Martin Koukal: radši umřu s lyžema na nohou než v bačkorách u televize

Z rozhovoru s Martinem Koukalem, běžkařem.

Je pro vás extrémem i Vasův běh, nekonečných 90 kilometrů na běžkách? V březnu jste si ho poprvé vyzkoušel.

Pravda, délkou se vymyká z normálu. Kdovíjak extrémní mi však nepřipadal. Určitě ho zkusím znovu.

Copak jste si ani jednou na trati nepomyslel: Bože, ať už je konec?

Naopak. Ke konci mě to teprve začalo pořádně bavit. Ostatním odcházely síly, mně tolik ne. I díky tomu jsem skončil čtvrtý.

A co ráno po závodě? Bolelo vás celé tělo?

Nejen ráno. I třetí, pátej, sedmej den. Týden jsem byl vyřízenej. Záda rozsekaná, nemohl jsem se ohnout ani narovnat a baštil jsem brufen, abych se vůbec dostal z postele. Byl to můj nejhorší zážitek z lyžování kromě zlomené ruky v Číně.

Přesto se chcete na Vasův běh vrátit? Znovu dobrovolně trpět?

Jasně. Trpěl jsem až po závodě, ne při něm. A s dnešní medicínou se to dá přežít.

Ne vždy. Loni měl závod tři lidské oběti.

To je smutné, drsné. Jenže na startu tam stojí 15 tisíc lidí. Někteří přecení své síly a věk, neodhadnou připravenost vlastního organismu na takovou zátěž. Pohybují se potom na hranici života a smrti a mohou přepadnout i na tu špatnou stranu. Ale kdo ví, možná ani já nezůstanu soudný, až budu starší. Kdybych si mohl vybrat, radši umřu s lyžema na nohou než v bačkorách u televize.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>