Vašek Viktorin: V Polsku jsem poznal další stupeň prošitosti

Po rozhovoru s Joe Dombrowskim si můžete vychutnat zajímavé informace od Vaška Viktorina. Vašek je sice Sokolovák, ale v současné době se pohybuje spíš v Plzni, kde v prvním ročníku navštěvuje denní studium na Fakultě ekonomické na Západočeské univerzitě. Má za sebou má první rok mezi cyklistickými profesionály v dresu Sparty Praha. Tento rozhovor je hlavně o tom, jak se dostat z tréninků v Sokolově na etapový závod do Polska. Před další sezónou je cenným zdrojem informací a motivace nejen pro mladší cyklist(k)y.

Viki, jsi hubeňour, to je u cyklisty velká přednost. Jak jsi to dokázal a jak udržuješ svou hmotnost? Máš nějaká pravidla, která bys doporučil ostatním?

Hubený jsem od přírody, takže se o nějaké diety ani nepokouším, ale snažím se jíst zdravě a hlavně omezit příjem tatranek ;-), i když občas nějaké tatrance neodolám. A taky se snažím nepít sycené nápoje, protože bublinky v pití prý zvyšují chuť k jídlu.

Jsi v kraji nejčerstvějším příkladem cyklisty, který dokázal přejít z místních závodů do sfér, které už většina z cyklistů nechápe, tj. vydržet jet hroznou dálku hrozně rychle, a klidně vícero dnů po sobě. Anebo přežít řadu nástupů po sobě a nakonec přidat jeden vítězný. Popiš mi, jak takový přerod probíhá.

Cyklistice jsem se začal naplno věnovat jako druhoročák starší žák (14 let), to jsem jezdil v SKP Sokolov, jezdil jsem závody SALky a najel asi 7.000 kilometrů.

Do kadetů jsem přestoupil do CK Team Bike Březová a zároveň jsem se dostal do SCM Cheb a tak jsem mohl poprvé v zimní připravě využít motolskou dráhu. Začal jsem objíždět závody Českého poháru, kde jsem odpadal asi tak po kilometru jízdy v balíku. Celkově jsem najel kolem 11.000 kilometrů, z toho 500 závodních.

Když jsem byl druhoročák kadet, tak začalo SCM Cheb spolupracovat s Mgr. Milanem Chrobákem a SCM Louny, kam jsem měl možnost jezdit na soustředění. Pan Chrobák je opravdu trenér s velkým T a každé soustředění s ním mě posunulo o kus dál. Začal jsem dojíždět České poháry a když jsem měl štěstí, tak v balíku. Najel jsem 14.400 km, z toho 1.400 závodních.

Prvním rokem v juniorech jsem začal dojíždět minimálně v balíku pravidelně. Získal jsem první zkušenosti z mezinárodních závodů, když jsem jel Trofeo Guido Dorigo v Italském Solighettu, kde sem po pádu na 50 km zabalil. Najel jsem 18.900 km z toho 2.700 závodních.

Jako druhoročák už jsem se začal na ČP pohybovat v první desítce, vyhrál jsem ČP ve Zbraslavi u Brna a i díky tomu jsem se dostal do reprezentace ČR. S repre jsem objel několik světových pohárů v Chorvatsku, Švýcarsku, Itálii a Lucembursku. Bohužel mi nevyšla nominace na největší český závod Závod míru juniorů. Ke konci sezóny se mi podařilo domluvit s panem Rubášem z AC Sparta Praha Cycling na další spolupráci. To jsem najel 23.300 km, z toho 3.900 závodních.

Samozřejmostí byly po celou mojí kariéru společné tréninky od sokolovské polikliniky, řízené slovutným trenérem Tomášem Viktorinem, mým tátou, se kterým jsem trénovali i mimo společné švihy. A také každoroční 10-ti denní soustředění v chorvatském Poreči a několik dráhových soustředění s p. Fialou v průběhu zimy.

Kolik jsi najel za poslední 4 roky kilometrů?

Za poslední 4 roky mám najeto necelých 80000 km.

Co nového jsi zjistil a zažil ve Spartě – navrch k tomu, co už jsi znal a zažil? Jak se ti vůbec Tvůj první rok mezi elitou líbil?

První rok mezi elitou byl, podle mě, celkem úspěšný, i když jsem se od polské Solidarnoszci cítil unavený a už jsem na závodech jen přežíval. Získal jsem dost zkušeností ze závodů UCI a zazávodil jsem si se světovou špickou, jako jsou André Greipel, Peter Sagan, Gerald Ciolek nebo John Degenkolb, a získávat takovéto zkušenosti je pro mě asi nejdůležitější.

Máš zkušenost z etapového závodu v Polsku. Řada jezdců Sparty vč. Tebe tam ve čtrvté (?) etapě odstoupila, myslím že z důvodu vyčerpání. Jak se v tomto kontextu díváš na třítýdenní závody s předlouhými a těžkými etapami?

Já jsem v Polsku zabalil v poslední (šesté) etapě kvůli naprostému vyčerpání. Poznal jsem další „level prošitosti“. Nohy jsem měl jako kámen. A když jsem přijel domů, tak jsem skoro 2 dny jen prospal. A to bylo jen 6 etap po 180-ti km, nedokážu si představit, že bych takhle měl pokračovat další 2 týdny.

Je pro Tebe Lance Armstrong hrdina?

Podle mě se Lance neprovinil víc než ostatní, a i kdyby, tak odebírat mu tituly po deseti letech je podle mě pitomost, když vyhrával, musel podstoupit stovky dopingových testů a nic mu nenašli a po deseti letech mu najednou něco objeví? A komu ty tituly přidělí po překontrolování jejich krevních vzorků? A co udělají s penězi co za vítězství dostal? To je bude muset vrátit? Těžko teď půjde za týmovými kolegy, mezi které peníze rozdělil, a řekne, že potřebuje vrátit peníze, co jim dal před deseti lety. Prostě pitomost. Lance Armstrong pro mě bude hrdina vždycky.

Jaký je Tvůj tréninkový program od teď do jara? Prosím konkrétně a detailně, aby čtenáři mohli úspěšný příklad v případě zájmu kopírovat :-).

Říjnu jsem měl téměr volno, občas kolo nebo posilovna. Od listopadu začínám s tréninkem, dvakrát týdně do posilovny, nějaká vytrvalost na kole (3-4 hod.), občas si zaplavat nebo se proběhnout. Taky mě čeká první „seznamovací“ soustředění v Těškově. Prosinec bude probíhat stejně jako listopad, jen přidám běžky, když bude sníh. Leden bude ve znamení zkouškového období, tak ještě nevím, jak to budu zvládat, ale určitě budou pokračovat vytrvalostní tréninky na kole a běžkách a posilovna, možná občas hokej.

V lednu mě bude čekat další soustředění, tentokrát ve Vimperku na chatě Barborka, kde budou na programu běžky. V únoru podle počasí, ale mělo by být na programu hlavně kolo, už v nějakých intenzitách, silové nebo rychlostní úseky. Taky bude další soustředění v hotelu u pivovaru Chodovar, kde bychom měli najíždět před soustředěním v teple. No a na začátku března by mělo začít hlavní najížděcí soustředění, nejspíš v italské Pescaře a nejspíš na 14 dní.

Co Tě čeká v další závodní sezóně? Jaké závody, jaký tým, jaký velomateriál?

Na příští rok zůstávám ve Spartě a s největší pravděpodobností bychom měli opět sedlat kola Scott Foil 20. Na jaké závody nás pozvou, se dozvíme až v průběhu zimy a jara.

Jmenuj dvě nejoblíbenější trasy na trénink v KV kraji.

Tak nejoblíbenější je asi trasa Sokolov – Chodov – Děpoltovice – Merklín – Pernink – Horní Blatná – Potůčky – Johanngeorgenstadt – Carlsfeld – Mühlleithen – Klingenthal – Kraslice – Oloví – Sokolov. A druhá trasa na Frantovky všemi směry.

Jak zvládáš souběh školy a tréninku? Jak jsi to zvládal na gymplu a jak to vidíš na vysoké škole?

Na gymplu jsem zvládal školu a kolo v pohodě. Výuka na gymplu mi nepřišla tak náročná, jak všichni říkají, takže se to s cyklistikou dalo kombinovat dobře. S omlouváním na soustředění jsem neměl problém. Přes léto jsem jezdil do školy na kole, to byla také dobrá část přípravy, dát si před školou 30 km na probuzení a cestou domu 30 km na rozjetí před tréninkem. Jak to bude na vejšce jsem zatím pořádně nezjistil, chodím tam teprve 2 měsíce a z toho první měsíc jsem měl od kola volno. Zatím se mi ve škole celkem daří, ale pravda se ukáže až ve zkouškovém období v lednu.

Vaškovi přejeme hodně energie na učení a cyklistiku!