Fiši & prázdniny 2009

Pokračování mého tréninkového deníku; minulý díl. Novinka: mám svůj MyTreneek (což je nejhorší název čehokoliv, co znám).

Tak, a prázdniny jsou za mnou (1. 7. – 31. 8.): 173:39 hod. tréninku, 4719 km, 12 závodů.

Přidal jsem dvě sady fotek, mrkněte dolů.

31. 8. – náhrada za včerejšek, 160 km a dle Bikemap 2330 m převýšení: Jindřichovice – Mezihorská – Nejdek – Hamry – Blatná – Johann – rozhledna – Kling – prudká ulice – Kraslice – KB. Nehnali jsme se, já tahal špice, naprostá spokojenost.

30. 8. – na programu je běhací závod Running Day Loket v režii Oldy Dvořáka, jehož poslouchat, to je radost. Do Lokte přes Vranov a Krudum (1,5 hod), pak 8,2 km za 29:55 min a zpět 1,25 hod přes Hruškovou a Lobzy s Péťou Ontkem, který běžel také. Pak jsem si říkal, že jsem měl raději jet na Klínovec, protože toto nebyl ideální tréninkový den. Běh se nějak protáhl a já už pak pospíchal domů :-/. K běhu: peklo od A do Z. Necelou první půlku jsem byl velice aktivní, běžel jsem před Pavlem Procházkou i Slávkem Švejdarem, pak jsem hájil celkové páté místo před Michalem Landigou.

29. 8. – Sokotrans Cup. Krásné počasí, krásná trať, dobrá organizace, málo lidí. Já si jel svůj závod zhruba o 30 s rychleji na 1 kolo než druhý v pořadí, celkem 8 kol. Díky Michalu Kyjovskému jsem si dával do kopce, protože on se svým kámošem tvoří rovnocenného soupeře o nejlepší fanoušky chebským ultras Petře a Áje. Kájovo Hance jsem řekl „A ty jsi která?“. Z kopce ještě rychleji než loni. Pak na Michal na triatlon, kde Vikingové vyhráli v tombole repráky k televizi a možná i nějaký ten přístroj (domácí kino). Pak přes Indiánku nahoru dom.

28. 8. – s Evčou jsme pomáhali stavět trať Sokotransu, přijeli i další. Fotky. Krásný den. Z Kamenice na KB jsme jeli se sestrou na mopedu včetně psa.

27. 8. – měla to být přípravná čtvrteční projížďka, ale zvrhlo se to ve skrytě velice rychlý trénink, který – možná – Palinkovi zatopil v sobotním závodě. Vikingové, Palinko a já a vydali jsme se přes Vřesovou na Nejdek a pak přes Ostrov a Moříčov do Karlových Varů a přes Jiřího domů. V Sokolově (tj. včetně mého sjezdu z Kostelky) jsem měl na 107. kilometru průměr 35,65 km/h. Viki byl hlavní motor, tahal nás po rovině i do kopce. Já jel jednu velkou špic, a to úsek „kousek za Kyselkou“ – KV stálou rychlostí 40 km/h. Palinko jezdí z kopce hodně dobře. U Evičky občerstvení.

26. 8. – bajková orgie… s Honzou Sokotrans, pak na Lobzy přes horydoly, sjezd dolů na Březovou, zase nahoru a dolů. Pak Březovská středa, kde jsem si dával, jak to šlo, a nakonec s Evičkou ještě jednou Sokotrans. Indiánku jsem už podruhé vyjel.

25. 8. – další úterní megaporce a dokonce s podkolenkami. Jelo se mi v nich pěkně, ale bohužel nejsem schopen říct, jestli mi pomohly nebo ne. To bych musel zkoušet víc. Těším se, až si je vezmu třeba na dlouhou cestu autem. Každopádně se mi líbí, neubraly mi na výkonu a přitáhly pozornost (byť u kolegů spíše typu „dnes jdeme na fotbal?“). Můj ostrý začátek znamenal těžký konec. Trénink a mě zachránil Viki, jehož parní dvouválec se z Kraslic rozjel na plné kule.

21. 8. – začíná šichta na City Triathlonu. Mám na starosti cyklistickou část: sehnat 80 lidí, řídit stavbu tratě, pořadatele poučit a rozestavit, sobotní závod, nedělní doladění, nedělní závody a úklid tratě, končíme v pondělí v 6 hodin ráno. Pondělí je pak věnováno jídlu. U Evči opulentní lahodná snídaně, pak spánek a pak, ještě se zamlženýma očima, hle, na stole další krásné jídlo, oběd.

20. 8. – s vědomím uklidněným článkem Vojtěcha Berana a pocitem únavy jsem se vydal s Evičkou na stříbrné jezero na Michal regenerovat.

19. 8. – marnost pokračuje, nohy zatažení, ani Březovská středa je nerozhýbala.

18. 8. – úterní trénink… Viki mi už dopo volal, kam pojedeme a že prý jsem na tom dobře… skutečně, v Rakousku mu to lítalo oběma směry. Dnes ale ne… i když jo, ale až v druhé půlce. Určitě mi přibyla síla. A znám to ostatně z jinošské doby, kdy jsme s taťkou byli 2x v Cortině d’Ampezzo. S Onťasem jsme se dnes prostě zanic nemohli rozjet. On to v Blatné točil, já jel dál a v Johannu už to bylo lepší. Do kopců za mnou držel Palinko a ve spurtu na horizontu jsem ho dával. Snažil jsem se na rovinách i v kopcích. |Jel s námi Jirka Folvarčík a povídal mi o Giru di Karlovy Vary: dělal to sám Luboš Hranička, lidi se sešli, řekla se trať, značení a zajištění se moc neřešilo, Luboš jel před cyklisty v autě, jezdilo hodně lidí, … Jinak jako obvykle moc pěkný trénink!

17. 8. – po každém soustředění to tak je: jíst a jíst a jíst. I dnes.

16. 8. – údajně odpočinkový den před odjezdem. Čekal nás brutální výjezd po kamenité cestě spalované slunkem a pak masochistická rovina k jezeru, kde jsme se vykoupali, ale osvěžení bylo až v řece s pořádným proudem. Fotky přidám později a report rovněž.

15. 8. – dnes jsme si zajeli trochu dál k Wolfgang See a odtamtud jeli na kopec Zwei???horn, z něhož je úchvatný rozhled. Sjezd typu „spadni o kilák níž“ jsme si s Honzou skutečně užili. Kluci pak dali odpočinek u jezera a v restauraci, já jel navíc kopec s převýšením 600 m a opět mě to dokonale naplnilo.

14. 8. – po trati Salzkammergut Trophy a poznáváme krásu zdejší krajiny: jsou to hory a mezi nimi krásná jezera. Oproti klukům dávám trasu celou. Půjčil jsem si na celý den Meridu 96.

13. 8. – odjíždíme na vysněné bajkové soustředění do Rakous! Čtyři dny v Salzkammergutu ve městě Bad Goisern, v němž startuje závod Salzkammergut Trophy. Onťas, Jirka Toms a Honza Jiříček. Hodně silná sestava. Odpoledne dáváme na rozjezd výživných nějakých 60 km s jedním megakopcem a já si pak dávám na doražení další terénní prďák nahoru. Dolů je to s vidlí, jak ji mám nastavenou, peklo.

11. a 12. 8. – Berounka s kamarády ze školy. Busem do Prahy – vlakem do Chrástu – voda, spánek, voda – busem z Kozojed do Plzně – KV – vozem do KB.

10. 8. – před úterní a středeční vodou jsem si chtěl ještě zajezdit a kdo jiný než Tom Linhart by mi v tom mohl pomoci, a tak jsme spolu zdolali německé kopce. Na Aschberg mi Tom nakládal, Schoneck a Markneukirchen už to bylo pro mě lepší. A nakonec tohoto dlouhého a těžkého tréninku jsem vylétnul na Kostelku, a byl to opět příznivý signál, že tahle sezóna je pro mě vážně dobrá. Četl jsem, že člověk se může zlepšit maximálně o 15 % za rok. Letos to bude mých 15 %, doufám.

9. 8. – místo k příbuzným jsem se vydal do Stříbra na Becker Cup. Silně cítím, že pokud člověk nemá formu, nemá právo utrácet za benzín atp. V mladších kategoriích je to jiné, tam se sbírají zkušenosti. Já dnes ale formu cítil. V autě jsem byl už předem vítěz :-). Jel jsem sám – a byl jsem rád, jelikož jsem se mohl soustředit na své věci a na řízení. Trať byla rovinatá, technická, zatáčkovitá, vedla broovým lesem, prášila (po startu jsem v balíku viděl asi na 2 metry). Právě start jsme s Jirkou Podhajem a Viktorem Rybáčkem zaspali a zbyla na nás místa vzadu. Už ke konci prvního kola jsem ale jel za Tomášem Kozákem a ten jel za Vaškem Hlaváčem, za nímž jsem v cíli zaostal 2 minuty (výsledky; 4. místo). Tomáš Kozák byl po těžkém tréninku na Krokodýla, a tak se mi po boji stal lehkou kořistí. Dvakrát jsem kolo otáčel na zadní, jelikož se mi zasekl řetěz. No a jelo to moc pěkně, trať super.

… tak a teď musím doplnit z hlavy skoro tři týdny trénování … vezmu to stručně; technické údaje najdete na Mytreneeku

8. 8. – s Vikim vlakem do Mostu, tam Most – Brandov a zpět přes Německo, 213 km, průměr nějakých 31,2 km/h, trasa. Z Božeáku dolů 84,5 km/h. Bylo to všechno moc hezké, až na krizi na Dlouhé Louce, kdy mě už zezačátku stoupání chytly ne neznámé potíže, leč velice výjimečné: bolí břicho, studí záda, píchá v rameni. Přičítám to špatnému rozjetí před závodem. Ty kanóny prostě potřebují zahřát. Za Dlouhou Loukou už to bylo v pořádku. Vyjel jsem na ni kousek za nejlepšími, sjela mě větší skupina, kde byl mj. Onty, Tom Strnad, zelený Scott kolega z Mediky, junior z Kooperativy a další. Kolotoč jsme s Tomem ústně několikrát dirigovali. Lepší kooperaci ale bránila výkonnostní rozdílnost. Tragické to bylo z kopce, kdy jsem se kolikrát octl sám na špici a musel čekat na ostatní. Velice aktivní byl mladý kluk z Kooperativy, jenž měl na trati tátu v modrém Peugeotu. Jednak s tím nebyl úplně spokojen a tátu vyháněl :-) a jednak mi pomohl kousek před Jiřetínem poodjet z grupy, a zahájit tak dojíždění lidí přede mnou, což se v kopci povedlo: Šupy, odpadl, a pak další dva, jimž jsem nastoupil před cílem na 500 m do cíle a ujel (6. celkově!). Na dohled jsme měli před Novou Vsí Václava Jelínka (mistrovský dres). Viki vysvlékl ráfek z pláště, a zopakoval is tak můj loňský osud.

Spousta kamarádů zapříčinila, že po závodě bylo hezky. Mírovi a jeho kamarádce moc děkuji za moto-asistenci. Cesta zpět byla super, přes oblíbené Německo plné vytuněných obcí.

7. 8. – nic, jen mi ztuhly nohy, že i chůze bolela. Chci vyzkoušet kompresní ponožky.

6. 8. – dnes trochu rozpačitě, jelikož na trénink přijeli všichni s tím, že ZDV, Viki dokonce po včerejší lopatové náloži kompenzace indivindy. Já chtěl samozřejmě tempo s intervaly, ale nakonec jsem byl aj spokojen, něco jsem si odtáhnul. 60 km.

5. 8. – na bajku na Kamenici, třikrát okruh Sokotransu, pak z Březové odzdola přes les na Lobzy, dolů k Michalu, okolo Lomu na Hruškovou, dolů k potůčku, přes Lávky na Hruškovou zezadu k Jilu, po bílé na Krudum a Třídomí, Loket a dokončení hodně rychlé části tréninku do Doubí podél řeky. Pak docela tempová kecačka s klukama, super. Míra mi půjčil své přední SLRko: 1) je to krásné, 2) kotouč XTR brzdí s Elixiry mnohem, mnohem lépe než originální kotouč. 80 km.

4. 8. – moc hezký a těžký trénink, který ozdobili ruďoši Fába s Pávisem na svých Spešlech. Sestava: ti 2 + Viki, Onťas, Vašek, Filip, Tom Linhart, Palinko, Martin, já a Vašek Waloschek. Nad Podstrání jsme se drželi pohromadě, přeci jen s Ondrou :-), ale v tempu. Pak kopec z Krásna, kde se to roztrhalo a nahoru zase ve dvojičkách a opět v tempu. Nahoře se sparťané rozloučili a jeli zpět a my pokračovali do Úněšova. Pak to otočil kraslický Tomáš a za ním asi i Wašek. Extra tempo se nejelo, ale já jsem si na rovinách dával pořádně. Zpátky foukalo proti, takže to bylo dost o morálce. Výjezd z Bečova byl ozdobou téninku. V nohách už nejméně sto kiláků a jede se. Filip a Imríšek zůstali vzadu odspoda a rozjel to Onty a dokonce zkusil i dva nástupy a jel výborně. V zatáčce jsem ho vystřídal já, za druhou zatáčkou jsem šel ze sedla a v klidu zvyšoval tempo. Přehnal se Viki, takže za ním, vydržet, počkat na lehké obnovení sil a hned nastoupit. A rychle jsme jeli až do Sokolova přes Loket, spurt na značku se organizačně nepovedl. Ze Sokolova to bylo 130 km s průměrem 36 km/h.

3. 8. – zhruba hodina a kousek bajkování mezi Březovou a Kamenicí na vytrávení před večerem, projížděl jsem trať Sokotransu a hledal, jak by šla vylepšit. Voda si pohrála s prostorem startu.

2. 8. – krásný cyklo víkend s kamarády pokračuje. Ráno s Lubošem 33 km ostře na Klínovec a na Božák a zpět. Dávali jsme si. Snad první trénink s někým na bajku po hodně letech. Bylo to super. Nejdřív nahoru na Klínovec, pak po kořenovce na Božák a stejnou cestou na Klínovec (to bylo hodně rychlé), po sjezdovce k hotelu Nástup a po silnici dom. Při sjezdu na sjezdovce jseme defektil a hlavně mi přestala brzdit přední brzda… asi se zavařila. A pak jsem se vydal domů (80 km)… nekonečné stoupání na Klínovec, pak Plešivec – po zelené na Abertamy, pak proti směru bývalého Artamona na rozc. Vlčinec (tam je absolutní prďák dolů) – Nový Fojtov stále po zelené a pak po silnici domů. S výkony jsem spokojen.

1. 8. – x-triatlon v Aši (1. místo) na modifikované krátké trati (10 km kolo), jež byla jedinou v nabídce. Krásný závod, byli jsme tam s mamkou a ona řekla, že to bylo poprvé, co se jí na závodech líbilo. Pak kolmo na Klínovec a do Nového Zvolání (100 km) a odtamtud s Lubošem, Petrou, Ájou a Péťou (Svobodou) na Klíňák a dom (20 km), kde čekali Kája Seidl s Klárou.

Tom Linhart mě doprovodil až před Horní Blatnou, což bylo super, bo jinak bych se hodně trápil. Po roce a pár dnech polkl vosu a zase ji vyplivl. Stihla mě bodnout, ale naštěstí to neoteklo tolik… asi tomu pomohlo i Calippo, které mi Tom koupil. Pak jsem si natrhnul kraťasy Scott (nejlepší, co mám), píchnul zadní kolo, začala se mi protáčet sedlovka (ta spešlácká má takový spoj nahoře a ten se nyní protáčí; ne v rámu).

30. 7. – Luboš bohužel nepřijel, ale i tak to bylo rychlé. Přijel opět Milan a později se připojil i stále usměvavý Míra Zakuťanský (popravdě, Míra se má proč usmívat :-) ). Dále Viki, Onty a Filip. Nad Podstrání vylétli Viki s Milanem, za nimi jsem přijel s odstupem já a pak kluci, unavení ze včera (oba na bajku, Filip z práce na Klíňák a Onty na Lesný). Mimochodem, dnes jsem vyzkoušel nové tretry Shimano (obrázek) a jsem moc spokojen. Přenos síly přes bílo-karbonovu podrážku (kdo by nevěděl, tak je to ten lepší karbon :-) ) se ale projevil až pod Mnichovem, pak před Závišínem na rovině a do kopce, ve sjezdu do Mariánek, před Kynžvartem od Klimentova do kopce, za Kynžvartem za zámkem do kopce, na rovině před Ypsilonkou, ve spurtu na značku Kynšperk, ve stoupání z Libáče a ve spurtu u Staré hospody v Šabině. Všude na těchto místech se jelo (jako že jelo).

Nejhustší pro mě bylo soutěžení (samozřejmě s Vikim) do Kynžvartu… tempo se stupňuje, konec stoupání nikde, Viki za mnou, kdy asi vyrazí, …, a už vidíme horizont a jede se naplno. A pak byla hodně silná i padesátková rovina (lehce skloněná dolů) před Jesenicí. Pamatuju si, jak jsem se před řádoěv týdny snažil jet v seprentinách pod Kostelkou nad 18 km/h (rychlostní limit stanovená ještě z juniorských let). Marně. Teď celkem bez potíží.

Rád bych zmínil řidiče. Nejlepší řidičky jsou pro mě ženy, prootže jezdí opatrně, mají úctu, respekt a hlavně mozek. Jak to tak v poslední době vidím, většina ostatních má místo mozku vatu. Takže ve stručnosti pravidla pro řidiče: cyklista má stejné právo jet na silnici jako vy; při předjíždění se bliká; předjíždí se (nikoliv míhá, natož těsně, takže zpomalen%