26. června v neděli se u Hotelu Stein konal další regionální XC závod. Pohled do výsledků nám říká: (předesílám, že referuji o mužské kategorii) první jezdila v první části dvojice Láďa Fába a Péťa Svoboda, ten pak nestačil a za Láďou zůstal 1.50 min. Třetí a čtvrtý byl Luboš Oubrecht spolu s Tomášem Kozákem, za nimi Jan Baumruk na Scottu a za nimi už – po pátém kole roztrhaná čtveřice – Radek (to jsem jako já), Míra Brill, Karel Brabec, Jirka Podhajský (ten do té čtyřky nepatří) a Tom Eberl. Honza Jiříček nezodpovědně po Chodové Plané dojel za Jardou Černým (nově v TBB). Škoda, že s muži a veterány I nestartovali i junioři (Radek Layer, Tomáš Pešek).
Po projetí trati jsem měl nechuť. První půlka po křivolakých cestičkách vysekaných na travnaté louce s hrboly a drncáky. Druhá půlka technicky náročná – trail v lese a třetí půlka po asfaltu. Závod však trať ukázal úplně jinak. Tím, že vyžadovala zručnost a z kopce i odvahu, nás přiblížila světovým pohárům (taková naše Česká Kamenice). Na dlouhých rovných úsecích se člověk mohl tahat za špicí, ale řada dalších úseků poskytovala místa pro nástup do kopce atp.
Naše škupina… ti první ujeli, včetně Karla Brabce, který uplatnil ssvou strategii rychlýchstartů a podržení si prvního místa, aby mu čelo závodu neujelo. Za nimi se hanal druhá skupina, v níž byl chvíli na špici TomášMakoň, ale hlavně Tomáš Eb se před něj tlačil, aby ještě stačil dojet první skupinu. Za ním jsem jel já. My dva jsme se nakonec ke skupině dotáhli, i když já tak napůl – takže jsem na začátku druhého kola děkoval karlovi, že už nestíhá a spolu s Tomem vytváří druhou skupinku, ke které už jsme se připojit dokázal. Nás tři bohužel dojel Míra Brill. Skupinu čtyř pak až do pátého koal táhl Karel Brabec. Občas se ohlédl, ale vystřídat? Ne. Já za to děkoval, ale říkal jsme si – to nevím, že se unaví? Nebo mu stačí ten pocit? Dojíždíme po asfaltu páté kolo, za Karlem je Míra. Vystřídají se a Míra jede jede, lehce zrychlil, Karel na něj má tak 3 m díru. Ještě mu říkám, ať si to hlídá, ale při skákání přes kládu mi Kája řekl, ať jedu, že mu to jde už ztuha. Nakonec jsem mírovi stačil jen já. Poslední dvě kola jsem pak táhl já a do cíle také tak dojel.
Radek Layer ohnul řetěz, nýtoval, stejně jako Péťa Toms. Na trati bylo bahno i suché prašné úseky – a možná nejlepší byly hladké pláště s jemnými vroubky. Péťa Svoboda nyní jezdí na Michelinech XC Dry a ještě na nich nepíchnul.
Ještě k trati: byla hodně rozmanitá a náročná fyzicky i technicky. A tím ji řadím na první místo spolu s tratí Březovského bajku, který je však svým charakterem úplně jiný.
Zázemí před závodem a po něm bylo příkladné. Takže dík Hotelu Stein (škoda, že ty stránky mají tak hrozné). Nevídané sprchy, koblihy a klobása za startovné atd. jen to čekání na vyhlášení! Taková doba. A také si myslím, že kategorie mužů si zasloužila vyhlášení třeba prvních pěti, ne jen tří (ano, by jsem čtvrtý :).
O své zkušenosti se můžete podělit v komentářích.