Poslední zářijový víkend zazněl zvonec a Chebskému poháru 2012 byl konec. Kdo chce ještě závodit, nechť zkusí Pohár Peruna. V sobotu se závodilo v Lipové, kde Josef Pavlovic a jeho tým uspořádali tradiční maraton okolo Dyleně. Místo tečky za sezónou bych to nazval vykřičníkem za sezónou, protože dlouhá trať je profilově náročná. Necelé dvě třetiny závodu se jedou nahoru dolů, v terénu, bez nároku na odpočinek. Celé je to korunováno dvojnásobným výšlapem na Dyleň. Zato pak je trať už celkem pohodová. Po signálce se dojede až do Kozlů ( :-) ). Následuje poslední terénní erzeta do Doubravy, kde začíná volné pole působnosti pro boj o pozice ve výsledkové listině.
V cíli se losoval závod, jehož účastníci obdrží bonifikaci 10 bodů do celkového pořadí Chebského poháru. Který závod „vyhrál“? To uvidíte na videu:
Výsledky: budou doplněny
Fotky: vyhlášení vítězů, od Jardy Mühlbergera
Zajímavý byl průběh závodu na špici. Na startu stáli dva papíroví favorité, Honza Kubíček (Česká Spořitelna-Specialized) a Vojta Marvan (Hnízdil Team). Do doby, než se dojelo na rozcestí U Alexe (pod prvním stoupáním na Dyleň), byl nejaktivnější Honza. Na Dyleň už ale s náskokem vyjížděl Vojta. Nebýt defektu po projetí onoho dlouhého sjezdu po kamenech, do cíle by zřejmě dojel podle očekávání na prvním místě. Ještě chci poznamenat, že Honza od startu držel vysoké tempo a do kopců ještě zrychloval. Atakovat se jej snažil Pepa Blažek. Souboje na horizontech ho stály dost sil a během dalšího zrychlení odpadl ze skupiny ještě o něco víc než Radek Fišer, a tak pod první kopec jela první čtveřice odděleně (Marvan, Kubíček, Fišer, Blažek). Honza později přiznal, že tempo ze začátku držel vysoko úmyslně v rámci tréninku na havajskou xterru. Po závodě si šel samozřejmě zaběhat.
Zlom v závodě přišel během druhého stoupání na Dyleň. S náskokem jej jako první vyjel Honza, ale vrátil se naproti Radkovi, protože nahoře za zlomem prudkého stoupání neviděl šipky. Spolu sjeli dolů do cca 3/4 kopce, kde se dali doprava po směru oranžové šipky. A tehdy je dostihl Pepa. „Jeli jsme po lesní cestě, šipky tam nebyly, ale směr jakžtakž odpovídal, tak jsme doufali, že nás to navede na asfaltku,“ řekl Pepa. Na asfalt se dostali, ale správně trasa vedla nahoru přes kopec. V tomto místě zbloudilo dost závodníků, než někdo z pořadatelů dokreslil šipku.
Vedoucí trojice držela tempo, aby ji nesjel Vojta, a před Kozly se už začalo řešit, kdo tedy dojede do cíle první… hádanku částečně rozlousknul Honza, když udělal v před Doubravou v bahnité sekci jezdeckou chybu, jíž Pepa s Radkem neváhali využít a ujeli. Jejich dojezd do Lipové byl ve znamení nástupů… ale v Lipové cíl nikde. Zde vázlo navádění doleva k poli na dojezd do cíle přes pole. Takže tato dvojička chvíli kroužila po návsi, pak je předjel Honza, oni tedy za ním. Honza dojel k cíli první, u cílové čáry počkal, nechal je projet (1. Radek, 2. Pepa) a jako třetí projel on. Později před vyhlášením jsme si ale řekli, že každý zabloudil jednou, takže fifty fifty, a čekání u čáry nebylo nutné, a přesunuli jsme tedy Honzu na 1. místo. Pořadatel to odměnil cenou fair-play – děkujeme!
Já osobně tyto „nedostatky“ hodnotím slovy „stane se“ a moc mě to netrápí, závod jsem si užil. Nezaznamenal jsem, že by si někdo nějak výrazně stěžoval. Naopak kladně hodnotím příjemné zázemí a paní moderátorku.
V hospůdce v Lipové vaří vyhlášenou dršťkovou polévku, k dostání je v jeden den v týdnu, buď v pátek nebo v úterý (?).
Možná jste zaznamenali ukazatele zbrusu nové naučné stezky Stebnický potok.
Fotky v článku: Jarda Mühlberger