Mistrovství ČR amatérských cyklistů 2005

Sobota (70 km)

A na programu čása 18 km dlouhá. Nechtěl jsem zažít stres a proto jsem vyrážel do Mostu už v 9 ráno, přestože jsem startoval až v 15,32 hod. Před Chomutovem zašpérováná silnice, takže čekání a otočka a zpátky skoro až do Klášterce a cesta přes Tušimice a min. 3 hodiny zdržení. Naštěstí nepodstatný. V Mostě ubytovat – ve vedlejším pokoji Pavlík Kozler s jeho rozumy – a rovnou rozbalit „ležení“ na startu. Registrace v pohodě.

Projeli jsme trať s Ren a Kozlerem. První 4 km okresky a asi 2 složitější zatáčky, pak nájezd na hlavní dvouproudovou a 5 km zvlněně až rovně k muzeu, otočení přes mimoúrovňovou křižovatku a zpět. Vítr docela foukal, což jsem byl rád. 2x jsem si projel nájezd a výjezd z hlavní, potkal Pávise, Zelíčka pozdravil a mastil k autu rozbalit trenažér a pořádně se rozjezdit na něm. Byla necela hoďka do startu a já jí strávil víceméně s roztočenýma nohama. Zajímavý, že ta hoďka utekla neskutečně rychle, oproti zimě, kdy na trenažeru odpočítávám každou minutu.

Na startu akorát včas. Zrovna najížděl na startovní pozici Pedro. Minuta na rozdýchání a už jsem jel. Vždycky jsem šel do čásy s tím, že se musím co nejrchleji dostat k TF 170 a tu pak držet. Tentokrát ale – po zhlédnutí časovek na letošní tůře – jsem ten náběh na cca. 95% TF max chtěl udělat pozvolnějc. Zdálo se mi totiž, že ti kluci na Tůře začínaj celkem volně a dojížděj pak s křečí ve tváři. Sámoška co nejrychleji sem se chtěl dostat k Pedrovi alespoň na vizuální kontakt a zároveň jsem měl obavy aby mě Krummča zezadu nesjel. Při výjezdu na tu 2-ouproudovou hlavní jsem měl na Krumču 5 sek. (jak jsem se později dozvěděl, seděli tam junioři z Varů a mladej Ráďa a měřili to). To jsem tepal +- 173. Pak ta rovina, ale Pedra jsem pořádně neviděl. Nicméně na obrátce jsem si na něj naměřil, že mám 10 vt. k dobru (ale stejnech cca. 10 vteřin jsem ztrácel na Krummču – bohužel to mě nenabudilo, protože jsem si na něj nevěřil) což není moc, ale ani málo a uspokojilo mě to. A to byl začátek konce. Cestu zpátky, už jsem se přes 170 nedostal, myslel na blbosti – a jak říkal můj kamarád Petr Kobík co vyhrál 1-ní amatérskej mistrák „když při časovce zjistíš, že si nedáváš, tak už je pozdě„, navíc jsem na Pedra ztratil určitě i ve výjezdu z hlavní, kde byla prudká pravotočivá. Pak ještě jeden kratší brdek a do cíle. Nohy bolely, trubka trochu pálila, zpocenej, ale že bych se nějak brutálně týral říct nemůžu.

Za chvíli za mnou přijel Radek Krummča a mě bylo jasný, že mi dal. O Boštíkovi jsem nepochyboval. Hned vedle stál s autem Vitas a vzhledem k tomu, že hlásil že zazmatkoval na nějakým rozcestí a Svobodin ze ŠUAC měl taky problém, tak jsem do poslední chvíle doufal v 3-tí flek a s tím Pedrem moc nepočítal. Jeli jsme se vyťapat na okruh hromady s Kozlerem (ten dle předběžného měření asi o minutu horší – ale bez hrazdy, kapky, kombinezy což mi při jeho letošní kondici přijde jako dost škoda, protože jen samotna hrazda by mu určitě tu minutu ubrala), Tomem Vitáčkem a Renčou. Vitas svým vzezřením a nutno k tomu přidat i umění na kole a výsledky budí respekt. Na první pohled se zdá, že je to docela i „mahr“ ale čím víc ho znám, tím víc se mi zdá, že to je fajn kluk.

Když jsme pak dorazili do místa kanceláře a výsledky byli známé, tak mi bylo divný, že mi k tý 3-tí figuře nikdo negratuluje. 8-) Nojo, nebylo proč. Byl jsem bramborovej. Ten Pedro! Nicméně zaslouženě. Musím říct, že mu to přeju a že to bylo spravedlivý a že ten můj letošní časovkářskej standard prostě na bednu nestačil. Chvíli jsem špekuloval, že by to mohlo být diskem kterej vzadu nemám, ale když jsem viděl v TV večer Lanceho, že vyhrál čásu bez disku, tak už zas tolik o koupení neuvažuju.

Co ostatní? Úplně jsem cítil patriotismus na SAL a každýmu, kdo jezdí severočeskou, jsem moc přál, aby zajel. Bylo to v podvědomí a měl jsem upřímnou radost když se to někomu povedlo. V A-kách jasně Ondra. Sice přijel nasranej, že jel blbě, ale druhýmu Šupymu dal skoro minutu. Šupy, přestože obhájce a mohl by být zklamanej, byl šťastnej jak blecha za stříbro a zářil jako sluníčko na hnoji a s každým se objímal se slovy: „… první v amatérech!!!! …. Pávise nepočítám“. 8-) Inu po těch peripetiích. Rozhopádně si to zaslouží se svým poctivým přístupem. Martin Rytyč 4-ej. O necelý 2 vt. za bednou. Škoda. Tj. fakt nejpitomější místo. Jirka Skýba (6.) a Čáp (7.) určitě taky mysleli výš.

V B pro mě největší překvapení za celej mistrák: sice 4. ale úplně nečekaně. Rosťa Kadlec. S jeho časem bych byl na bedně a to jsem mu ještě před měsícem na mistráku SAL dal skoro minutu. A to taky neměl diska. Rozhodně zvl. Pro takovouhle časovku předpoklady má a kdyby sundal pár zbytečných kil bylo by to ještě výrazně lepší a výkonnost stabilnější. Ivo Netík byl 3 a před ním Celta a Pavlík Krob jako vítěz. To pořadí taky odpovída předpokladům.

U nás celkem jasně Boštík. Vyhrával časovky v Masters celej rok. Byla by asi náhoda kdyby nevyhrál tady. I když já spoléhal a bych si vsadil na Radka Krummera. Univerzál Pedro 3., ja 4., Vitas obhájce z loňska za mnou 5.

V D. to má zas předplacený v časovkách Kili. Jooo, kdeže loňské sněhy jsou, kdy jsem s ním v čáse neprohrál. Letos mi dává. Snad i to, že dělá instruktora na spinu mu pomohlo.

Ráďa Krumm vyhrál juniory a i druhý den hromadu.

Neděle (130 km) a hromaďák

Start v 11,10 a přesun z bytu kolmo. Na startu všichni. I ti co nejeli čásu a šetřili se. Zelíčko natěšenej na závodění, Kája Krejčí. Překvapivě chyběl Pedro, přestože měl zaplaceno startovný. No asi už měl splněno. Ale k jeho škodě, protože na tomhle okruhu a při průběhu závodu jaký byl, by rozhodně uspěl.

Takže start. 5 okruhů. Celkem necelá 100-ečka. O půlnoci ze soboty na neděli, když už se spalo, tak zaťukal Kozler a že mi musí něco důležitýho říct. Prej to zejtra musíme tahat, aby si ten zbytek musel dávat a unavil se, až nás bude sjíždět. Nějak zapomněl, že tím pádem si bude muset dávat taky. 8-) No ale rozhodně jsem aktivně jet chtěl. Abych byl unavenej a měl z toho pocit.

Bohužel okruh i přes ten Svinčickej kopec nebyl moc náročnej a tak se balík moc nedělil. Motal jsem se pořád vepředu a občas si docvak nějak nástup. Občas docvakli mě. Asi v polovině závodu jsem vyjel dopředu a chvílku se snažil, otočím se a za mnou jen Boštík a jesi prej jedu? Odkejval jsem mu to a on šel přeze mne. A 2x jsme se vystřídali. Včéra vyhrál čásu a tempař je to vynikající a doufal jsem, že by to mohlo vyjít. Naše tempo ale nebylo dobrý. Jalový. Rozhodně mohl jet rychleji a já taky. Měl to těžký. Byl považován za největšího favorita a asi nechtěl vsadit na špatnýho koně (tj. mě) v úniku. Takže nás na vrcholu stoupání balík sjel. Jelo se ale fakt docela aktivně a každou chvíli to někdo zkusil. Zelíčko, Kozler, Krummča, i Vitas či Boštík, kluci z jihu Man a Rychetský ale i Karel Krejčí a pak ještě jeden tam jezdil hodně vepředu a taky Libor Matějka známý to trenér. Bohužel kopec ve Svinčicích měl mít ještě alespoň 100m a pak rovinu aby šlo něco rozpojit. Sice kluci odpadali, ale čelo jelo v podstatě stále pohromadě. Mě se jezdil kopec od kopce líp a v posledním jsem ho vyjel první a v tu chvíli nás bylo vepředu 6 a pak zásek 20 m. Ale zase se to sjelo. Před Bílinou jsem si zahrál ruskou ruletu. Zelíčko mě postrašil: „No co, vyhraješ špůrta“ a jelikož špůrta nemám tak jsem se nadechl a nastoupil. Když jsem se ohlédl, vidím Krummču jak mě sám sjiždí, počkal na něj a doufal že pojede. Jenže v Bílině za odbočkou, se se mnou rozloučil. Takže sám a sám a sám, šťavil jsem se a doufal, že to v balíku nebude klapat a že nikdo nebude mít chuť to sjíždět. Za Bílínou jsem měl asi 250m. A mírný protikopec a vítr. Z Bíliny na odbočku tj. 2 km a pořád jsem doufal. Za odbočkou se ale sklon nakrátko zvětší a já jel 53×21 ale točil to hoooodně ztěžka. Pak mírně z kopce a zase protisvah na velkou a sjezd do Lužice. Balík pořád za mnou. Ted už ale blíž. Z Lužice do cíle asi 3 km a pak necelej kilak do cíle do kopce. Za Lužicí najednou za mnou sám Zelíčko a hned šel přede mne. Zapáskoval jsem se za něj a jásal a zadoufal zase trochu víc, že by to mohlo vyjít protože už jsem tuhnul v sólu, vystřídal jsem mu a před odbočkou doprava k cílovýmu kopci šel přeze mne. Nechal jsem si trochu odlepa do té zatáčky a dobře udělal. Zelí to přehnal. Rychlost se mi sice nezdála nijak drastická, ale asi se lek, moc zabrzdil, kolo ve smyku a rovnou cestou kotrmelec do trávy v pangejtě. Já vyšokovanej, taky lehčí šmejr za ním, zpomalit až skoro na 0, vykufrovat pravou nohu a na „Plechanova“ projet tou zatáčkou (čti „kurve“). V tu chvíli už byl balík za mnou asi 50 a do cíle přes kilák. Sjeli mě asi na 800 m před cílem, chvíli ještě jel s nima ale jak rozjížděli a zrychlovali do špůrta tak mi kameněly nohy a jsem vyvěsil a už se neškubal. I tak jsem měl dost. Jen jsem zezadu viděl jak špůrtujou a Karlos Krejčí už sahal na zlato, ale Tom Vitas ho dal. Třetí Rosťa Man. Rychetský 4-ej. Pak Boštík a Martin Růžička, přestože nemá svou bývalou fazónu a jel totální defenzívu je to pro něj dobrý umístění. Na pásce dal Kozlera, kterej vymrhal síly na špicích. Pytlík. Místo aby si hrábnul a sám mě zkusil jako Zelíčko sjet v tom posledním kole, tak tahal špice jak Padrnos pro celej.

Na to, jakej byl profil okruhu to dopadlo dle předpokladů. Na bedně byl zkušení „El Matadores“ a na plašáky jako jsem já, Zelinář či Kozlík a nakonec i Jirka Boštík, kterej taky nejezdí nijak dlouho místo nezbylo. No ale díky té samostatné akci jsem z toho neměl špatnej pocit a kdybych dojel v baliku na bednu bych asi neměl. I když ….. před 14-ti dněma v Tuchořicích jsem obdobnýho špůrta do kopce vyhrál……no ale v Nepomyšli před týdnem zase prohrál. Škoda, že to nesedlo Tibymu. Po posledních 2-ou závodech, kde vykazoval stálé zlepšení, to byl dnes propad. Takovejhle kopec co byl ve Svinčicích vyjíždí jinou silou. Smůla, si vždycky nevzpomene jak se mnou zameta v Šabiňáku nebo v Libé.

Závod ale fakt pěknej, vyrovnanej, číhat se muselo a snažit se taky. Ostatně každý kolo jsme jeli v průměru o minutu rychleji než A-kaři.

Ostatní kategorie dopadli obdobně. Rozhodovalo se ve špůrtu většího balíku. V A se taktizovalo a i když ten Svinčickej kopec letěli jak pak nikdo nejel. Rozhodně když ani v nájezdu do posledního to jelo celkem pohromadě, řikal jsem si, že to pro Ondru nevypada vůbec dobře. Špůrta má sice z Lopaty výbornýho, ale určtě by si přál raděj pořádný tempo před ním. A taky že neobhájil. O co vyhrál loni o to byl letos druhej. A asi kdo má ambice vyhrát hromaďák tak je pro něj dobrý vynechat čásu. Loni to tak Ondra udělal a letos se to vyplatilo Cholečkovi ze Zlína. Ostatně kluci z KCK Zlín zajeli. V prvních 4-ech byli 3 a v desítce 4. 5.-ej Honza Šnajdr z Kladna 5. To je myslím dobrý v té konkurenci a propadu v časovce. David Jeřábek ze SAL 6-ej a hned za ním Míša Báťa. Jel pěkně a pochvalu zaslouží. Pytlák Jiřík Říha dle zpráv z trati hodně aktivní a slušelo by mu lepší než 10-flek. V té hlavní skupině byly i Skyby, Márty Rytyč a taky Vlasta Veverka a taky ještě víc překvapivěji Viktor Valek a Ruda Chlad. Se výrazně zlepšili oproti loňsku. Šupy chytil křeče, Čáp byl taky pěkně vytrápenej vzdal.

V B obhájil Biolek. Zahrad z UAC 2-hý. Za stupněmi Petr Hovorka z Kladna a dobře jezdící Libor Janoušek z UAC. Dle mého taky ale výborný umístění. Ze SAL nejlepší Petr Prokeš na 7. Jak ten vylít za poslední dekádu, to úplně čumím. V Nepomyšli sem ho pomalu ani neznal a teď podrtil i Gustu, Ivo Neťase (od kterých jsem si hodně sliboval) a třeba i Kroba. Dle času jeli i B-kaři hodně rychle a aktivně. Martin Štěch měl defekt gumy a Honza Valeš defekt hlavy – ho to prej nebavilo. Ti by taky uvítali delší kopec.

V D vyhrál Kakáč a Ludva Kili nakonec až 4-ej byl zklamanej. Rozhodně měl na „double“.

Celkově si myslím že se mistrák Petru Hendrichovi a lidem kolem něj povedl. Je to celkem velká akce se spoustou starosti, ale zvládli to na jedničku.

A wuelký dík Ren za bezchybné podání bidonů a podporu.

Ani nevím, kde to bude příští rok. Ale to teprva uvidíte mašinu Vikiho!!! ;-)