Reportáž ze závodu série XC Bahno. Bahno na Linartu letos nebylo. Nebylo tam ostatně ani minulý rok… to tam byl sníh. Počasí všechny cyklisty celý týden přesvědčovalo o tom, že první bajkový závod v Kraji bude sponzorován zářícím sluníčkem a modrou oblohou. Nakonec to bylo jinak a od brzkého rána (přesněji řečeno, od 10:29, kdy jsem se vzbudil) foukal vítr a obloha byla jako z tmavé oceli. I kapka sem tam padla. Pro mě osobně padla i možnost, že bych jel do Karlových Varů na kole.
Madiální masáž hochů z A.M.bike přinesla své ovoce (a jistě ještě přinese, a větší) a na startu bylo plno lidí včetně Plzeňských. Po podzimozimní přestávce mě potěšily známé tváře, které jsem už pěkně dlouho neviděl. Radši je nebudu vyjmenovávat, prootže bych na někoho zapomněl a to bych nerad. Takže jsem pokecal, převlékl se a jel se s Lukášem projet, sám pak až na Aberg. To už mě ale bolely nohy (a musím se pochlubit, že jsme včera jel 110 km). Takže výmluva pro eventuální kolaps na trati by byla. Tak honem na start. Přiběhl jsem tam, Pavel Mrázek mě pustil dopředu a byl start. Fába pár sekudn poté zastavil uprostřed pelotonu, protože mu vypadla noha z pedálu. Nic se asi nestalo – kéž by tp tak uměli řidiči motorových vozidel.
Jelikož jsem byl docela vzadu a přitom docela při chuti, musel jsem se logicky cpát dopředu, což jsem také prováděl. To se mi na bajkových závodech hodně líbí. Jedete i 40 km/h na rozbité pěšině a jste metr za kolem toho před vámi, nevidíte na cestu. To je prostě cool. Nebo o život? To by spíš odpověděla Evička, která si předtím dala ženský závod a nyní vykonávala práci ženy v pozadí.
Bohužel, časy vrcholné výkonnosti mých nohou minuly, a tak mohu čtenáře potěšit jen zprávami ze středu pelotonu. Vepředu jela elita (samá oranžová barva – ale oranžovým dresem mátl i Honza Edelmann; Fába), Vojta Marvan (dnes v 7 hodin ráno přijel z Chorvatska ze soustředění, ale ozkoušení nové karbonové Meridy neodolal), za nimi (předpokládám) pak dva hobíci, pak já a jeden kolega a za námi všichni ostatní (Lukš Kopecký, Tom Makoň etc). V jiný čas startovali veteráni II a zbytek, kde jel i Víťa Hanuš. Píchnul. Tak jel i s námi, aby si spraail chuť. Píchnul opět.
Přesněji popsáno z mého pohledu to bylo tak, že jsem byl ve skupině ostatních normálních hobíků a makali jsme do kopce. První dlouhé stoupání pohromadě, OK, pak to druhé už jsem poodskočil a jel sám, ale na asfaltu do cíle jsem byl dojet. Pak to bylo stejné až na to, že s jedním klukem jsme odjeli v prvním dlouhém kopci a už nebyli dojeti. Pak jsme minuli píchnuvšího Tomáše Kozáka, který nás pak dojel a ujel nám. Tyhle kopce jsou asi jeho doménou. Jel tam jako tank. Třetí kolo jsem odtáhnul já, do čtvrtého jsem si odpočinul a pak se muselo nějak rozhodnout, že. Tyto pro mě psychicky napjaté chvíle mi josu vrcholně nepříjemné. Jak se v ekonomii říká, že lidé jsou averzní vůči riziku (neboli že se rádi pojišťují), tak já riziko, že pojedu s někým do cíle na spurt, doslovo nesnáším. Naštěstí jsem ujel do posledního prudkého kopce.
V cíli už bohužel nezbyl čaj, ale vyhlášení bylo rychle a vše proběhlo OK. Zhlédnul jsem Zbyňovo Van Nicolase, titanového krasavce na XTR, Foxu a Thomson komponentech. Fotky se tu objeví později.
Chtěl bych všem známým říct, že jsem je rád viděl a že se těším na další závod, který bude opět tak dobře připraven jako tento. jak jste si možná někdo všiml, jel jsem na novém rámu Cube. Scotta jsem definitivně a doslova pověsil na hřebík, rupnul mu rám kvůli pormáčklině, která byla způsobena nárazem od stromu. Nový rám je mnohem delší a o palec větší a rozhodně není horší a jeslti je lepší, to nevím. Zeptejte se redaktorů z Vela ;).
Fotky z vyhlášení. Výsledky a fotky budou na ambike.com/bahno.