Po roční pauze se v kalendářích závodů znovu objevil Karel-bike. Jeho slavnější bratříček se jmenje Karel a jde o běžkařský závod. Karel-bike však nebyl uváděn v kalendářích od začátku roku. Zjevil se nareklamních plochách až v jeho průběhu. A rovnou tedy v jiném termínu (býval na jaře, kdy na Božím Daru ještě vládla paní zima) a na nové trati.
Závodníci ocenili tři různé délky tratí (25, 55, 77), které se jezdili na okruhy. První se jmenoval Klínovecký a vedl po první části původní trasy – Klínovec – Jáchymov – dolní stanice vleků na Neklidu – Jahodovka. Druhá část vedla z Božího Daru do – domnívám se – Podlesí a zpět. První okruh byl technicky i fyzicky velmi náročný, plný bahna, mokrých kamenů a kořenů, nahoru, dolů a nahoru. Druhý okruh se však pořadatelům nepovedl. Jel se po nových šotolinových cestách budovaných v okolí Božího Daru a po lehce rozbitém asfaltu. Půlka okruhu navíc vedla skopce a po asfaltu. Biker by skoro usnul.
Značení také nebylo provedeno pečlivě. Na Klínoveckém okruhu asi každý, kdo slepě nevěřil předchozím ročníkům, nezabočil k dolní stanici vleků a jel dál nahoru. Byly hlášeny i další tajuplné křižovatky. Autora tohoto článku příliš nepotěšily ani paní na občerstvovačce na Jahodovce. Seděly za stolkem a volaly na něj, ať si vybere, co hrdlo ráčí. Banán mu však nepodaly. V cíli nebyly připraveny sprchy. Ani počasí jezdcům nepřálo: při startu je děsilo zimou, později se ale oteplilo a mnohým tak připravilo doslova horké chvilky.
Starší bikery mohlo popudit to, že jejich veteránská kategorie byla vypsána pouze na středně dlouhé trati, na 7 km nikoliv.
Tento článek vyznívá poněkud kriticky. Všechny však jistě uklidnil klasický karlovský stan s jídlem v cíli a tombola, v níž někteří vyhráli zajímavé ceny, například čokoládu Pralines (například Tom Eberl).