A je tady další díl mého tréninkového deníku. Navazuji tam, kde jsem loni skončil. Jak uvidíte, když se podíváte na konec článku, podzim pro mě byl odbobím nicnedělání, stejně jako konec roku. To se projevilo v nakynutí mých energetických zásob, které, doufám, zmizí s jarem. Po dokončení zkouškového období ve škole mě čekaly téměř tři týdny volna, což jsem plánoval využít jak jinak než sportovně. To se povedlo i nepovedlo. Přede mnou je jeden nejistý výlet do Alp a jedno snad úplně jisté soustředění v Chorvatsku. Určitě si chci ještě zaběžkovat. A pak jaro a najíždění. Už zítra ale začíná škola, takže dobrému tréninku bude vystavena nejméně žlutá karta.
22. 2. – zítra už v Praze, kde snad půjdu běhat, sem tam. Dnes mi chyběla motivace a nálada, takže jenom 1:40 hod. na ergometru na 150-180 W.
20. 2. – běh 26,6 km na Čistou a do Sokolova. Bylo to důchodcovským tempem, tak jako i následné plavání. Dvakrát jsem musel na bobek a pětkrát čůrat. Já prostě běhat musím jedině absolutně vyprázdněn. V bazénu jsem pak na záchodě strávil tak 10 minut. Jinak… do kopce se mi běhá příjemně. Pak už to byl dlouhý běh a bolel mě celý člověk. U Evy jsem se zastavil na 10 minut a pak jsem se nemohl ani rozeběhnout. Je moc hezké, jak je silnice od Jeronýma dál zafoukaná. Proč neběžkuji? Protože mě bolí, dle mamky, úpony na patách. Při běhu víceméně OK. Běhu teď dám ale pauzu. Plavání bylo: rozplavání a pak 3×200 m a 400 m, aby to byl kilometr. Nic moc. Věci mi v šatně docela uschnuly a dalo by se běžet zpět. fyzicky bych to dal, ale … proč se dobrovolně nechat ukřižovat, že? Vynikající bylo důkladné paření a pak důkladná studená sprcha. Doporučuju. Otužilost stoupne hned.
Fotky: běžkování na Kamenici, než jsem si zničil nohy na 10 hodinovce.
19. 2. – zdržení u Jardy u Makoně a vůbec moje pozdní reakce způsobila, že jsem dnešní trénink odbyl. Takže nejdříve ergometr 1:45 hod. (zátěž po 20 minutách ze 150 W na 190 W), pak hned běh do Sokolova 1 hod. a pak plavání (nějakých 20 minut, 600 metrů) a pára. Pořád je to ale prd trénink.
18. 2. – 160 min. (pauza 30 min. na zahájení libereckého mistrovství, kde vystupovala Eva) + 60 min, celkem 3:40 hod. Obtížnost stupňovitě od 150 W až ke 190 W, což už mi přišlo jako stoupání na Jelenu. Kde jsou ty časy, kdy jsem se rozjížděl na 200 W a vydržel desítky minut 250 W a v klidu jel na 220 W. Snad přijdou. Příští týden už je ale škola. Písnička, co hrála při tom zahájení, my dala velkou chuť pořádně makat. Stejně mi pořád nevychází kvalitní trénink :(. Chtělo by to dvoufázově. Po ergáči alespoň plavat. Achjo. Ale takový způsob trénování už zabere pořádnou část dne.
17. 2. – dvakrát na ergometru; prvně to bylo 125 min., pak 132 celkem 4:17 hod.; zátěz se pohybovala v dlouhých blocích na 150, 160, 170 a 180 W, většinou na 160 W. Po první jízdě jsem šel běžkovat, ale bolavé paty z desetihodinovky mě poslaly po 500 m domů na druhé sezení na ergometru. Viděl jsem film Americký gangster, který je zdlouhavý, dlouho nudný, pro ergáč nevhodný, až ke konci se zlepšuje, impresivní je hlavně to, že je dle skutečnosti. pak jsem si pouštěl Big Bang. To už jsme byl docela vysílený. Pohled na to, jak tam počád něco konzumují, mě doháněl k šílenství, stejně jako dobré vtípky. Nebyl jsem schopen dojet posledních 20 minut, tak jsem si vzal dva kousky buchty a jelo se. Říkám vám, jídlo, když ho fakt potřebujete, je DOKONALÉ JÍDLO.
16. 2. – 2:30 hod. ergometr, 150-180 W. Film Poslední skaut je i přes 88% na ČSFD hrozná idiocie. Zato Bournovo ultimátum je absolutní špička, nemohl jsem se odlepit od obrazovky. Nakonec mi fenka shodila notebook z metru na zem… Acer přežil.
14. 2. – Blatenská desetihodinovka, 10 okruhů (100 km). Krásný závod, který doporučuji všem, kdo rádi jezdí na běžkách. Zaručeně si vytvoříte dálkový rekord. Fotky.
13. 2. – 2:30 hod. na běžkách na Kamenici, pak pěšky procházka KB – Březová (6 km), Dolní Rychnov – Lobzy (6,5 km), Kamenice – KB (2,7 km), celkem cca 15 km.
Obrázek: cesta na Kamenici
12. 2. – po dlouhé nicotné nemoci (rýma, kašel, lehký zánět dutin) jsem do toho šlápnul: 22 km procházka s Evou a psy na 5 hodin a 2:15 hod. na běžkách na Lobzech s čelovkou.
2. 2. – 35 km bruslení na běžkách na Ochsenkopfu, dvakrát červený okruh a k tomu vracení se k Evičce, která to jela jednou.
1. 2. – sjezdování na Ochsenkopfu, největší nuda, sjeli jsme to párkrát, bylo to skoro do kopce, ale navnadil omě to na Alpy.
31. 1. – 3:20 hod. na ergometru, prvních 100 minut na 145 W, druhých 100 minut na 160 W. Filmy: Rambo: First Blood II a Iron Man. Závěr Ramba, řekněme poslední třetina, to stálo za to, pecka. Jinak Stallone asi ví, proč mluví tak málo… moc mu to nejde. Kfyž porovnávám Schwarzeneggera a Stalloneho, tak mi druhý jmenovaný přijde přírodnější, víc „normální voják“. Oba jsou ale oslniví. Iron Man, to je takový předělaný Císařův pekař, pekařův císař. Šikovný alchymista Stark uková Golema, pak udělá druhého, prvního ovládne zlý muž, ale ten druhý, ovládaný Starkem, vyhraje. Kladně hodnotím herce Starka, pořád ho vidím před sebou.
29. 1. – cca 2 hodiny tahání větví na zahradě a pak 3:40 hod. na ergometru, 160 W, zhruba čtyři zastávky, z toho jedna delší než 5 minut. Koukal jsem na Rambo: First Blood a pak Dark Knight, tj. nový Batman. Měl jsem to možná dotáhnout na 4 hodiny, abych se dotáhnul Petru Vabrouškovi alespň po kotníky. Nohy už trochu cítím (jakousi únavu, ale pořád to není ono). Cítím v sobě potenciál na větší zátěž, ale to aby člověk byl profesionální sportovec. Mám taky jiné povinnosti.
28. 1. – běžky 3:40 hod., trasa: Sedlo, Hvězda, Sedlo, Bašusova cesta, hájenka Králův kámen, silnice na Prameny, zpět na modrou, přejet silnici Prameny-Mariánky – Smraďoch – Nimrod – najet na červenou – k Rájovu (zde jdem potkal Jirku Blažka) – golf – po červené k Nimrodu – po modré k hájence a stejnou cestou zpět (Bašus). Úsek golf v Mariánkách – Sedlo trval 1:23 hod. Mazal jsem dvě vrstvy fialového Skiva a byl jsme navýsost spokojen. Z kopce to tedy moc nejelo, ale i kvůli stavu běžek, ale stoupalo to. Potkal jsem jen pár lidí. Nohy mě po výkonu nebolely, tak jsem šel ještě 6 km běhat (Kamenice a zpět) a pak do bazénu, 600 m plavání a pak relaxace. Zítra musím víc, bo mě ty nohy fakt nebolí.
25. 1. – ergometr, 150 W, 2 hodiny, sledoval jsem Indiana Jones and the Last Crusade. Zjistil jsem, že tyhle dvouhodinové jízdy mě ani neunaví! Chce to přidat ještě jednou to samé nebo jít běhat. V týdnu začnu (dnes je neděle).
24. 1. – závod na běžkách Okolo mariánskolázeňských pramenů, 30 km klasika, tři kola po 10 km, převýšení na kolo 150 m, špatěn namazáno, nakonec to bylo hlavně o posilování rukou, poslední kolo jsem od konce vysloveně běhal (stromeček). Doma jsem šel spát, únava byla, ale nohy bohužel nebolely.
23. 1. – ergometr, 160 W, 2 hodiny, sledoval jsem Indiana Jones and the Temple of Doom
22. 1. – ergometr, 160 W, 96 minut, sledoval jsem Indiana Jones and Raiders of the Lost Ark
21. 1. – posilovna, ruce, břicho
20. 1. – posilovna, ruce, břicho; ten den dvakrát
19. 1. – posilovna, ruce, břicho
12. 1. – posilovna 50 minut, jednoručky, lehsedy
11. 1. – posilovna 50 minut, jednoručky, lehsedy
10. 1. 2009 – posilovna 50 minut, jednoručky, lehsedy
27. 12. 2008 – 4h běžky na Božáku s taťkou a Evou, v poklidu, ale pořádně unaveni, bylo toho tak akorát. Z Božáku do Němec a tam do Oberwiesenthalu, na Fichtelberg na stadion a pak pomalu oklikou domů-
19. 12. – 90 minut ergometr, 150 W, Quantum of Solace
16. 9. – běh, kliky strečink, lehsedy, Evička
14. 9. – běh, kliky strečink, lehsedy, 90 minut
12. 9. – kliky, lehsedy
11. 9. – 80 minut běh, kliky, lehsedy, strečink
9. 9. – 80 minut běh, kliky, lehsedy
8. 9. – 80 minut běh, kliky, lehsedy
7. 9. – 60 minut běh, kliky, lehsedy (L’Orangerie ve Štrasburku)