Závodní květen v Ambergu a okolí

Poslední dva víkendy se v Ambergu a okolí a Neumarktu konaly tři povedené akce. Landkreislauf, LGS Triathlon Neumarkt a Amberger Runnight Night. Všechny akce byly něčím zvláštní a nebylo by na škodu něco podobného uspořádat v Sokolově či okolí.

25. Landkreislaufem žil nejen celý Amberg dlouho před jeho konáním. Jakmile začalo být hezky, začali běhat snad všichni. Každou chvíli jsem někoho viděl, jak běhá, při trénincích jsem potkával mnohonásobně víc lidí než předtím. A o co se vůbec jedná? Landkreislauf, jak už název napovídá, je běh krajem, každým rokem je trasa jiná, takže vás zavede vždy na jiná místa, kam se normálně ani nedostanete. A co je na tom ještě tak super? Jedná se o štafetu. Není to tří, čtyř či pětičlenná štafeta, ale rovnou jedenáctičlenná. Každý úsek je jiný, krátký, dlouhý, celou dobu stoupání, pořád po rovince, každý si může vybrat. Celkem se uběhne více jak 50 km, nejdelší úsek měří max. 7km, nejkratší 3 km. Start je hromadný. Tento rok padl účastnický rekord. 305 štafet, 3355 lidí. Zúčastnit se mohly mužské, ženské i smíšení štafety.

Já a Simča Pazderová jsme byli ve školním družstvu MRG K12. Největším soupeřem pro nás byl učitelský tým MRG. Samozřejmě se nám stalo to, čeho jsme se obávali, čímž jsme nakonec byli horší než učitelé.

Já jsem na svém stanovišti čekal hodinu před tím, než měli doběhnout ti nejlepší. A že byla pořádná zima! První přibíhali a výměna štafet probíhala tak, že moderátor vyvolával čísla, která byla před výměnou, a další ze štafety se měl už připravit. Najednou kolem mě proběhnou učitelé a já pořád čekám. Najednou někdo nemůže najít dalšího běžce. To bylo asi to nejhorší, co se může stát. Běžíte na plno, a pak ztratíte jen kvůli tomu, že nenajdete štafetu. A najednou běží můj, docela vzadu, protože Simča, která běžela 2. etapu – 3,3 km – ho nemohla najít, prostě přišel na předávku pozdě. Moji první trasu (Weiher-Hirschau; 6,7 km) jsem protrpěl, křeče v břiše už od začátku, vlastně začaly už den předtím při tréninku.

Dobíhám do cíle, předám štafetu, nasednu na kolo a jedu dvě trasy na kole, protože jsem musel běžet ještě jednu trasu. Jeden ze štafety se den předtím zranil a my neměli náhradu. Druhá trasa (Groβschönbrunn-Ebersbach) byla už lepší, bral jsem to už jako trénink, hlavně dokončit. Po 6,6 km předávám štafetu a přemýšlím, jak se dostat zpátky na start. Pěšky se mi jít teda nechtěla, ale náhodou jsem potkal jednoho známeho, tak mě aspoň svezl zpět do Groβschönbrunnu , odkud jsem jel na kole do Ambergu, a pak 42 km do Neumarktu.

Naše štafeta se umístila na 165. místě s časem 4:42:52, první byla štafeta Skivereinigung Amberg s časem 3:20:26.

Ani po více jak týdnů nejsou na webových stránkách výsledky jednotlivých běžců! Ani nevím, jak dlouho jsem běžel, hodinky jsem si totiž vynuloval.

Výsledky

LGS Triathlon Neumarkt

Svátek rodinného sportu začíná! První z mnoha zastávek Varta trienergy Tour 2009. Nejednalo se o nijak náročný triatlon, spíš šlo se jen pobavit, hlavně s rodinou. Proto také největší podporu měla kategorie Rodinná štafeta. Takový rodinný triatlon mi v Sokolově celkem chybí (nevím, jestli není náhodou ve Varech či jinde v kraji), sice se pořádají Triatlonové naděje, ale tam jen plavete a běháte a nezapojíte do toho celou rodinu v jednom týmu. Navíc koukat se na tři desetileté kluky, kteří vypadali jako trojčata, jak plavou, jezdí na kole a při běhu předběhnou i starší běžce, byl docela zážitek. Takže takový námět pro kohokoliv, kdo to čte.

Plavání probíhalo na koupališti v Neumarktu. Mých 200m byla zase katastrofa, ale dal jsem je pod pět minut, s čímž jsem byl spokojený. A pak přišla dvouhodinová pauza, nepokračovalo se v jízdě na kole, ale čekalo se a fandilo ostatním plavcům. A že ti malí byli rychlí!

Jakmile všichni skončili, autobus nás odvezl zpět do Landesgartenschau (LGS) v Neumarktu, odkud jsme přijeli a kde probíhala prezentace. Aspoň že mi společnost dělala moje hostitelka v Neumarktu – spolužačka Vero, jinak bych se asi trochu nudil a spal. Takhle jsme aspoň udělali interview pro místní deník (samozřejmě to všechno novinář trochu převrátil).

A pokračovalo se dál v závodu. Na kolo nás pouštěli s odstupem, s jakým jsme vylezli z bazénu. A jak tak koukám na tu řadu, překvapí mě, že první startující je ženského pohlaví, měla nejrychlejší čas a já ztrátu kolem 1:43. Jakmile odstartuji, jdu do toho naplno (podle toho taky vypadají fotky), čtyři dvoukilometrové úseky nabízely celkem hodně místa pro předjíždění a pro rychlou jízdu většinou po rovince. Několik pomalejších předjedu, a pak konečně přichází na řadu běh. Moje oblíbená disciplína. 2km uběhnou celkem rychle, pro mě v čase pod osm minut celkem i příjemně. Na posledních 200m předbíhám „Piráta“ a finišuju. A padám k zemi, v takovém pařáku běhat. Už na mě čeká Vero a raduje se: „Du bist dritter!“ (Jsi třetí)

Během tříhodinového čekání na výsledky ještě nafotím nějaké ty rodinné štafety, opálím se tak, že mám opálené jen nohy a ruce, tam, kde byl dres je jaksi bílo.

A po třech hodinách to přijde. Vyhlášení. A co vás nejvíc naštve? Pospícháte už pryč a oni začnou s těmi nejmenšími kategoriemi, které skončily před pěti minutami.

Každý účastník dostal dárek od Varty – baterky a světlo k nočnímu běhaní (stále nechápu, jak do ní dát baterky, aby fungovala).

Výsledky, fotky.

Amberger Running Night

Šestou běžeckou nocí žil Amberg pěkně dlouho. A já jsem tento závod považoval za boj na domácí půdě. Running Night byla navíc zařazena do serié behů Landkreiscup (obdoba Ligy běžců KV), v němž jsem minule celkem překvapivě uspěl a vytvořil traťový rekord na 5km v Ebermannsdorfu.

V sobotu dopoledne ještě na náměstí nebylo ani vidu, že se tudy za 10h něco běží, trasa nevyznačená, nikde nikdo. Zato ve čtyři odpoledne už byly přípravy v plném proudu. Připravit start, vyznačit trasu pro všechny kategorie, nejmenší už startovaly v 16.45, takže měly spíš takové běžecké odpoledne.

V 19.45 se běžel Benefizlauf a Firmenlauf, oba 6,6 km – 2 kola Ambergem. Víc jak polovina ze startovného šla na dobročinné účely. Tomu odpovídal i závod. Žádné velké závodění, spíš užívání.

Ve 20.45 startoval hlavní závod, závod na 10 km – tři kola Ambergem. Po celodenní koncentraci konečně na startu. Připraven zabojovat o dobré umístění a uběhnout čas pod 40 minut. Po startu byla neskutečná tlačenice, kterou jsem ještě nezažil. Utekl jsem radši dopředu a celý první kilometr jsem byl na špici (to už člověk pomýšlí na tu 100eurovou odměnu), doběhl jsem k prvním divákům a postupně začal zpomalovat, takové tempo jsem nemohl udržet celých 10km. První kolo za sebou. Druhé za sebou. Sem tam nějací spolužáci či známí, kteří suprově povzbuzovali.

Třetí kolo za sebou. Za 38:46! A můj učitel těláku dobíhá až za mnou, to člověka potěší. Pak jsem se ještě vyběhal a bylo vtipný, když si lidé mysleli, že jsme poslední běžci. Pak pod sprchu a zpět na vyhlášení.

Vyhlášení byla celkem fraška, jak to okomentoval jeden divák. Pro první čtyři v dorosteneckých kategoriích byly slibovány 20eurové poukázky do sportu a věcné ceny, pro první běžce celkem u mužů a žen 100eur a pro toho, kdo překoná rekord 300 eur, respektive 250 eur.

Ale poukaz dostal u dorostenců jen vítěz, žádné medaile a zbylí dva dostali jen diplomy, celkový vítěz a vítězka dostali sice 100 euro, ale nejvíce se asi radoval týmy z Benefizlaufu: Grammer Solar GmbH dostal obrovský pohár, protože jejich tým byl nejrychlejší, a tým Kolping-Bildungswerk dostal sud piva za největší účast (20 běžců).

Ke konci si vzpomněli, že by dorostencům taky mohli ještě něco dát, tak nám dali ještě upomínkové ručníky. Až na to vyhlášení, to byla skvělá akce, za hodinu nebylo ani poznat, že se v Ambergu konala běžecká noc.

Já jsem byl druhý u dorostenců (mám aspoň ručník a diplom), celkově 23.

Vítězný čas: 34:52 – Haas Siegfried (RSC Neukirchen ) – ročník 1956!

Výsledky

Takže taková běžecká noc v Sokolově. Co říkáte? Nebyl by to super nápad? Proběhnout se v noci po Starém, Novém náměstí a kolem zámečku?