Další zápis už bude v novém díle – Jarní kilometry.
Pamětní foto z XC Bahno 2007:
9. 4., pondělí, 100 km silnice. Dnes jsme měli dokonalý trénink. Ale v jednom ohledu se asi všem udělalo špatně. Míra Brill se totiž dal na vysokou cyklistiku. Posledních několik dní ujel za den průměrně 150 km a idnes přijel s 50 km v nohách na plečce, ostatní na jednicích a byl výborný. Exceloval ve spurtech do kopce i po rovině. Ale už aby měl tu funkční jednici, protože jak se mu rozsypává v půlce kopce, to mě pěkně štve; visí to na Kilim. Trasa: KB – ETI – ETI – Kaceřov – Františkovky – Stein – Pomezí – Svatý Kříž – Hrozňatov – Lipová – hlavní – Lipoltov – Nebanice – KB. Tibor a Honza přijeli na krásných karbonových strojích, Cube a Battaglin. Dnes to jelo nejlépe mně, zejména po rovině mi to fičí jako ďasovi. Tibor je stará známá firma a umí si najet do kopce i na rovinatý spurt, Honza na tom už není tak zle jako minule a několikrát jsem koukal, že je za mnou, Onťas (!) po přípravě v Chorvatsku a ročním odpočinku mě osobně totálně překvapil a Míra i naháněl noční můry tím, že zcela bezhlavě šel do úniků a spurtů do kopce. Takové únik yse totiž musí contain (pokrýt, slovníkem studené války), = těžká práce. A hlavně, časem to možná budu já, kdo nebude stíhat. OK, takže ještě jednou congra.
8. 4., neděle, silnice, 3:20 h, bajk 25 km. Dnes se to nepovedlo. Málo jsem se oblékl a na trénink oproti plánu nepřijel Honza. A navíc Míra v rámci své dlouhovzdálennostní přípravy přijel s 50 km v nohách a v půlce se tedy odpojil. Tak takhle si tréninky nepředstavuji, pánové! :/ Jeli jsme tedy Tisová – Nebanice – Lipoltov – já pak sám Mariánky – dozadu – Golf – Mnichov – KB. Vítr, zima. V Mnichově jsme potkal Pedra a nějaké další. No a k večeru, když bylo hezké počasí, jsem jel na bajku do Sokolova pro pomlázky a s Evičkou jsme vyjeli na Lobzy.
7. 4., sobota, XC Bahno, celkem 50 km. Poslední závod série a já i Eva tušíme, že uspějeme. Míra měl o závod méně a byl o bod přede mnou. Dal však přednost dlouhému tréninku (170 km), a já tedy mohl porazil Michala Kantnera o šest sekund (vidíte, maká se až do cíle!) a celkově být druhý. Evička vyhrála ženy. To zaslouží obdiv. Na místo jsme dojeli s Lukýnem v dodávce, přihlásili se a jelikož se jelo po půl minutě, jeli jsme hned na start a postavili se pod nafukovací bránu. Plácnuti pomlázkou vyrazili jsme z kopce, pak na asfalt a už to… už to nejelo. Nějak se mi lepily pláště. Honzu Edelmanna jsem stíhal celou cestu, leč nedojel jsem ho. Má lepší techniku a má lepší fyzička nestačila. Mimochodem, mám podezření, že jsem v lese horší i kvůli dlouhému novému rámu Cube, co mám místo hbitého Scotta. Sjezd od Golfu dolů je z kategorie snů, úžasný zážitek. Pak je to dlouho po vrstevnici, i do kopce a ke konci už toho má člověk plné zuby. Chvlíli za námi přijel Fába v novém traťovém rekordu. Jedna Lesbien ho nazvala modelkou. On je. Jinak… zaprvé gratulace a poděkování lidem z A.M.bike. A ještě jednou. Dokonalá práce na trati i na webu. Potom, po útěku z nemocnice jel Víťa Hanuš a asi i Pedro.
Vyhlášení bylo až za 4 hodiny, tak jsme šli na guláš a odjeli do Doubí, odkud jsme s Evičkou jeli na kolech domů. Ona už byla chudák KO, ale já dobře vím, že takový stav dělá člověka po všech stránkách lepším, takže jí to vždy ze srdce přeji. Jako komukoliv jinému. Ale těm, co mám rád, nejvíce.
V Poříčí mě potkal první letošní defekt. … A pak jsme jeli do Dubiny autem a byli vyhlášeni, patřičně hrdi. Zdravím všechny bikery a bahňáky, bylo to super.
6. 4., pátek, silnice, 115 km. Včera byla Velikonončí párty IES v Praze v jednom baru u stanice metra Invalidovna za Vítkovem. Byl jsme tam do půl deváté a pka odfrčel autobusem SA domů, abych ještě večer udělal něco na webu a tak podobně. Na kolo jsem byl ve čtvrtek večer nadrženej jako málokdy. Jaká změna v pátek ráno, kdy se trochu zatáhlo a byla trochu zima. Nakonec se oteplilo, ale zato foukal vítr fukavec, který dokáže z tréninku udělat šikanoidní zážitek. Jel jsem: KB – Sokolov – Poříčí – Loučky – KV – Imperial – Panorama – Kolová – Pila – Rybničná – Javorná – Útvina – Sedlo – Brť – Otročín – Tisová – Mnichov – Prameny – Čistá – Sokolov – KB.
V Sokolově jsem zajel k Makoňů, kde mě maximálně potěšili. Sice si ze mě opět všichni dělali srandu, že ničmeu nerozumím, ale vysvětlili mi, jak je to s tím předním kolem, které má v náboji vůli. Utáhli jsme to, ale ventilek už kolo neotočí. A pak jsem se šoural nahoru a dál jako šnek. V Pile už se jelo lépe. Do Otročína foukalo jako blázen a do Tisové mě to nechtělo pustit, totální fukar. Jo, už si vzpomínám, co mi ráno zlepšilo náladu, Evička. No a když jsem se po 4 a půl hodinách vracel odmů, potkal jsem Martina a ji, jak jeli na KB, haha, čekali, že už budu dávno doma. Ale aspoň na tom kole byli.
1. 4., neděle, silnice, 115 km. Dnes jsem měl dokonalý trénink. Jeli jsme já, Tibor, Míra a Honza, který se ale odpojil v Lokti. Pak Vary, Bečov, Mnichov, Prameny, Vítkov, Sokolov a já pak sám do Habartova, Kaceřova, Kyšperku a domů. Proti nám foukalo jen do KV, pak do zad. Podařené jarní počasí, čistá silnice. Pěkné hadříky, silniční střela, natěšený, a jel jsem jako drak. Dnes mi to jelo nejlépe ze všech (jako jediný jsem měl jednici, příště už si je snad kluci vezmou). Ujel jsem úplně všude. Za Bečovem se připojili další cyklisté a jeden z nich byl velmi dobrý, měl rám Kovařík. S tím jsem si to dával do Mnichova a dojel jsem tam nahoru první, což mě potěšilo. Silniční kolo, jó, to je poezie. Kola huší, kolo je pevné jako skála, nohy dobře točí, sluší vám to, cesta ubíhá rychle, síla z vás tryská, jéje. A doslova bombový byl sjezd údolím Vítkova. Rychlost 50-60 km/h a valili jsme jako blázni. Míra dole jen poznamenal, že je zralý na postel. To byl už v Pramenech, protože mu to dneska moc nejelo.
Doma jsem byl KO, spánek, jídlo, pití, děsné horko, nervozita, asi jsme se měl jít ještě vyjet.
Na fotce odzadu: Míra, Tibor a dva neznámí.
31. 4., sobota, XC Bahno – Letní kino. Dnes to byl zatím nejnáročnější závod, jelo se pořád naplno. Míra vyhrál, já byl čtvrtý a třetí byl přede mnou na dohled. Zapomněl jsem ted jméno, ale ten někdo jel celou dobu mco pěkně. Zdálo se mi, jako by se na mě ani jednou neohlédnul a jel si své stálé, klidné tempo. Konečně na XC Bahnu někdo zafandil, a byla to jedna sympatická blondýnka, jež přijela s Marianem a dalšími (a Zbyňkem samozřejmě). To fandění fakt pomáhá. Oproti minulému závodu jsem nezapomněl, že se dá jet i vestoje, a tak jsem často šel ze sedla a dával jsem si. Potvrdila se hypotéza z minula: má technika = netechnika, potřebuji trénink. To samé říká i Míra.
Po startu se jelo pomalu, neb to brdil úmyslně jistý člověk z Kooperativy v zeleném, nemohu si vzpomenout opět na jméno, ale je známý a sympatický, ale tehdy mě děsně štval. Fába přijel na Duratecu Canner s karbonovou planžetkou, barevně dokonale sladěný a vyhrál. Poklona. Evička chudák opět těsně pod bednou čtvrtá, ale jela moc dobře. Konečně jsem si všimnul Dády hezkých kol, jsou hojně v galerii. Co dál… nic, pospíchám.
30. 4., pátek, silnice, 90 km. Tak kde jsem to byl. Jo, vím. Nechtělo se mi. Rýma. Takže nejdřív k Makoňovi vybrat pláště na silničku – beru opět dvoje Schwalbe Blizzard, mému kolu sluší. A pak jsem jel, opakujíce si „není umění jet, když se ti chce, ale když se ti nechce.“ A jel jsem: Podstrání – Krásno – Bečov – KV – Imperial – zezadu do Staré Role – Nová Role – Chodov – Lomnice – Sokolov – KB. Z Varů už to bylo do zad a jelo se dokonale. Po větru je to fakt zážitek. Proti větru je to o psychice – lepší je moc nepřemýšlet a bušit. A ve Varech se mi to i rozjelo, nakonec. V Chodově jsme se potkali s taťkou. Spokojenost.
29. 4., čtvrtek, ergometr, 1 h. Od dvanácti do jedné ráno, vopruz. Že radši nejdřív nejdu na ergáč a až pak na počítač :(.
25. 3., neděle, silnice, 3:25, přes 100 km. Po včerejší bahenní koupeli mě dnes potěšilo sluníčko, modrá obloha ajrní atmosféra. Nepotěšil mě „výchoďák“, jak dnešní silný vítr pojmenoval Honza, který s námi nakonec nevyrazil. S Mírou jsme se srazili na Mýtině a vydali se vstříc Lukášovi a Dádě, kteří jeli z Chebu. Šabina. To je taková ani ne kilometrová (!) asfaltová stojka, terou musí absolvovat každý, kdo jede na Cheb. Ve ksupinách se tam vždy ukáže, kdo na tom jak je. Míra mi ukázal, že je na tom lépe, supěl jsem za ním jako lokomotiva. Ale řeknu vám, to budou skvělé trénínky. Už aby vytáhl jednici a aby bylo hezky a byl čas, a budeme mazat takové palby, že to bude hustý. Pak jsme po větru valili přes čtyřicet až k Nebanicím. Pak ve čtyřech do Kaceřova, Lítova a Habartova. Luky s Dádou byli spíše vzadu a my s Mírou jsme si většinou poodjeli do kopečka. Z Kaceřova až do Sokolova je výborná silnice. teď už nám nefoukalo do zad, ale do obličeje a ještě pořádně rychle. S Mírou jsme sami pokračovali do Chodova přes Lomnici, a tam to bylo extrémně nepříjemné. Naštěstí jsme byli v klidu a nezbláznili se z toho, že jsme jeli na kašpárky po rovině. Mírovi na větrné rovině trochu docházely síly, mně naopak – a to je zajímavé, asi budu dobrý na roviny.
Luky s Dádou nepojedou třetí Bahno, místo toho se zúčastní zahraničního E1. OK, zpět, já jel v Novém Sedle – Loučky – KV – Bečov – Krásno – KB. Naproti jsem na stradě potkal klan Killingerů ještě s někým – a na pozdrav odpověděli! No a já valil sám, občas ppo, občas proti, ani jsem to nepoznal, ale příroda byla jendoznačně proti mně, protože mě děsně bolel zadek ze sedla. Ale za tak krásný sedlo budu trpět klidně ještě víc. Do Krásna jsem se vydrápal a pak už to bylo o větru lahůdka pod Rovnou, která mi svými silnicemi zase srazila dobrou náladu. Ty silnice jsou otřesné.
Doma jsem s hrůzou zjistil, že to bylo jen 3:35, taťka jel 4h. Ale naštěstí mě teď v pondělí dopoledne bolí nohy. Kdyby mě nebolely, tak bych se štval, protože bych věděl, že to byl prd trénink.
Ještě sem pošlu svou a Evy foktu z Bahna, autorem fotek je pan Linhart.
Toto je pokračování jednoho tréninkového deníku. Předchozí díly.
24. 3., sobota, XC Bahno Tři kříže a 1:40h na ergometru. O Třech křížích referovala již členka HCS Gangu Eva a já tak brzy učiním v rubrice Reportáže. Nějaké osobní pocity: i po tom kilu včera jsem se cítil výborně, déšť nedéšť, bahno nebahno. I když… od rána jsem byl nervózní a na záchod se dveře nezastavily. Vyzvedl jsem Míru a to už Evička dojela ženy. Složení bylo jako na Linhartu, jen chyběla oranžová elita. zato tam byl jeden oranžásek, ne z Kolína, ale s podobnou výkonností: Honza Edelmann, „bahenní přízrak“ (vtip) (alespoň pro mě, již od mých začátků na Bahně jsem s ním bojoval – a on tehdy vyhrával, pak já, a nyní zase on, zdá se).
Dáda s Bárou už to měly také za sebou. Míra všechny překvapil, protože Bahno nejezdil a říkal, že jezdit nebude, leč změna je život. Na bajku má nové Dualy XT a véčka XT. Jeho kolo bylo tak dokonale vyleštěné, že jsem zíral. Doufal jsem, že Míra vystrnadí Plzeňské z bedny, ale podařil ose mu to jen částečně. Bajkera Velíška (zatím nevím jméno) nepředjel ,ale jel za ním, jak říkal – já to bohužel neměl v přímém přenosu. Míra také říkal, že to chtělo ještě dvě kolečka a bylo by to ještě lepší. OK, tak zbytek napíšu do té reportáže. Já sám jsem jel pěkně, po startu jsme měli s kolegou kolizi, všechno jsem ale dojel. Vytáhl jsem Honzu Edelmanna a ten mi pak ujel. Ujel mi z kopce! A pak mi ujížděl asi i do kopce, ale v těch jsme jezdil svižně, jsem spokojen. Tak a nyní už chci spát, ať zítra můžu jet na ten trejning s Mírou a Lukýnem a Dádou. Galerie z Bahna (větší je na oficiálních stránkách!).
23. 3., pátek, S, silnička, přes 100 km. V půlce jsem potkal Michala Báťu, se kterým jsem pak jesl z lokte do Kaceřova a do Černého Mlýna. Co se mi hlavně líbilo na tom, že jsme spolu jeli, bylo to, že jsme mohl vidět, jak musí trénovat profík – jet, ať se děje co se děje. Foukalo proti, ale on pořád stejně, ještě si zrychlil, síla z něj koukala, fakt supr. A trasa: KB – Kynšperk – Kaceřov – Hluboká – Horní Částkov – Krajková – Oloví – Boučí – Chodov – Loket – Sokolov – Habartov – Kaceřov – kynšperk – KB. Nové silnice za Habartovem si pochvaloval i Michal.
22. 3., čtvrtek, ergometr, 1:35h. To bylo supr. Nazval bych to takovým moučníčkem před pořádným zejtřejším tréninkem. Bylo to úplně jiné než dřív, v nohou síla jako bejk, 200W bez zadýchání, pak i 250 několi pětiminut. Ale často jsem zastavoval strachy, jelikož jsem sledoval hrůzostrašný film Vetřelec I. A taky jsem zastavoval a chodil k blízké poličce ukusovat dort… takže to tak slavné nebylo. Ale přesto platí toto: na následujcíí trénink jsem se těšil jako malé dítě. Bohužel tento týden je po předchozím týdnu úplně špatný, je vlhko, zima, kape.
18. 3., neděle – nic. Vzhledem k tomu, jak málo mám času na trénink, je vynechání kvůli důvodům jako je počasí, nechuť a jiné, zcela trestuhodné. Tímt ose vystavuji pranýři veřejnosti.
Ještě bych mohl říct něco o svém týdenním režimu. Obvykle je to tak, že v pondělí v 6.23 odjíždíme do Prahy busem, v 9.30 mi začíná matematika a ve čtvrtek v 17.00 odjíždíme do KV. Pak večer doma jezdím na ergometru, v pátek mám dlouhý silniční trénink, v sobotu další anebo závod (zatím Bahno) a k němu někdy – zatím jednou – vyjetí doma na ergometru, a v neděli zase co nejdelší trénink (na odpočinek mám ostatně celý týden). Na silničním kole nemám zatím tachometru, sháním levný bezdrátový, a pořád nic.