X-Terra Chodov 2007

X-Terra Chodov 2007Roko se sešel s Rokem a v Chodově na bílý vodě se zase odehrával terénní triatlon, který jsem jako zahájení sezóny nemohl vynechat. Loni to vypadalo takto.

Letos se v pátek před závodem odehrála vydatná průtrž mračen, takže se na trati vytvořaly takové mokřady, že by z toho měl bobr takovou radost, že by mu zplacatěl ocas a plácal by s nim o vodu.

Když jsem přišel do prostoru staru a cíle, tak jsem tam viděl jednu pěknou holku a měl jsem zatracenej dojem, že jí odněkaď znám. Nemoh jsem ale ani za nic přijít na to odkaď. Najednou mě pozdravila jako kdyby jsme se znali už léta. Stejným tónem jsem jí pozdrav opětoval, ale byl jsem úplně vedle. Někdy ve druhém kole kola jsem potkal jednu prvačku z chodova, jak jde na start. V tom mi to docvaklo! Tu holku znám z GymSo biking teamu ;)

V depu bylo málo míst pro kola. Ach jo. Startér zase špatně říkal čas do startu. Je to asi jejich nějaká společná nemoc. Řeknou minuta do startu a odstartují to do deseti sekund. Ach jo :-/

Na startu plavání (0,4 km) to bylo obvyklé maso. Jako obvykle jsem použil svojí metodu rozrazit všechno kraulem a dále pokračovat prsama. Tentokrát jsem ale musel chvilku počkat, protože okamžitě po startu přede mě skočil dvousetkilový Havlíček a to je zaprvé dobrý plavec a zadruhé s tou jeho masou jsem se prát nechtěl :)

Na kole (12 km) jsem měl stejný problém jako v Hostivaři. Neumím jezdit na bajku a čím víc se jede na dovednost, tím víc se propadám. A opět jsem neznal trať, takže jsem jel extrémně pomalu. Několikrát byla na trati bahenní vložka. Celý smrťák bylo jedno bahno, takže jsem radši hned na úpatí slezl a celý kopec vyšel. Na tom bahně to byl docela swing. A další problém. Neuměl jsem se v zabahněných botách nacvaknout zpátky do pedálů, takže jsem ztratil dost času. Když jsem nasedl, bahno létalo všude kolem. Pití s příchutí bahna, mmmm. V dalších kolech už jsem trať znal, takže jsem technické pasáže projížděl o poznání rychleji, i když mi vletělo bahno do oka zrovna v té nejsložitější chvilce. I přes zvýšenou zručnost se na mě zezadu vždy dotáhli ostatní. Ale těm jsem zase ukázal v místech, kde se do toho muselo šlápnout. Dokonce jsem se uměl nacvaknout do pedálů bez problémů.

Trať kola byla změněna a každý měl jet tři kola, což jsem nevěděl. Na konci druhého kola jsem zoufale hledal vjezd do depa, a protože jsem žádný neviděl, pokračoval jsem v závodě. Jednoho traťového komisaře jsem se optal, kolik se vlastně jede kol, abych byl informován. Tak prej tři. Oukej! Zabahněnému řetězu se moc nechtělo z tácu na tác. Později v depu jsem zjistil, že jsem měl celé brzdy obalené vrstvou trávy.

Do běhu jsem přišel na takovém místě, že jsem okamžitě jednoho závodníka předběhl a dál jsem neměl s kým závodit, protože ti přede mnou i za mnou byli daleko. Doufal jsem v to, že třeba někdo uzraje, tak jsem to trochu hnal, ale zas ne moc. V případě potřeby jsem byl připraven zařadit vyšší rychlostní stupeň, ale to nebylo třeba. S octem jsem prohrál o 40 sekund. Za to mohlo to všivé první kolo bajku.

Tak a teď mám na celej rok od terénních triatlonů pokoj :)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete použít tyto HTML značky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>