Najdi si svůj závod aneb putování za sněhem

I takhle by se dalo popsat mé nedělní ráno 4. 2. 2007, ale vše začalo mnohem dříve. Při surfování na internetu po zajímavých odkazech místo příprav na státnice, jsem narazil na stránky MČR v zimním triatlonu. Sakra co to je?

Spojením offroadového běhu, jízdy na horském kole a běhu na lyžích vznikla nová disciplína zvaná zimní triatlon. Tento mladší a divácky atraktivní bráška klasického triatlonu se jezdí v zemích, kde se zima střídá s létem, teprve pár let. Závodník musí absolvovat 7 – 9 km běhu, 12 – 14 km jízdy na horském kole a 10 – 12 km běhu na lyžích volnou technikou.

Nu což, kolo si dám do kupy, běžky půjčím od babičky a tretry nahradí bufy. Rozhodnuto, jede se. Abych alespoň trochu zmírnil ostudu, vydal jsem se na Vysočinu, kde se závod odehrává, o dva dny dříve. Ze Žďáru nad Sázavou jsem se vydal v 21.00 směr Tři Studně, do mého oblíbeného hotelu Pegas.

Nebyla to cesta ani krátká ani příjemná. V noci 15 km na biku, lyže v ruce a batoh jako hora na zádech. Nakonec vše dobře dopadlo a v sobotu jsem celý den brousil skluznici na poprašku sněhu, který na Vysočině zbyl.

V neděli jsem se vydal na start již v 7 h ráno s vizí teplé kávy a štrůdlu v hotelu vedle startu. Nicméně na domnělém startu čekal místo snídaně pouze pořadatel, který odesílal závodníky, kteří nečetli informační mail ani novinky v propozicích, na alternativní variantu startu do Žďáru nad Sázavou. Nebylo to daleko….autem!

Po ránu bývám i tak dost nerudný, navíc při –5 stupních, na kole a s lyžemi v ruce. Celou cestu jsem se těšil, jak si zchladím žáhu na pořadatelích. Ale byli na mě připraveni…. Najednou jsem rozmrzal na radiátoru s banánem a šiškou makovce v jedné ruce a luxusně sladkou kávičkou ve druhé. Do startu jsem byl ready.

Uložil jsem si vybavení do depa, proběhl tratě a vyhříval se na sluníčku jak v Dolomitech. Start běhu zahájil výstřel a asi třicítka odvážných se vydala na běžeckou trať. Běžel jsem podle mě docela slušně, akorát slečna Vodičková běžící přede mnou mi dávala jasně najevo, jak se má můj výkon doopravdy…. Těšil jsem se na kolo. Jako cyklista jsem si představoval, jak válcuji soupeře! To se bohužel nevyplnilo, sice do kopce jsem jel paráda, rval jsem pilu a předjížděl. Po sněhu ale tragédie. Nízko závodně položená řidítka posunují váhu na přední kolo a můj rypák do sněhových závějí. Kameramanům České Televize jsem poskytl spoustu kvalitního materiálu do pořadu ptákoviny. Očekávám za to nějaký honorář…..

Běžky dokonaly mou zkázu. Musím uznat, že těch 10 cm, co leželo na poli, bylo bezchybně upravených a lyže i nové karbonové hůlky z Trinnity shopu za moje trápení nemohly. To jen moje technické umění skejtu se omezuje na jízdu soupaž ve stopě a’la King Kong.

Jak jsem nakonec dopadl se můžete podívat.
Celkový dojem ze závodu jsem měl ale velmi dobrý. Především přátelská až rodinná atmosféra, duch něčeho neobvyklého a lidé, kteří nejsou tak úplně normální… Něco mezi závodem a dobrodružstvím s příchutí Vysočiny. Kdo tam nebyl nepochopí. Prostě grog a žádný ionťák.

Pochválit musím trať a časový harmonogram. Co bych příště ocenil je místnost na převlékání a sociální zřízení. Také mediální masáž mohla být masivnější. Uvidíme se příští rok, to slibuji a se mnou přijede spousta nadšenců, kteří taky nejsou tak úplně normální…

{jindra}