Máme přesně to, co si zasloužíme, od vlády počínaje. Každý si hraje na svém písečku, často závidí jeden druhému (většinou nechápu proč a co), málokdo má dost a neví, kdy přestat nebo odejít. V naší velké cyklistické rodině, v našem kraji, je to trochu jinak. Spousta lidí se s chutí věnuje svému koníčku. a někteří dokonce ochotně pomáhají při práci s mládeží a další například s organizací soutěží. Bohužel nás celkově nespojuje radost z dobře vykonané práce nebo úspěchu druhých. Tato motivace nám chybí. Bez dobré poctivé práce jednotlivců se žádná zájmová skupina neobejde. Všichni máme šanci využít své zkušenosti ve prospěch ostatních. Každý podle svých možností – od doprovodu, řidič, pomocník, trenér, mechanik, rozhodčí, pořadatel závodu nebo sportovní akce, hospodář, dopisovatel, těch možností, jak pomoci druhým, začínající mládeži, těch je celá řada.
A nyní se zamysleme, poohlédněme kolem sebe, kolik takových lidí máme v oddíle, ve městě, v kraji. Na koho z těch aktivních se můžu obrátit s radou, pomocí.
Jak to vidím, pryč je doba, kdy měl člověk největší radost z pomoci druhému. Nechci rozvíjet teorii, proč je člověk na světě. Zda se má lépe ten, kdo má téměř vše, „kyne“ doma či flámuje, nebo ten, kdo se věnuje svým dětem, partě sportovců a k tomu dělá od nevidím, aby se uživil.
Ekonomika hýbe nejen světem, ale i cyklistikou. Možnosti, které máme, je potřeba využít hospodárně. Z mého pohledu je nejdůležitější výslednost naší práce. Ta je bez aktivity jedinců nízká. Příklad táhne a úspěch motivuje.
Každé promarněné minuty v životě je škoda.
To vše jsou jen slova – „kecy“, ale občas je třeba se zastavit a zamyslet, jak v životě dál. Já bych ten rok 2009 zahájil nejprve velkým poděkováním těm, kteří si to opravdu za svoji práci nejen v roce 2008 zaslouží. Vezmu to od západu na východ: Aš – Petr Fischer, manželé Svobodovi, Dalibor Blažek, Cheb – Václav Větrovec, Petr Moos, bratři Šinkové, Miloš Šverdík, manželé Tyrpeklovi, Dana Fialová, Sokolov – Honza Vokáč, Tomáš Viktorin, Radek Fišer, M. Lázně – Jirka Blažek a Václav Vajc, Chodov – Franta Nádvorník, Hranička, Zdeněk Kubík, Pepa Hezina, K. Vary – Michal Ficenec, Radek Krummer, L. Killinger, Jirka Blažek, Pavel Mareš, Miloš Dvořák a Ostrov – manželé Čechmanovi a Hamata, dále samozřejmě ostatním nejmenovaným, kterým by měl poděkovat oddíl nebo pořadatel. Budu rád, když zde připomenete ještě řadu těch dalších, na které jsem si při psaní nevzpomněl. Je to více než třicet aktivních lidí, kteří pracují v našich oddílech cyklistiky nebo se angažují v pořádání závodů.
Bohužel ta mravenčí poctivá práce většinou stojí v oddíle na jednom nebo dvou aktivních lidech. O moc lepší to není ani při pořádání závodů. Proto jsem navrhl možnou pomoc ze strany některých trenérů a rodičů v rámci SCM při pořádání závodů mládeže. Spolupráce v oblasti práce s mládeží se nám pomalu rozvíjí. Centrum je sice bez financí, přesto je vidět velice aktivní postoj řady trenérů a rodičů. Zde se ta šance do budoucna zdá být dobře rozjetá, ovšem je třeba si nové trenéry a pomocníky vychovávat. Stejné je to s organizací závodů. Pokud se nebude pracovat s lidmi, kteří jsou ochotni při organizaci závodů pomáhat, tak se ta situace nezlepší.
Máme před sebou v tomto roce dost náročnou práci. Nelze čekat, je třeba jednat. Díky obětavé práci vysokoškoláka našeho webmastera Radka Fišera máme možnost pohodlné komunikace, zisk řady informací a propagace. S tím je ovšem třeba aktivně pracovat a tyto služby využívat. Jen tak můžeme naší práci v cyklistickém hnutí posunout směrem dopředu.
Prosím zapojte se do diskusí, do přípravy poháru KVSC a všech závodů, které jsou pořádány ve Vašem městě. Pokuste se dle svých možností pomoci oddílu, který máte ve svém bydlišti. Ten pocit spokojených dětí po tréninku nebo účastníků závodu za to stojí. Nic si za to sice nekoupíme, ale když tato společnost nebyla schopná toho moc udělat pro nás, tak to alespoň té naší nastupující generaci trochu zpříjemníme.
Nevěřím, že se takovýmto psaním něco změní, ale pokud budeme alespoň na všech letošních akcích k sobě slušní a dokážeme pochopit jeden druhého, tak máme šanci být úspěšní. Protože úspěchem je každý dobře uspořádaný závod nebo absolvovaný trénink. Já považuji za úspěch i nového člena v oddíle nebo dospělého zájemce, který se může zapojit do našeho tréninku a občas pomůže s další organizací. Pro něj je to totiž velká šance nebýt v tomto životě pasivní.
Jirka Č. napsal/a:
Opravdu výstižně napsaný článek a autorovi velký dík, za otevření očí i srdce.
Mě osobně trápí ještě jiná věc a tou je vyložená lhostejnost na naši práci Kraje! Myslím na dotace – třeba -na mimoškolní aktivity mládeže. Každý rok trávíte spoustu času nad vypisováním formulářů a když je vše hotovo , předáte to na příslušném odboru, kde vám řeknou , že je to velmi dobře zpracované a že tentokrát jistě uspějeme! No a zase nic a ani jim nestojíte o slovo, že by vám snad odpověděli!
Petr Fiala napsal/a:
Rád bych přešel od teorie k praxi. Proto bude následovat několik návrhů. První jsem poslal včera pozdě večer. Budu rád když se vyjádříte a začneme opravdu na určité koncepci rozvoje cyklistiky pracovat. Věřím, že nám to přinese více uspokojení pokud se budeme motivovat úspěchy druhých a tyto zkušenosti využívat ve své vlastní činnosti.
Musíme být více vidět na očich veřejnosti, zástupců radnic, to ovšem nedokáže jedinec ale úspěšný a silný oddíl nebo dobře uspořádaný závod s velkou účastí. To byla také naše snaha při zpracování poháru KVSC, mít více závodů s co největší účastí.