Zelená barva je barvou naděje. Máte šanci si to vyzkoušet na vlastní kůži

Jsou v Ostrově další „Železní muži“? aneb co se u nás odehrálo před téměř 30-ti lety… Zpráva z tisku (Ostrovský Škodovák, léto 1982):

Svazáci se nenudí, nebo alespoň ti, co se nudit nechtějí. Dne 26. 6. 1982 mohli občané karlovarského okresu potkávat jezdce, běžce a ve Velkém rybníku i plavce se zelenými čísly na prsou. Zelená barva je barvou naděje a tu měl každý, kdo se zúčastnil onoho závodu, ve kterém měl dojet, doplavat a doběhnout do cíle. Potom mohl hrdě nosit titul „Železný muž“, a to hned II. stupně. Ano, nemýlíte se, v okrese Karlovy Vary i ve městě Ostrově se jelo oněch 222 km za 24 hodin.

Velký rybník (Hroznětín)

Svazáci se nenudí. Stačí pár lidí, kteří jsou schopni strhnout ostatní. Tak tomu bylo i ve Škodovce, která se v podkrušnohoří proslavila spíše trolejbusy. Po vzoru kamarádů z Plzně padlo rozhodnutí uspořádat soutěž pro všestranné muže. Trasa vedla malebným údolím řeky Ohře, kterou záhy vystřídala pahorkatá krajina předhůří Krušných hor. Závod byl zahájen na kole, 200 kilometrový okruh absolvovali cyklisté na ploše 50 km celkem čtyřikrát. Po absolvování prvého okruhu čekal na závodníky Velký rybník – rekreační oblast Karlovarska. Zde následovaly 2 km plavání. Po skončení posledního cyklistického okruhu sesedli všichni závodníci z kol, aby se záhy vydali na běžeckou trať v náročném terénu v prostoru Ostrova a Hroznětína. Dva desetikilometrové okruhy daly sáhnout každému účastníku až na dno svých fyzických sil.

Pro zajímavost uvádíme průřez celým závodem. Dne 26. 6. 1982 se ve 4.30 h ráno sjíždějí všichni pořadatelé do středního odborného učiliště Škoda, kde na ně čeká již první závodník z Chomutova (přijel na kole!). V 5.15 h vyráží prvá skupina na start. Směr Damice, Vojkovice, Karlovy Vary. V místě prvé průjezdní kontroly ve Vojkovicích vytrvale prší a vane chladný vítr. Kolem 6.40 h nastupuje silná průtrž mračen. Je 7.00 h, drobně prší a závodníci se připravují na dvoukilometrový plavecký maraton ve Velkém rybníku. Jeden z účastníků po 1000 m vzdává pro vytrvalé křeče v obou nohách. Lékař i plavčík jsou okamžitě na místě. Následuje rychlé občerstvení, masáže. Zbylé vytrvalce pořadatelé zahřívají všemi prostředky. Pomáhají i bojlery v malé kotelně chaty Jizerka. V 8.20 h déšť konečně ustává a v 10.05 h vyráží poslední závodníci na zbylých 150 km cyklistické tratě. A zde pro poruchu kola – prasklé lanko – vzdává druhý závodník v pořadí. Je 12.00 h a někteří závodníci mají za sebou 120 km náročné tratě. Obědvá se různě, ke slovu přicházejí citróny, minerálky, čaj i chybějící sůl. Teplota vzduch se pohybuje okolo 15 – 16 st. C. Štáb pořadatelů připravuje teplé jídlo na večer. V 15.00 h opět drobně prší. Shání se olej do ložisek kol, voda jej úplně vyšlehala. Závodníci se postupně převlékají, někteří nemají do čeho, a tak jedou dál. V 16.00 h vyráží prvých 6 závodníků na první metry běžecké trati. Je 21.05 h, pomalu se smráká a na trati zápolí s kilometry poslední běžci. Poslední běžec je sledován na trati ve 22.05 h. Má za sebou poslední kontrolu a směřuje k cíli. Ve 23.00 h je závod oficiálně zakončen.


A proč tento příspěvek již nyní? Odpověď je velmi prostá: To proto, aby jste se Vy, všichni odvážní, stačili připravit a abychom se společně pokusili plavat, jet a běžet ve stopách těch, kteří to dokázali už před 30-ti lety. Informace na stránce Krušnohoráka.


One thought on “Zelená barva je barvou naděje. Máte šanci si to vyzkoušet na vlastní kůži”

  • Ivo Čechman napsal/a:

    Pro upřesnění představy o tehdejších podmínkách doplním pár údajů: teplota vzduchu v době startu plavání byla 12°C a stále drobně pršelo, voda ve Velkém Rybníku měla 14°C a nad hladinou se převalovaly zbytky mlhy. Po doplavání k otočce se z mlhy vynořila lodička s někým z pořadatelů, zahaleným do rybářského pláště i s kapucí. Při plavání zpět jsem zjistil, že křeče neustupují a na druhé kolo plavání tedy nemůžu mít ani pomyšlení. Zamířil jsem ke břehu, ale necitlivýma nohama jsem nepoznal, že už se dotýkám písčitého dna. Až dotyk rukou mě přiměl k pokusu vstát. Po několika nezdarech jsem se přece jen postavil na úplně dřevěné nohy a dobelhal se na břeh. Tím pro mě tahle akce předčasně skončila, ale s o to větším odhodláním jsem se jí zúčastnil i následující rok – tentokrát již úspěšně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>