Xterra Hostivař 2005

Xterra logoChtěl bych s Vámi podělit o zážitky z jednoho závodu X-terra Czech Tour, který se konal v Praze u vodní nádrže Hostivař. Závody v terénním triatlonu mě nadchly již minulý rok, kdy jsem absolvoval 2 závody a zejména X-terra na Hluboké, která je zařazena do evropského i světového seriálu, je vyhlášeným podnikem pro svou náročnost i atmosféru.

Velkou shodou okolností jsem se 14 dní před nedělní X-terrou v Hostivaři seznámil s Petrem Löffelmannem. Je to bývalý reprezentant v plavání volným způsobem a později i v triatlonu. V kvadriatlonu se stal juniorským mistrem světa. Otevřel si nový triatlonový obchod v Praze, nechává si dělat svoje karbonové silničky v továrně od Giantu (cena jeho rámu poloviční), bude mít vlastní neopreny ze stejného materiálu jako je Orca Predator II s cenou do šesti tisíc!!! atd. To hlavní ale je, že zakládá i svůj triatlonový oddíl a já jsem se u nich „upsal“. Absolvoval jsem s nimi zatím tři běžecké tréninky, tak uvidíme, jak to bude pokračovat…

Tím už jsem trochu nakousl přípravu na závod. Vskutku nebyla velká…. Konečně ve škole začalo zkouškové období, takže je na sport trochu víc času, ale pořád to není ono… Na kole mám naježděno bohužel méně než loni a hlavně málo závodů. Plavání je tak nějak klasika. Na to, abych se naučil plavat tak, že budu vylézat s prvníma z vody, už jsem asi bohužel moc starej, ale zlepšit se samozřejmě dá hodně. Využil jsem tedy minulého horkého víkendu k tomu, aby aspoň ruce věděly, co po nich při tom plavání chci, plus předtím párkrát v bazénu. No a běh? Chodím v Praze běhat do Kunratické lesa tak dvakrát týdně a minulý týden těch pár tréninků s triatlety… byl jsem zvědav, jestli se to aspoň trochu při závodě projeví.

V pátek před závodem jsem si byl ještě trochu protáhnout nohy na kole, bylo super počasí, za kolem se prášilo, to mám fakt rád! Večer na povinnou palačinku, bez ní si už závody také nedokážu představit a ještě rychle do večerky pro jahodový kompot na doplnění energie ráno před závodem. Já už ani vlastně nevím, kdo mi to říkal, ale prý na jahodové kompoty jezdili dříve východní Němci silniční závody. No prostě rituálům bylo učiněno zadost!

Ráno zazvonil budík, ale jeho zvuk bohužel nebyl ten hlavní zvuk, který by mi v tu chvíli vadil. Z oblohy totiž padaly „konve“ vody a já nevěřil svým očím. Hned se mi vybavily články o závodě v Hostivaři minulý rok – také v noci před závodem pršelo a trať biku prý byla ta extrémní, že zdravotníci nestíhali ošetřovat. No naložili jsme v dešti na kamarádovo auto kola na střechu a vzhůru do Hostivaře!

Projet si trať biku jsme zavrhli hned, když jme uviděli prvního borce, co do toho šel. Nápisy na dresu mu už moc vidět nebyly… Závodní atmosféru jsme do sebe dostali při startu X-terra Easy (zkrácená trať pro veřejnost). I při tomto závodě však bylo možno vidět zlomený rám, tvorbu dlahy na ruce, nuda rozhodně nebyla ;) Najednou bylo půl hoďky před startem, já už v dresu jsem se pokoušel trochu zahřívat klusáním, věci ukládám do depa, všechno přikrývám taškou, abych neměl v tretrách a botách na běhání louže vody, beru na sebe neopren. 10 minut do startu. Při převlékání jsem prošvihl rozpravu o trati a tak od kolegů zjišťuji, jakým směrem se vlastně plave. Oficiální délka plavání 900m a dvakrát se leze z vody. Udělám pár temp na rozplavání a už nás ženou ke břehu na start. Zvedají pásku a já ze zadní řady tlačím ty před sebou do vody. Nastává pro mě první nepříjemná část závodu. Nemám rád, když mě stahují za nohy, kopou do brýlí a tak, ale naštěstí se pole rychle natahuje (nebo spíš bohužel?).

Z vody lezu 57. se ztrátou cca 7 min na prvního. Zdá se to hodně (i to hodně je), ale pro průběh závody žádná ztráta, když nemáte ambice být na bedně. Neopren rychle dolů (moc rychle to ale nejde), rukavice, tretry, přilba, energetický gel do kapsy, kolo a rychle z depa… Začíná se po louce do kopce, ruce zmrzlý z vody, takže chvilku trvá, než člověk kolo ovládá, jak by si představoval. Dojíždím první skupinku, jdu hned před ně a vykašlávám poslední zbytky vody z Hostivařské nádrže. Pak to ale zažíná… 90% trati je na úzké lesní cestičce, kořeny bahno, převýšení na jeden okruh (7,5 km) je 220 metrů. Myslím, že na biku nemám techniku jízdy nějakou špatnou, ale tady opravdu bojuji. První kritický sjezd, závodník přede mnou jde přes řidítka já ve snaze vyhnout se mu samozřejmě padám taky. A tak je to pořád dokola: prudký sjezd (některé jsem sjížděl až ve třetím kole), který se dá těžko seběhnout, tretry obalený bahnem, takže dost času jsem vždy strávil zaklapáváním do pedálů, někdy jsem to i vzdal a jel bez zacvaknutých treter, pak slalom mezi stromy a výjezd na malou placku (říkal jsem si, že běhu bude ještě dost). Často jsem se ale přistihl, že nejsem ani unavenej, prostě jsem nezávodil, ale snažil se zůstat na kole, což se mi během závodu pětkrát nepovedlo. Prvním kole s předním kolem v rybníce, 2x pád na stejném místě do kopřiv. Připadal jsem si, že na tom kole ani neumím jezdit. Ještě se hodí malá poznámka, že jsem měl obuty pláště Michelin Wildgripper Sprint S. Jediná jejich výhoda byla, jestli se to dá jako výhoda nazvat, že moc nezanášely ;-) . Abych to už zkrátil, tak např. minulý rok na Hluboké jsem na biku předjel 70 lidí a teď v neděli 7…! Prostě to nešlo L Průměrná rychlost něco málo přes 14 km/h mluví za všechno. Sice jsem zbytečně neriskoval, ale Žilák na mě najel jen na biku půl hodiny, což vůbec nechápu…

Po kole jsem věděl, že jsem dost vzadu a na běh už moc morálky nebylo. Sice jsem ještě pár lidí předběhl, ale žádné převratné tempo jsem nevyvinul… 8 km za 35 min spíš průměr.
V cíli jsem byl za 2h 37min se ztrátou na prvního přes půl hodiny. A zase se potvrdilo, že nejvíc ztratím na kole!!! To mě štve úplně nejvíc. Mám do 18.6., kdy se jede Hluboká, co dělat… Na startu byli ti nejlepší, co tenhle sport provozují – Jan Kubíček, Franta Žilák, biker Václav Hornych, Petr Vejvoda…jel i Martin Koukal, který však musel po závodě také na šití.

…Kdo jste ještě tenhle nádhernej těžkej sport nezkusili, jděte do toho!!!

Jirka PánekDodatek (13. 6.):

Jak je už zapsáno v komentářích, tohoto závodu se účastnil i Jirka Pánek (Spinning Parkhotel Sokolov), a to v závodu Spinning instruktorů.

Získal jsem tam ocenění Mistr ČR v terénním triatlonu v kategorii Spinning instruktorů.

To docela jde, takže gratulujeme a pro větší fotku si klepněte na její náhled.


2 thoughts on “Xterra Hostivař 2005”

  • Musím naprosto souhlasit s celým zněním článku. Moje zkušenost byla téměř stejná. Moje zadostiučinění bylo jenom ve dvou polohách. První je to, že mám radost ze slušného výsledku plavání. 37 z vody. Druhou je fakt, že jsem obdržel mistrovský dres. Kdo se diví, tak mu prozradím, že jsem se stal Mistrem ČR v X-terra TT v kategorii Spinning instruktorů. Trošku úsměvná cena, obzvlášť proto, že jsem byl jediný na trati. Musím se přiznat, že vědomí obdržení titulu a hlavně dresu, mě přimělo abych tento závod nevzdal. Byl to jen boj o dojetí. Nejsem dobrý biker. Samotné kolo jsem jel 2 hodiny. Běh už byl zase docela slušný, navíc už nebylo s kým bojovat. Kdyby bylo sucho, mohl to být možná hezký závod. Ale zkušenost to určitě byla významná.

    Ahoj a X-teře 3x nazdar a Spinningu taky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>