do Bormia. Když konečně vjíždíme sem do vysněné destinace, myslím že mám vidiny. U cedule s nápisem Passo Stelivo stojí dodávka a červený nápis zavřeno právě chlapík z korby dodávky sundavá a nasazuje tam zelenou ceduli – otevřeno. Tohle si nejde vymyslet, to se musí zažít. 3 pokusy, ilegální překročení švýcarských hranic, vidina vězení ve Švajzu, spousta kilometrů navíc a pak tohle… jen se tomu smějeme.

Je pátek odpoledne, zastavujeme za Bormiem a sundáváme kola z auta. Vyrážíme na Passo Gavia. Slušnej kopec, ca 18km a největší stoupání má 16%. Rozjíždím se pořádně až za ním, dole je 30C nahoře leží 3 metry sněhu a teplota tomu odpovídá, dostáváme se do výšky 2652metrů.

Sněhový průsmyk - Passo Gavia 27.5.2012
Sněhový průsmyk - Passo Gavia 27.5.2012

Před barákem na Pasu Gavia opíráme kola a vcházíme dovnitř, hluk nás táhne k televizi, Kreuziger je v úniku, hltáme obrázky a italský kometář, Kreuziger vyhrává svou první etapu na závodu GrandTour! Paráda, líp bysme to nenaplánovali! Nakonec se ten den přeci je vydařil, je to skoro sen, vyjet sem nahoru. Do 2650mnm krásná cesta a pak ještě odměna ve formě českého zářezu do pažby Gira!

Passo Gavia
Passo Gavia

Fotíme se před cedulí, Australani v zelenobílých dresech nás vyfotí a pak společně s nimi vyrážíme na cesto dolů k Bormiu.

Sjezd je šmakuláda, na začátku jedeme na konci australské skupiny, ale postupem času se propracuji až za prvního. Starší chlapík, ví jak sjíždět, nechávám ho před sebou, čte cestu a já si vychutnávám tu rychlost, projíždíme jednu zatáčku za druhou, zrychlujeme, za zatáčkou dupeme do pedálů, jedem plnou rychlostí, pak zas brzdy vracečka a to znovu a znovu. Paráda, silnice  je úzká, ale v zatáčkách předjíždíme auta, dole čekáme nějakou tu minutku na ostatní. Australan se obrací ke mně a s úsměvem říká NICE RIDE, jen se směju a přikyvuju.

Loučíme se s autraláky a frčíme zpátky k autu, nacházíme si místo pro přespání kousek nad Bormiem, zítra  nás čeká vejšlap na naše vytoužené Stelvio!

Sobota ráno, okolo desáté vyrážíme nahoru. Stelvio čeká. Nejsme sami, nahoru jedou davy cyklistů a spousta pěších. Policajti nahoru od pátku žádná auta, kromě těch co patří k Giru, nepouští, a tak se jede suprově. Předjíždíme jednoho cyklistu za druhým, koukáme na ty parádní kola, Carrera, Lapierre, De Rosa. Nejen kola, co míjíme, jsou hodna pohledu, nejkrásnější jsou ty hory co nás obklopují. Projíždíme galeriemi a před námi se objevují serpentiny, stoupáme nahoru a davy fanoušků se připravují na závod. Skupinky Čechů, někteří přečtou nápis na mém kole – Author a tak fandí. Dávej, dávej! Jako pozdrav se používá jediné – KREUZIGER, na silnici nápisy Děkujeme Romane. Včera vyhrál a všechny tím potěšil. Kritiku tady slyšet nen

Stoupání na Passo Stelvio
Serpentiny na Passo Stelvio

í, jen nadšení. Každý, kdo si Stelvio vyjede, ví co to obnáší. A to nemá v nohou 22  etap a skoro 3400km!

Nahoře je zima, jde pára od huby, ale pocit a atmosféra hřejí víc, než oteplováky v létě. Dojíždíme do cíle, okolo bariéry sněhu a před námi růžová brána cíle předposlední etapy Gira. Fotíme se před stanicí lanovky a oblékáme neprofuk a návleky. Zmákli jsme to, jsme na Stelviu! Konečně!

Konečně na Stelviu

Vyrážíme dolů, u stánku se suvenýry ještě kupujeme řůžové šátky Giro, bude to vzpomínka na Stelvio a na celou tu eskapádu s tímhle zavřeným průsmykem!

 

Odpoledne fandíme kousek nad Bormiem, De Gent je v úniku a chvilku za ním jedou největší borci Gira, mezi nimi i Roman Kreuziger.

Roman Kreuziger
Roman Kreuziger na začátku posledního stoupání Gira 2012

Fandíme a děkujeme za vyhranou páteční etapu. Krásnej zážitek!

Příští rok určitě znovu!

JD.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>