Král Šumavy 2009 Jirky Moce

Sezona je už dávno pryč a do nové přece jen nějaký čas zbývá. Top zážitky z té uplynulé? Osobní určitě, že se moje fotografie objevila v celostátním bikerském magazínu Kolo pro život. Autorka Markéta Navrátilová osobně a těch pár desítek sekund samotného focení bylo docela zábavných. Ano, ta portrétní fotografie přiřazená ke Karlovarskému AM bike maratonu, to je moje maličkost. Jak jinak než na občerstvovačce, ty si opravdu užívám :).

Ale ze samotného bajkování jednoznačně ten nejhustší byl Král Šumavy. Sice jsem jej absolvoval již několikrát, ale tento byl díky počasí opravdu mimořádný, trošku za hranicemi chápání toho, co se dá též na biku zažít. Pár dojmů? Bláto, bláto, bláto, bláto a zase bláto! Na všechny možné způsoby, to byl loňský Král Šumavy, bahna minimálně třetina trati ze 73 km. Od hustého lepivého jílovitého až po totální řídkou blátosrajdu, která proteče i mezi prsty. Vzhledem k mému obvyklému pohybu na zadních pozicích, vše pěkně rozježděné. Někdy i pěkně hluboké, prostě člověk nevěděl do čeho vlastně vjíždí. O kvalitě a sjízdnosti terénu vypovídá i úvaha ředitele o zrušení startu maratonu (viz diskuse na web stránce krále Šumavy).

Na startu chladno, ponechávám dlouhý rukáv. Ještě netuším, jak budu rád za neoprénové návleky na tretry. Z repráků se na nás valí Manowar a už je to tu. Samotný start a v danou chvíli impozantní Smetanova Vltava. Začátek ještě v pohodě po asfaltu na zahřátí akorát, nájezd do polňačky taky ještě dobrý, hodně nás objíždí skrze mladé obilí (jo zemědělci asi neměli radost ), krátký průjezd lesem taky dobrý.

Ale od nějakého 7 km to začalo. V popisu trati dokonce avízováno jako bahnitý úsek s potřebou pozorné pilotáže, jenomže bahníčko nepřestávalo. Terén byl již nasáknutý vodou a navíc noční déšť přidal své, trať podmáčená a když projede 2 500 jezdců, je to nářez. Kola se permanentně boří a podkluzují. Výjezdy, které bych normálně dal, tak ty tlačím jako všichni ostatní. Sice jsem se snažil, ale beznadějně to prokluzuje. Pak i mírné sjezdy se také musí opatrně, žádná střelba. Pořád bláto. Po rovinkách taky nic moc, i když třeba byly lepší, tak se tam bláto stejně navezlo. Kdo někdy jel v blátě, tak zajisté ví,že se pěkně na kolo nabalí. A to všude, do vidlice, mezi vzpěry, na brzdy, na řetěz, na pastorky i převodníky, přesmykač je blátivá bakule, prostě celý bike a blatníky neblatníky aj já jsem zamatlaný. Po 15 km si myslím, že se snad ani v tomhle nedá dojet. Každou vhodnou chvíli škrábu bláto alespoň z brzd, vydrží to tak maximálně na půl kilometru. Jako oáza se objeví první občerstvovačka. Mají tu hadice na ostříkání, tak alespoň zase na pár kilometrů očištěný bike. Obsluha naprosto skvělá: „Pane počkejte, já vám umeju brejle“, a opláchne je v kýbli s čistou vodou. Navíc tu prohodím pár povzbudivých slov s kolegou, co jede taky na Gary Fisher Sugar.

Je poměrně chladno, ale hlavně vzduch je vlhký. Tak jsem pořád propocený, prostě oblečení nemá šanci schnout. V každém kopečku mám hned zadýchané brýle, takže nevidím. Ale na co bych koukal? Je to pořád bláto přede mnou bláto za mnou. A atmosféra mezi bajkery by se dala krájet, všichni jedou téměř mlčky a jeden má najednou pocit takového zvláštního soudrženství za takovýchto podivných podmínek, nikdo se nikam nehrne ve snaze rvát se do lepších pozic. Ale vůbec to neodsejpá, každý kilometr, který přibude na počítači, se zdá nekonečný. Na 30. km si připadám jako bych za sebou měl snad celý maraton. Je nás tu víc takových a zastavujeme k odpočinku. Na zlobivé koleno, které mam preventivně zabalené už od startu, aplikuji hřejivou emulzi, ale na klouby to asi moc neučinkuje. Ionťákem oplachuji převody.

V tom slyšíme vrtulník! Copak se asi stalo? Že by to někdo zrakvil ve sjezdu z Bartoloměje? No na 34. km, tedy kousek před námi, zkolaboval bajker, jak jsem se pak dočetl. (Kdo četl ohlasy na webu tak ví, že ten pán nakonec zemřel na srdeční selhání…)

Inu sjezd je fakt na hraně, nejen že to klouže, ale projíždí se až 40 cm hlubokými loužemi plných bahýnka. O technice jízdy nemůže být řeč, je to jen boj o udržení biku v jízdě a nepoložit to do bláta. Bláto, bahno, pořád a všude. Vidina další občerstvovačky alespoň mírně žene vpřed. Ale na 41. km je to ještě pekelně daleko. Přes dva brody v Nemilkově. V tom prvním si i zastavím a protočením naprázdno promeju převody a řetěz. Za tu chvíli poznávám jak je voda ledová. Naštěstí pan vodník tu měl hřejivé nápoje :), aj lidé okolo brodu povzbuzují.

Pak ta kýžená občerstvovačka! Hlavně si odfrknout a posbírat psychické síly na dojetí, vždyť už to jen sotva točím na dojezd, žádné dávání. Obsluha fakt skvělá, ty lidi musí mít trpělivost. Celé hodiny ochotně podávají pití i papání (na Králi vždy bohaté) dokonce i ferneta tu mají, čehož využívám na prohřátí. Jo brýle ty mám opět umyté :)! No ale jet dál je na morál, hodně lidí to na následujícím asfaltu zabalí a jedou směr Klatovy. Celkově na krátký vzdala asi třetina jezdců… což asi svědčí o náročnosti. A pořád to bláto. No ale když jsem dojel až sem, tak to dám až do cíle.

Paradoxně mi pomohla nepozornost jezdce přede mnou. V táhlém mírném výjezdu lesní cestou, kde hluboké koleje byly plné bahna, takže se muselo jet po prostředku. A v tom přede mnou, z koleje na prostředek , vyjel bajker přímo před moje přední kolo. Abychom se nesrazili musel jsem vjet do druhé koleje, bohužel s tak asi čtvrt metrem bahníčka. Ani jsem nestačil nadávat, jen jsem do toho musel začít bušit abych vyjel. No a za těch 300 metrů makání ve mně chytly saze, asi jsem si prohřál svaly, rozpumpoval krevní oběh a zase mi to jelo. Autoservis Holýšov je tým toho bajkera a jet za ženskou polovinou týmu bylo esteticky velmi příjemné :), jeden ze světlých okamžiků během maratonu.

Ale pořád zápolení s bahnem, i slavný motokros, z kterého určitě znáte „letecké“ záběry z webu, byl jen boj o nezastavení. Jízda po lesních cestách byla lepší v kolejích, kde tekla voda ( po občasných přeháňkách během maratonu ), než po rozměklém středu. Sjezdíky fakt opatrně, ten na 43. km raději slezu, ale brácha ho dal protože už nestačil zastavit… Výjezdy, i ty mírné, citovka aby to nepodhráblo. U jedné chatky jeden hodný pán s jednou hadicí s radostí ostříkával vodou kola nejednomu z bajkerů, kteří chtěli alespoň částečně opláchnout bahno z biku.

Před startem jsem dával nové brzdové špalíky… a na posledním servisu jsem musel měnit, neb byly total sjeté. (Po zavodě jsem též odepsal pastorky i řetěz a prostřední placku, taky total). A zase jsem musel obdivovat mechaniky. Trpělivě servisovali kola se kterými bajkeři stáli frontu. Víceméně všichni jenom na promazání řetězu, aby to pár kilometrů neskřípalo, než se to opět zanese bahýnkem. Někdo něco přitáhnout, doštelovat, ale pro ty mechaniky to byly hodiny a hodiny práce. Jo ale příhoda z čela závodu, tedy z vyprávění mechanika :). Právě na tomhle posledním servisu to zabalil nějaký eliťák s přeraženým předním kolem. Na to aby mu to honem dali dohromady prostě neměli. Když v tom se tam pěšky přiřítil jiný eliťák, prý s totálně zrušeným karboňákem. Ale to přední kolo měl celé. Tak ho solidárně půjčil tomu prvnímu, aby ten mohl dojet maraton. Jo i mezi profíky je kolegialita.

Jo ten kopeček hned po občerstvovačce si pamatuju. V předchozích ročnících jsem ho vyjížděl. No letos ne, a tlačíme skoro všichni. Jak se přibližuji ke Klatovům, zlepšuje se i nálada. Ale ten co držel ten kropáč tam nahoře na obloze, mi ji zase zkazil. Začalo lejt, nehledě na předchozí přeháňky během celého maratonu. Pořadatel dal i mimořádnou občerstvovačku, moc dobrou, s teplým grogem. Jo super! Dávám kalíšek :). Po vypadnutí z lesa už je to jen na dotáhnutí do cíle. Těch nějakých 8 km do toho buším, jen abych už to měl za sebou! Pořád prší, ale už alespoň není to bláto! Ještě se vymotat mezi zahrádkama. A pak cíl! cíl! cíl! Čas je děsnej, asi 7:45, jsem někde okolo 950. místa. Jo, tím si paradoxně plním jeden malý sen, být na Králi s umístěním pod 1000, ale ty okolnosti…

Po zastavení se do mě hned dává zimnice a třesavka, jak jsem prošitej. Fakt nemám ani chuť na ten guláš v cíli, jen se trochu napiju a tak nějak mi pomalu začíná docházet v mozkovně, že jsem to DOJEL! Ale je mi blbě, říkám si, jestli jsem tu nebyl naposled, už nikdy více, protože tohle fakt nemám zapotřebí.

Tričko, které si pak vyzvedávám v cíli, je opravdu výstižné pro letošního Krále Šumavy. Je totiž šedivé, jako připomínka bahna a bláta na celé trati ročníku 2009.