Six numbers je pěkné číslo!

six logoSix numbers (web) znamená 6ti denní závod na horském kole ve sbírání bodů na kontrolách rozmístěných v okolí a vyznačených na mapách, tzv. MTBO. Pro Adélku (mojí spoluzávodnici) a mě spíše nepřetržité bloudění cestami a častěji i necestami, které byste na mapách jen stěží hledali. Pro pár kamarádů, a nyní již novomanželů, se stal Six numbers dokonce osudným a ve dni volna vjeli na dvojlehokole do svazku manželského.

První etapa na rozjezd… Rozjezdová nás vedla přes celou mapu, sem a tam… tam a sem. V cíli jsme byli terčem posměchu kvůli nejvyššímu počtu najetých kilometrů, maximální průměrné rychlosti a minimálnímu bodovému zisku.

Druhá etapa nazvaná Pohodová pro nás rozhodně pohodová nebyla… Možná proto, že to byl náš první orientační závod v životě, jsme přecenili naše síly a kromě obligátního bloudění jsme navíc přijeli o 20min později a vyfasovali 60ti bodovou penalizaci.

Na etapu č. 3 pro nás pořadatele připravili přejezd na chatu Pod Jedlovkou. Tamtéž nás i ubytovali a nabídli možnost zakoupit k večeři uzené stehno s knedlíky a polévku. K tanci a poslechu nám hrál na kytaru a zpíval jakýsi šílenec, jehož písně se vyznačovali texty nevhodnými dětem do min. 30 let. Nám se tato etapa extrémně vydařila (1. místo) především díky mapové pomoci kolegy Víti, za kterého jsme se pověsili a nepustili. Stálo nás to sice spoustu sil, ale jeli jsme na jistotu a to se nám vyplatilo. Počasí bylo stále perfektní a naše orientace v mapě se postupně zlepšovala.

Do 4. etapy jsme vyrazili plni elánu a víry v další úspěchy. Taktický plán se do dnešní etapy nezměnil… Chytit se nějakého dobře mapujícího závodníka kategorie mužů. To se nám v zásadě i povedlo, ale zradil nás plný močový měchýř! Vodič nám ujel a my byli ztraceni. Vyjeli jsme tedy po vlastní ose a světe div se my se neztratili a navíc jsme dojeli vedoucí dvojici. S nimi jsme poté jeli větší část závodu. Nakonec jsme se vypravili ještě pro 50ti bodovou kontrolu. Samozřejmě jsme ji nejen nenašli, ale navíc opět přijeli pozdě do cíle. To už jsme byli známí po celém širém okolí…. :)

Následoval den volna, který jsem vyplnil zevlováním a ohříváním se ve sklárně, přípravou pohoštění na kamarádovu svatbu a také zeleno-pivní štafetou. Bohužel počasí se totálně zkazilo.

Sobotní etapa pořadateli označená jako horská byla co do počasí naprosto tragická. Déšť, mlha, bláto a zima jako v ruském filmu U Stalingradu! Nejprve partnerka spadla do louže regulérně až po lýtka, následně jsem potratil šroub v tretře a po dvou hodinách jsem drkotal už jen prázdnými dásněmi páč všechny zuby už jsem měl od toho drkocání vymlácené. Prostě hrůza! Adélka po úrazu utržených vazů v klíční kosti, já se zlomeným sternem… navrhl jsem: „Adél, co kdybychom to v rámci zachování zdraví raději zabalili?“ Připadal jsem si jako princeznička! Bylo mi děsně a Adél vypadala navíc docela v pohodě! Co na tom, že je skoro pod nulou, bláta po náby a normální humanoid by zalezl ke krbu a cucal shery. Doufal jsem, že kývne a oallla: “To je asi rozumné, že?“. Juchuů 20 km domů a já málem umřel zimou. Vlítl jsem do sprchy kompletně oblečenej a snažil se rozmrazit údy. Poté jsem se nacpal kuřetem s těstovinami, které jsem si doslova vyřval v okénku od protivné kuchařky. Jediné, co podávali celý týden jako přílohu, byly hranolky a to už na mě bylo fakt moc!

V sobotní etapě smekám před každým, kdo jel a sbíral body na kontrolách plné 4 hodiny. Večer nám zpříjemnili libé tóny místní kapely, o které se nebojím říct, že má šanci prorazit…

Neděli jsme už po prvních kontrolách pojali výletně… Dvakrát jsme si vydupali sjezdovku na Luž a omylem také na půl hodinky navštívili Německo. Poté jsme se rozhodli vyzobat kontroly, které se nacházejí na nejhezčích místech a vybrali jsme si zároveň nejkrásnější baťovačky, jak se pro bodíky dostat. Jednoduše jsme si to užili a v cíli jsme se za výkon odměnili zmrzlinkou.

Celkově první místo v naší kategorii obsadili novomanželé Kvásovi. My jsme v poslední etapě zapomněli vyčíst náš čip, tudíž ani nevíme, jak bychom dopadli…

6 numbers hodnotím jako výborný závod pro širokou veřejnost. Oproti klasickému MTB nabízí možnost jezdit v pohodě, bez nebezpečí zranění v tlačenici na startu apod. Člověk má najednou na práci i přípravu optimálního postupu sběru kontrol, hodnocení výhodnosti bodového ohodnocení (mezi 10 a 80 body) a také starosti o to, jak vyzískat informace o terénu od zkušenějších kolegů, které v mapě nenajdete. Jediné co mě vadilo, bylo stravování (nicméně musím uznat, že v tomto ohledu jsem byl spíše výjimka. Většinu závodníků smažák a friťák + Konrád do kelimku za 17 Kč vůbec neurážel. Já prolezl celej Cvikov a nakonec jsem našel luxusní rodinnou restauraci Pohoda, viz foto.

Závěrem bych rád dodal, že značení trati bylo tristní, nikde žádná šipka, fáborek ani pořadatel na křižovatce. Prostě MTBO jak má být.


2 thoughts on “Six numbers je pěkné číslo!”

  • Super report! Tydenní MTBO musí být fakt maso. Já jela maximálně 2 etapy v rámci BA a úplně mi to stačilo. Takže gratulace k dojetí a přežití!

  • Honza napsal/a:

    No jo super to bylo…:)dobrej clanek jindro…zdar honza (z klínovce)…:)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>