Se zpožděním vyvolaným studijními povinnostmi přináším stručný report ze závodu Chebského poháru horských kol, který se konal na Zelené hoře. Vzhledem k bicyklu, na kterém jsem závod absolvoval, si nepamatuji počet koleček, ale tipuji jej na pět. Zde asi protestuje Víťa Hanuš, který si jich dal pro jistotu šest, a jak poznamenala Veronika – počasí bylo dokonale baboletní – takže Víťa možná krouží doteď.
Na Vimperské padesátce utrpěl můj Scott těžké zranění. Jeho načatá (tzn. bouchnutá o strom) horní rámová trubka utržila několik ran a výsledkem byla prasklina na polovině obvodu trubky. Zodpovědní rodiče mi nedovolili na Skotíkovi jet, a tak ke slovu přišel stařičký Trek 800 s chrom-molybdenovým rámem. nedělal jsem si iluze, že nejkořenovatejší trať tento jinak tlumivý materiál zvládne levou zadní. V devět jsem vyjel, v 9.20 byl tam, pak mi Mirka dala kolo na opravu, ale radši jsem se šel přihlásit a obléct.
Na prezentaci byli ti hodní pánové se smyslem pro humor a všude okolo se motaly známé inidiánské tváře, jako třeba Tom Eberl, Láďa Fabišovský, Luboš Oubrecht, přijel i Míra Brill a Tomáš Brandl, Lukáš s Dádou, Kája Brabčák, pan Sanťák, Petr Grobi, Pavel Chren, George Podhaj, Jirka Flaška, Honza Jiříček jenom a čumendu, stejně tak Veronika, pak přijela i čerstvá vysokoškolačka Ája… atd. Na startu byla podle mého názoru velká konkurence a závod dobře ukázal, jak na tom kdo je. Vyhlášení Chebského poháru (14. 10.) se blíží…
Na startovní čáře mě překvapilo, že výkonnostně nevyvinutí bikeři se bezostyšně cpali dopředu k „eliťáům“. Skončil jsem až ve druhé nebo třetí řadě. Po opáčku pro Sanťáka přišel start. neměl jsem bohužel příležitost přihlížet bojům o přední místa, a tak stručně napíšu, jak to bylo uprostřed.
Jako jediný jsem hrdě projel velkou louží. To zaprvé. Jako jediný, a to je ještě důležitější, jsem měl pevné kolo s vyhazujícími pedály, kolo turistické. A na kořenovité trati jsem se vrátil ke kořenům a skákal jako koza. Z kopce jsem zoufale brzdil a plakal bolestí, do kopce jsem skákal po rovině hopsal. Nejde mi do hlavy, jak se jezdilo dříve. Péťa Grobi, který staršé éru pevných kol zažil, říkal, že klíčem je volné držení řidítek, rozhodě e křečovité, a brždění jedním prstem.
Dostal jsem se za Pavla Santa, Grobiho, Pavla Chrena, ale pokaždé mi z kopce odjeli. V posledním kole jsem ale všechny tři dal do kopce, který mi hodně zvednul náladu.
Na předních pozicích… První Fába s velkým náskokem, druhý Luboš, třetí Tom Eb, čtvrtý Jirka Podhaj, který si vydobyl respekt pro sobotní Domo bike a pátýuž jen tipuji že Míra. Lukáš Kopecký píchnul, ženský nevím. Výsledky zde.
Dole jsem pokecal s Ájou a jel domů pracovat na pole.
Mylsím, že tohle byl povedený závod. Připojte se do hovoru na pokecu, už tam jsou příspěvy k tématu.