[Autor: Štafle (Monika K.)] Bahna, jak název napovídá, byla bahnitá, mokrá a špinavá. První z těchto závodů jsem bohužel, možná spíš bohudíky, nemohla absolvovat, a tak mé prožitky a zážitky začínají až na Bahně II – Tři kříže. Bylo nás tam málo včetně holek, což mě udivilo. Počásko bylo fakt hnusný, ale to co nás čekalo, předčilo veškerá má očekávání. Hned v prvním kopci, kdy se proti mému již totálně obalenému kolu valila masa tekutého bahna a na hlavu mi dopadal déšť kombinovaný s kroupami, jsem pochopila, proč tak málo lidí. Tohle totiž nemůže jet někdo normální, kdo má rád sebe i kolo.
Nevím, jak jsem přežila, byla jsem v bezvědomí. S obrovskými obavami jsme nastupovaly do kola třetího. Tady musím pochválit pořadatele i mého anděla strážného. Počasí bylo prima, bláta málo a trasa úžasná. Kulturní vložka v podobě Radka a jeho řetězu jen ukončila můj dobrý pocit z tohoto závodu. Časovka někde na konci světa ve Varech byla krátká. Pravda je, že pohled na totálně ušmudlaného pořadatele, který popisoval trasu a ruku, kterou naznačoval množství bahna, měl někde u pasu, mě docela vystresnul. Ale dalo se, bahna bylo fakt sakra hodně, kus jsme tlačili, myslím že snad i Radek :), ale než jsme se nadály, byly jsme v cíli, což byla louka asi 5 cm pod vodou. Tam nás čekalo milé překvapení, barel s čajem, který poprvé v době našeho příjezdu nebyl prázdnýl, kolo s vínem a dle mého názoru dobře mázlý pořadatel. Vyhlášení bylo, řekla bych, hektické a hlučné. Pořadatelé spěchali na hokej a nebylo kam dát kola.
A co se nám nelíbilo? K trase máme připomínek několik, k množství bahna taky :). Chyběly nám občerstvovačky, a tak jsme si je musely dělat samy. Po dojetí do cíle už nikdy nebyl čaj, což mi vzhledem k počasí a ceně výroby čaje přišlo jako těžké mínus. Za přežití jsme nedostaly ani guláš, kvůli kterému jsme tohle všechno podstoupily, ale dostaly jsme takový ty pítka na hnusnou vodu z léčivých pramenů. Na vyhlášení chyběla dobrá půlka vyhlášených, včetně Radka a Evy, ale nikomu to zřejmě nevadilo a fotili i zástupce :o). Nevím, nemůžu moc srovnávat, ale myslím, že zázemí celkového vyhlášení pořadatelé docela prokaučovali a co jsem postřehla, tak většina medailistů byla překvapená, že kromě diplomu nedostala ani tričko anebo startovné na Artíka, což všichni očekávali. Ale možná je to jen moc materialistický pohled hobíka zhýčkaného maratónama. A proto , že byl ten hokej, jsme sbalili medaile, diplomy a pítka a vyrazili slavit do Sokolova.
Přesto vše pořadatelům patří poděkování. Ono brodit se tím bahnem, udělat trať a pak jí zase uklidit a zařídit vše okolo zasluhuje poklonu. Upřímně, kdo by to z nás dělal? A kdyby nebyli takový magoři, co bychom my dělali ve volnou sobotu? Takže se těším na Artamona, který v jejich režii nemá chybu a jestli ještě někdy pojedeme? Faakt nevím… :).
Autor: Štafle (M.) (z dua Štafle & Špagetka).
Míla Hřebík napsal/a:
Drahá Štafle
jsem rád, že jsi napsala své hodnocení. Je to přesně to, co jsem cítil od prvního závodu, který jsem nezávodil, ale pomáhal pořádat. Do té doby jsem nevěřil tomu, že na vojně bylo blaze. Tam stojíš na stráži dvě hodiny, pak tě vystřídají. Tady od jedenácti do čtyř až do půl pátý, podle toho, jak si kdejaký hobík o sobě myslí.
A co se týká časovky, které jsem byl garantem, tak nadřízený orgán Lesů ČR vyhlásil od 1.4.2008 zákaz vstupu do lesa v okolí Šemnice, kde to vypadá jako ve Vysokých Tatrách. Tuto skutečnost jsme se dověděli až poslední týden v březnu. Tak, a teď sežeň náhradní trasu s hospodou pro asi sto čuňat( pravověrných bikerů), z kterých padá bahno ještě asi dvě hodiny po dojezdu a berou to jako samozřejmost. Guláš nebyl pro výpadek sponzora, ale nemrzí mě, že jsem si nešel vyběhat půjčku. Stejně se ti nelíbilo víc věcí. Ani v Chodově na Chodovským biku nebyly občerstvovačky. Možná jen proto, že se asi na kroskountryových závodech nedělají, vzhledem k jejich krátkosti. Ten den jsem najezdil 76 km, z toho
bylo 7 km přesun do čankova a domů. Ani já jsem nečekal na vyhlášení výsledků. Batoh měl osm kilo a ještě jsem vyložil svou svačinu, abych dostál hloupému příslibu a vzal tři bundy závodníkům. Samozřejmě v úkrytu(tam co se na startu chodilo močit, alespoň pánská část) nezůstala, když jsem se vrátil na start odmlíkovat. Opravdu jsem toho měl po krk. A ještě uslyšet nějakou poznámku, byť nemyšlenou až tak zle…
Mám klidné svědomí, že jsem s tím skoncoval. Třeba se najde další magor, který bude potěšen, že může dýchat za ostatní. Bajku zdar a ať ti to jezdí.Míla.
Monča napsal/a:
ahoj Mílo,
zdá se mi to a nebo si se naštval.To jsem rozhodně neměla v úmyslu, naopak před vámi smekám.A mé připomínky?? Snad kromě čaje byly myšleny s nadsázkou, protože i my blondýny víme , že množství bahna ani prudkost kopce neovlivníte :).To že trať byla krátká nám rozhodně nevadilo, snížilo se naše procento úmrtnosti :).Že nejsou občerstvovačky na tak krátké trati je nám taky jasné a tak jsme si je s úsměvem udělaly se Špagetou samy a tím vnitřně omluvily naší přestávku na smrkání :)).Tak se nečerti,je to jen nadnesený pohled podprůměrný bikerky/ to říká hondzik :)/a ber nás s úsměvem. Protože ten dík na konci článku byl myšlen upřímně.
štafle
Míla Hřebík napsal/a:
Ahoj Mončo
naštvanej není to správný slovo. Jen čas obětovanej přípravě závodů mi pak přijde jako vyhozenej. Zdaleka jsi nebyla tak hustá jako mě radši neznámý biker, když se podivoval, že nemáme v prostoru startu šatny, sprchy, wapku. Jo, a Radek pospíchal do Sokolova běhat hodinovku. Stačilo, kdyby mi řekl, že má v bundě klíče od auta. Bohužel neodkladné vyřešení problému vyplývajícího z mé funkce mělo za následek to, že jsem odjel do Nové Role. Cestou na start jsem v Mezirolí předal bundy ne Danovi, jak píše Radek, Ale Petrovi se žádostí, aby je vzal autem do cíle. Nechci, aby to vypadalo jako nějaké ospravedlňování nebo vytáčení. Ty bundy měl vzít doprovod, nebo Radek sám, když věděl, že pojede běhat. No, jestli se uvidíme na Artíku, to je ve hvězdách.Ahoj Míla