Kynžvart zepředu

Po dlouhé době si mohu dovolit ten luxus a popsat děj závodu z přední linie. Do Kynžvartu jsem se vypravil proto, že jsem v okolních lesích bajkově vyrůstal a závod jsem tam ještě nejel. A navíc mám velice rád atmosféru závodů Chebského poháru, kterou tvoří spousta fajnových lidí. Po Antalu mé kolo utrpěl osmu zadního kola a velkého převodníku, ale přesto jelo pěkně. Vymydlil jsem ho a při rozjíždění jsem se cítil velice dobře. Kola jsem ostatně nafouknul na 3 .. (jakpak se jmenují ty jednotky? :) ), takže po tvrdém rovném povrchu to krásně hučelo a jelo jako tank. na druhou stranu po kořenech to drncalo až příliš. Na startovním roštu se mezitím rovnali hlavní favorité a favoritky – Dáda a Tereza Jansová.

Oproti Antalovi přijeli i Luboš s Karlosem, který byl před týdnem… zkrátka mimo soutěž.

Pár minut před startem jsem si všimnul, že všichni mají dresy a že i já bych měl mít dres. Díky nedokobalé komunikaci s doprovodem jsem měl dres uvězněnýv autě. Zachránil mě Miloš, který mi půjčil dres svůj. A tak jsem jel za oranžové. Žádný přestup se ale nekoná.

A je tu start, a to z kopce. Strach mám, ale jede se zodpovědně. Zahybáme doprava na pískovku. Tempo se trochu zmenšilo, což vyprovokovalo Káju, který vypálil vpřed. Začínám mít problémy a jedu ze sedla.

Vpředu je Péťa Jícha, „týmový jezdec Specialized“ – Luboš, Jirka. Já se sunu za ně a naše skupinka se odpojuje. Za námi je Tomáš Strnad, který hochy včetně mě ještě pěkně překvapí v Úbočí. Do prvního sjezdu jsem šel dokonce i před Luboše a jedu za Péťou. Pak po rovině špatně najíždím do zatáčky, Luboš přede mne, ale do sjezdu na louce ho opět předjíždím a jedu dolů jako blázen. Jenže pak přestanu šlapat a na drncatém poli mi padá řetěz ven přes převodník. S pomocí jednoho pána dole to nasazuji několik desítek sekund. OK, aspoň to bude zajímavější, říkám si, a s velkým odhodláním nasedám na kolo. Čeká mě několik úsměvných poskoků a nakonec už jedu. Většinu lidí jsem stihnul předjet ještě před těžkými úseky po vrstevnici směrem na Úbočí.

Předjel jsem i Terezuv růžovém a pak se mi ukázala oranžová záda „týmových kolegů“ Tomáše a Miloše, který se právě vrhnul do obrovské louže a projel ji. To já ne, pěkně jsme ji obehnul, jako všechny ostatní. Stejně jsem ale do jedné spadnul. Pak jdu i před Tomáše a stíhám Karla. Miloš se mě do Úbočí udržel, což mě trochu poděsilo. Pak dokonce ještě zrychlil, a tak jsme spolu Karla s Péťou dojeli. Kája mě povzbuzoval, tak jsem mu připomenul, že i on musí makat. Skupině jsem se vzdálil už před vjezdem do lesa a vydal se za Jirkou, před nímž jel Luboš. Pomalu ale jistě jsem stahoval.

Už nyní jsem tento závod řadil do kategorie velice těžkých (pozor, je to relativní; je to těžké tak, jak moc si dáváte!). Několikrát jsem málem ležel a ještě mě čekal dlouhatánský výjezd. Jednou jsem tou cestou jel dolů a zapřísahal se, že nahoru do nikdy jet nesmím… a závod vedl přesně tamtudy. Luboš ale minul odbočku a než do Jirka zavolal zpět, aspoň 15 sekund uplynulo, takže jsme se přiblížili.

Minul jsem Jirku a pak dotáhl i Luboše. Jirka se ale svezl se mnou a byl nebezpečně blízko. Vjeli jsme na asfalt a po chvíli se Luboš zvedl a nastoupil. V takové chvíli se nesmí zaváhat a musí se udělat to samé,ať se děje, co se děje. Dupat, dokud dupe ten druhý. To se mi povedlo. Jirka se trochu vzdálil a ještě předtím něco vtipného volal. Luboš ale nepolevoval a po asfaltu a prudkých brdků jel pořád pekelně rychle. Přišla odbočka doprava a (další) dlouhé stoupání, leč ne už tak prudké, zato ale náročné kvůli povrchu. Lubin jel rychle, takže jsme na předjíždění neměl ani pomyšlení a naopak jsem se soustředil na jeo zadní kolo, aby mi neujel. Když se to pod Lesným narovnalo, Luboš zpomalil a já jej předjel a začal jsem se vzadalovat.To jsem viděl velice optimisticky a již jsem se třásl na sjezd, kdy jsem plánoval frontální úrok.

Jenže… jsem později vjel do levého pruhu, kde byla hrozná bažina, a Luboš mě dojel. I on prý nahoře vjel do něčeho pomalého. Na Sedlo jsme přijeli spolu. U odbočky z asfaltu jsem musel stavět kvůli pomalému defektu. Minul mě Jirka, vyjel jsem kousek před Karlosem. Spolu jsme pak valili nad hrad, kde jsem musel opět dofukovat. Kája mi nabízel bombičky a chtěl pomoct. Nic jsem nechtěl, nafoukl, nasednul a … a řetěz na zemi. Double defekt.

Když trhám řětezy, obvykle je pak na jednom konci článek s dírkou a na druhém pak článek s nejtem (tím, co spojuje jednotlivé články). Dnes jsem ale trhal tak šikovně, že jsem měl na obou koncích roztrženého řětezu článek s dírkou. Nejt nikde.

Zbytek závodu jsem dokončil cyklokrosovým způsobem. U hradu jsem divákům předvedl čistý přelet řidítek:

U skály jsem bohužel nemohl jet naplno, to mě fakt mrzelo. Jen jsem hlesnul: „Bez řetězu bos, natloukl si nos.“

V cíli už bylo vše OK. Přijela Ája. Fotili jsme báječné fotky. Na všechny zbylo pivo Chodovar. Luboš stříkal šampáněm. Guláš… byl tam i guláš :). Atd. Díky Milošovi za dres a pořadatelům za závod! A Evičce za zázemí.

Další foto a výsledky.